Prolog

Téměř patnáctiletý Harry Potter polehával na posteli ve svém pokoji v
Zobí ulici už několik dní. Vyčítal si, že kvůli němu zemřel Cedrik.
*
„A dost! Já se pomstím nejen za Cedrika, ale i za mámu, tátu a další,
kteří zahynuli. V první řadě ale musím začít cvičit. Ginny, Ron,
Hermiona, Lenka, Sirius, Weasleyovi a ostatní, musím je všechny ochránit!
Nadešel čas, abych použil všechny prostředky, které mám. Na co mi jsou
peníze, když kolem mě umírají nevinní lidé? Já jim ukážu, kdo je to Harry
Potter! To budeš koukat, Voldemorte, ty hadí ksichte," přísahal si Harry.
Řekl to ovšem nahlas a Hedvika, která spala s hlavou pod křídlem, se
lekla. Nejdřív se rozhodl, že uklidí pokoj. Všechny školní potřeby
naházel do kufru a mudlovské oblečení nastrkal do koše. Teta Petunie by
sice zuřila, ale Harrymu to bylo fuk, odejde odtud a už nikdy se nevrátí.
Má trezor plný zlata, tak proč by si to neužil?
*
Začal se chystat na cestu do Příčné ulice. Připravil si všechny peníze,
které měl ještě u sebe, hábit s kápí, neviditelný plášť a školní kufr.
Hedviku pustil, aby se prolétla, a řekl jí, aby za ním přiletěla do
Děravého kotle.
*
Ráno vstal v šest hodin a připravil se. Když se oblékl, vydal se ven. V
postranní ulici spojující Zobí s Magnoliovou si odmávl Záchranný autobus,
který se během okamžiku objevil. Vystoupil z něj Stan Silnička. Nadechl
se, ale Harry ho zarazil dřív, než stačil cokoliv říct.
„Jo, jo, já to znám. Potřebuju co nejrychleji do Londýna na Příčnou.“
Zaplatil Stanovi jízdenku a do hodiny byli u Děravého kotle. Harry
vystoupil a vydal se přes hostinec rovnou na zadní dvorek.
Otevřel průchod a kráčel nenápadně přímo ke Gringottům. Uvnitř zamířil k
prvnímu volnému skřetovi a promluvil:
„Dobrý den. „Chtěl bych si vybrat peníze z trezoru našeho rodu.“ Teprve
nedávno se od Siriuse dozvěděl, že má ještě jiný trezor, který by měl
zdědit ve svých sedmnácti letech. Jako jeho kmotr a opatrovník mu ho
ovšem mohl zpřístupnit už nyní. Snad to tedy udělal…
Skřet se na něj podíval a řekl:
„Dobrá sem kápněte trochu krve, abychom si ověřili vaši totožnost.“ Harry
se píchl do prstu brkem a kápl na připravený pergamen.
Po půl minutě se na pergamenu objevil nápis „Harry James Potter.“
Skřet kývl hlavou, ať jde za ním. Prošli dveřmi k vozíkům vedoucím k
trezorům. Prosvištěli mnohem hlouběji, než když tu byl poprvé. Jakmile
byli u dveří, skřet přejel prstem po dveřích a Harry musel přidat další
kapku krve. Po otevření dveří se mu naskytl pohled nejen na zlato, ale i
další věci. Po letmém ohlédnutí po počítadle se vydal podívat na stoly a
skříně, kterých v tomto trezoru bylo několik. Došel k prvnímu stolu,
ležel na něm jedenapůlruční meč, dvě dýky a luk se šípy. Začal nejdřív
mečem, už na první pohled nebyl obyčejný. Nepodobal se meči Godrika
Nebelvíra a ani žádnému jinému, co Harry viděl na hradech během školních
výletů. Na hrušce jílce byl velký diamant a dva rubíny. Na pochvě a
čepeli bylo vyryto heslo: Láska, odvaha a věrnost. Harry si připnul meč k
pasu a začal si prohlížet dýky. Obě měly na koncích rukojetí rubín a
podle použitého materiálu, způsobu zpracování a výzdoby pouzder bylo
zjevné, že vznikly ve stejné dílně jako meč. Harry si je připnul k pasu.
Všiml si, že přes stůl je přehozený vak. Sundal ho a strčil do něj celou
ruku až k rameni. Odhadoval, že v něm bude prostor jako v pořádném
cestovním kufru. Pomyslel si, že na něj bylo použito nějaké zvětšovací
kouzlo. Ruku vyndal a hodil si vak přes rameno.
Přesunul se k luku a šípům. Luk, zdobený diamantem a rubínem, byl vyroben
ze zvláštního dřeva, které nikdy neviděl. Nepozastavoval se nad tím, luk
a toulec dal do vaku a přesunul se k dalšímu stolu.
Na něm ležela helmice s úzkými průzory pro oči, nos a ústa. Dál na stole
byl kyrys chránicí hrudník i záda, který měl na hrudi vyražený znak
znázorňující bílého pegase vztyčeného na zadních nohou s roztaženými
křídly. Vedle kyrysu ležel štít se stejným znakem, opatřený popruhy k
připevnění na ruku nebo záda. Na stole ležely drátěné kalhoty a košile,
vedle ležely chrániče nohou a rukou. Rukavice z Harrymu neznámé kůže se
všitými plátky kovu a podobně upravené, byly rovněž i boty z kůže se
všitými plátky kovu. Harry si vše prohlédl a přendal do svého vaku.
Najednou mu došlo, kolik věcí již nacpal do vaku. Lekl se, že v něm
nebude schopný nic najít. Vsunul do vaku ruku a …nikde nic… Pomyslel si,
že přišel o skvělý meč, a najednou ho měl v ruce. Tahle magie se mu
začínala líbit…
Od stolu se přesunul k policím. Bylo v nich spousta knih, mnohé z nich
byly hodně staré a určitě vzácné. Harry náhodně sáhnul po jedné z nich, a
když ji vytáhl, uviděl název: Mocné kouzelnické rody.
Hned v ní začal listovat a hledat rod Potterů. Nakonec ho našel, celé
jméno jeho otce znělo James Merlin Nebelvír Potter. Harrymu málem spadla
čelist až na zem. Rodiči jeho dědečka Alexandra byli Albus Percival
Wulfric Brian Brumbál a Minerva McGonagallová. Ale ještě větší šok ho
čekal, když si všiml titulu a plného jména své matky - lady Lilien
Evansová Potterová, řečená Havraspárská.
Když se z toho šoku vzpamatoval, rychle prolistoval i zbytek knihy a
narazil na rod Helgy z Mrzimoru, který končil jménem Weasleyovi. Z toho,
co k tomuto rodu bylo uvedeno, Harry porozuměl, že dědictví v této linii
přechází vždy na ženského potomka, tím pádem je Ginny dědičkou Helgy z
Mrzimoru, a rovněž i držitelkou šlechtického titulu. Zmijozelským dědicem
byl překvapivě sir Sirius Black.
Dále se dozvěděl, že dědicové zakladatelů mohou probudit mocnou magickou
ochranu Bradavického hradu před jakýmkoliv útokem.
Když vyčetl všechny důležité informace, sbalil do vaku všechny knihy z
obou polic a přešel k poslední skříni, ve které bylo několik hábitů ze
zvláštní látky. Oblékl si bílé roucho a všechny ostatní uložil do vaku.
Ještě si nabral do měšce dost peněz a zamířil k východu z trezoru.
Přežil cestu vozíkem na povrch. Když vystoupil, zeptal se svého průvodce,
kde by se dalo koupit nějaké sídlo.
Skřet ho nasměroval do chodby, kde na dveřích stálo ´Nemovitosti´.
Zaklepal a vešel do honosně zařízené kanceláře. Za masivním dubovým
stolem seděl tlustý skřet v drahém obleku. Slušně ho pozdravil a skřet mu
pozdrav oplatil. Harry se ho zeptal na dostupná sídla či hrady. Skřet
vytáhl několik složek. V první byl hrad, který údajně nechal postavit
samotný Merlin pro svého svěřence Artuše. Byl hodně podobný Bradavicím,
ale nebyl tak rozlehlý a místo skleníků měl stáje. Podíval se i na další
nabídky, ale ostatní sídla nebyla tak honosná. Oznámil skřetovi, že si
vybral ten první hrad. Skřet mu podal několik pergamenů k podepsání.
Podepsal je, protože jako dědic dvou zakladatelů a Merlina mohl
rozhodovat sám za sebe jako plnoletý už v tak útlém věku.
Skřet mu předal klíče od hradu, jako symbol vlastnictví společně s mapou,
a zeptal se ho, jaké jméno si přeje uvést jako adresu pro letaxovou síť.
Rozhodl se pro Potter manor, aby, pokud možno, nikdo kromě jeho přátel
nevěděl o tom, že je dědicem dvou zakladatelů a samotného Merlina.
Poděkoval skřetovi a odešel z kanceláře. Zamířil k přepážce, kde se
měnily galeony za mudlovské libry. Vyměnil si dost peněz a opustil banku.
Venku nejdříve zamířil k Ollivanderovi. Potřeboval ještě jednu hůlku.
Než vstoupil do krámu, natáhl si kapuci bílého pláště do obličeje, aby ho
prodavač nepoznal. Vstoupil a nad dveřmi se rozdrnčel zvonek a ze zadní
místnosti vyšel pan Ollivander.
„Co si račte přát?“
Harry mu odpověděl:
„Potřebuju hůl místo hůlky.“
Pan Ollivander se na něj upřeně zadíval a pronesl.
„Máte štěstí, mám tu kousek, který vyrobil jeden z mých předků pro
samotného Merlina. Je unikátní, protože má v sobě devět substancí a podle
vůle svého majitele může měnit svou velikost od salonní hůlky až po
cestovní hůl.“ Jen to dořekl, odešel někam dozadu. Za okamžik se vrátil a
nesl hůl ze zvláštního dřeva s pohodlnou rukojetí. Podal ji Harrymu a on
s ní mávl. Z hole vytryskl roj různobarevných jisker a Harryho obalila
záře složená z několika různých barev. Ollivander nezapřel, že je
obchodník, když spustil:
„K této holi se váže legenda. Prý ten, kdo bude vládnout touto holí,
obnoví zapomenutý řád nebeských jezdců a s pomocí svých spolubojovníků
porazí největší zlo, jaké kdy chodilo po zemi.“
Harry si začal nedůvěřivě hůl prohlížet. „Kolik za ní chcete?“ zeptal se
po chvíli.
„Sto galeonů.“ Odpověděl pan Ollivander.
Harry mu podal měšec s požadovanou sumou a odešel z obchodu.
Cestou do knihkupectví Krucánky a Kaňoury si všiml obchodu s detektory
černé magie. Něco mu řeklo, aby navštívil i tento krámek. Prodavač, plný
radosti, že k němu vůbec zavítal nějaký zákazník, ho ihned oslovil:
„Jaké máte přání?“
„Chtěl bych pouzdro na hůlku těch nejlepších kvalit. Musí být odolné
proti magii, mělo by být elegantní a ocenil bych, kdyby se umělo samo
přizpůsobovat mému oblečení. Chci funkční věc a ne předraženou hračku.“
„Jistě pane, mám přesně takové pouzdro. Je velmi drahé, ale stojí za to."
„Cena nehraje roli," zastavil ho Harry.
„Dále chci mapu světa a podrobnou mapu Anglie s detekcí použití černé
magie.“ Než stihl prodavač zareagovat na první přání, zazněla věta, která
mu přišla jako sen: „A zabalte mi všechny detektory černé magie, které tu
máte."
*
Nakonec Harry dorazil i do Krucánků a Kaňourů, kde se vydal rovnou k
zadnímu regálu, ze kterého začal nosit na pult učebnice všech možných
odvětví. Měl široký záběr, od bílé a černé magie, přes magii mysli
(nitrozpyt, nitrobrana, telepatie, empatie, myslozpyt, myslobrana) až po
zvěromagii a přeměňování. Překvapivě nezapomněl ani na lektvary, se
kterými chtěl začít úplně od začátku, aby je už konečně pochopil. Dále ho
zaujala díla pojednávající o runové magii, neverbálním kouzlení, kouzlení
bez hůlky a o metamorfomágství. Knih měl tolik, že mu ani na pult nevešly
a musel je začít skládat na zem. Překvapený prodavač nemohl uvěřit
vlastním očím.
Když Harry shromáždil všechny knihy, které by mohl potřebovat, zaplatil,
co si obsluha řekla, a vydal se do druhého knihkupectví, kde byly knihy
staré i několik set let. Vybíral si tituly, které ho něčím zaujaly.
Zaplatil za ně a zamířil do kadeřnictví.
Nechal si upravit vlasy tak, že sám sebe v zrcadle ani nepoznal.
Poděkoval, zaplatil a zamířil do posledního obchodu. Tím byly potřeby pro
lektvaristy. Tam nakoupil vše, co má obsahovat laboratoř pravého mistra.
Když sehnal vše, co by se mu mohlo hodit, vrátil se k Děravému kotli, kde
si vyzvedl Hedviku. Tu pečlivě zavřel v kleci, aby se mu při cestování
letaxem nezranila. Vyhledal nejbližší krb připojený k síti. Hrst letaxu
ho stála na pět scvrčků, které hodil do připravené misky postavené na
římse. Se slovy: „Potter manor,“ zmizel v zelených plamenech.