Temný pán seděl ve svém trůnním sále a upřeně pozoroval již mrtvého chlapce. Byla to velmi zábavná schůze. Všichni sledovali pro ně příjemnou podívanou na to, jak chlapec pěkně křičel a svíjel se s neobvyklým půvabem. Velmi pěkný chlapec až do konce. Konec…ten byl velmi zvláštní. „Neprosil o život,“ jediná myšlenka proplouvala pokřivenou myslí Temného pána, „ano, prosil o život během mučení, ale ne před koncem jeho života. Všichni, když už byli skoro mrtví, tak stále prosili. Žádný už nežádá o život od mého znovuzrození.“ Temný pán procitl ze zasnění, aby vydal příkazy svým věrným: „Notte, Goyle, vyhoďte někam to tělo tak, aby ho bystrozoři našli!“ Smrtijedi se v odpověď uklonili a odlevitovali zbytky těla pryč ze sálu. Voldemort se otočil k ostatním: „Nechte mě o samotě. Všichni máte úkoly ke splnění. Chci vaše hlášení až se příště setkáme.“ Jeho rudé oči sledovaly jejich poklony a přemísťování se pryč. Temný pán si povzdechl a spočinul hlavou na opěrce. „Ah! Co se starám, že ti blázni neprosí o život? Smrtijedi a já jsme stále obávaní. Ačkoli mi to chybí….“ Zlomyslně se ušklíbl nad poslední myšlenkou. Lord Voldemort vstal a vydal se přímo ke dveřím. Krvavou skvrnu na zemi překročil bez jediného pohledu. Jedinou pozornost věnoval skřítkům, aby tu uklidili podlahu. ~*~ Harry se s výkřikem probudil. Jeho srdce zběsile tlouklo, až si myslel, že snad vyskočí z jeho hrudníku. Vyhrabal se z postele a utíkal přes Nebelvírskou ložnicí do koupelny. Rychle se sklonil nad záchod a vyprázdnil si zzedající se žaludek. Potom, co se umyl, se ztěžka posadil na zem a zabořil hlavu do rukou. Pořád slyšel chlapcovy výkřiky a posměšný smích smrtijedů. „Další oběť, co jsem nemohl zachránit.“ „Proč? Proč musím vidět tyhle věci? Je to způsobené Cedrikovou smrtí? Je to snad způsobeno Siriusovou smrtí?“ Od té děsivé noci viděl všechny Voldemortovy oběti. Dokonce cítil jejich bolest a utrpení. Pamatoval si tu schůzi smrtijedů, kdy vše viděl poprvé. Byla tam mladá žena. Smrtijedi ji znásilnili tak, že vykrvácela. Harry se jí snažil pomoci, ale jeho ruce jen prošly skrz a ani jeho magie nijak nefungovala. Těsně před tím než zemřela, se na něj podívala a prosila ho, aby ji zachránil. Dokázala natáhnout ruku k Harrymu, který ji jemně stisknul. Jeho šok se znásobil, když dívka padla k zemi mrtvá. Pamatoval si, že ji nepustil ruku. Opatrně jí spustil před tím, než se s křikem vzbudil, jako by byla jeho krev v plamenech. Od toho momentu, vždy, když Voldemort pořádal „ Noční zábavu “ , tam Harry byl a uvědomoval si neuvěřitelnou bolest těch obětí. Když smrtijedi někoho znásilnili, tak Harry cítil bolest ze vstupu bez přípravy. Jestliže byla použita kletba cruciatus, Harrymu se vnitřnosti trhaly bolestí. Avada Kedavra způsobovala Harrymu neuvěřitelnou agonii bolesti a zanechala ho slabým po několik dalších dnů. Harry se vyškrábal na nohy a odklopýtal do sprchy. Pustil sprchu a otočil kohoutkem na co nejteplejší vodu. Jediné štěstí bylo, že ho Brumbál konečně nechal přes léto v Bradavicích. Žádní Dursleyovi!!! Harry nechal sprchu, aby odplavila jeho starosti pryč. Byl hodně unavený, doufal, že bude moct spát do rána bezesným spánkem. Vypnul vodu a vydal se zpátky do pokoje. Ani se neoblékl. Unavený se doplazil do postele a upadl v bezesný spánek. ~*~ Když se Harry vzbudil, automaticky se podíval na hodiny. Bylo 10.35… trochu pozdě na snídani. Pomalu s bolestným sténáním vstal. Pět hodin spánku mu stejně moc nepomohlo. Oblékl se a šel do kuchyně poprosit skřítky o pozdní snídani. Na cestě dolů potkal Snapea, naštěstí ho jeho profesor lektvarů naprosto ignoroval. Když Brumbál dovolil Harrymu zůstat na hradě přes prázdniny, chytl Snapea záchvat vzteku. Když v ředitelně nadával a křičel, poprosil Brumbál Harryho, aby odešel. Od té chvíle byl pokoj. Harry se probudil ze svých myšlenek a zjistil, že zírá na portrét, vedoucí do kuchyně. Mdle se usmál nad roztržitýmo myšlenkami. Najednou si představil Pošuka Moodyho, jak křičí: „ Neustále buď bdělý! “ Tahle myšlenka mu vykreslila na rtech úsměv. Polechtal hrušku a prošel do kuchyně. ~*~ Potom, co Harry dosnídal, se vydal k Hagridovi. Harry často pomáhal profesorům s přípravou na nadcházející školní rok. Řekl si, že půjde zjistit, co si Hagrid připravil za nebezpečné potvory. Harry byl překvapený, když na něj Hagrid zavolal? Vůbec si neuvědomil, že už je tak blízko jeho srubu. „Harry, jsem rád, že tě zase vidím!“ Harry přišel blíž a podezřele Hagrida pozoroval, jak bojuje s něčím, co skrýval za zády. „Hagride, co to tam máš?“ zeptal se, když se opatrně přiblížil ještě o kus. „To je… počkej chvíli!“ Hagrid silně trhnul a dotáhl ven grifina, který vypadal velmi rozmrzele. „Tohle je Spot! On bude roční práce 6. ročníků! No není nádherný?“ Harry musel souhlasit s Hagridem, „Spot“ byl nádherný grifin. Byl vysoký as 14 stop, přední část měl pokrytou zlatým opeřením, které pozvolna přecházelo ve zlatou srst. Velké zlaté oči upřel na Harryho a zazíval. Tím odkryl řadu ostrých zubů, které by byly schopny přecvaknout člověka ve dví. Grifin rozevřel obrovská křídla a snažil se dostat se ze země. „Je úplně neškodný. Nechceš si ho pohladit?“ Harryho to zaskočilo: „ Err… ne díky, Hagride, jen jsem přišel se podívat jestli něco nepotřebuješ? “ Hagrid vypadal smutně kvůli tomu, že si Harry nechtěl Spota pohladit, ale rozzářil se nad nabídkou pomoci. „To je od tebe milé. Musím Spota dovést do jeho nového domova, takže bych byl rád kdybys nakrmil hipogryfy.“ Harry přikývl a odešel do výběhu. Hybrid za ním ještě zavolal: „Buď opatrný! Ráno byli nějací rozrušení.“ Harry si povzdechnul, jestliže byli rozrušení podle Hagridova slovníku, museli být velmi rozzuření. Když došel k ohradě, zjistil, že měl pravdu. „Měl jsem raději jít k madam Pomfreyové,“ pomyslel si Harry, jak pozoroval po sobě chňapající hypogrify. ~*~ Později té noci seděl Harry v prázdné společenské místnosti a ošetřoval si podlitinu na ruce. Hipogryf přimáčknul Harryho k ohradě. Hagrid ho přišel zachránit a řekl mu, že je nesmí strašit, poté se postarali o ostatní zvířata do doby než nastal čas oběda. Po oběděse Harry vrátil do ložnice, aby se trochu prospal. To ho osvěžilo natolik, aby se dostal na večeři včas. Brumbál se ho ptal jestli je vše v pořádku a popřál mu dobrou noc, protože zítra bude mít těžký den. Spát? Jak by mohl spát, jestliže bude zase přítomen na schůzi smrtijedů. Harry se usadil v červeném křesle, aby si trochu odpočal. Brzy usnul. ~*~ Harry proplouval černou atmosférou. Jediný zvuk byl vydáván jemným větrem, který se obalil kolem Harryho. Brzo uslyšel šepot: „Zabil jsi mě…“ „Nepomohl jsi mi….“ „Nezastavil jsi je…“ Poslední hlas křičel na Harryho, točil se kolem něj, řval v agonii. Harry se chytl za uši, aby zmírnil jekot. „Zabil jsi mě…“ „NE! Já ne..,“ křičel Harry. Náhle Harry přestal – před ním stál ten chlapec, kterého zabili poslední noc. Vypadal velmi smutně a vznášel se před Harrym. „Viděl jsi mě. Proč jsi je nezastavil?“ Harry panikařil, jeho dech se krátil jen na krátká lapání po dechu: „ Já se snažil! Nechtěl jsem, abys umřel! Já se snažil! Je mi to líto! “ „Nic jsi neudělal! Nechal jsi mě zemřít!“ Teď chlapec vypadal naštvaně, připlul blíž a přitlačil svoje vznášející se tělo k Harrymu a naklonil se k němu a začal jemně hladit tvář před sebou. Přesně tak, jak to Harry udělal včera večer a zašeptal: „Ty jsi pomohl mě zabít!“ Harry se probudil. Měl tělo pokryté studeným potem. Dnes už nebude mít žádný odpočinek. ~*~ Pomalu se rozednívalo. Harry nešel spát, ten sen mu nedal spát a tak proseděl celou noc s pocitem viny ve společenské místnosti. Nedával si za vinu jenom smrt těch „nočních“ obětí, ale i smrt svého kmotra Siriuse. Všichni mu říkali, že to není jeho chyba. Bellatrix Lestrangeová zabila Sirius. Ano, Harry to věděl, že ona vyslala kletbu, Ale kdyby nevtrhl na ministerstvo, Sirius mohl ještě žít. Nemyslel a byla to jeho chyba. Harry pomalu vstal a šel si dát sprchu. Doufal, že mu pomůže smýt únavu. Po sprše se dlouze zadíval do zrcadla a zjistil, že pláče a nemůže přestat. Zašeptal do zrcadla: „Je mi to líto, je mi to tak moc líto…“ Harry se svalil na postel. Tam dál vzlykal dokud vyčerpaně nepropadl do spánku, kde byl zase chycen duchy lidí, zavražděných na nočních schůzích. ~*~ Harry spal i přes slavnostní večeři a zařazování. Říct, že Ron a Hermiona byli znepokojení, by byl velmi nedostatečné… Věděli, že Harry zůstal v Bradavicích přes prázdniny. Předpokládali, že na ně bude čekat ve Vstupní síni. Oba byli napjatí celou večeři. Nervózně pokukovali na učitelský stůl a snažili se zachytit ředitelův pohled, ale ten je buď ignoroval nebo je nezaregistroval. To bylo trochu nešťastné. „Hej, vy dva, nebojte se o Harryho. Bude v pohodě. Pravděpodobně zaspal.“ řekl Seamus, zatímco jedl kuře. Hermiona se otočila k Seamusovi: „Jez se zavřenou pusou, nemám zájem vidět, co žvýkáš!“ Seamus se zašklebil a ukázal Hermioně kuřecí nohu: „Jím kuře? Hermiono, Myslel jsem, že je to jasné.“ Ostatní se trochu zasmáli, Dean se naklonil k Seamusovi a Ronovi: „Co jste dělali o prázdninách?“ Hloupá otázka pomohla zastavit počátky hádky. Neville povídal Hermioně o úkolu, který jim zadal Snape, to vypadalo, že Hermionu povzbudilo. Jakmile večeře skončila, celý 6.ročník Nebelvíra se vydal do věže. Když kluci přišli do ložnice, uviděli Harryho na posteli, jak spí. „Vidíte, já vám to říkal, že nude spát.“ řekl Seamus. Dean se ušklíbl na Seamuse a pak následovali Nevilla do koupelny dát si sprchu. Hermiona ignorovala Seamuse a sedla si na kraj Harryho postele. Prohrábla jeho rozcuchané vlasy a vtiskla mu sesterský polibek na čelo. „Vypadá unaveně, že?“ zeptal se Ron, nahlížející Hermioně přes rameno. „Jo, vypadá to, že pořádně nespal od doby, co Sirius…“ Všichni zůstali zticha a vzdali tak čest mrtvému. Hermiona si povzdechla a vstala z postele prošla kolem Rona ke dveřím. Tam se ještě otočila a poznamenala: „Promluvíme si s ním zítra. Pohlídej ho Rone.“ Ron mávl rukou a otočil oči v sloup: „Jo,jo, jsem jeho hlídací pes.“ „Dobrou, Rone.“ „Dobrou, Hermiono.“ ~*~ Lucius Malfoy seděl v jedné z místností ve svém luxusním sídle. Dnes večer hrál roli Lorda tohoto sídla, usrkávajíc brandy. Seděl před hořícím krbem. Oheň ozařoval jeho platinové vlasy, dávajíc mu tak vzezření anděla. Oheň také dával život jeho ocelově šedým očím. Lucius věděl, co oheň dělá s jeho vyzáží, proto pořádal všechny obchodní schůzky večer. To zahrnovalo i jeho dlouholetého přítele Severuse Snapea. V tuto chvíli se Lucius nestaral o to, jak vypadá. Přemýšlel, co ve způsobilo „Pánovo“ znovuzrození. Jeho žena se znovu stala zapálenou následovnicí, čímž způsobila ještě větší napětí jejich už tak křehkého manželství. Zbavení se manželky bylo lehké, jedna kletba a bude pryč. Ale jeho hlavní starostí zůstává Temný pán. Měl pocit, že Temný pán ví, že je špeh. Jeho žena ho pozorně sledovala, to obvykle znamenalo špatné zprávy pro Luciuse Narcissa byla krásná a krutá, ale neuměla moc myslet. Jaký účel měl Temný pán přichystaný pro Narcissu Luciusem otřáslo. Lucius zakroužil temnou tekutinou ve skleničce. Věci se měnili rychle. Měl by více střežit své přátelství s Brumbálem. Šlo taky o jeho syna Draca. Kdyby byl chycen a zabit, kdo by se postaral o jeho syna. Narcissa to určitě být nemohla. Pravděpodobně by Draca prodala Temnému pánovi. Luciusovy prsty pevněji sevřely skleničku. Ona neudělá z jeho jediného syna děvku. Nikdy! Blonďák vypil zbytek brandy ve skleničce a položil ji prázdnou na stůl. Zavřel oči a nechal nápoj, aby mu ohřál zevnitř. Po pár minutách je otevřel a podívalse na hodiny. Bylo něco po půlnoci. Vsatl a šel do ložnice. Momentálně děkoval bohu, že nespí s Narcissou v jedné posteli. A/N: beta: Beka Pokud se vám zdá něco nejasného, nebojte, později se to vyjasní.:)