"Můj pane, to… Já nevím, jestli je to dobrý tah," snažil se v hlase skrýt
zaskočení.
"Drahý můj Severusi," zasyčel Voldemort tiše, "je to ten nejlepší tah,
jaký můžeme udělat. A ty," ukázal na Snapea dlouhým bledým prstem, "ten
tah uskutečníš." Severus jen stál a snad poprvé za svůj život neměl
nejmenší tušení, co má dělat.
"Ale jestli snad máš příliš práce," uraženě pokračoval, "můžu to
přenechat mladému Malfoyovi. Má načase a tohle by byl opravdu velkolepý
vstup mezi nás," otočil se zády.
"Ne," řekl pevně Severus. "Já to udělám," dořekl s již ledovým klidem.
Draco nesmí za žádnou cenu udělat stejnou chybu jako on před více než
dvaceti lety.
"Dobrá tedy," znovu se na něho Voldemort otočil. "Máš na to týden. Je mi
jedno, jak to provedeš, ale chci, aby věděl, že jsem tě poslal já,"
uchechtl se.
"Ano, pane," přikývl poslušně Snape a vyčkával, jestli z té karikatury
ještě něco vypadne.
"Můžeš jít," oznámil mu a dál se jím nezabýval. Voldemorta nikdy
nezajímalo, že po jeho mučivých cruciatech sotva dýchal a o chůzi snad
raději ani nemluvit. Co nejrychleji se doplahočil před brány, odkud se
již mohl přemístit. Byl si vědom, že to bude jeho jediné kouzlo pro
několik hodin, jelikož byl velice vysílený. Přemístil se proto přímo do
Bradavic. Bylo neskutečně vyčerpávající se dostat přes pozemky, ale Snape
už měl nějakou tu praxi. Nikým nepozorován se dostal do svých komnat ve
sklepení. Ještěže jediné schody, které vedly nahoru, byly ty u vstupu a
pak už jen klesal níž a níž.
Došel k polici za pracovním stolem a odsunul několik nádob s pro laika
neidentifikovatelným obsahem. Ze zadního prostoru vytáhl dva flakónky a,
aniž by si obsah lépe prohlédl, okamžitě je naráz vypil až do dna. Úlevně
vydechl a opřel se rukama o desku stolu. Shodil při tom nějaké srolované
pergameny, pravděpodobně neopravené písemné práce. Ještě chvíli těžce
oddechoval nad pracovní deskou, než váhavým krokem vyrazil ke dveřím.

"Hermiono! My ho musíme jít hledat!" zoufale zakřičel na dívku sedící v
křesle v knihovně na Grimmauldově náměstí. Ron na ni shlížel pohledem,
který prozrazoval jeho odhodlání a bojovnost.
"Rone, hledali jsme už všude, kde by mohl být. Musíme ho najít, to ano,
ale stejně tak musíme najít viteály," promluvila tiše a hleděla mladíkovi
do očí.
"Kašlu na blbý viteály! Náš nejlepší kámoš je někde tam venku, sám a
třeba v nebezpečí a ty chceš hledat něco, o čem ani nevíš, jak vypadá?"
začal přecházet po pokoji. Věděl, že Hermiona má pravdu, ale nechtěl
nechat Harryho samotného neznámo kde.
"Rone, moc dobře víš, že bych za vás dva dala život, ale Harry, kdyby
tady byl, by nechtěl, abychom stáli na místě a čekali. Musíme mu pomoct.
Až se vrátí, a já věřím, že to bude brzo, můžeme mu jeho cestu usnadnit
tím, když najdeme zbývající viteály," vysvětlila.
"Já vím," dal Hermioně za pravdu. "Ale stejně mi nejde do hlavy, proč se
nepřemístil s ostatními do bezpečí. Měli to všechno domluvený, vždyť jsme
u toho byli!" rozhodil rukama a na to se svalil do křesla proti Hermioně.
"Já…myslím si, že nás z toho chtěl vynechat. Nejspíš něco objevil, ale
věděl, že to bude nebezpečný," tiše říkala své myšlenky. "A to mě na tom
děsí nejvíc," zašeptala.
"Pojď," chytil Hermionu za ruku a vytáhl ji na nohy.
"Kam?" nechápala, ale přesto se vydala rychlým krokem za ním.
"Potichu, pořád maj tu poradu," přiložil si ukazováček k ústům. Prosmýkli
se kolem dveří do kuchyně a vydali se po schodech do patra.
"Rone, co chceš dělat?" zeptala se před jeho pokojem.
"Prohledáme Harryho věci," vysvětlil, když za nimi potichu zavíral dveře.
Přešel k jedné z postelí a zpod ní vytáhl velký kufr.
"Není to správné," zamračila se Hermiona, "ale jestli nám to pomůže najít
Harryho," nechala větu nedokončenou a přesunula se k jeho polici s pár
knihami, fotkou nějakého famfrpálového družstva a malou bílou labutí
poskládanou z papíru. Hermiona ji vzala fascinovaně do rukou a nechala se
unést tím malým papírovým tvorem, který v jejích dlaních ožil. Konečně se
vrátila nohama na zem a skládanku odložila zpět.
Po hodině hledání byli už smíření, že žádnou indicii k nalezení
Vyvoleného nenajdou, když si Hermiona všimla kousku pergamenu jako
záložku v jedné z knih na nočním stolku. Pohled jí padl na název knihy.
Starověký Řím hlásal titulek. Tohle rozhodně nebyla obvyklá četba jejího
kamaráda. Vlastně Harryho obvyklá četba zahrnovala jen kroniky famfrpálu
a jeho výsledky v Denním věštci. Otevřela tedy knihu na založené stránce
a uviděla tři písmena na tom malém kusu papíru- PBW. Co mohly znamenat?
Má to souvislost s jeho zmizením?
"Rone? Nejspíš jsem něco našla," ohlásila svůj nález a Ron se okamžitě
nahrnul k ní.
"Ukaž," sebral jí útržek z ruky. Hermiona se proto zaměřila na otevřené
stránky knihy. Proč četl Harry historii Říma? Nepochybně to byla
mudlovská kniha, už podle lesklých stránek a nepohyblivého obrázku
nějakého muže. Panovníci a jejich odkaz, byl nadpis kapitoly.
"Z druhé strany je kus mapy," oznámil Ron po prozkoumání kousku papíru a
předal ho zpět Hermioně.