Ještě nikdy se Aurora necítila tak strašně jako toho večera. Otec mluvil
klidně, s rozvahou, ale v jeho očích viděla plameny vzteku. Volil pečlivě
každé slovo, stačilo jen málo, aby pochopila, že ji příště neušetří jenom
proto, že je jeho dcera. Poprvé jí jasně vysvětlil, jaké jsou strany a co
se stane, pokud se jen trochu přikloní k té druhé.
Zatímco mluvil, nedokázala říct na svou obranu ani slovo. Jen cítila, jak
se před jeho temným pohledem zmenšuje.
„A teď jdi spát, v devět ráno buď připravená,“ přikázal.
Otočila se tedy na podpatku a nejistým krokem se vydala ke schodišti. Než
udělala první krok nahoru, otočila se.
„Mýlila jsem se,“ řekla a rychle se odvrátila, protože tušila, že se
každou vteřinou rozpláče.
Vyběhla do svého pokoje a rychle za sebou zabouchla dveře. Poslepu došla
ke své posteli a těžce na ni dosedla.
„Nelekej se,“ ozvalo se ze tmy vedle ní. Byla tak rozčilená, že sebou jen
mírně cukla.
„Regu?“ zašeptala, aby z jejího hlasu nepoznal, že pláče.
„Byl jsem tam, Rory,“ vydechl zoufale, posadil se vedle ní a chytl ji za
ruku.
„Jsou všichni v pořádku?“
„Unesli Potterovu matku, ostatní utekli.“
„Proč?“
„Kvůli tomu jsme tam byli.“
„Počkej, vyprávěj mi to od začátku,“ řekla, aby si mohla mezitím
uspořádat myšlenky a trochu se dát dohromady.
„Dneska, vlastně už včera, nás svolal. Měli jsme jít na tu svatbu a unést
někoho z Brumbálových lidí.“
„Brumbálových lidí?“ poslední dobou to slýchala nějak často, ale pořád
nechápala, o co jde.
„Brumbál kolem sebe shromáždil hodně lidí a společně se snaží zničit
Voldemorta. Patří k nim určitě všichni Potterovi, Prewettovi a spousta
dalších. Proto unesli Potterovou – kvůli informacím.“
„Zničit Voldemorta?“ zeptala se. „Bojovat proti zlu zlem?“ nepřišlo jí to
správné.
„Až ho uvidíš, změníš názor. Řekl nám, že nezáleží na tom, kolik lidí
přitom zemře. A není to poprvé. Je to monstrum, Rory, ne člověk. Zaslouží
si umírat pomalu a bolestivě,“ jeho hlas přešel do ledového šepotu.
„Co se stane s paní Potterovou?“
Regulus neodpovídal. Dokázala si představit proč.
„Proč jsi nás nevaroval? Někdo mohl zemřít!“
„Myslíš, že to nevím?! Lily a Mariana jsou přece taky moje kamarádky,
nepamatuješ se na to? A ty…“ postavil se a začal nervózně přecházet po
místnosti. „Dozvěděl jsem se to na poslední chvíli, neměl jsem koho
varovat, o nikom nic nevím, nikdo z nich mi nedůvěřuje. Jen ty. Přišel
jsem za tebou, ale byla jsi pryč.“
Nastala dlouhá chvíle ticha.
„K čemu jsme, když nedokážeme ani varovat svoje přátele? Budeme se dál
dívat, jak jeden po druhém umírají?“ zašeptala Aurora to, nad čím oba už
dlouho přemýšleli.
„Zvládneme to jenom společně,“ konstatoval Regulus.
„Já už jsem ti k ničemu. Když udělám cokoli podezřelého, otec mě zabije.
Doslova.“
Další dlouhá pauza.
„Jsme v háji,“ konstatovala sklesle Aurora.
„Kapitulace?“
„Nikdy. Jinak by Elen zemřela zbytečně. A můj otec by dostal, co chce.
Nikdy, už nikdy nebudu skákat, jak píská.“
„Mám řešení, které se ti nebude líbit.“
„To zní slibně,“ zažertovala hořce Aurora.
„Já mám přístup ke Smrtijedům, ty k Brumbálovým lidem. Ale oba jsme pod
dohledem rodičů, dokud s nimi bydlíme.“
„Jo. Řešení?“ začínala tušit.
„Říkám, že se ti to nebude líbit.“
Aurora vstala a chytla ho za ramena, aby jí hleděl přímo do očí.
„Regulusi Blacku, vymáčkni se!“
„Budeš mojí ženou?“ zeptal se s náznakem křivého úsměvu.
„Žertuješ…“
Zavrtěl hlavou. Dál zírali jeden druhému do očí.
„A vlastně…“ naposledy nad tím zauvažovala, „proč ne?“
Zmámila ji neodolatelná vůně svobody a bezpečí.
***
Další den Aurora vystřízlivěla ze své malé radosti, otec pro ni připravil
trest, jak se patří. Dovedl ji před samotného Voldemorta, představil jako
jeho horlivou služebnici.
Vlastní otec možná podepsal rozsudek její smrti.
Hrála to divadlo, které její otec přichystal, tušila, že vzepřít se by
byla sebevražda.
Pro jednou se hodilo, že byla skvělá lhářka. Voldemort ji ve své pýše ani
nepodezíral ze lži. Vážně věřil tomu, že sloužit mu, je čest.
Seděla ve svém pokoji a prstem přejížděla po děsivém znamení na své levé
paži.
***
Příštího večera přišel Regulus požádat o Aurořinu ruku. Averyovi nabídka
očividně překvapila, ale ochotně souhlasili.
Když byla ta ceremonie dokončena, Aurora s Regulusem se šli projít do
zahrady. Bylo už skoro osm hodin, ale do západu slunce zbývalo ještě
dlouho.
„Nerozmyslela sis to?“ zeptal se Regulus v žertu, ale za jeho výrazem
viděla i určité napětí.
Zavrtěla hlavou. „Je to bláznovství, ale rozumné bláznovství.“
„Něco pro tebe mám,“ vytáhl z kapsy prsten z bílého zlata se safírem a
diamanty.
„Regu, ta svatba je přece jen naoko,“ řekla Aurora v obranném postoji.
Zaskočil ji, myslela, že jen všem zahrají divadlo, aby měli pokoj. Žádné
skutečné závazky. Vždyť se jeden druhého posledního půl roku sotva dotkli.
„Rory, klid,“ položil jí ruku na rameno. „Musíme to zahrát dokonale,
abychom nevešli v podezření. Co bys to byla za snoubenku bez prstenu?“
nadzvedl vyzývavě obočí.
Povzdechla si a nechala ho navléknout jí prsten. Byl trochu okázalý, ale
přesto krásný a na prstě jí seděl perfektně.
„Děkuju, je překrásný,“ řekla pak a obdařila Reguluse upřímným, ale
trochu smutným úsměvem.
***
Lily s Aurorou seděly před malým domkem u jezera Loch Lomond a v tichosti
popíjely čaj.
„Slyšela jsem, že se budeš vdávat. I když jsem čekala, že mi to povíš
sama,“ začala trochu vyčítavě Lily.
Aurora si povzdechla. Co na to měla říct? Lily měla pravdu.
„Promiň. Já jen… neberu to tak. Řekla bych ti to, kdybych se vdávala z
lásky, kdyby nešlo jen o frašku.“
„Ale proč to děláš? Donutili tě?“
„Ano i ne. Dohodli jsme se s Regulusem. Ale není to tak jednoduché…
vlastně asi nemůžu říct nic na svou obranu, abys mě pochopila.“
Chápavě přikývla.
A Rory to bylo líto. Lily milovala a velice toužila někomu říct, co ji
trápí, ale mohla to její kamarádka vůbec pochopit? Měla Aurora právo ji
zatěžovat vší tou bolestí? Byla téměř rozhodnutá jí vše vypovědět, ale
nakonec její odvěké tajnůstkaření zvítězilo.
„Potřebovala bych mluvit s Brumbálem, myslíš, že bys ho o to mohla
požádat?“ změnila raději téma.
„Máš k němu stejný přístup jako já,“ namítla Lily.
„Ne,“ zavrtěla Rory hlavou. Už to začalo. Lily jí nedůvěřovala. „Ty víš,
že moje rodina patří mezi Smrtijedy. A já vím, že proti nim Brumbál
bojuje. Když se k němu přiblížím a oni to zjistí…“ nevěděla jistě, jak
pokračovat, „měla bych problémy,“ dopověděla nakonec. „Máš to nejčistší
srdce, jaké znám, kdo jiný by se postavil bezpráví než právě ty? Vím, že
jsi v tom Brumbálově klubu.“
Lily na to dlouho neříkala nic. „Proč s ním chceš mluvit?“ zeptala se.
Možná bylo na čase se někomu svěřit. „Chci se k vám přidat.“
„Vážně?“ podezřívavost vystřídalo nadšení.
„Vážně. Ale nesmíš to nikomu říct, ani Jamesovi.“
„Dobře. Jak to chceš udělat?“
„Co kdybych se tu za týden zastavila ve stejnou dobu, a ty mi povíš, co
na to říkal, stihneš to?“
Přikývla.
***
O týden později se však s Lily nesešla, čekal na ni sám Brumbál. Jejich
setkání bylo krátké, na všem se rychle domluvili.
Přišel konec srpna a s ním i svatba. V Rory se začaly probouzet obavy. Ač
věděla už dávno, že se nikdy z vlastní vůle vdávat nebude, stejně do
poslední chvíle tajně snila o sňatku z lásky.
Regulusovi věřila, měla ho ráda, vlastně ho svým způsobem i milovala, ale
nebylo to dost. Stejně polovinu noci před obřadem proplakala.
Mohla sobě i ostatním namlouvat, jak chtěla, že jde pouze o nezbytnou
formalitu. V hloubi duše věřila něčemu jinému.
Následujícího večera Aurora Blacková přemýšlela, jestli to nebyla
zbabělost, co ji dohnalo možná k nejhoršímu rozhodnutí jejího života.