„Tak a teď,“ usmál se Draco a zvednul obočí, „by mě zajímalo, čemu přesně
říkáš trošku bolí, Kvítko, takže si lehni na lavici a pojďme to už
konečně vyzkoušet.“
Kvítko, které mezi nimi tohle přízvisko už zůstalo, si poslušně lehla na
lavici a Draco jí fixoval do klády.
„Takže, Kamčo, hrajeme podle mudlovských pravidel. Když se ti něco nebude
líbit, řekni to. Zajdu tak daleko, jak mě pustíš, takže když to přestane
být příjemné, včas řekni. Budu se tě sice průběžně ptát, ale pamatuj:
Kdykoliv to můžeš ukončit, kdykoliv můžeš odejít, když se ti něco nebude
líbit, řekni to a já toho okamžitě nechám. Neznám tě a nevím, co vydržíš,
takže stopka je důležitá a nemusíš se bát, že něco pokazíš, když jí
použiješ. Je ti to jasné?“
„Ano, pane.“ Draco se usmál a dlouze, rozkošnicky se nadechl a zamručel.
Pak Kvítku připoutal nohy k lavici a sáhnul po středně velkých důtkách se
spoustou jemných, středně dlouhých praménků. Protáhnul prameny mezi
prsty, napřáhnul se a přitom si podržel jejich konce a pak švihnul. Žádná
reakce. Zkusil to znovu a tentokrát trošku přitlačil. Nic. A tak Draco
využil grifu, který se naučil v létě, ale s Ginny ho obvykle nepoužíval,
protože ta byla stavěná spíš na jemnější typy hraní. Začal důtkami
kroužit v osmičkách a zasypal tak Kvítčina záda záplavou svižných a
poměrně intenzivních ran. Záda začala poměrně rychle růžovět, Kamča byla
zelenooká blondýnka a měla jemnou, světlou pleť, ale teprve když se Draco
začal potit a pravidelně oddychovat, měníc záda postupně v téměř
jednolitou rudou plochu, ozvala se její první reakce; slastné zamručení.
Dracovi důtky málem vypadly z rukou - a oči z důlků. Kdyby ho Harry
decentně neodstrčil, asi by tam s pootevřenými ústy stál a zíral ještě
hodnou chvíli. Harry přejel po její červenající kůži koncem luxusní
rákosky, asi loket a půl dlouhé, na půl palce široké v průměru. Byla
lesklá, hladká, a byl to přesně ten tvrdě pružný druh rákosky, jejíž rány
způsobují palčivé záškuby bolesti, které vám jako blesk projedou tělem až
se vám zatmí před očima a vyhrknou vám slzy. Po první ráně, samozřejmě.
Harry jich teď začal sázet celou sérii. Každé švihnutí zanechávalo na
kůži temně rudý pruh. S každým dalším dopadem rákosky se Ginny křivil
obličej v křečovitější grimase, skoro jakoby rákoska dopadala na její
kůži. Moc dobře věděla, jak to rákoskou bolí a dokonce i člověk, který
předtím žádný výprask na vlastní oči neviděl, by poznal, že se s tím
Harry nepáře. Kvítko však vzdouvající se příboj bolesti snášela jen s
polohlasným hekáním, na kterém pořád ještě nebylo tak docela znát,
nakolik se jedná o výkřiky bolesti a nakolik o slastné vzdechy. Teprve
když Harry napočítal do patnácti a viděl, že temně rudý zadeček s pomalu
modrajícími pruhy už víc nevydrží, a přestal, vyhrkly jí z očí drobné
slzičky. Harry na okamžik zaváhal a sklonil se, aby jí pohladil po
vlasech. Nevěděl, jestli se má omluvit, utěšovat jí a nebo ji pochválit,
a tak prostě chvilku počkal.
„Děkuji, pane Pottere.“ Trošku v něm hrklo a pak jí s úsměvem pohladil po
zádech a zadečku, který i na dotek byl v jednom ohni.
„Rádo se stalo. A myslím, že mi můžeš říkat Harry. Zvládneš to?“
„Ano, Harry. Děkuji.“
Harry jí odpoutal. Vycítil, že tahle dívenka přímo prahne po tvrdším
zacházení, a tak, i když mu to pořád ještě bylo maličko proti mysli,
ukázal na zem opodál a přísným hlasem jí přikázal, ať si klekne.
Poslechla ho okamžitě. Když jí prohrábnul vlasy a spokojeně se usmál,
poněkud nesměle úsměv opětovala. Máloco bylo v tu chvíli jasnější, než
to, že slzy na její tváři jsou slzy štěstí. Harry se otočil, vyměnili si
s Dracem velmi výmluvný pohled.
Jestli se Kvítce líbí takovéhle zacházení, a navíc mají od holek dovoleno
si s ní hrát, budou jejich hrátky v nadcházejících večerech skutečně
zajímavě zpestřené. Pak pohlédl na Hermionu. Bylo na ní vidět, že se
nechává unášet silnou atmosférou situace, a přesto v jejích očích
zahlédnul odlesk žárlivosti.
„Myslím, že jste dnes daly najevo, že vám mazlení s dívkou není tak
docela proti srsti. Myslím, že Kvítko by si teď zasloužila trošku
něžnější péče, než od rákosky. Co ty na to, cvrčku?“ Kvítko zrozpačitěla.
Tvář, která už se po výprasku pomalu vracela k normální barvě, opět
zčervenala – tentokrát studem.
„Já… ráda bych, ale… Nejsem si jistá, jestli si to doopravdy zasloužím.
Víš o mě tolik málo, pane… Harry. Nerada bych, abyste toho později
litovali.“
„Nemám rád vyhýbavé odpovědi, takže rozhodnutí tentokrát nechám na vás,
holky.“
Hermiona vlastně jen předstírala, že váhá. Když se na sebe s Ginny
podívaly, z očí jim doslova sršely uličnické jiskřičky. O chvíli později
už Kvítko váhavě, slastně mhouřila oči pod záplavou polibků, kterými
Ginny zasypala její krk a Hermiona její drobná prsa. Draco a Harry se na
tu scénu zálibně dívali. Když pohlédli jeden druhému do očí, váhali
narozdíl od Hermiony doopravdy, nicméně také jenom chvilku. Pak shodili
šaty a zaklekli k holkám, zcela záměrně Draco k Hermioně a Harry k Ginny.
Draco se svými jemnými, bělostnými prsty začal věnovat Hermionině šíji.
Ta se zachvěla, když ucítila zcela zjevně cizí dotek na své kůži, ale
přívalu jeho promyšlené něhy dokázala vzdorovat jen krátký okamžik. O
chvíli později už předla spokojeně jako kočka a něžně se zakousla do
Kvítčiny bradavky. Ta vydechla a celé její tělo se zavlnilo vzrušením.
Jen o okamžik později jí Ginny natočila tvář ke své, letmo se dotkla
jejích pootevřených rtů a začala se s ní vášnivě líbat. Harry tak docela
nevěděl, co si počít, protože když Ginny přejel po zádech až k bokům a po
stranách zadečku až na stehna, připadala mu příliš křehká na masáž a
mazlení, kterým běžně oblažoval Hermionu. Když viděl, s jak blaženým
výrazem se Draco věnuje Hermioně, odhodlal se pro dnes zapomenout na
všechny zábrany a konvence, které se dodnes naučil. Ginny na bříško a
trošku zatlačil, aby mu vyšla pánví vstříc, a jen o okamžik později začal
svůj ukazováček zvolna nořit do horké vlhkosti jejího těla. Vzhledem k
tomu, že se Ginny propjala jako luk a vyšpulila mu svůj zadeček – a také
komůrku rozkoše, ze které jí po stehnech právě skanula první kapka
vlhkosti, dokazující, že proti jeho náhlému vpádu přímo do jejích
nejintimnějších oblastí rozhodně nic nemá, neváhal a začal se jí věnovat
skutečně důkladně. Začal prstem jezdit tam a zpět, občas s ním zakroutil,
ohnul jej a fascinovaně si vychutnával další a další praménky šťáv, které
z ní prýštily spolu se každým sílícím stahem v jejím lůně. Netrvalo
dlouho, vlastně jen pár vteřin, a Ginny se poprvé vzepjala k orgasmu, ke
kterému ostatně rostoucím a kumulujícím se vzrušení spěla už hodnou
chvíli.
Draco tolik nespěchal; nedočkavost prostě nepatřila do jeho stylu. Zrovna
teď mnul Hermioně bradavky; tak, aby jí způsoboval mírnou bolest smíšenou
se silnou dávkou rozkoše. Hermiona spokojeně předla a vychutnávala si
stále sílící rozkoš spolu s chutí Květčiných úst, která už před chvilkou
opustila Ginny, jelikož jí na líbání prostě nestačil dech. Zrovna teď se
Kvítce opírala o rameno a s přimhouřenýma očima se rozechvěle snažila
udržet alespoň rovnováhu, když už jí běžná realita zmizela s chápavým
mrknutím kdesi v dáli. Když už to nemohla vydržet ani o chvilku déle, na
okamžik se odtáhla, pustila Harryho ke Kvítce a začala se na oplátku
věnovat jeho intimním partiím. Harrymu se ovšem tahle hra na hranice
rozkoše zjevně zalíbila a tak jen s krátkým zaváháním opatrně zajel
obdobným způsobem do Kvítky, jen aby po chvilce překvapeně narazil na
odpor panenské blány a zatoulal se prstem zase ven, a pokračoval v
dráždění kolem jejího poštěváčku. Že je Kvítka panna ho značně
překvapilo, teď ovšem rozhodně nebyla vhodná chvíle na jakékoliv otázky.
Draco zrovna pobídl Hermionu, aby si klekla na všechny čtyři a
připravoval se, že do ní zezadu pronikne.
Ginny pozvolna klesala z nebeských výšin a přicházela k sobě. Mrkla
vděčně na Harryho, a než stihnul cokoliv udělat nebo říct, obemknula jeho
penis pevně svými rty a jeho klín zaplavila povodeň jejích zlatavě
měděných vlasů. Harry překvapeně zalapal po dechu, jen aby se v zápětí
docela přestal ovládat. Ze strany se k němu přitočila Kvítka, pevně ho
obemknula a líbala jeho silnou hruď, bradavky, krk a hebkou kůži okolo
klíční kosti…
O moc víc si toho nikdo z nich nepamatoval. Vše splynulo v jednu velkou
symfonii doteků a pocitů. Orgastické vlnobití, převalující se střídavě
přes všechny z nich, je v některé okamžiky spojovalo natolik, jako by
všechna ta těla, zmítající se ve společné extázi, byla jediným velikým
organismem s mnoha rukama, nohama a srdci, ale rozkoší opitým a kamsi
daleko zatlačeným mozkem.
Většina z nich si ani nevybavovala, kdy a jak přesně usnuli. Nad ránem se
tak, jak se jeden po druhém probouzeli, prochladlí a hladoví, vytráceli
každý do své ložnice, nejdříve Kvítko, pak Draco, Ginny a nakonec
Hermiona s Harrym; spolu, ale přesto ponořený každý sám ve svých
myšlenkách. Jsou věci, které dokážete zažít, ale marně pro ně hledáte
vysvětlení a popis byť i jen v myšlenkách, natož abyste o nich dokázali
cokoliv smysluplného sdělit druhým.
Jelikož nevěděli, co jeden druhému říct, na nějaký čas se prostě přestali
potkávat. Samozřejmě, Harry s Hermionou a Draco s Ginny spolu dál trávili
volný čas, ale nikdy se nescházeli ve čtyřech, nikdy nenavštěvovali
sklepení a zapovězenou místnost. A Kvítku, tu od té doby ve škole
nespatřili, jako by snad tahle havraspárská studentka byla jenom snem oné
podivné noci, stejně neuchopitelná jako pocity a zážitky, které si z ní
odnesli… Ale ani ta největší bouře nemůže zlámat všechna stébla
zvědavosti a chtíč a tak se ti čtyři, ještě než napadnul sníh, jednoho
večera ne zcela náhodou potkali nad máslovým ležákem u tří košťat.