Kapitola 1.

Mezitím v sídle Temného pána…
„Moji věrní, dnes si dojdeme pro Pottera a ten Brumbálův směšný Fénixův
řád nám v tom nezabrání. Přišel jsem na to, jak prolomit ochranu okolo
domu, ve kterém se nachází.“ Smrtijedi shromáždění v sálu Voldemortova
sídla začali jásat.
„Lucius ví vše, co je třeba. Zdůrazňuji, že Pottera chci živého, s
ostatními si dělejte, co se vám zlíbí,“ pokračoval Voldemort v udělování
rozkazů. Pak pokynul Malfoyovi, aby vyrazil se svými nohsledy splnit úkol.
***
Do Kvikálkova se společně s Malfoyem přemístilo dvacet smrtijedů. Vydali
se k domu č. 4. s jediným cílem - odvést Harryho Pottera ke svému pánovi.
Když byli u domu, dorazili tam i členové Fénixova řádu. Začali po sobě
metat jednu kletbu za druhou. Členové řádu si ale nevšimli tří postav v
černém, které pronikly do domu.
Smrtijedi v domě našli jen tři mudly. Od nich se nakonec dozvěděli, že
Potter zmizel dnes brzo po ránu. Nedokázali pochopit, proč je dům tak
zuřivě bráněn, když v něm Potter už není. Nakonec jeho obyvatele zabili.
Vyšli ven, dům srovnali se zemí a nad jeho zbytky vykouzlili znamení zla.
Všichni smrtijedi se odpoutali z boje a postupně se přemístili do
bezpečí. Lidé z Řádu nebyli schopni slova. Některým se dokonce v očích
zaleskly slzy. Všem se honila hlavou slova: „Proč jsme ho nedokázali
ochránit?“ Plni žalu se vrátili zpět do ústředí Řádu na Grimmauldově
náměstí 12, kde svolali poradu, na které oznámili ostatním smutnou novinu.
***
Mezitím se smrtijedi vrátili do sídla svého pána. Voldemort se strašlivě
rozzuřil a potrestal skupinu za nesplnění úkolu několika cruciáty. Nikdo
netušil, že za dveřmi laboratoře, kterou Temný pán tak pečlivě vybavil,
stojí Brumbálův špeh - Severus Snape. Právě připravoval lektvary, které
potřebovalo Voldemortovo uměle vytvořené tělo. To, co zaslechl, ho
šokovalo. Uvědomil si, že Potter v Zobí ulici vůbec nebyl, když tam
smrtijedi vtrhli. Musí informovat Brumbála. Ihned stiskl medailon, který
Brumbál očaroval, aby mu Severus mohl předávat informace, aniž by musel
opustit Voldemortovo sídlo.
Jen předal zprávu a vrátil se ke svému lektvaru.
***
Brumbál se právě chystal odejít na poradu Fénixova řádu, organizace,
kterou založil během první války s Voldemortem.
Nebylo to ani deset minut po tom, co se v krbu objevila Moodyho hlava,
která ho informovala o všem, co se stalo v Zobí ulici.
Když se chystal odejít letaxem, spojil se s ním pomocí telepatického
spojení Severus a sdělil mu, že Harry v Zobí ulici vůbec nebyl. Pak Snape
okamžitě ukončil spojení.
Po této zprávě se Brumbálovi ulevilo a s mnohem lepší náladou se vydal na
ústředí.
Když vystoupil ze smaragdově zelených plamenů, ihned přešel k pódiu, na
kterém stál řečnický stolek, jenž se používal k informování o důležitých
zprávách, jako byla hlášení o napadeních, úmrtích a zmizeních způsobených
smrtijedy…
Informoval všechny shromážděné o tom, co se dozvěděl od svého špeha.
V síni se, na okamžik, rozhostilo překvapené ticho.
Když se všichni vzpamatovali, začali mezi sebou diskutovat, co tato
zpráva znamená.
***
Nikdo z účastníků schůze Fénixova řádu netušil, že se všichni Harryho
přátelé díky vynálezu dvojčat Weasleyových dozvěděli o jeho údajném skonu
už dříve. Naštěstí je ještě před tím začaly pálit medailony, které
společně vytvořili, aby mohli spolu komunikovat.
Dostali následující vzkaz:
„Jsem v pořádku. Od Dursleyů jsem odešel brzo ráno na nákupy a teď jsem
na bezpečném místě. Prosím, neříkejte nikomu jinému, že nejsem mrtvý,
potřebuji klid na studium, abych měl proti tomu hadímu ksichtu,“ tomuto
oslovení se jeho přátelé uchechtli, „šanci. Slibuju vám, že se 1. září
vrátím do Bradavic. Po slavnostní večeři se sejdeme v Tajemné komnatě.
Zatím se mějte.“
Harry ukončil spojení a medailony zchladly. Pětici nejvěrnějších Harryho
přátel se ulevilo, ale mrzelo je, že o prázdninách nebudou spolu.
***
Harry z krbu vystoupil ve velké hale, téměř identické se Vstupní síní v
Bradavicích. Nechal věci na místě a šel prozkoumat hrad. Byl skoro tak
velký jako Bradavice, takže pochyboval, že to za dnešek stihne. Naštěstí
dostal od skřeta plánek, na kterém byly popsány nejdůležitější místnosti.
Z něj se dozvěděl, že v přízemí je hala, velká slavnostní síň, přijímací
hala, kuchyně a jídelna.
Po prozkoumání přízemí vyrazil do prvního patra. Našel velká schodiště
podobná těm v Bradavicích. Zarazilo ho, že se nepohybují.
V prvním poschodí byla knihovna, podle plánku musela být obrovská,
pracovna a pokoje pro hosty.
První poschodí jen zběžně prohlédl a přesunul se do druhého
V tomto poschodí byly další velké pokoje, koupelny a menší pracovny,
které Harrymu připomínaly společenské místnosti v Bradavicích.
Úplně nahoře byly Harryho soukromé pokoje a pracovna s veškerým zázemím.
Tyto místnosti si mohl opatřit heslem proti vniknutí. Podle návodu, který
byl přiložen k plánku hradu, tak také učinil. Jako heslo si zvolil
„Ginny“. Od Vánočního plesu, kdy spolu tancovali a procházeli se ruku v
ruce po školních pozemcích, na ni nemohl přestat myslet.
Vstupní dveře do jeho soukromých prostor byly pobité stejným kovem, ze
kterého byla zhotovena jeho zbroj. Při bližším ohledání zjistil, jak
jejich dokonalé řemeslné provedení klame. Dveře vypadaly jak umělecké
dílo a přitom byly odolné jak vstup ke Gringottům.
Jakmile do nich vešel, ocitl se ve velké, oválné místnosti. Ohromeně stál
na místě a rozhlížel se po nejkrásnější pracovně, jakou kdy viděl.
Takovou neměl ani Brumbál. Když si prohlédl obrazy na stěnách, už
nepochyboval o tom, kdo tento hrad vybudoval.
Ze stěn na něj shlížely portréty Merlina a všech čtyř zakladatelů. Na
většině z nich se v pozadí skvěla jejich společná pýcha - Bradavický hrad.
Středu pracovny dominoval velký stůl, jehož oválný tvar kopíroval půdorys
místnosti, a za ním stálo křeslo připomínající trůn.
V pracovně vyložil všechny koupené knihy, na jejich roztřídění a uložení
si určitě najde čas později, teď nahlédne do svých pokojů a pak rychle
prozkoumá hradní knihovnu.
To, co našel, ho velmi uspokojilo, ale zamrazilo ho pomyšlení, jak malou
část hradu zatím prošel, vždyť se už dávno setmělo.
***
Zrovna, když chtěl jít spát, se před ním s hlasitým prásk objevil domácí
skřítek a jen tak mimochodem pronesl:
„Vítám Vás doma, pane, co si budete přát? Má Vám Buddy připravit něco k
jídlu?“
„Kde ses tu vzal?“ vyhrkl překvapený Harry.
„Pan Merlin a zakladatelé nás tu nechali, abychom panství udržovali,
dokud se hradu neujme právoplatný dědic.“
„Vás je tu víc?“ vyhrkl překvapený hradní pán.
„Ano, je nás tu dostatečný počet,“ takřka vyhýbavě odpověděl skřítek a
dodal: „Co si dáte k jídlu, pane?“
„Sním cokoliv, mám hlad jako vlk.“
Drobný sloužící jen přikývl, luskl prsty a zmizel. Harry se vydal do
jídelny, kde už se mezitím servírovala jeho večeře. Slušně skřítkovi
poděkoval a vzápětí ho uvedl do rozpaků: „Buddy, buď tak hodný a tykej
mi, ano?“
„Jistě jak si přejete, pa… Harry.“
Mladý nebelvír nenechal skřítka ani vydechnout:
„Dobrá, zítra se sejdeme a domluvíme se na pravidlech, která budou
vyhovovat oběma stranám, mně i vám. A budu chtít vidět zbytek hradu,
myslíš, že mě budeš moct provést?“
„Bude mi potěšením, pane,“ zapomněl se skřítek.
Harry se hladově pustil do jídla. Po večeři se umyl ve své nové koupelně
a zalehl do své nové postele. Před tím než usnul, poslal svým kamarádům
zprávu pomocí přívěsku, aby věděli, že je v pořádku.
***
Ve snu se procházel po kvetoucí louce a kousek od něj křišťálový potok
vytvářel malý, ale nádherný vodopád.
Po chvilce se na mýtině objevila Ginny a po ní Sirius.
Harry je oba objal a děvče pohladil po vlasech.
„Ginny, já…, tě mám rád víc než jen jako kamarádku. Mohu tě políbit?“
Rusovláska se rozzářila jako sluníčko, pak ale zašilhala po Siriusovi a
lehce Harryho odstrčila. Přitom takřka neslyšně zašeptala: „Jo, ale až
někdy jindy.“
Pohled jejích očí Harrymu řekl, že „někdy jindy“ může znamenat i „velmi
brzy“.
Najednou se za nimi ozvaly hlasy.
„Zdravíme vás, Harry, Ginny a Siriusi.“ Jmenovaní se překvapeně otočili,
za nimi stáli zakladatelé společně s arcimágem Merlinem. Poznali je podle
portrétů v Dějinách bradavické školy.
Své překvapení opravdu nemuseli předstírat, sotva se zmohli na pozdrav.
„Dobrý den, co tu děláte? A proč jsme tady my?“
Jako první promluvil Godrik:
„Víš, Harry, když jsi v knize rodů našel svůj původ, je načase, abychom
tobě, Ginny a Siriusovi předali naše schopnosti a moc.
Budeme vás muset toho hodně naučit. Kromě jiného to bude telepatie,
myslobrana a myslozpyt, ovládání všech pěti živlů. Objevíte v sobě
na0dání pro andělskou a bílou magii. Až ji zvládnete, vaše kouzla budou
mnohem silnější. A málem bych zapomněl na zvěromagii, prostou i magickou…
Není toho zrovna málo, že?
Harry, uvnitř tvého hradu je tajná komnata a v ní najdete všechno
vybavení, které budete potřebovat. Místnost najdeš v pracovně ve druhém
patře za knihovnou, stačí na ni položit ruku a říct heslo -Nebelvír.
Ginny a Sirius tam najdou stejné věci, jako jsi ty měl v trezoru. Jen pro
úplnost, každý byste měl dostat meč, brnění, drátěnou košili a kalhoty,
helmici, štít a chrániče končetin.
A to nejlepší nakonec, je tam ukrytý roh, pomocí kterého můžete povolat
elfy, trpaslíky, bájné dračí jezdce, kentaury, pegase, jednorožce, a
ostatní stvoření světla.“
Godrik se na chvíli odmlčel, aby mladé dědice nechal přemýšlet o tom, co
se dozvěděli.
„Chtěl bych se zeptat, zda proděláme nějaký výcvik? Venku Temný pán sbírá
vojsko, aby ovládl Anglii, a někdo, zřejmě my, se mu bude muset postavit.“
Na Harryho otázku odpověděl sám Merlin:
„To nám nemusíš připomínat, Harry. Vše temné se událo tak, jak bylo
předpovězeno. Je na čase, abyste vy, naši dědicové, obnovili téměř
zapomenutý řád nebeských jezdců. S tímto úkolem vám pomohou vaši přátelé
– Ron, Hermiona, Neville a Lenka.
Vaše příprava začne, jakmile se vzbudíte. Již není času nazbyt a váš
výcvik bude náročný a dlouhý, takže použijeme krajní prostředky, aby
proběhl tak, jak má.
Harry, kolem tvého sídla zakřivíme čas. Váš výcvik bude trvat pět let,
ale venku uběhne jen jeden den.
Ráno se nelekněte, probudíte se na hradě a bude tam hodně živo. Budou tam
všichni, které jsme povolali, vaši přátelé i vaši učitelé…“
Harry v sobě nezapřel chlapce, který přežil: „Jak je možné, že Voldemorta
nezabila kletba, kterou na mě seslal?“
Na tuto otázku mu pro změnu odpověděl Salazar.
„To je velice temná magie, Harry, přímo ta nejtemnější. Tu se učit
nebudete, ale budete se proti ní muset umět bránit. To vše se dozvíte
později od svých učitelů. Teď už se na nic neptej, je čas vstávat.“
S posledním slovem vše kolem zčernalo a Harry se s trhnutím probudil.