Jediný pohled na Draca s Astorií stačil, aby bylo jasné, že Scorpius zase
celou noc nespal.


Rostly mu totiž zoubky.


„Aspoň se nasnídejte.“ Narcissa od nich přebrala rozmrzelého vnoučka.
Chovala ho, houpala a tiše mu broukala.


Dlouho ji zamyšleně pozoroval a teprve potom se velmi pomalu usmál.


Svým prvním, právě proklubaným, zoubkem.


„Vskutku působivé,“ poznamenal dědeček Lucius, když se kolem toho zázraku
celá rodina povinně shromáždila. „Kolik že těch zubů ještě bude?“


„Devatenáct,“ povzdechla Astorie přemáhající krátké zívnutí.


„To nemáme šanci přežít,“ prohlásil Draco. A na dotvrzení těch slov si do
kávy namísto cukru roztržitě nasypal tři vrchovaté lžičky soli.






***