„Proč se nezastaví? Nebo nezavolá? To o mě nestojí?“

V duchu napočítám do deseti a ujistím se, že vražda není správné řešení.

„Viděli jste se včera. Je zkouškové, medina je těžká…“
„Půjdu za ním.“

Je zpátky dřív, než jsem stihla přečíst stránku skript.

„Nechal mi vzkaz na dveřích,“ kvílí dramaticky, v ruce drží papír. „Prý
ať jdu do háje.“

„Je tam napsáno ´Běž na vedlejší kolej´,“ opravuju.
„To je totéž. Nemám se mu plést.“
„Ehm…“ povzdechnu si a ukážu z okna. „Co vidíš?“
„Blanici.“
„Blanice je co?“
„Kolej.“
„Jaká?“
„Vysokoškolská.“
„Ale taky vedlejší… A ten vzkaz pokračuje na druhé straně…“