„Náš pán byl poněkud roztrpčený,“ konstatoval Severus po návratu. „Takže zuřil, nadával jak dlaždič a vrhal kolem sebe Neodpustitelné. Jako obvykle. Debil…“ utrousil Lucius. „Cože?“ „Včera jsi říkal, že mluvím moc vznešeně, snažím se tedy přizpůsobit,“ vysvětlil s úšklebkem. „Včera v noci se vůbec děla spousta věcí,“ otřásl se Severus. „Ty si stěžuj… Můj obličej vypadá, jako kdyby se přese mne přehnalo stádo hypogrifů.“ „Ze schodů jsi spadnul sám. S brněním ses začal prát sám. A že není dobré provokovat Longbottoma, to jsem ti taky říkal…“ „Ta… květina…“ „Mimbulus Mimbletonia,“ doplnil automaticky Severus. „…byla děsivá. Je masožravá?“ „Jen za úplňku.“