„Severusi, příteli, nezdá se ti, že si zahráváš už příliš?“ zeptal se
Lucius s vážnou tváří.
„Neříkej, že se ti to nelíbilo,“ ušklíbl se Severus, který se tím
seriózním výrazem nenechal ani na okamžik zmást.
„Napoprvé to bylo osvěžující,“ připustil a koutky mu zacukaly. „Pokusy mé
drahé švagrové o vyprávění vtipů a do toho Ten-jehož-jméno-je-přesmyčkou
žvatlající jako nemluvně… to bylo vynikající.“
„Že?“ přikývnul potěšeně.
„Ale co ten nejnovější nápad? Že si budeme hrát na zvířátka ze ZOO? A že
on bude punkovou nutrií?!?“
„Já mu dodávám jen ochucené lektvary. „Co se mu po jejich požití honí
hlavou, za to nemůžu…“