Kdykoli, kdekoli.

Den první.

„Nezdá se ti, že to jsou modřiny?“
„Ne nejsou, to jsi se přehlídla.“
„Určitě?“
„Určitě!“

Den druhý.

„Neslyšel jsi v noci nějaké divné zvuky? Jako rány od sousedů z bytu…“
„Ne, vůbec.“
„Vážně ne?“
„Jednoznačně!“

Den třetí.

„Neměli bychom zavolat policajty?“
„A to jako proč?“
„Vždyť víš… Vrátil se dnes domů hodně opilý. Určitě ji zase zmlátí.“
„Nepleť se do toho! Co ty víš, jak to mezi nimi je…“

Den čtvrtý.

„Ve čtvrtek je pohřeb. Půjdeš?“
„Ne, proč?“
„Možná jsme tomu mohli zabránit…“
„A jak? Copak jsme mohli tušit, že je to tam tak špatný? Neblázni…“