Ahojte,
tak teď už si můj vánoční dopis nikdo číst nebude.
Ale já tu mám před sebou slušný stožek dopisů od mých „podřízených“.

V létě jsem se stal šéfem bystrozorského utajeného oddělení. Je to práce
na nic. Zodpovědnost, jednání, smlouvání s lidmi, kteří snad v akci nikdy
nebyli a chtějí naše oddělení řídit. Musím kličkovat mezi jejich šílenými
požadavky, efektivitou práce a bezpečností kolegů.

Naštěstí mám schopnou zástupkyni.
Stala se jí Sheila.
Je to ta holka, co do práce nastoupila zároveň se mnou.

Je teď po mně nejstarší členkou týmu.

Je úplně jiná, než jaká bývala.
Nedivím se jí.

Je hrozné, co se stalo…

Začátkem léta totiž ona a její kamarád Chris, co nastoupil s námi,
oznámili zasnoubení.
Všichni jsme hleděli. Jak jsem zjistil, opravdu nikdo netušil, že by mezi
nimi mohl být nějaký romantický vztah…

Stanley se rozhodl, že jednoho z nich okamžitě odvelí, ale přísahali, že
mají jasná pravidla, podle kterých se řídí už několik měsíců.

A Stanley se nechal ukecat.
Vlastně se mu nedivím.

Hlasovali jsme a já taky hlasoval, aby oba zůstali… Když to zvládli už
tak dlouho…

No a týden na to při akci Chris umřel.

Na Sheilu totiž ze zadu zaútočila přesila. Vůbec jsme s tím nepočítali a
mohl by to být docela masakr, kdyby Sheila nebyla tak dobrá bystrozorka.

Jenže v Chrisovi se ozvaly ochranitelské pudy.

Umřel, když ji bránil.
A umřel i Stanley, kterému měl Chris chránit záda…
Sheila je od té doby stejně samotářská jako já.

Ale jako zástupkyně je výborná. I jako bystrozorka.
Je pečlivá, spolehlivá, zodpovědná a neúprosná.

Noví se nás bojí. Jsme pro ně záhadné autority. Asi.

Je to sranda…

Jdu číst ty dopisy.
Je tu toho kopa.

Nechce se mi.
Ale musím…

Mějte se.

H.