„Vstávat a cvičit!“ To si Bob nedá nikdy pokoj? pomyslí si Bobek, převalí se na druhý bok a zazívá: „A proč?“ „Protože je ráno!“ zařve Bob optimisticky. Jsou chvíle, kdy by se optimisti měli střílet… „Jenže já mám ještě noc…“ odmítne Bobek neodolatelnou inovativní nabídku. Čeká, že Bob uzná porážku, zacvičí si sám, připraví snídani a pak do něho znovu opatrně šťouchne. „Vstávej, líná kůže!“ zařve Bob do nitra klobouku. „Koupil jsem ti cvičební úbor.“ Bobek zbystří. Dárky zbožňuje. Vyleze tedy ven. „Co to máš na sobě?!?“ vyjekne zděšeně. „Tepláky,“ odpoví nenuceně Bob. „Ale neboj, tobě jsem pořídil něco slušivějšího…“