Lucius u jednoho hltu whisky nezůstal. Byl zvyklý dělat všechno důkladně,
i do opíjení se tedy pustil velmi systematicky.

Ne že by se mu Severus divil. Vlastně… poté, co podal zprávu Pastorkovi,
si taky dal sklenku či dvě… či pět… Ale Lucius, to byla jiná liga.

„Na Narcisu! Na moji krásnou ženu!“ pozvedl sklenku, ten večer snad
podesáté.
„Na Narcisu!“ pokýval Severus.
„Je mrtvá, víš?“ naklonil se k němu Lucius se spikleneckým šepotem.
„Vím. Je mi to líto.“
„A víš, že ti ze stropu visí svazek mrkve?“
„To jsem nevěděl. Ehm, cože?“
„Taky mi to je divné. Mrkev v zimě?“