Draco Malfoy si už posté toho dne zajel dlaněmi do vlasů a unaveně zavřel oči. Přál si probudit se z toho strašného snu, přál si, aby se mu schůzka s Adolfem Džokem jen zdála, přál si, aby nic z toho nebyla pravda. Ale jeho dech těžký po ohnivé whisky, kterou jej po dobu svého výkladu Džok naléval, byl důkazem, že se jejich schůzka odehrála. Draco znovu přešel několik metrů po chodníku tam a zpět a nedůvěřivě nahlížel do oken restaurace stojící na protější straně. Okna byla očarována tak, že odrážela nebe nad městem. Kdyby na to měl Draco myšlenku, zašklebil by se nad nevšímavostí mudlů a posmíval by se tomu, že se opravdu nepozastavují nad tím, že kolmo visící okna odráží mraky na obloze. Myšlenku na to však neměl. Snažil se prohlédnout za skla oken a připravit se na jejich první setkání. Bylo mu jasných několik věcí. Bude to ošklivá, zlá, chladná a vypočítavá zmijozelka. Bude rozmazlená. Bude se snažit vlichotit se mu a bude ho zasypávat komplimenty. Začne používat stejný kondicionér, protože si bude jistá, že jeho úžasné vlasy nemohou být tak úžasné samy od sebe. Bude zlatokopka a utratí veškerý rodinný majetek během několika měsíců. Bude si ji muset vzít. Znovu zajel prsty do vlasů a tvář na chvilku skryl v dlaních Jak jen mu tohle vysvětlí…. Zatřásl hlavou a po několika hlubokých nádeších přešel přes cestu. Do restaurace vrazil vzpřímený hrdě a skvěle vypadající mladík v luxusním oblečení a s mrazem v očích. „Pojďte, prosím, za mnou, pane Malfoyi,“ poprvé toho dne se mu povedlo udržet neutrální výraz obličeje a nezatvářit se překvapeně, když jej okamžitě oslovila drobná číšnice. Nechal se jí vést přes halu restaurace do zadního salonku. Poznal ji okamžitě. Snad proto, že byla jedinou dívkou sedící tu o samotě, snad proto, že byla jedinou dívkou v salonku celém. Seděla u okna vedoucího na ulici, takže jej mohla klidně pozorovat celou dobu, po kterou nerozhodně stál na chodníku. Nyní ale zírala do několika archů papíru před sebou a nedala najevo, že by si všimla, že přišel k jejímu stolu. „Astoria Greengrass?“ oslovil ji zkusmo. Nepokusila se skrýt úšklebek, ani nezvedla oči. „Jistě. Kdo jiný?“ odpověděla papírům. Draco ještě několik vteřin stál vedle stolu připraven podat jí ruku, pokud by ji snad nabídla. Udělala to až v momentě, kdy po podlaze zavrzala židle, na kterou se chystal posadit. Nepodívala se na něj, jen tak do prázdna zvedla ruku hrotem dlaně vzhůru, jako by čekala, že ji snad políbí. Posadil se a nechal ji viset ve vzduchu. Cítil podivné zadostiučinění, když postřehl sotva znatelný ruměnec v její tváři. Konečně k němu zvedla oči. Byly oříškové a velmi hezké. Celá byla velmi hezká. Až ho to překvapilo. „Přišel jsi pozdě,“ informovala ho. Měla to být výčitka, ale neznělo to tak. Pokrčil rameny. „Jen o pár minutek,“ možná to mohla být omluva… „To je jedno. Byla jsem tu dřív. To tě doma neučili, že se chodí včas?“ zvedla provokativně obočí. Zašklebil se. „Tebe doma neučili, jak si najít manžela?“ Její zorničky se nenápadně rozšířily. Všiml si, že trhla hlavou. Jejím instinktem bylo sklopit oči a schovat neposlušné emoce, ale přece jen umě dokázala udržet bezvýrazný pohled i výraz tváře a opětovat mu přímý pohled. „Velmi vtipné,“ pronesla pak syčivě a sklonila pohled zpět k papírům. Necítil potřebu přerušit ticho, jen cucal skleničku whisky a zamračeně na ni pohlížel. Jestli ji to uvádělo do rozpaků, nedala na sobě nic znát. „Tak snad, abychom přešli k věci,“ pronesl po několika tichých minutách, kdy si ona něco čmárala na pergamen. Zvědavě k němu zvedla oči. Zhluboka se nadechl, naklonil se k ní a uvěznil její pohled ve svém. „Rozhodně si tě nemíním brát, Greengrassová.“ Zasmála se nosem a obočí jí vyletělo do výše. „A jak to hodláš zařídit, Malfoyi?“ Její tón zněl pohrdlivě a on se musel několika nádechy uklidnit. Využila jeho mlčení k tomu, aby pokračovala. „Předpokládám,“ pohodlně se opřela do polstrovaného křesla a povýšeně na něj hleděla. Při řeči zvedala jeden koutek v nepěkném úšklebku. „Předpokládám, že jsi o té kletbě slyšel dnes poprvé. Proto ty hrdinské řečičky.“ Nedala mu možnost odpovědět. „Tahle kletba nám jasně ukládá povinnost uzavřít manželství a zplodit syna,“ zašklebila se, aby mu dala najevo, že to je to poslední, co by si přála s ním dělat, kdyby měla možnost volby. „A nedává žádnou možnost to obejít.“ „Kecy!“ skočil jí do řeči a probodával ji zlým pohledem. „Kecáš, Greengrassová,“ obvinil ji a jeho šedé oči byly temné jako bouřkové mraky. „Ty jen prostě toužíš si mě vzít. A proto se mě snažíš přesvědčit, že neexistuje jiná možnost.“ Mile se na ni usmál a naklonil se ještě trošku blíž k ní, jako by jí chtěl říct tajemství. „Rozhodně si tě nikdy nevezmu.“ Hraně se rozesmála. Byl to nepříjemně jízlivý zvuk a v jejích očích po tu dobu zůstal led. „Malfoyi, Malfoyi. Tak já že si tě toužím vzít!“ ještě jednou se zasmála a pak opět nasadila neproniknutelnou bezvýraznou masku. „Já tak akorát toužím nalít ti do té whisky jed. To je to jediné, po čem teď toužím.“ Zašklebil se. Měl pocit, že když ji donutil útočit, má nad ní navrch. Hleděl jí do chladných očí a každá vteřina jej ujišťovala, že touha nalít do pití jed je vzájemná.