„Rone, probuď se!“ křičel Harry a lomcoval Ronovým ramenem. Kamarád byl celý zamotaný v přikrývce a cosi nezřetelně mumlal. Potter se rozhodl pro drastickou metodu a vyslal na něj ze své hůlky proud ledové vody. „Mamko,“ zahučel rozčileně zrzek a zvedl se na předloktí. Harry se málem rozesmál, když si uvědomil, že Ron si ho spletl s paní Weasleyovou. „Neboj, taky se dočkáš,“ zazubil se na něj. Ron ale celý zezelenal, rychle vyskočil na nohy a pádil do koupelny, odkud se po chvíli začaly ozývat dávivé zvuky. „Přinesl jsem ti lektvar proti kocovině,“ křikl za ním Harry, opatrně postavil lahvičku na noční stolek a šel se najíst. Byl si jistý, že Ron dneska snídani vynechá. *** Hermiona dorazila do Doupěte brzy dopoledne, přesto ale našla všechny jeho obyvatele v pilné práci. Paní Weasleyová si pobrukovala Svatební pochod a pomocí kouzel leštila slavnostní příbory, zatímco pan Weasley se třemi nejstaršími syny pobíhal po zahradě a dirigoval stavbu slavnostního stanu. „Počasí se vyvedlo, že?“ konstatovala potěšeně Molly a usmívala se. Opravdu – venku bylo slunečno a foukal jen mírný vítr. „Jistě. Snad je trochu chladno, ale to nevadí. Ten Harryho vylepšovák s kouzelnými plamínky místo stěn to vyřešil... Kde je Ginny?“ „Nahoře v pokoji. Nechce k sobě nikoho pustit, prý jen tebe,“ usmála se znovu paní Weasleyová a pokynula příborům, aby se srovnaly do připraveného košíku. Hermiona neváhala a vyběhla do patra. Klouby prstů zaklepala na dveře Ginnyina pokoje a vstoupila. Ginny seděla na posteli a probírala se obsahem otlučené plechovky od sušenek. „Ahoj,“ šeptla Hermioniným směrem. „Copak to děláš, Gin?“ otázala se Hermiona místo pozdravu. „Probírám se svým životem,“ povzdechla si Ginny a gestem ji přivolala k sobě. „Posaď se, Mio.“ „U Merlina, ty jsi byla rozkošné miminko,“ vypískla Hermiona a vytáhla z plechovky malou fotografii. Ginny na ní nebylo víc než půl roku a vlásky měla ještě blonďaté. „A koukni tady,“ podávala jí Ginny obrázek, na kterém byl pan Weasley ve slavnostním hábitu a Molly ve svatebních šatech. „Máma byla doopravdy kočka, že?“ „Tý jo,“ vydechla obdivně Hermiona. „Ty jsi celá po ní!... Proč vlastně nemáš její šaty?“ „Mamka je měla jen půjčené,“ zrudla ihned Ginny. „Aha, promiň,“ hlesla. „A co je tohle?“ otázala se, aby to zamluvila. Ginny se zachichotala a převzala od Hermiony malou plyšovou sovičku. „To je první dárek od Harryho,“ zčervenala. „Dal mi ji to první léto, ještě, než zemřel Brumbál. Říkám jí Harrýna.“ Společně se pak další hodinu přehrabovaly v ústřižcích vstupenek z famfrpálu, zamilovaných dopisech a fotografiích. Ginny dokonce s uzarděním vytáhla Valentýnku, kterou Harrymu poslala ve druhém ročníku. „Děvčata, jak jste na tom?“ vyrušila je paní Weasleyová, která slyšela jejich chichotání až do kuchyně. Rozhodla se, že Ginnyina svatba bude perfektní, což vyžadovalo, aby se nevěsta přestala bavit s družičkou a okamžitě se začala chystat. „Neboj, mami, všechno je v pohodě.“ „Já ti dám v pohodě. Ginevro, já VÍM, že ses ještě nezačala chystat, takže obě dělejte. Nebo tam vletím a to teprve uvidíte!“ vyhrožovala. „Jistě, už na to jdeme,“ slíbila Hermiona a obě dívky se zvedly z postele a začaly s přípravami. *** „No ty vypadáš, Rone,“ neodpustil si George rýpnutí, když se Harry a Ron přemístili na louku před Doupětem. Bill, Charlie a Percy společně rovnali do řad zlaté židle a pan Weasley právě přilevitoval malé kulaté stolky a skryl je za zlaté závěsy v zadní části obrovitého stanu. Harry v nich poznával vybavení ze svatby Fleur a Billa. „Hele, nech si toho, jo?! Jsem v pohodě,“ odsekl Ron a urovnával si společenský hábit. „Harry, kolik jsi do něj musel toho lektvaru proti kocovině nalít?“ zeptal se s rozšklebeným úsměvem Bill a posadil se na židli vedle nich. „Proč jste všichni tak – tak protivný?“ štěkl nejmladší Weasley. „Kámo, nejspíš proto, že ses v noci ožral a řval si na celý lokál,“ vysvětloval mu George. „Vykřikoval jsi takové věci, že kdybys předtím nevypil lahev Ohinvé whisky, dal bych ti vlastnoručně přes hubu.“ Ron zrudnul jako rajče a už nic neříkal. Před dalším kázáním od bratra ho zachránil Mollyin příchod. „Konečně jste tady, drahouškové,“ cukrovala a ostřížím zrakem si je prohlížela. Spravila Ronovi vázanku a Harrymu celkem zbytečně urovnávala vlasy. „Molly, to je bezvýznamné,“ přesvědčoval ji, ale ona ho nevnímala. „Kde je vlastně Ginny? Směl bych ji ještě vidět?“ „Harry, víš přece, že vidět nevěstu v šatech přináší smůlu,“ upozornil ho pan Weasley. „Radši si zkontroluj, že Ron má prsteny,“ poradil mu ještě, než odspěchal ke skupince právě se přemístivších hudebníků. „Ach jo, hloupá svatební tradice,“ posteskla si právě Ginny, která se na louku dívala z okna. „Která přesně?“ otázala se zvědavě Hermiona. „Že se s Harrym nesmíme vidět... Potřebovala bych – abych nezpanikařila, víš?“ „Ale no tak... Vždyť ho miluješ a chceš si ho vzít, ne?“ „Jasně, že chci. Jenže je to hrozně zvláštní pocit... Jak je to se svatbou v mudlovském světě?“ „Co přesně myslíš, Ginny?“ „Myslím - je to taky napořád?“ „Ne, mudlové se už pár set let můžou nechat rozvést a mít klidně druhou svatbu,“ objasňovala jí Hermiona a mezitím jí složitým kouzlem zaplétala vlasy. „Na,“ podávala jí Ginny čelenku od tety Muriel. „Takže mudlové si neberou jeden druhého napořád? K čemu pak svatba je, když ji můžou kdykoli zrušit?“ Hermiona hned neodpověděla – potřebovala se soustředit na kouzlo. Když ale do hotového účesu zasadila čelenku, musela se v duchu pochválit. Ginny vypadala úchvatně. „Nevím přesně, ale myslím, že mudlové s rozvodem nepočítají, víš? Mají taky pocit, že to bude navždycky. Ale když se to nepovede, mají snadnější ústupovou cestu... “ „Taky bych chtěla mít ústupovou cestu,“ povzdechla si rudovláska. „Co to plácáš, Gin?!“ „Co když se Harry zase jednoho dne zjančí jako tenkrát s Voldemortem? Co když začne mít pocit, že je mi líp bez něj? Ty ho znáš, Mio. Víš, jak nechutně nesobecký dokáže být!“ zněla v Ginnyině hlase nefalšovaná panika. „A co pak zbyde mně?!“ „Hele, dost! Začni pravidelně dýchat... A teď k toum hlavnímu – Harry je prostě Harry. A ty ses do něj zamilovala, pamatuješ? Dala jsi mu dokonce druhou šanci. Přesto, že tě opustil, dokázala jsi na to zapomenout a být s ním až do teď šťastná, ne? Tak si to nekaž zbytečnými úvahami. Pokud nechceš žít bez Harryho, musíš žít s ním, no ne?... “ Hermiona jí nechala chvíli, aby si její slova dobře promyslela a pokračovala: „A nejlepší cesta, jak si zajistit, že tě Harry z nějakých nesobeckých důvodů neopustí, je říct mu tohle všechno.“ Ginny se nesměle usmála a zběsile mrkala, aby zahnala z očí slzy. „A já jsem si myslela, že budeš mít spíš strach z toho, že zahazuješ svoji kariéru,“ ušklíbla se Hermiona. „Kariéru?... Hrát profesionálně famfrpál byl můj dětský sen a jsem ráda, že jsem si ho splnila, ale -,“ na okamžik se odmlčela, jak hledala ta správná slova, „ - ale ve famfrpálu už není nic, čemu by stálo za to obětovat rodinu. Teď chci nejvíc ze všeho Harryho a naše dítě... A navíc, ale to nikomu neříkej, je to tajemství, mi Denní věštec nabídl místo famfrpálové zpravodajky.“ „Gratulace, Gin,“ zubila se šťastně Hermiona. „A teď zavři oči, ať ti můžu nanést stíny.“ *** Kdykoli Hermiona později vzpomínala na Harryho a Ginnyinu svatbu, udivovalo ji, že si z ní pamatuje jen chvíle strávené se Severusem. V onen den ale na bradavického ředitele moc nemyslela. Alespoň ne ze začátku, kdy ji spíš trápily obavy ohledně Rona. Jak se asi bude chovat? V tom se k ní někdo tiše přiblížil a do prvních tónů klavíru, jenž zaznívaly stanem, ji oslovil. „Jak se máš?“ ptal se bývalý přítel. V ruce držel dvě skleničky šampaňského a na mírně pobledlé tváři měl přátelský úsměv. „Docela dobře, děkuju za optání,“ odpověděla mu trochu strojeněji, než chtěla, a vzala si nabízenou skleničku. „Harry s Ginny otevírají svatební dary?“ optala se rozhlížeje se, jestli novomanžele neuvidí. „Jo. Přesně tak... Řeknu ti ale, dostali toho fakt kupu,“ snažil se konverzovat Ron. *** Severus seděl sám u jednoho ze zlatých stolků a bezmyšlenkovitě smočil rty ve své skleničce. Sice slíbil Brumbálovi i sám sobě, že pít nebude, ale alkohol ho teď dokázal báječně uklidnit. Sledoval Grangerovou, jak chytila nevěstinu kytici a ušklíbl se, když celá zrudnula rozpaky. Úšklebek mu ale zmizel z tváře – ten náfuka Weasley k ní přišel ani ne pět minut na to a zjevně s ní přátelsky klábosil. Pak vynadal sám sobě. Co si vlastně myslel? Že stráví celé odpoledne a večer s Hermionou? Proč by vůbec měla chtít trávit čas s ním, když je tu Weasley?! „Copak tě žere, Severusi?“ vytrhl ho z úvah Kingsley. Snape jen s námahou odtrhl oči od Hermiony a Rona a věnoval ministrovi pozornost. „Nic. Mělo by mě něco žrát?!“ Kingsley si trochu podrážděně odfrkl a hůlkou přivoval pro sebe a Severuse láhev Ogdenské starorežné. Snape byl Snape – radši by nakrájel vlastní jazyk jako přísadu do některého ze svých lektvarů, než by prozradil jen náznak emocí. „Já nebudu,“ vrátil se Severus ke svému původnímu plánu nepít. „Severusi, zapomínáš, jak dobře tě znám... Já poznám, když jsi ještě zasmušilejší, než je obvyklé,“ pousmál se ministr. Snape, jemuž bylo jasné, že se Pastorek nedá jen tak odbýt, opět změnil náhled na abstinenci, kopl do sebe panáka pro povzbuzení a začal: „Mám prostě špatnou náladu. Vždyť jsem na Potterově svatbě, což je už samo o sobě důvodem k podráždění.“ Kingsley nic neříkal, místo toho sledoval Artura tančícího s Ginny a Harryho, který co chvíli šlápl na nohu Molly. Po pár taktech se ke dvěma párům přidali i jiní, kteří Pastorkovi zakryli výhled. Seděli tak se Severusem už půl hodiny – oba mlčky pozorovali páry kroužící po parketu. Snape si kysele pomyslel, že vypadají jako dva staří panicové. Kingsley zase v duchu přemílal různé důvody zahořklosti svého společníka. Měl pocit, že se po válce aspoň trochu spřátelili, ale kolem Severuse se vznášel oblak nepřístupnosti. „Profesore, pojďte také tančit,“ přiběhla k nim celá uzardělá Ginny. „A vy také, Kingsley,“ prosila je oba. „Tak krásnou dívku nemůžeme nevyslyšet,“ mrkl na ni Pastorek a postrkoval Snapea jejím směrem. Bradavický ředitel byl ale ve své nejhorší náladě a tančit nehodlal. „Běžte si pěkně tančit sám, Kingsley,“ odsekl, rychlým pohybem popadl Ginny za ruku a vložil ji do té Kingsleyho. Odechl si, když zmizeli v záplavě na parketu. Poslední, co by dnes ještě potřeboval, je tanec s paní Potterovou. Ušklíbl se – Ginny byla Lily v mnohém podobná. A Lily mu nyní chyběla víc, než za celých minulých šest let. Připustil si, že žije nesmírně osamělý život. Než ho to ale začalo mrzet, uvědomil si, že je to právě jeho osamělost, jenž ho chrání před mnohem větší bolestí. *** „No tak, Hermi, nenech se přemlouvat a pojď si zatančit,“ tahal Ron dívku na parket. Vzhledem k tomu, že namíchal alkohol s lektvarem na kocovinu, byl už opilý. Hermiona se nepřesvědčivě bránila a to ještě podněcovalo jeho vášeň. Stiskl jí obě zápěstí a téměř ji dovlekl k lidem otáčejícím se v rytmu hudby. Obě ruce jí ovinul kolem pasu a pomalu se s ní začal točit. Sama nevěděla, zda je jí to příjemné, už se však nebránila. Severus ty dva sledoval a propadal se ještě hlouběji do deprese. Takže ona ho poprosí, aby s ní šel na svatbu, pak si ho nevšímá a baví se s bývalým přítelem a teď spolu dokonce tančí... Byl by rád na místě toho tupohlavého Weasleyho, jehož ruka se nenápadně sunula z Hermionina pasu níž. V tom zamrkal, protože Hermiona od Rona odstoupila a vlepila mu pořádnou facku. Ron už podruhé během čtyřiadvaceti hodin viděl hvězdičky před očima. Tentokrát ale nebyl tolik opilý, aby si neuvědomoval, co se děje, a málo střízlivý, aby se styděl za svoje chování. „Ty – ty mrcho,“ křikl na dívku, chytil ji za paže a přitáhl k sobě. Hermiona se bránila vší silou, ale proti svalnatému Ronovi neměla nejmenší šanci. Všichni okolo jen strnule přihlíželi, jak ji proti její vůli líbá. „My dva patříme k sobě, tak si to zapamatuj! Já vím, že mě chceš! Nikdo jiný by s tebou nebyl,“ vpálil jí do očí a zvedl ruku, aby jí facku oplatil. „Dost,“ zahřměl Snape. Na rozdíl od ostatních paralyzovaných Ronovým výstupem se rozhodl zasáhnout. Zachytil Ronovu ruku a trhl s ním směre k sobě; na hůlku si ani nevzpomněl a místo toho zrzkovi napálil jednu přímo mezi oči. Na Rona toho bylo moc. Kombinace kocoviny, lektvaru a většího množství alkoholu spolu s šokem z fyzického napadení mu nesedla. Otevřel ústa, aby Snapeovi vyložil, co si o něm myslí, místo toho z něj ale jako gejzír vytryskly zvratky a potřísnily obávanému profesorovi hábit. Svatebčané později shodně vypovídali, že tak rozběsněného Snapea ještě nikdy neviděli. Ani Harry, který si moc dobře pamatoval na scénu těsně poté, co vylezl z myslánky plné profesorových nejtajnějších vzpomínek, nic takového nezažil. Rona zachránila Hermiona, která duchapřítomně vyčarovala štítové kouzlo hned poté, co Snape zasáhl Rona jakousi kletbou, po níž upadl do bezvědomí a na hlavě mu vyrašily volské rohy. Zatímco Hermiona s Harrym se starali o Rona a Ginny s Georgem a Percym uklidňovali hosty, Severus se vytratil do tmy. „Běž za ním,“ šeptla Ginny do ucha kamarádce, když si jeho odchodu povšimla. „Věnujete mi jeden tanec?“ zptala se ho, když ho konečně dostihla. „Běžte zase dovnitř, Grangerová,“ štěkl na ni, aniž by jí věnoval jediný pohled. S tím se nehodlala smířit. Nesmlouvavě ho chytila za předloktí a manévrovala ho dovnitř. Ginny se podařilo svatebčany lehce ukonejšit, takže teď, když Harry odlevitovával Rona do jeho ložnice, byla zábava zase v plném proudu. „Prosím, jen jeden tanec, Severusi,“ šeptla. Neodpověděl, jen jí položil ruku na holá rozpálená záda. Druhou jí sevřel ve své dlani a v rytmu waltzu s ní začal vířit po parketu. Cítil, jak mu alkohol koluje žilami a ještě zhoršuje touhu, kterou pociťoval. Snažil se nestřetnout se s jejím pohledem a raději hleděl přes hlavy všech tanečníků až k pódiu s kapelou. Musel si nutně pročistit hlavu, jenže to by nesměl cítit její příjemnou vůni. Nesměl by držet její dlaň ve své. A v neposlední řadě by se k němu nesměla tak tisknout. Smysly měl najednou podivně zastřené. Stejně jako hlas, když promluvil. „Omlouvám se.“ „Za co?“ vydechla překvapeně. „Zkazil jsem vám večer,“ pravil kajícně. „Zlikvidoval jsem vám tanečníka.“ „Myslela jsem, že si tykáme?“ „Hermiono, bude lepší – bude nejlepší, když toho necháme, dokud je čas.“ „Čeho necháme, Severusi?“ zeptala se s nevinným výrazem na tváři. Ucítil, že se k němu přitiskla ještě blíž, a náhle se mu začalo špatně dýchat. „Chceš přestat tančit? Nevadí... Můžeme dělat tolik jiných věcí... “ navrhla. Díky třem sklenkám šampaňského, které jí rychle stoupalo do hlavy, odhodila svoji nesmělost. Přesně věděla, co chce. „Ne, budeme tančit,“ zamítl její dvojsmyslné návrhy. Srdce se mu ale rozbušilo jako šílené při představě jeho rukou klouzajících po Hermioniných ramenou a šíji. Viděl sám sebe, jak jí sundává šaty... „Mně nevadí, že jsi zabránil Ronovi mě uhodit,“ vysvětlovala mu trpělivě. „Už tak jsem se cítila až příliš ponížená,“ dodala tichounce. Chtěl se zeptat na tolik věcí – jestli Rona miluje, proč vyslala to štítové kouzlo nebo proč si ho vybrala za doprovod a pak ho celé odpoledne ignorovala -, ale slova mu uvázla v krku. „Pane profesore, uzurpujete si Hermionu jen pro sebe, to nepůjde,“ přerušil jejich tanec Harry, který se právě vrátil. Snape po něm vrhl vražedný pohled, ale od doby, kdy Harry nahlédl do jeho vzpomínek na Lily, už ho Severus nedokázal učinně zastrašit. „Běžte tančit s manželkou,“ poradil mu Snape a otočil se k němu zády. Harry však byl neodbytný. „Ta je teď zadaná. A nehledě na to, snad si smím zatančit s nejlepší kamarádkou, ne?“ vrhl tázavý pohled na Hermionu. Ta se poněkud neochotně vyvlékla ze Snapeovy náruče. „Pane řediteli, bylo mi potěšením,“ mírně se uklonila jeho směrem. Severus jen zíral, jak s ní Potter tančí z jeho dosahu. Svalil se ke svému stolu a zavdal si Ogdenské starorežné. Zrovna pomýšlel na návrat do školy, když se k němu vrátila. „Tanec skončil a jsem zase jen tvoje,“ uculila se koketně. Alkohol konečně vykonal svoje a on se přestal vzpouzet. Záleželo přece jen na jejích očích, rtech, vlasech, ... Pomalu ani nevnímal, že ho vede znovu ven, dokud se mu listopadový chlad nedostal na kůži. Hermiona zřejmě zimu nevnímala, protože se se zasněným výrazem posadila na trávu pod košatým dubem a gestem ho přivolala k sobě. Omámený kouzlem okamžiku vyčaroval pléd, na nějž se oba posadili. „Proč mě celý večer ignoruješ?“ otázal se. V hlase mu zaznívala ublíženost. „Myslela jsem, že si chceš povídat s Pastorkem,“ odpověděla zmateně. „Ne, chtěl jsem – chtěl jsem si povídat s tebou,“ řekl potichu. Jednou rukou jí zajel do vlasů a přitáhl si ji trochu blíž. „Jen s tebou.“ A/N: Díky za všechny komentáře. Díky tomu, že tak pilně a hezky komentujete, máte tu další kapitolku...