Druhý den zuřila bouře. Oblohu křižovaly blesky, provazy vody neúprosně
skrápěly palubu. Posádka byla se silami u konce. Jack vystřídal u
kormidla pana Gibbse, v takové slotě chtěl mít Černou perlu pod kontrolou.

„Vydrž, holka,“ zamumlal, když přišel další prudký náraz větru a hlavní
stěžeň zlověstně zaskřípal.
„Já vydržím, bez obav,“ ozvalo se za ním. „Jen by mě zajímalo, jestli máš
opravdu správný kurz…“

Chtěl jí odseknout něco ironického. Jenže v ten okamžik se jako zázrakem
bouře uklidnila. Nad hlavami se jim objevil kousek jasného nebe. Na
kterém plul… obrácený půlměsíc…

„Tortuga se přemístila do Turecka?“ otázala se sladce Elisabeth.