Ahoj mami. Vůbec nevíme, co se děje. Akorát babička Molly píše, že se s tátou rozvádíš. Proč jste nic nenapsali? Myslely jsme, že nám říkáš všechno. My se máme dobře, jenom do mě se včera zakousla mandragora (zapomněla jsem si nasadit rukavice), když jsem ji moc prudce vytáhla z květináče, ale madam Pomfreyová mě ošetřila. Říkala, že prvním ročníkům se to stává běžně. Tak nevím. Nepamatuješ si náhodou, jestli se i ve vašem prvním ročníku na bylinkářství něco takového stalo? Připadala jsem si hloupě. Ale aspoň už z toho ani neteče moc krve. Manon zase měla problémy s profesorem Snapem, ale tvrdí, že už jí dal pokoj. Jinak skvělé! Prosím napiš co nejdřív. Opravdu nevíme nic a to není moc fér. Snad se máš aspoň přiměřeně, Saly a Manon „Vidíš, dobře to dopadlo.“ „Už se netrap – a začni trochu myslet taky sama na sebe. Vždyť jsi zhubla nejmíň pět kilo! Přece se jím nenecháš dál ničit.“ „Hermiono, zkus na to nahlédnout jako na dočtenou knihu. Pokud byla výjimečná, občas se k ní ještě vrátíš, ale veskrze z ní zůstane jen to dobré.“ „Tvůj otec je zoufalý optimista. Neber ho vážně.“ „Tati, pamatuješ si i to, co je hodně špatné. A hned poté, co ji dočteš, se rozpomeneš na každý detail. Navíc mám pocit, že někdy není možné říct, jestli byla opravdu dobrá, nebo opravdu špatná. Extrémy splývají. Správnou odpověď ukáže až čas.“ „Asi na něj budeš muset jednoduše zapomenout. Vždyť jsi jenom přežívala. Skoro ti vypadaly vlasy, jsi bílá jako stěna – začni pořádně jíst, Hermiono.“ „Hm.“ „Byl to tyran. Cíleně tě ničil a ponižoval. Přestala sis vážit sama sebe. Taková šikovná, schopná… čarodějka. Jsi přeci dobrá i ve vašem světě, ne? Tak proč ses-“ „Vždycky to nebylo špatné. Nemohl za to.“ „Nemohl? Hermiono, i kdyby za nic z toho, co vám provedl, nemohl, stejně by byla pošetilost a hloupost s ním dál zůstávat.“ „Máma má pravdu.“ „Kdyby nic jiného, přece bys nechtěla takového otce pro holky? Měly by mít snad takový vzor? Chtěla bys, aby si pak hledaly podobné partnery?“ „Jenže on pořád je jejich otcem, mami.“ „Je a není, jak se to vezme. Minimálně na ně nebude mít takový vliv.“ „Proč z něj děláš bestii?“ „Podívej…“ „Dobře, to bylo jednou.“ „Hermiono!“ „Nemůže za to. Kdybych nedejmerline třeba ochrnula, taky by se od něj očekávalo, že se o mě postará.“ „Kdybys ochrnula, pravděpodobně bys neterorizovala svoje okolí.“ „Ron není žádný tyran! Je nemocný.“ „Holčičko, vzpamatuj se. Proč ses s ním tedy rozváděla?“ „Já prostě jenom nevím, jestli jsem se rozhodla dobře. Že jsem určila holkám-“ „To tak bývá, že rodiče rozhodují za své děti…“ „Vždyť stejně-“ „Ale to je jedno! Mají teď buď a nebo.“ „A předtím to snad bylo jinak? Když jsi za námi přišla celá odřená a s brekem, holky v pyžamu, vytáhlas je z postelí-“ „Spadla jsem ze schodů.“ „I kdyby, Hermiono, přece už tehdy šly holky s tebou. Protože viděly, co ti udělal, protože-“ „Přestaň, mami.“ „Neobviňuj se z něčeho, za co nemůžeš.“ „Ale můžu. Nevzpomínáte si? Podepsala jsem určité papíry!“ „A to je najednou špatně?“ „Taky ti nerozumím.“ „Nevím.“ „To se urovná, uvidíš.“ Dialog je forma komunikace mezi dvěma a více osobami. Dialog je forma komunikace mezi dvěma a více literárními postavami. Dialog je výměna názorů, týkajících se především politiky či náboženství, během níž dochází k přátelské shodě či neshodě. Dialog je také forma literární. „Jak?“ „Jak asi… Kráva je to.“ „Takže?“ „Takže jsem prohrál. Kdoví s kolika chlapama z tribunálu se kurví.“ „A to se vůbec nebudou ptát na názory dětí?“ „Ale jasně že budou – četnost návštěv bude zcela záviset na jejich svobodném rozhodnutí. Čili na rozhodnutí té… té-“ „Můžeš se odvolat?“ „Jestli vás zajímají podrobnosti, zalistujte si tady tím. Přepis soudního jednání.“ „Uklidni se, Rone, létají kolem tebe jiskry.“ „Hleď si svýho, Ginn.“ „Napíšeš aspoň holkám?“ „Co bych jim měl psát? Že jsem násilník s rozsáhlým poškozením mozku, jak svědčila jejich matka, a že je tudíž lepší se mi vyhýbat? Nebo se mám snad inspirovat těma sračkama v bulváru? Jistě by mi někdo z redakce Věštce rád pomohl připravit dokonalý projev.“ „Co jim zkusit říct pravdu?“ „Harry, za čtvrt hodiny máme být v Prasinkách, to abychom se začali pomalu zvedat.“ „A jakou pravdu by sis, Harry, představoval? Nebudu říkat jedenáctiletým dětem, s kým vším mi jejich matka stihla nasadit parohy, jaké výmysly o mě mezi přáteli roznášela-“ „Rone, začni se chovat jako člověk! Hermiona ne-“ „Opravdu bys jim mohl napsat. Aby věděly, že se o ně zajímáš. Uvědom si, Rone, jak jsou holky od všeho separované. Tím, že s nimi přestaneš komunikovat, pouze podpoříš Hermioniny smyšlenky, kterými je krmí.“ „Ale paní Weasleyová-“ „Harry, odcházíme. Ahoj mami, ahoj tati, a ty brácho, drž se!“ „Ginny-“ „Přemisťujte se opatrně, drahouškové. Četla jsem v Runách, že se vzrůstající nepozorností kouzelníků se zvyšuje množství odštěpených. Nerada bych se dožila pohřbu vlastního dítěte.“ „Prosím tě. Mějte se.“ „Nashle.“ „…“ „Rone, asi bych se neměl ptát, ale s kým Hermiona… ehm, něco měla?“ „Radši připevni tu poličku v kuchyni, Arthure, bojím se, že mi spadne na hlavu. Včera jsem u ní opět nachytala tři rarachy. Dost úporně se snažili ji vyšroubovat ze zdi. Nevím, jak to dělají, ale…“ „A proč ji nepřiděláš trvalým kouzlem?“ „Tak kdybych případně chtěla hýbat s nábytkem, aby…“ „Už jdu.“ „Děkuju. Rone, nedáš si něco k jídlu? Musíš mít hrozný hlad. Připadáš mi dost hubený. Netrap se tolik.“ „Ne, mami. Mám už domluvenou večeři u Zeleného jednorožce. Vrátím se v noci.“ „Dobře. A nezapomeň se pořádně obléknou. Ochladilo se. Užij si to.“ Tati, vím, že to od mámy není úplně fér. Věřím ti. Ráda bych byla na Vánoce s tebou, máma je zvládne sama (ráda bych k ní šla na oběd, nebo tak). Fakt bych k tobě mohla přijet už dvacátého druhého? Jak ses ptal, co bych si přála – hlavně asi brk z drozdouna (kdybys náhodou nevěděl, to je magický pták pocházející z Izraele). Má ho i spolužačka. A pak taky nové koště. Sice je ve škole můžeme mít až od druhého ročníku, ale už bych chtěla začít o prázdninách pořádně trénovat. Musím se dostat do kolejního týmu! Jinak ještě Magické reálie a Fridrikův fysnomický princip. Co ty? Už jsi našel práci? A jak se vede Pašíkovi? Líbá (tebe i ostatní) Saly --------------------------------------------------------------------------- ----------- Pod čarou: A jsem zase o krůček dál. Všem vám moc děkuji za úžasné názory. Fascinujete mě právě tím, že nad slovy přemýšlíte. Tato kapitola ukončuje pomyslnou čtvrtinu. Potřebuji si dát od Náhod krátkou pauzu. Proto vstup do další čtvrtky nečekejte dřív než za tři týdny. Pokud někomu budou mé řádky chybět, omlouvám se mu. Ale můžu slíbit, že v další části se budeme dívat trochu jinýma očima a do trochu jiné dimenze. A nakonec se přiznávám, že dialog, tedy ta část o něm hovořící, není zcela má práce. Nechala jsem se (velmi těsně) inspirovat zde: http://dictionary.reference.com/browse/dialogue. Úplně nakonec: věděli jste, že se puštíci mohou v zajetí dožít více jak dvaceti let? Lahodný o den delší únor všem!