Jedná se o překlad třetí kapitoly povídky Falsity (autor Just A Penniless Writer, zdroj https://www.fanfiction.net/s/2273802/1/Falsity). Nebylo těžké ho najít, jelikož velmi rád pobýval ve své nové, výrazně menší kanceláři, zatímco se snažil si zuby nehty udržet poslední zbytky své autority. V tuto chvíli nervózně ťukal prsty po hraně židle a přemýšlel, co přesně ho tato lapálie bude stát. Od doby, kdy přišel o svou vysokou pozici, mu byl projevován stále menší a menší respekt. A právě teď byl ještě ke všemu vtahován do spárů možného skandálu století. Bylo tedy více než pravděpodobné, že z toho opět nevyjde s čistým štítem. „Rado Popletale, byl jste sem přiveden za účelem vyšetření událostí večera v den čtyři a čtyřicátých narozenin pana Lucia Malfoye. Slibujete, že budete na naše otázky odpovídat pravdivě a jak nejlépe jen budete moci?“ „Co… samozřejmě, samozřejmě,“ odpověděl koktavě. Výslech začal a Popletal skutečně mumlal a blekotal své odpovědi na zahanbující otázky ze všech svých sil. „Jaký byl váš dojem ze vztahu mezi slečnou Grangerovou a panem Malfoyem v dotyčný večer?“ položil bystrozor otázku ze svého seznamu. Ani se neobtěžoval na upoceného muže před sebou podívat. „Bože, já… po pravdě se zdáli být poměrně uchváceni jeden druhým. Nejprve jsem si myslel, že to bylo součástí její role jakožto… jako… hm… bavičky.“ Bystrozor zvedl tázavě svůj pohled. „Co změnilo váš názor?“ „Slečna Helen, tedy slečna Grangerová, nás zavolala zpět do salónku. Poté následoval její… ehm… ‚tanec boků‘ nebo ‚břišní tanec‘ či něco podobného.“ „A co jste si myslel o tomto novém představení?“ Bývalý ministr ještě více zrudl hanbou. Bystrozor ze změny zbarvení a nesouvislého proudu koktání vyslýchaného usoudil, že se mu vystoupení pravděpodobně patřičně zamlouvalo. „Co vás na novém tanci tak ohromilo, že jste počal pochybovat o vztahu mezi slečnou Grangerovou a panem Malfoyem?“ Rada Popletal byl potichu. V hlavě si rovnal myšlenky a bojoval s nebezpečně se snižujícím krevním tlakem. Když jeho tváře nabyly původního odstínu, počal lehce znevažujícím hlasem. „Přiznávám, že nejsem zrovna nejvnímavější muž.“ Raději ignoroval bystrozorovo odfrknutí a pokračoval: „Ale člověk by musel být slepý, aby si v průběhu tance nevšiml pouta mezi nimi. Měl jsem pocit, že nebylo správné se dívat na ně. Jako bych narušoval něco, co by mělo být soukromé,“ odmlčel se a bystrozor si opět odfrkl. „Měla oči jen pro něj a on jen pro ni. Měl jsem podezření, že kdyby Severus nepřevrhl židli a kdyby Spontaneous nevylil svůj drink, tak by mezi nimi mohlo dojít i k něčemu intimnímu.“ Bystrozorovi se nad popisovanými událostmi chtělo pořádně zachichotat. Jelikož byl bývalým studentem výše zmíněného profesora lektvarů, jen velmi těžko se mu věřilo, že by něco tohoto drsného muže mohlo natolik rozrušit. „Jejich tváře byly strašně čitelné. Slečna Helen vypadala velice… zvědavě. Zvědavost je nebezpečná věc, pokud dovolíte, ale jí seděla perfektně. A Lucius… ten musel být neuvěřitelně mimo formu, jelikož bylo směšně jednoduché odtušit jeho výraz. I já jsem mohl téměř sledovat tikot jeho mysli, jak kuje pikle…“ *** Záludná jiskra v jeho šedých očích nepohasla ani po rozruchu způsobeném žalostně neschopnými hosty. Zatímco na ženu uprostřed pokoje zíral, jak se před jeho očima svíjela oděna jen ve třpytivé sukni a podprsence, spřádal v duchu plány. Povznesl se nad její využití pro večerní obveselení a otevřelo se mu mnohem více velmi vzrušujících možností. Konečně měl z první ruky, jaký měla vliv na četné notoricky známé členy kouzelnické smetánky. To bohatě stačilo, aby se jeho plán počal pěkně rýsovat. Žena jejích kvalit na jeho rámi, správné společenské události a byl si jistý, že by se mohl vyšplhat zpět do těch nejvybranějších společenských okruhů. Její naprostá anonymita by určitě jen přidala na mediální přitažlivosti celé věci. Pokud tuto partii správně rozehraje a udrží její minulost, ať už byla jakákoli, v tajnosti, noviny budou spekulovat a drby dorostou neuvěřitelných rozměrů. A to bylo samozřejmě ku prospěchu věci. Každý přeci ví, že publicita jakéhokoli druhu je dobrá publicita. V tuto chvíli se nehodlal zaobírat svými ne až tak dávnými zkušenostmi s Denním věštcem, které vedly k jeho původnímu vypovězení ze společnosti. Nyní jen potřeboval Helen přesvědčit, aby se jeho úkladů zúčastnila. Samozřejmě by jí mohl zaplatit, ale pokud se jednalo o vlastní majetek, byl poněkud lakomý. Mnohem více se mu zamlouval jiný nápad - vydírání. Vzpomínaje na jejich dřívější konverzaci usoudil, že tohle malé divadélko, které právě předváděla, nebylo něčím, co by ráda sdílela s širokou veřejností. Žena, jež prodá své tělo nebo jen pohled na něj na jednu noc výměnou za jakousi platbu, je povětšinou žena s tajemstvím. Měl tedy několik poměrně slibných možností. Mohl by zkusit zjistit, co přesně obnášela ta její odměna, a určit tak její cenu. Také by mohl jednoduše vycházet z předpokladu, že její rodina nemá o volnočasových aktivitách své dcery tušení a bude šokovaná, když budou odhaleny. Také by mohl tyto dvě strategie zkombinovat. Kolem a kolem se jednalo o samé velmi lákavé vyhlídky a už s ní jen potřeboval mluvit o samotě. Bylo skvělé opět intrikařit. Když se k němu pak předmět jeho myšlenek oděný ve třpytkách přiblížil, převzal iniciativu a stáhl si ji opět do klína. Poté dal se vší grácií a důstojností vyplývající z jeho úctyhodného společenského postavení svým hostům adieu. „Pánové, vypadněte!“ Cítíce nedočkavost narozeninového oslavence, všichni přítomní okamžitě opustili prostory a popřáli jak svému hostiteli, tak jeho společnici příjemný večer. Když zbyli jen Malfoyové a jedna velmi spoře oděná žena, Malfoy starší navrhl přípitek. „Na nejlepší narozeninový dárek, jaký jen muž může dostat.“ Následovaly zvuky souhlasu a usrkávání vína. „A na možnosti,“ pokračoval. Proběhly spekulativní pohledy a delší loky. „Možnosti, otče?“ optal se Draco, zatímco se usazoval zpět do svého křesla. „Možnosti, Draco. Naše současná společenská situace je urážkou našich předků.“ „A jak byste ji napravil, pane?“ zeptala se zvědavě Hermiona a usadila se opět na klíně svého mecenáše. „Vámi, má drahá.“ „Mnou?“ „Ano, vámi. Vy jste k tomu klíčem.“ Více než skepticky pozvedla obočí a podívala se na něj se vší panovačností, jaké jen byla schopná. „A co přesně znamená, že jsem k tomu klíčem?“ požadovala vysvětlení. Nepovšimla si, že upjatá pozice, kterou zaujala, jen více zvýrazňuje její ženské přednosti. Ovšem Lucius si toho byl vědom velmi dobře a spokojeně se zakřenil. „Jen skromně žádám o váš doprovod na blížící se společenské události nebo dvou.“ „A pokud mám již jiné závazky?“ „Jsem si jistý, že bude možné vás přesvědčit.“ „Jakým způsobem?“ „Povězte mi, Helen, vědí vaši rodiče o nočních aktivitách, které provozujete? Ví vaše rodina a známí o těchto… skrytých talentech, jimiž oplýváte?“ Současné blednutí a rudnutí jejích tváří mu prozradilo přesně to, co potřeboval vědět. Ovšem unikla mu podezřele podobná reakce jeho vlastního syna. „Navrhuji dohodu, má drahá. Dovolte mi vás doprovodit na několik vybraných událostí. Hrajte pro naivní publikum krásnou, okouzlující dívku - můj protějšek. Já na oplátku ušetřím vaší rodině jisté ponížení.“ „Ne, že bych nebyla… ehm… potěšena vaší žádostí, ale jednoduše si něco podobného nemohu dovolit. Šaty, boty… nemám žádné takové věci…“ Když zahlédla jeho tázavý pohled, poupravila své prohlášení: „Alespoň žádné, které by byly hodny vaší společnosti.“ Její slova obtěžkaná komplimentem měla účinek, a tak počal nad jejím výrokem dumat. Poté, co v duchu proklel utrácení peněz za něco, co nebylo pro něj samotného nebo pro nejbližší rodinu, došel k závěru, že čím lépe bude vypadat ona, tím lépe pak bude vypadat i on. Tím pádem tedy vlastně ve výsledku utrácí za sebe. „Dobře tedy. Dodám oděvy, doplňky a odpovídající kapesné,“ opřel se o opěradlo a čekal, až dívka vyjádří svůj souhlas, jelikož si byl jist, že jí právě udělal velmi slušnou a naprosto neodolatelnou nabídku. Hermiona se stáhla hluboko do své mysli, zatímco nad návrhem přemítala. Na jednu stranu věděla, jak neuvěřitelně hloupé by bylo uzavřít jakoukoli dohodu s Malofyem. Současná situace toho byla zářným příkladem. Na druhou stranu ale nemohla opomenout všechny ty výhody! Jednak a hlavně by to udrželo Lucia od vrtání v neexistující minulosti ‚Helen‘. To samo o sobě činilo nabídku velmi lákavou, jelikož nehodlala dopustit, aby tak nebezpečný muž odhalil její pravou identitu. Škoda, kterou by mohl způsobit její reputaci jednoduchým zveřejněním pravdy, by byla nevyčíslitelná. S několika slibnými stážemi na cestě si takový risk nemohla dovolit. Navíc by se jí naskytla neuvěřitelná šance zjistit z první ruky vše o Luciovi a o kultuře čistokrevných rodů. Jak by mohla všetečná studentka jejího typu odmítnout podobnou příležitost? A i kdyby tohle vše nestačilo, tak jí za její obtíže ještě zaplatí. Čím více o tom přemýšlela, tím více byla přesvědčená, že nekývnout na tak velkorysý návrh by bylo čiré šílenství. Ano, ano, byla si poměrně jistá, že pokud odmítne, stanou se strašlivé věci, a tak se s téměř stoprocentní jistotou otočila zpět na svého mecenáše a bez váhání mu kladně odpověděla. Lucius se šťastně ušklíbl. Draco ještě výrazněji zbledl, jak počal v hlavě vypočítávat důsledky tohoto ujednání. „Ale,“ dodala, než mohli dohodu potvrdit, „vyžaduji minimálně dvoudenní upozornění, že bude třeba mých služeb, abych se mohla příslušně zařídit. Můj rozvrh je volný po většinu večerů a o víkendech, jinak jsem velmi zaneprázdněná dívka. Zajisté mi rozumíte.“ „Samozřejmě, má drahá. Je to tak jedině… správné.“ Zdálo se poměrně zvláštní slyšet Lucia Malfoye toto slovo pronést. „A jakým způsobem vás mohu informovat?“ „Draco bude určitě ochotný fungovat jako můj prostředník. Veškeré informace nebo věci určené pro mne mu můžete předat a on zajistí, aby se ke mně v mém současném bydlišti dostaly.“ Draco nervózně polkl. Teď do toho jejich plánu zatáhnou i jeho? Merline, tohle se pěkně komplikuje. Jediné, co chtěl, bylo, aby se zvýšilo otcovo sebevědomí. Ani v nejmenším nepředpokládal, že drobnější obelstění jeho spolužačky se vyvine tímto směrem. „Draco, souhlasíš?“ „Ano, otče,“ odpověděl se zcela falešným nadšením. „Velmi dobře. Očekávejte tedy, že vás v nejbližší době kontaktuji, má milá Helen. Tento pátek se bude konat jedna událost, která si žádá vaši přítomnost. Pošlu po Dracovi detaily stejně tak jako vaše vybavení. Pokud mě budete potřebovat, dejte mi vědět.“ „Ano, pane. Na viděnou tedy?“ „Ano, na viděnou, má drahá.“ Jako správný gentleman si Lucius dal načas, zatímco své společnici pomáhal do kabátu, než se k ní naklonil s úmyslem ukradnout si hubičku. Ovšem ona opět prokázala své kvality, když se mu obratně vyhnula tak, aby obdržela jen letmý polibek na tvář. Částečně ho to podráždilo a částečně zaujalo. Blahosklonně to přešel, jelikož věděl, že za pár dnů bude stejně celá jenom jeho. Konečně jeho plán obsahoval o mnoho více zajímavých detailů, než jeho ústní prezentace dávala znát. *** „Takže dohoda byla uzavřena?“ zeptal se obratně bystrozor. „Ano. A mně se ze života stalo zatracené peklo.“ Bystrozor pozvedl obočí na znamení nesouhlasu. Draco to neocenil. „Ale prosím vás,“ zamumlal, „neopovažujte se na mě vrhat takové pohledy. Víte vůbec, jak bylo těžké udržovat všechna ta tajemství? Jednak a v první řadě jsem musel tajit pravou identitu Grangerové před mým otcem, jinak by mě ztrestal. Pak jsem musel celou situaci tutlat před všemi ostatními. Otec mě zasvětil do svého plánu ji svést, takže to se také přidalo na seznam nežádoucích informací. Snape znal její pravou totožnost, ale nevěděl o té dohodě, takže jsem si musel vymyslet zcela jiný příběh i pro něj, když se pak ‚Helen‘ začala objevovat na veřejnosti. Pořád to považuji za zatracený úspěch, že jsem to všechno dokázal kočírovat tak neuvěřitelně dlouho.“ Bystrozor reagoval nakvašeným zavrčením. „Nemluvě o tom, že se nejednalo jen o mého otce a ledajakou ženu. Tohle byl můj otec a moje otravná spolužačka. Jak by se vám líbilo, kdyby se váš otec dvořil někomu vašeho věku? A to dokonce za vašich školních let?“ Tato otázka dosáhla žádaného efektu. Bystrozor zbledl. „To jsem si přesně myslel,“ pronesl Draco samolibě. Nakonec jeho otec alespoň vypadal mladě a jeho nevlastní matka zase poměrně vyspěle na svůj věk, což to vše činilo mnohem přijatelnějším. Většina lidí takové štěstí neměla. *** Následujícího rána Draco obdržel informace týkající se první Heleniny mise. Toho odpoledne Hermiona vzkázala, že podmínky přijímá. Než nastal večer, obdržela část platby, stejně tak jako balíček obsahující několikery nejkrásnější staromódní šaty, jaké kdy viděla. Jakékoli nejistoty, které ji mohly trápit, pokud se jednalo o přijetí slavné dohody, se rozplynuly. Topila se v bazénu čirého nadšení, jaké mohou vyvolat jen velmi drahé dárky. Hermiona bohužel nikdy nebyla příliš na holčičí věci. Když se tedy rozhodla si jednu z rób vyzkoušet, její nadšení se pomalu ale jistě počalo měnit ve frustraci, protože její nové šaty nebyly ani v nejmenším ochotné spolupracovat. Sice očekávala, že se bude muset zcela ponořit do studia, které bude pro přípravu na svou novou roli nezbytné, ale nenapadlo ji, že by byly nějaké vědomosti potřeba také pro něco tak jednoduchého, jako je oblékání. Zcela evidentně se mýlila. Potřebovala pomoc a nebyla si úplně jistá, kde k ní přijít. Nakonec nemohla přeci jen tak požádat o asistenci někoho ze svých přátel nebo dokonce některou ze spolužaček. Jejich specialitou byly drby a okamžitě by chtěly vědět, na co šaty potřebuje a kdo jí je daroval. Byl to pěkně zapeklitý problém. Rozhodla se odložit otázku ošacení na později a prozatím se věnovat studiu kultury a dobrého chování. Opatrně složila a uschovala svou novou garderobu a poté se vydala do knihovny. Důkladně prohledala sekci, kterou nenavštívila již od dob prvního ročníku, a vybrala každou příručku a manuál týkající se náležité kouzelnické etikety. Nečekala, že budou ty staré bichle tak zaprášené, ale nakonec většina kouzelníku z čistokrevných rodů byla k dobrému chování vychovávána ve vlastních domovech. Poté, co dotáhla svůj stoh knih k registrační přepážce, čekala, zatímco Madame Pincová otravně zapisovala knihy k vydání. Vše probíhalo jako obvykle, dokud si knihovnice nezačala zapisovat přesné názvy svazků. Jak zvedla kopii Pravidel etikety Madam Priové, podívala se jízlivě na nervózní studentku. „Domnívám se, slečno Grangerová, že toto není váš standardní materiál ke čtení.“ „Ne, ehm, to já jen… Ginny a já jsme uzavřely dohodu, že po skončení školního roku uspořádáme formální oslavu a já jsem se chtěla ujistit, že si nikdo nebude myslet, že bych se chovala nevhodně…“ Hermiona lhaní pochytila poměrně záhy ve svém životě. Při přátelství s Harrym se jednalo o nezbytný nástroj, který se leckdy vyplatilo mít v záloze. Madame Pincová náhle pocítila záchvěv soucitu. Byl to pocit velmi zvláštní, jelikož ji již velmi dlouho nepřepadl. To, co následovalo, bylo možná způsobeno tím, že se v Hermioně jakýmsi způsobem zhlédla. „Knihy vám, pokud jde o dekorum, pomohou jen do určité míry. Abyste etiketu skutečně pochopila, potřebujete řádnou madam.“ „Ale koho? Nikoho takového neznám. Všichni moji přátelé mají příšerné způsoby a nemohu si dovolit někoho najmout.“ Hermiona najednou spatřila něco, co si myslela, že nikdy neuvidí. V očích stárnoucí knihovnice se objevila jasná jiskra. Zcela jistě by ji to vyděsilo k smrti, kdyby v posledních letech netrávila tolik času v přítomnosti podobně zlověstně jiskřících očí. „Slečno Grangerová, pokud budete souhlasit a budete mi každý den asistovat při zavírání knihovny, pomohu vám se studiem tajů kultivované společnosti.“ Hermiona na vteřinu oněměla úžasem, než se jí po tváři rozlil široký úsměv. Rychle souhlasila, domluvila se starší ženou detaily a odebrala se do svého obvyklého koutku ke studiu až do konce otevírací doby. Těžko se jí věřilo, že události posledních dnů byly skutečné. Ještě před týdnem bylo jejím největším problémem sehnat ingredience pro lektvar. Nyní byla od nosu až po paty ponořená v tajemstvích a skandálech a užívala si toho každou vteřinu. Vše bylo od Voldemortova pádu tak jednotvárně nudné a přeci dívka potřebuje nějaké koníčky, i kdyby se měla stát společnicí staršího muže. Samozřejmě vše by se také mohlo rozpadnout jako střípky ze skla. Bylo možné, nebo dokonce spíše pravděpodobné, že jí tohle celé nakonec uškodí. Ale ona za svůj život ani jednou neustoupila od výzvy. Předstírat, že je striptérka předstírající, že je členkou vysoké společnosti, bylo až příliš lákavé a až po okraj naplněné nemožnými překážkami, jakým dosud neměla možnost čelit. Vše bylo otázkou plánování a to bylo něco, v čem byla při odpovídající motivaci nepochybně velmi dobrá. Bylo absolutně nemožné, aby po tomhle výkonu někdo řekl, že není na úrovni kouzelníků s čistou krví. Ve skutečnosti to byla však její mudlovská krev, která ji nutila si dokázat, že má na to dotáhnout tento plán do konce. Alespoň v duchu si to namlouvala. A/N: Další kapitoly k této povídce již nyní na http://capriolina.blog.cz/. Komentáře velmi potěší.