Úterý 14. srpna večer Vstoupili do místního hostince unavení, ale spokojení, že splnili zároveň dva úkoly: vyzkoušeli transportér nejen v klidných podmínkách současnosti, ale též v bojové situaci pozdního středověku. Protože často hospody nenavštěvovali, trochu déle se rozhlíželi po místnosti a hledali vhodný stůl, kde by si nerušeně popovídali o událostech právě uplynulého dne. Lokál byl poloprázdný, posedávali zde stálí štamgasti, popíjeli pivo a prokládali je tvrdým alkoholem. U stolu v koutě trávil siestu muž s kapucí na hlavě a tmavým pláštěm. Zamával na oba přátele a gestem je pobídl, aby k němu přišli. Zvědavost jim nedala, a tak přistoupili k neznámému. Pokynul, aby se posadili, což učinili bez váhání. Muž sundal kapuci a Jirka i Pavel úžasem zírali, neboť v něm poznali tajemného cizince, jehož přičiněním zasáhli do průběhu středověké války. „Co si dáte? Já mám objednané pivo,“ promluvil k vojákům. „My si dáme po dnešku taky pivo a nějakého frťana. Myslím, že si to zasloužíme...“ „Zcela určitě, víc než kdo jiný,“ prohodil Správce Všehomíra. V tu chvíli mu číšník přinesl pivo, oba přátelé si je též poručili a každý ještě k tomu velký fernet. Než se nadáli, měli objednané na stole a přiťukli si na opětovné setkání. „V jaké úloze vystupujete v současné době?“ osmělil se Pavel. „Žádnou konkrétní postavu neztělesňuji, pouze jsem splnil vám známý úkol a teď si užívám aspoň trochu pozemských požitků,“ odvětil muž. „Á propós, musím vám říci,“ pokračoval Správce, „že jsem si též zahrál francouzského lékaře, astronoma a astrologa u dvora francouzského krále Karla IX. v 16. století, Michela Nostradama. Nikdo z historiků netušil, že toto jméno je vlastně kryptogramem, do něhož jsem zakódoval tajemství existence materiálního světa. Až váš současník, brněnský filozof a spisovatel doktor Emanuel Sedlák je dešifroval ve své populárně naučné publikaci Odhalená tajemství vesmíru, kde píše, cituji: „...pokud jsme u jasnovidcova jména, podle mého názoru dal si je sám jako přezdívku, která má být určitou šifrou, donedávna ještě nevyluštěnou. Troufám si tvrdit, že se mi podařilo objevit její smysl. Při kombinaci písmen čtených normálně zleva doprava nám vychází "nostra damus", tj. "náš chrám". Slovo jsem obrátil tak, aby se dalo přečíst pozpátku, tedy "SUMADARTSON". Rozdělením na tři slova vznikne "suma d´art son", přičemž "suma" znamená "souhrn", výraz "d´art" "z umění" a "son" označuje pravou polovinu mozku člověka, která je odpovědná za fantazii, intuici, umělecké vlohy a také paranormální schopnosti lidí. Postavíme-li nyní vedle výrazu Nostradamus jeho inverzní podobu, dostáváme větu "Nostra damus suma d´art son", což ve volném překladu znamená: "Náš chrám(nebo dům) je souhrnem umění(nebo znalostí) pravé poloviny mozku." Pokud je to pravda, chtěl nám tím Nostradamus říci, že náš chrám, tedy vnímatelný svět, je dílem či výtvorem naší pravé hemisféry, jež v sobě obsahuje všechen vesmír, veškeré stvoření? Vzpomeňme nyní v této souvislosti na hypotézy některých vědců - neortodoxních fyziků a filozofů, že všechno to, co vnímáme svými smysly, tedy hmota, energie, čas a prostor, je pouhá iluze, kterou náš mozek trojrozměrně promítá vně nás. Tedy se vlastně jedná o holografickou projekci mikrosvěta zevnitř našeho "já" do makro a megasvěta. Z čehož by vyplývalo, že neiluzorní je pouze duch, vytvářející si subjektivní svět. Nárůst vibrací je zřejmě vázán na rozšiřování lidského vědomí, kdy tímto zřeďováním hmoty myšlenky člověka nabudou větší energie konstruktivní a bohužel i destruktivní. Je to možné vysvětlit mocnějším působením elektromagnetické energie na hmotu, prostor a snad i čas. Tato síla se umocní právě zvyšováním svého kmitočtu, frekvence,“ ukončil Správce citací z publikace svou informaci. „Tedy filozof má pravdu, když tyto věci prezentuje ve svém díle?“ zeptal se Jirka. „Přesně tak. Nemohl to napsat výstižněji, odpovídá přesně mému tehdejšímu záměru.“ „Mám připomínku,“ ozval se Pavel, „jak se trochu vyznám v latině a francouzštině, použité výrazy v šifře neodpovídají autorovu překladu.“ „Zcela správně, pokud jde o současnou verzi obou jazyků. Ale nezapomeňte, že ve středověku a na počátku novověku latina pronikala do franštiny, ovlivnila ji, takže byly vzájemně provázané vlivem katolické církve. Dnes vidíte, jak například anglické výrazy pronikají nejen do němčiny, ale také do vaší češtiny. Ale k věci: zajímá vás, co vlastně tyto kryptogramy znamenají z pohledu lidské existence?“ „Ovšem. Jsme jedno velké ucho,“ prohlásil Jirka, „můžete se vyjádřit jasněji?“ „Je to poněkud složitější, než byste si představovali. Musíte si odmyslet čas, prostor, hmotu a známé formy energie, což lidem pochopitelně dělá potíže. Není vůbec snadné přemýšlet o vám nepředstavitelných a z pozemského hlediska neskutečných věcech a jevech. Spacemaker, tedy Tvůrce vesmíru včetně Země, tzv. živé a neživé přírody, je pro lidský rozum neuchopitelným pojmem. Nelze si ho nijak představit. Počítačovým jazykem řečeno, ´naprogramoval´ evoluci v materiálním světě včetně člověka. Jak víme, lidský mozek má dvě hemisféry – levou a pravou. Levá slouží jako centrum racionálního myšlení, řeči, logiky, pravá jako oblast kreativity, emocí, fantazie, intuice a představ. Obě polokoule jsou propojeny a vytvářejí rovnováhu. Pravá hemisféra má kromě uvedeného zásadní úlohu, kterou dosud vědci neobjevili. Spočívá v udržování reality materiálního světa - tak ji vnímáte svými smysly. Je to vlastně zhmotnělá holografická projekce veškerenstva, přičemž k jejímu udržení slouží ´bezdrátové´ propojení všech mozků lidstva. Něco podobného znáte v podobě celosvětové internetové sítě. Proto jsem v úloze Nostradama tuto schopnost zašifroval uvedeným způsobem.“ Správce umlkl, aby nechal prostor pro oba mladé muže. Ti pozorně vyslechli předestřené argumenty, aniž by jej přerušovali. Poté Pavel komentoval: „Zní to neuvěřitelně, ale protože jste nám dosud předvedl hotové zázraky, nemám důvod pochybovat. Vy tam nahoře zřejmě víte všechno, a jak vidět, my lidé nejsme schopni se vám vyrovnat.“ „To také není účelem úlohy, kterou v nynější inkarnaci hrajete,“ pokračoval tajemný společník. „Mimochodem, v lidském těle je zakotvena duchovní entita, jež po ukončení materiálního života odchází z tohoto světa do nehmotných sfér existence. My vyšší duchovní bytosti nepotřebujeme prodělat vývojový proces, počínaje narozením a konče smrtí. Naše určení spočívá v pomoci udržovat dějinnou linii daného programu a korigovat odchylky, jak jste poznali ve vašem případě.“ „Takže vy jste si na nás tady počkal, abyste vše vysvětlil?“ vznesl dotaz Pánek. „Ano. Kromě toho nabízím jako odměnu za splnění úkolu ještě jednu exkurzi do minulosti po bitvě u Domažlic. Bude to návštěva obce Koněprusy na Berounsku, kde v dalších srpnových dnech po přesunu správce husitských vojsk Prokop Holý-Veliký s knězem Prokopem Malým-Prokůpkem a dalšími veliteli oslavoval vítězné střetnutí. Pozvali je vojáci, pocházející z této vesnice. Představím se jako posel nebes a vás jako hosty z budoucnosti. Středověká čeština nebude dělat potíže, neboť zařídím, abyste ji vnímali jako současný jazyk. Po ukončení naší návštěvy přenesu kališníky v čase do okamžiku těsně před naším příchodem, čímž si nás nebudou pamatovat. Pochopitelně nesmíme narušit známou historii. A my se vrátíme přesně ve chvíli, kdy jsme zmizeli, takže naše nepřítomnost nebude štamgasty a personálem restaurace nijak zpozorována.“ Oba přátelé si vše slyšené těžko srovnávali v hlavě. „Svou nabídku myslíte docela vážně?“ nedůvěřivě pronesl Jirka. „Samozřejmě, v těchto věcech nikdy nežertuji. Záleží jen na vás, jak se rozhodnete." Jirka se obrátil na Pavla: „Co ty na to?“ „No co, jsem pro každou legraci.“ „Víš,“ pokračoval Jirka, „jako sranda se mi návštěva v husitském táboře zrovna nejeví. Ačkoliv s naším ochráncem se nám vlastně nemůže nic stát, že?“ obrátil pohled ke Správci. „Nemusíte se ničeho obávat, vše bez problémů zvládneme. Tak připraveni?“ Oba přikývli. * * * * * V Koněprusích bylo koncem srpna veselo. Prokop Holý s Prokůpkem a dalšími hejtmany oslavovali vítězství nad křižáky. Víno a pivo teklo proudem, pijáci je míchali i s vinnou pálenkou – zvanou žžené víno. Pivo nejlepší kvality - bílé, vyráběné z pšeničného sladu, si vojevůdci přivezli až z Domažlic. Již tehdy mělo skvělý zvuk mezi dalšími - staropražským, rakovnickým, jihlavským, turnovským, žitavským a olomouckým. Jídla také hojnost, na rožních vojáci opékali kromě drůbeže selata, ovce a rozporcovaná telata, pro gurmány sloužili k ochutnávce pstruzi a úhoři z jihočeských rybníků. Oslava se konala mimo vesnické usedlosti, neboť nebezpečí požárů bylo v tehdejších dobách mimořádně vysoké, zvláště v létě. Bujaré veselí zdárně pokračovalo, když ztemnělou oblohu náhle ozářil zelený záblesk. Než se zkoprnělí vojáci a jejich velitelé stačili vzpamatovat, stály mezi nimi tři postavy - jedna s kapucí a tmavým pláštěm a další dvě v jakýchsi podivných volnějších kalhotách a košilích nevídaného střihu a látky. Oslavující vyskočili z klád, na nichž spočívali a sahali po zbraních. Vtom muž v plášti pozvedl ruku, takže husité nedokončili pohyb a jen ztrnule zírali. Správce – neboť byl to on – promluvil klidným, ale pevným hlasem: „Slyšte, slyšte! Ego sum via veritas et vita(Já jsem cesta pravdy a života). Jsem nebeský posel a zde moji přátelé z budoucnosti. Ničeho se neobávejte, neboť jsme vás přišli pozdravit a pogratulovat k vítězství nad křižáckými vojsky. Nenechte se naší přítomností rušit a pokračujte v zábavě.“ Husité se vlivem jeho působení uklidnili a zaujali svá místa u ohňů. Zůstal stát jen vysoký muž ve fialovém plášti, s hlavou lemovanou tmavými, nepříliš dlouhými vlasy, kde v obličeji dominoval orlí nos, knír a hladká brada. Měl rozvážný pohled, a jak se zdálo, i kultivované chování. „Buďte vítáni, kdož s dobrými úmysly přicházíte. Usuzuji dle okamžitého zjevení mezi námi, že nejste obyčejní lidé, ale zřejmě přinášíte poselství od našeho Všemohoucího Pána z nebes. Zaujměte místo a zúčastněte se hodokvasu. Jsme poctěni návštěvou a jistě přinášíte pouze dobré zprávy. Jen nerozumím rčení, že Vaši společníci pocházejí z naší budoucnosti. Vždyť budoucí děje teprve nastanou, není možné, aby z příštích časů přišli nějací lidé,“ ukončil uvítací proslov Prokop Holý – jak čtenáři poznali, byl to vskutku on. Příchozí zaujali místo mezi veliteli kališníků a Správce Všehomíra se opět chopil slova: „Vážený správce českých vojsk a univerzitní mistře Prokope, táborští a sirotčí hejtmané! Svět mých dvou přátel je jiný než ten váš, pocházejí z doby téměř o 600 let pozdější, přesně z roku 2012 po narození Krista. Učení mužové v příštích stoletích přijdou na to, že Země není plochá jako placka, ale kulatá jako železné dělové koule, které nabíjíte do tarasnic či houfnic a obíhá kolem Slunce stejně jako další planety. Toto seskupení se nazývá sluneční soustava. Ta obíhá kolem středu Galaxie, což je systém dalších sluncí – hvězd se svými souputníky. Znázorním vše na mnou vytvořeném modelu,“ přerušil Správce řeč a napřímil ruku k ztemnělé obloze. Ve výšinách se objevily holografické geometrické dynamické obrazce, znázorňující pohyb hvězd s planetami kolem středu Mléčné dráhy. Prokop a další oněměle pozorovali nádherné divadlo. Nakonec Posel nebes opět máchnul paží a scenérie zmizela. Husité se dlouho nemohli vzpamatovat, dokonce přestali jíst a pít. Zato Jirka a Pavel neodolali a postupně ochutnali nabízených masových pochoutek a nápojů. Žák se napil piva ze džbánu a prohodil k Pánkovi: „Chutná docela dobře, přirovnal bych je k výčepnímu desetistupňovému Prazdroji, ale k pravému plzeňskému ležáku má ještě daleko.“ Jirka přisvědčil: „Rovněž se nevyrovná ani Gambrinusu, ale pít se dá. Je to tím, že ještě neznají spodní kvašení...“ „Zato víno je vynikající. Nevíš, odkud je dovezli?“ zeptal se Pavel. „Zaslechl jsem - prý z Moravského markrabství. Z internetu vím, že Hustopeče byly tehdy po dlouhou dobu hlavním centrem jihomoravského vinařství,“ projevil znalost Jirka. Mezitím Správce pokračoval: „ Vysvětlím hlavní účel naší přítomnosti. Tito přátelé, také vojáci, s mou pomocí zajistili vašemu vojsku hladké vítězství nad křižáky před několika dny u Rýzmburku. Těsně předtím, než jste dorazili a zastihli katolická vojska již na útěku, přítomní dva pánové se svým samohybným vozem, jež se zove obrněný transportér, způsobili mezi jejich šiky paniku. Pouze žoldnéři z italské gardy kardinála Cesariniho se postavili na odpor, což poněkud zbrzdilo pronásledování prchajících křižáků. Nyní ukáži pohyblivé obrazy zásahu mých společníků do bitvy." Správce nastolil nad husity scénu vpádu Pánka a Žáka na ´otéčku´ před německé voje s celou zvukovou a světelnou maškarádou včetně doprovodné střelby obou kulometů do vrcholku stromů nad žoldnéři, což dohromady způsobilo strach, hrůzu, zmatek a následný bezhlavý útěk. Podotkl, že díky této intervenci táborité se svými spojenci mohli dokonat dílo zkázy a morálního rozkladu křižáckých vojsk. Panoráma bylo přerušováno udivenými výkřiky prostých vojáků, kteří správci vojska a velitelům poskytovali nutné služby, zatímco oba Prokopové i hejtmani zaraženě mlčeli. „A teď pohleďte, jak by dopadlo střetnutí s katolickými vojsky nebýt útoku mých přátel.“ Opět mávl rukou a husitům se naskytla nám již známá holografická podívaná, kterou Správce před bitvou předvedl Jirkovi a Pavlovi a ještě předtím v noci veliteli roty kapitánu Svobodovi, znázorňující drtivou porážku kališnických vojsk křižáckou armádou. U ohňů se rozhostilo ponuré ticho, přihlížející byli otřeseni hrůznými záběry řádících žoldáků a německých rytířů, stínajících dlouhými meči hlavy ustupujících husitských bojovníků. Nikomu nebylo z kruté podívané do řeči, a to ani nejotrlejším kališnickým hejtmanům. Mlčení konečně prolomil sám Prokop Holý: „Pokud je to tak, nevím, jakým způsobem projevit vděčnost za rozhodující pomoc proti nelítostnému nepříteli. Můžete něco povědět o tom vskutku ďábelsky hřmotícím, střílejícím a metajícím blesky samohybném voze, který způsobil zvrat nadcházejícího střetnutí?“ „Nejen povědět, ale v mé moci je ukázat vůz zblízka,“ odvětil Správce Všehomíra. Povstal a natáhl paži, tentokrát přímo před sebe. Zelený záblesk a zčistajasna před užaslými husity se objevil Pánkův a Žákův obrněný transportér. I když oba mladíci byli již zvyklí na zázraky tajemného muže, tento počin je znovu překvapil. „Pánové,“ promluvil Správce, „předveďte našim hostitelům, co všechno vaše vozidlo dokáže.“ Jirka a Pavel se vzpamatovali, vstali, popošli k ´otéčku´ a nastoupili do něj, Pavel k volantu, Jirka do věžičky ke kulometům. Žák nastartoval motor, načež přihlížející vojáci zděšeně ustupovali od ´Satanova vozu´. Transportér se rozjel po travnatém povrchu, řidič zapnul výstražná světla a sirénu. Překotnému útěku husitů zabránil Správce pokynem ruky, tito znehybněli jako ochrnutí a jen bázlivě patřili na nevídané divadlo. Jirka zvedl hlavně kulometů do bezpečné výše a spustil sérii dávek. Nutno podotknout, že pro zvýšení efektu ´Posel nebes´ zařídil mezi náboje svítící střely, takže předváděná šou neměla chybu. Po chvíli Pavel přijel blíže, zastavil a vypnul motor. Oba seskočili a přistoupili ke Správci Všehomíra a Prokopu Holému. Správce husitských vojsk chvíli nebyl schopen slova. Poté se dotázal, jestli si může ten ´čertovský vůz´ prohlédnout a hosté mu vyhověli. Dozvěděl se přitom, že to je pouze jedna z technických vymožeností 20. století. Další mu předvedl Jirka, když díky tajemnému muži našel v transportéru přenosný videoprohlížeč s nainstalovanými dokumentárními filmy, představujícími moderní svět počátku 21. věku po Kristu, jak sdělili kališnickým velitelům. Ti s úžasem hleděli na proudová a vrtulová letadla, helikoptéry, elegantní automobily, svištící po dálnicích, mobilní telefony a v neposlední řadě i kosmické stanice a raketoplány. Nemohly pochopitelně chybět snímky a videa z dobývání Měsíce, realizované programem Apollo. Otřesně na táborské ´bratříky´ zapůsobily filmové dokumenty z druhé světové války a zničení japonských měst Hirošimy a Nagasaki atomovými bombami. Správce potom nechal obrněný transportér zmizet. „Ve vašem světě bych nechtěl žít,“ prohlásil po delší odmlce Prokop Veliký k oběma mladíkům, „když jsem viděl vyhlazení těch cizích měst a jeho obyvatel během pár chvil, tak krutost křižáků v boji vůči nám se s tím nedá vůbec srovnat. Ještě, že v naší době neexistují takové ničivé zbraně, jako jsou ty vaše bomby, bojové rakety, tanky, dokonce ničivé ohnivé záblesky(mínil tím laserové zbraně) a další, které jste mi předvedli v kouzelné skříňce. Když už jsme u těchto hrozných událostí v časech příštích,“ pokračoval Prokop, „můžete mi ukázat, co nás – kališníky – čeká v dalších letech?“ Slova se ujal Posel nebes: „Chcete opravdu vědět, kam směřuje husitské hnutí v nedaleké budoucnosti? Nejsou to vůbec příjemné záležitosti,“ varoval. Když ho však Prokop Veliký, Prokop Malý a další hejtmani ujistili, že snesou i špatné zprávy, pokynul Pánkovi, aby promluvil. Jirka nejprve poznamenal, že uplynulá bitva byla poslední z křižáckých výprav do Čech, neboť papež a evropská katolická šlechta poznají, že vojenskou silou heretiky neporazí. Proto nuceně zvolí diplomatickou cestu. Jejich zástupce pozvou na koncil do Basileje, přičemž poselstvo v čele s Prokopem Holým a Vilémem Kostkou z Postupic vyrazí na cestu ještě v prosinci 1431 a do Basileje dorazí v lednu roku následujícího. Ve veřejném slyšení se ve vzájemné rozpravě utkají čtyři bohoslovci z každé strany, jejichž úkolem bude vyvrátit či obhájit platnost čtyř artikulů pražských. Česká kališnická šlechta půjde cestou kompromisů s katolickou církví, což se nebude zamlouvat husitským polním vojskům. Dojde k velké roztržce mezi radikálními kacíři a umírněnými heretiky, která vyvrcholí bojovým střetnutím u Lipan 30. května 1434, v níž padnou oba duchovní táborsko-sirotčí armády Prokop Holý a Prokop Malý, zvaný Prokůpek a zvítězí představitelé katolicko-kališnického pojetí. Později dojde k uznání císaře Zikmunda Lucemburského českým králem.“ Pánek zmlkl, neboť nepovažoval za nutné více zpodrobnit hořký úděl radikálního heretického hnutí. Oba Prokopové i hejmani chvíli seděli jako zařezaní, když slyšeli Jobovy zvěsti, týkající se nejen jich samotných, ale též porážky husitské revoluce. Záhy se však vzchopili a Prokop Holý promluvil: „I když by se tyto chmurné vize měly naplnit, jsme především vojáci a jako takoví v minulých bitvách stanuli tváří tvář možnosti, že si nás Pán povolá k sobě. Dosud se tak nestalo, za což jemu vzdáváme díky. Je-li to však náš společný osud, postavíme se smrti čelem, abychom na poli válečném padli se ctí, bez bázně a hany, jak zdůrazňoval náš bratr Jan Žižka.“ Sotva správce vojska domluvil, ozvalo se mezi podřízenými hejtmany souhlasné mručení a přikyvování. Prokop se obrátil k mladým mužům: „O tom, že pocházíte z jiných časů, svědčí i divná slova, jež zní z vašich úst. Hovoříte jazykem sice českým, mnoho výrazů je pro nás však nepochopitelných. K tomu navíc plno vynálezů, dštících oheň a pekelnou síru nebo mluvících z čarovné krabičky s pohybujícími se obrazy.“ „Takový je, bohužel, náš svět, mistře Prokope,“ odpověděl Žák, „za ta staletí se moc toho k lepšímu neobrátilo, i když o dobro většina lidstva usiluje. Ale vždy se najdou takoví, kteří jsou schopni udělat druhým peklo na zemi. A to se od vašich časů nezměnilo. Prokop Holý mlčky přikývl, aniž by k tomu cokoliv dodal. Správce Všehomíra vstal: „Slyšeli jste, co jste chtěli, aby vám bylo vyjeveno z budoucnosti nedaleké i nynějším časům vzdálené. Nastala chvíle, kdy se vrátíme do končin pro vás nedostupných.“ Sotva domluvil, přistoupili k Správci a oběma mladíkům Prokop Veliký i Malý a další hejtmani. Vzájemným objetím se rozloučili. Opětovně se zablesklo a než se Jirka a Pavel nadáli, seděli všichni tři zase v klatovské hospodě. Přítomní hosté a personál pochopitelně, jak tajemný muž slíbil, nezpozorovali jejich zmizení a objevení, neboť proběhlo v nezměřitelném časovém momentu. „Jak se vám výlet líbil?“ obrátil se na vojáky Správce Všehomíra. „Bylo to perfektní, jako v sci-filmu,“ odvětil Pavel. „Bude na co vzpomínat,“ připojil se Jirka. „To jsem rád,“ spokojeně děl jejich společník, „avšak je na čase, abych již odešel.“ „Znovu se ptám, uvidíme vás ještě někdy?“ nemeškal Pavel se stejnou otázkou jako před zásahem do bitvy u Domažlic. „Už ne, splnili jste své poslání, navštívili husitskou oslavu vítězství, tedy vše, co mělo být řečeno a vykonáno, bylo uskutečněno. Mějte se dobře a nenechte se odradit pomíjivými problémy a starostmi. U nás nahoře se totiž vše srovná,“ dodal již s humorem. Pak se s oběma mladíky rozloučil stiskem ruky, zaplatil číšníkovi útratu a odešel. Pánek s Žákem rovněž uhradili nápoje a rozešli se do svých domovů. A tak definitivně skončilo velké dobrodružství, o němž se jim předtím ani nesnilo...