„Pán si mě vyvolil. Je to velká pocta,“ prohlásila Bellatrix se svým
maniakálním úsměvem.
„Bello, posloucháš se vůbec?“ řekla Narcisa a zněla opravdu unaveně.
„Tohle přece… to není cesta, kterou bys měla jít. Měla bys založit
rodinu, vychovávat děti. Ne mu dělat poskoka a nechat se mučit.“

Ruka jí sjela k hůlce. Lucius, do té doby mlčky přihlížející, zpozorněl.
Věřil sice, že na svoji sestru by nezaútočila, ale… kdo ví, třeba už se
dostala i za tuto hranici…

„Jistě, tys byla vždycky hodná holčička, že?“ zaprskala Bella. „Musíš být
rád, jak vzornou ženušku máš, švagře.“
„To vskutku jsem,“ odpověděl důstojně.