Lucius zálibně hleděl na sochu znázorňující Jaro. Byla nádherná.
Dokonalá… Sochař si dal obrovskou práci, aby každý sebemenší detail ladil
s celkem. Ladné křivky, perfektně tvarované, něžné…

Ideální dárek pro Narcisu k narozeninám. Představoval si její radost,
její nadšení. Jak bude pobíhat, hledat, na kterém místě by se nejvíc
vyjímala. Jak ji překvapení na chvíli přemůže a ona odloží svoji pečlivě
udržovanou masku vážné dámy.

„Kolik stojí?“
„Tahle? Ta není na prodej, pane,“ odpověděl majitel obchodu s omluvným
úsměvem.
„Prosím?“ zamračil se a sevřel pevněji svoji hůl. „Chci ji a jsem
připraven za ni zaplatit nehoráznou sumu.“
„Peníze nejsou všechno…“