První kapky vody dopadly na jeho tvář. Jedna z nich mu neposedně sklouzla
po nose až k jeho špičce, aby následně mohla spadnout hlouběji do
začínající noci. Snad jako poslední sbohem na své cestě přímo k zemi se
ještě naposled dotkla jeho rtů. Netušila, že její dotek vyvolá vzpomínku
na NI …

Mrholilo. Přitáhl plášť blíž k tělu, ale svou tvář nechal nastavenou
nepřízni počasí. V mysli měl opět její obrázek. Přímý zásah kapky jen
prohloubil jeho žádostivost po jejích rtech. Kdy je znovu ucítí? Opět
toužil a nově si i přál! Neměl to v plánu, ale co kdy naposledy ohledně
NÍ měl? Chtěl ukonejšit svůj stesk dříve, než bude přihlížet první
zkoušce svých nových nohsledů. První zkoušku nikdy neměl rád, ale byla
nezbytná … Rukou si pročísl své havraní vlasy, než zmizel v prvním stínu …

Mokré dlaždice klouzaly pod jejími nožkami, které byly obuté jen v
kožených topánkách. Zachumlala se víc do svého pláště, aby unikla vlezlé
a studené zimě. Zvedl se vítr a jal se komplikovat její cestu. Na chvilku
se zastavila a dala si pozor, aby to nebylo moc blízko nějakému temnému
zákoutí. Měla by se vrátit …, ale přece to teď nevzdá! Ještě umíněněji se
pustila za svým cílem. Z letního pláště i domácích šatů již odkapávala
voda, když zastavila před objektem svého snažení. Vděčně stiskla kliku
prastaré knihovny …

Jeho mysl zachvátila panika a zornice očí se vyděšeně roztáhly. Nebyla
tam. Nebyla TAM! Znal její denní režim. Věděl, že každý večer je doma,
pokud se nekoná společenská událost vyžadující její přítomnost. A ta dnes
není. Dnes NENÍ! Její postel byla prázdná, deka zmuchlaná, tak neobvykle
zmuchlaná … Stačilo pár skoků, krátký let a nehlučné přistání na jejím
okenním parapetu. Jindy by si netroufl vkročit dovnitř. Dnešek byl jiný.
Za pár chvil již kontroloval svíčku, ze které tekl ještě horký vosk.
Odešla před chvílí … Její slušivé oblečení leželo přehozené přes němého
sluhu. … narychlo … Konečně jeho zrak nalezl zmuchlaný pergamen krčící se
v rohu. Nerozmýšlel se dlouho. Brzy se na jeho tváři objevil překvapivý
výraz. Nevěřil tomu, co čte. Překvapila ho. … ONA ho hledala! Srdcem se
mu rozjel kolotoč emocí - úleva, naděje, touha, strach. Úleva, že se o
něj zajímá. Naděje, že mu snad odpustila. Touha, která ho spalovala při
jeho bdění. Strach, že pozná, že objeví, že zjistí … kdo opravdu je. Ví,
kde JI najde. Zmuchlal svitek do původního stavu a opustil místnost, aniž
by si všimnul, že na polštáři zůstal jeho vlas …

Kráčela zaprášenými uličkami a podle starých symbolů hledala příslušné
oddělení. Přemluvit starého knihovníka jí nedalo mnoho práce. Dozvědět
se, kde svoje odpovědi nalezne, se zdálo být věčností a stálo ji veškerý
důvtip. Aby ne. Nacházela se v nejstarší a nejčernější knihovně. Měšťané
se jí vyhýbali, ale temné síly a šedé eminence ji považovaly za svoji
oázu vědomostí, pochopení a temnoty. Lucerna jí zářila na cestě její
pošetilosti. Byla to její bledá zář, která osvítila symbol, který pro ni
tolik znamenal. V polici stála jedna kniha. Jedna jediná označená
symbolem, který si sama nakreslila na svou dlaň, aby jej mohla lépe
najít. I ta jediná stačila k pochopení znaku vyrytého v její dlani …