„Paní,“ oslovil ji Aragorn. „Máš důležitý úkol, neměla bys být zklamaná.“
„Jistě…“ odvětila s hořkostí. „Jsem jen žena. Údělem žen je v úkrytu se
strachovat, zda se muži vrátí z boje živí.“
„Tvůj lid tě potřebuje. Musíš se o něj postarat.“
„Myslíš, že nevědí, jak se dostat do bezpečí?“ namítla.
„Někdo je musí vést.“
„Vím,“ připustila a sklonila hlavu. „Splním svoji povinnost. Nečekej
však, že budu jásat.“

Svůj slib dodržela. Ale teprve když seděla na koni a mířila k Minas
Tirith, připadala si úplná. Když pak přemohla Pána nazgulů… toho, kterého
nemohl zabít žádný muž… věděla, že se rozhodla správně.