A/N: Tak tady nám to začíná... Od tohoto okamžiku se bude Fred chovat výrazně OOC, ale věřím, že v rámci situace jeho reakci přijmete jako relativně pochopitelnou. ;) Děkuji za komentáře, jen pokračujte! W. ***** **** *** ** * Tak dlouho, jak jsem tam seděla spolu se svými rodiči, se mi ty oči vpíjely přímo do duše. Nic takového jsem snad v životě nezažila. Cítila jsem mráz, který mi bez přestání probíhal po celé délce páteře už od té doby, co se zdálo, že sledují každý můj nádech. Obrátila jsem pohled do rohu místnosti, jen abych odvedla svoji pozornost někam jinam. Na cokoliv, hlavně abych unikla pocitu, že ty modré oči mi z mysli nezmizí až do dne mojí smrti. “Hermiono, drahoušku, dala by sis trošku čaje?” slyšela jsem hlas paní Weasleyové, který mě vytrhl zpátky do reality. “Ráda,” usmála jsem se. Paní Weasleyová přikývla a otočila se, aby mi mohla nalít šálek. Flashback “Hermiono, miláčku, dnes ráno ti přišel nějaký důležitě vypadající dopis,” vklouzla za mnou máma do pokoje. “Díky, mami,” věnovala jsem jí úsměv. “Tak, týká se to toho zaměstnání, o které jsi žádala, a nebo jde o tu věc, které se všichni tolik děsíme?” zeptala se a přisedla si ke mně na postel. Když jsem včera večer dorazila domů, nemohla jsem si pomoct a rozbrečela se hůř než malé dítě. Konečně na mě dopadl ten fakt, že mi nebylo přáno být normálním teenagerem. Byla jsem čarodějka. To mi sice nikdy nevadilo, ale teď jsem kvůli tomu měla být provdána za někoho, u něhož jsem sotva mohla doufat, že k sobě budeme kdy cítit něco tak hlubokého, jak jsem si vždy představovala lásku. Nepřestávala jsem si opakovat, že jsem Hermiona Grangerová a unesu cokoliv. Ale tohle bylo i nad moje síly. Měl to být můj život! Moje svoboda. Moje nezávislost. Když už se pláč stal nesnesitelným, musela jsem to říct našim. Vzali to klidně a upozornili mě, že bych se nikdy neměla vzdávat hodnot, které jsou pro mě důležité, jen proto, že nesouhlasím s jejich vývojem. Moje magické schopnosti pomáhaly ostatním a byly součástí mojí existence, a i přes to, že mě nyní tak nečekaně zaháněly do kouta, měla bych být ráda, že mou součástí i zůstanou. Na jednu stranu mě rozčilovalo, že to přijali tak lehce. Ale nikdy předtím jsem nebyla nucená k něčemu tolik jdoucímu proti mé vlastní vůli, takže bylo asi přirozené, že jsem nyní vše vnímala jako křivdu vůči sobě. Ucítila jsem máminy paže na svých ramenech, a otevřela jsem obálku. “Kde je táta?” zeptala jsem se. “Pořád je trošku rozhozený ze zjištění, že se mu jeho jediná dcera tak rychle provdá,” odpověděla mi. “Ale… vy dva jste byli včera tak klidní a vyrovnaní. Co se děje?” zamračila jsem se. “Myslím, že to na něj jednoduše dolehlo. Že tě teď budeme muset sdílet s někým jiným. Chci říct, že pravděpodobně doufal, že k tomu nedojde dřív, než umře,“ lehce se zasmála. Usmála jsem se a chytila ji za ruku. “Víš, že je normální se o svoje dítě trochu strachovat,” upozornila jsem ji. “Nikdo se za to na tebe nebude zlobit.” “Ale já se nebojím o tebe, zlatíčko, bojím se hlavně o toho mladého muže, který se má stát tvým manželem. Jsem si celkem jistá, že tvůj otec ho bude nenávidět od prvního momentu, kdy se ti dva setkají.” Přikývla jsem v tichém souhlasu. Obecně jsou na zemi dva typy otců: Ti přehnaně starostliví a ti, kteří se zkrátka příliš nezajímají. Můj táta spolehlivě spadal do třetí kolonky – k tomu typu, který si vždycky najde svou vlastní cestu, jak vás navenek ztrapnit, takže vlastně nemáte možnost nějaký společenský život vůbec začít. To byl vždy jeho způsob, jak mě “ochránit” před randěním, ale vždy se hluboce snažil skrývat svoje emoce, takže jsem alespoň byla schopná v sobě uchovat to, s čím jsem se již narodila; svou magii. Rozevřela jsem dopis a četla. K rukám slečny Hermiony Grangerové, Máme to potěšení Vám oznámit, že v souladu s ministerským zákonem vcházejícím v platnost tento rok Vám byl přidělen budoucí partner na základě losu z Moudrého klobouku, zanechaného profesorem Albusem Brumbálem. Na základě tohoto zákona vám také připomínáme, že by se Vaše svatba měla uskutečnit co nejdříve to bude možné. Smlouva, která Vám bude zaslána v krátkém čase, je závazná po zbytek Vašeho života a nedovoluje Vám tudíž v budoucnu uvolnění z uzavřenéhosvazku ani zřeknutí se kouzelnických vlastností. Pokud se rozhodnete smlouvu nepodepsat, bude vám odebráno Vaše oprávnění ke kouzlení a magický potenciál. Žádáme Vás zároveň o zkontaktování Vašeho budoucího ženicha co nejdříve to bude možné a ustanovení dataVaší svatby. Případné další informace budou zodpovězeny Úřadem pro registraci manželství. Jako budoucí partner pro slečnu Hermionu Grangerovou byl ustanoven pan Frederick Weasley. Děkujeme za Váš čas, Úřad pro dodržování kouzelnických zákonů, Ministerstvo kouzel Šokovalo mne to tak, až jsem vykřikla a poté omdlela. Konec flashbacku A teď jsem seděla tady, přímo naproti svému budoucímu manželovi. Vážně velice rozzuřenému Fredu Weasleymu. A to počkej, až se o tvojí situaci dozví Ron s Harrym. Proč mi vše, co se dělo, přišlo tak hrozně absurdní?! “Abych pravdu řekla, Hermiono, bylo to pro nás velice příjemné překvapení,” prolomila paní Weasleyová to ticho, “vždycky jsme o tobě uvažovali jako o součásti naší rodiny, a nyní se jí skutečně staneš,” ignorovala smrtící výraz v očích svého syna, když jí věnoval svůj pohled. “Pro mě to, myslím, bylo až příliš nečekané, hlavně to zjištění, že k tomu nemám co dodat,” vydechla jsem téměř bez hlasu. “Přirozeně jsme si vždy mysleli, že to bude Ron, se kterým se nakonec dáte do kupy,” zasmál se pan Weasley. “No… něco takového…” polkla jsem. “Otče, vážně nemáš nic lepšího na práci než trousit hloupé poznámky?” syknul Fred tak jedovatým hlasem, až mě to donutilo obrátit ohromeně svoji pozornost zpátky k němu. Fred Weasley byl ten kluk, u kterého jsem se přistihla, že na něj občas myslím. Ale najednou, s veškerou tou nynější nenávistí, už to nebyl ten samý člověk, se kterým jsem chtěla být. Je naštvaný, protože si musí vzít TEBE místo Angeliny, kterou si vzít chtěl! zaječela jsem v duchu na sebe. Jeho rudé vlasy dorostly natolik, že mu sahaly až po ramena. Vypadaly tak nezkrotně, tak žádouce, až jsem se musela přemáhat, abych mu do nich nevjela rukama, což by definitivně znamenalo moji blízkou smrt. Nepochybně. Kdyby mohl pohled zabíjet, jeho oči by jistojistě byly dvě hluboké studny, ve kterých bych se utopila. Byl vážně vysoký, řekla bych tak metr devadesát, a jeho kůže měla zvláštně opálený nádech tolik se odlišující od Rona, který byl odjakživa bílý jako stěna. Kvůli svetru, který měl na sobě, se toho o jeho postavě moc říct nedalo, ale byla jsem si jistá, že léta famfrpálových tréninků se na jeho vzezření projevila. “Copak ty s naší dcerou nevycházíš dobře?” zareagovala máma na obhroublý tón hlasu, který použil. V reakci na tu otázku Fred párkrát zamrkal. „Většinou spolu vycházíme výborně,” soustředil se, aby odpověděl plynule a klidně, s pohledem na mámu. Potom se otočil ke mně: “Je to tak, Hermiono?” “Samozřejmě, že ano,” odpověděla jsem a přinutila se k úsměvu tak falešnému, že jim to muselo být jasné v první vteřině. “A proč jsi potom omdlela?” přidal se do konverzace táta a věnoval mně i Fredovi podezřívavý pohled. “Prostě nervy,” povzdechla jsem si, dobře si vědoma své lži. “Proč ty dva zkrátka nenecháme chvíli o samotě, aby si mohli v klidu promluvit?” navrhla paní Weasleyová, pravděpodobně pociťujíc to napětí mezi jejím synem a mým tátou. “Hermiona nám vyprávěla o vašem nádherném jezírku na dvorku,” pochopila maminka její narážku, usmála se a vstala k odchodu. “Ach ano… touto dobou je na něj prostě úžasný pohled.” Sledovala jsem, jak paní Weasleyová drapla manžela za ruku a pokynula mým rodičům, aby je následovali. Táta na moment váhal, ale máma mu nedala na výběr a vystrkala ho za manželi Weasleyovými. Chtěla jsem proti jejich náhlému odchodu protestovat, ale už mi na to nezbyl čas. Zůstala jsem sama v přítomnosti svého stále dopáleného budoucího manžela “Hele, Grangerová,” přerušil tok mých myšlenek Fredův drsný hlas. “Jsem zamilovaný do někoho jiného, takže nepočítej s tím, že by tohle manželství buhvíjak klapalo.” “Protože to hodláš tvrdit, anebo protože jsi si jistý, že to fungovat nebude?!” vrátila jsem mu kousavě a s mnohem tvrdším výrazem ve tváři. “To, že miluješ někoho jiného, toho na naší situaci moc nezmění, nemyslíš si?” “Jenom jsem se chtěl ujistit, že víš, do čeho ses uvrtala,” odpověděl, zírajíce na mě. “Já jsem se do ničeho neuvrtala, pro tvojí informaci, a jenom proto, že jsi rozhozený kvůli tomu, že si mě musíš vzít, to ještě neznamená, že se musíš chovat jako naprostý kretén,” opáčila jsem a cítila, že začínám být doopravdy vytočená. Přede mnou seděl Fred Weasley, nejbrilantnější šprýmař všech dob, tak proč se, sakra, najednou musel chovat tak nefredovsky! S těmi slovy jsem se zvedla a chystala se najít rodiče, jenomže to bych se najednou nesměla ocitnout bezcitně přiražená ke zdi. Upřímně, myslela jsem, že můj krk se pod tím tlakem zlomil. Jeho ruce se ocitly každá z jedné strany mojí hlavy a uvěznily mě tím v jeho sevření. Přiblížil můj obličej tak těsně k mému, že jsem mohla cítit jeho horký dech na své kůži. Znovu mnou projel mráz. “Opovaž se mě ještě někdy takhle nazvat,” zavrčel a přišpendlil mě ještě těsněji ke zdi.