Harrymu doba se Siriusem utíkala zvláštním tempem. Byl zvyklý být celý
život zavřený v jednom domě, proto mu to nepřipadalo tak svazující, jak
se jeho kmotr obával. Spíš byl rád, že má konečně nějakou změnu, co se
týče místa. Zabydlel se v pokoji Blackova mladšího bratra. Celý dům nyní
byl díky Kráturovi a Gonymu v dobrém stavu a Sirius dokonce jeden z
pokojů (ten, který patřil jeho rodičům) přestavěl na halu uzpůsobenou k
jejich tréninkům v kouzelnických soubojích. K Harryho překvapení mu nyní
šlo učení rychleji než s jeho matkou. Black nebyl natolik přísný a navíc
se jednalo především o praktickou výuku, takže nebylo potřeba sedět od
rána do večera nad knihami. Mladý čaroděj se dokonce každým dnem na
trénink těšil víc a víc.
Po Vánocích se navíc pustili i do učení o tom, jak být zvěromágem. Harry
tušil, že se nebude jednat o nic lehkého. A měl pravdu. Ovšem času bylo
dost a Sirius byl v tomto ohledu trpělivý učitel, který při každém jeho
pokroku projevoval neskutečné nadšení.
Stále mu nesmírně chyběli Liv a Alex. Snažil se však na dvojčata
nemyslet. Místo toho si celé večery povídal se Siriusem o svých pravých
rodičích. Začínal mít pocit, že k nim konečně něco cítí. Už to nebyli jen
dva lidé, kteří ho přivedli na svět a o kterých tak dlouho neměl ani
tušení. Znal jejich příběhy, jejich povahu, jejich reakce na různé
situace… Viděl fotky, kde byl společně s nimi. Kde se smáli a byli
šťastní. Bylo to zvláštní. Chtěl je najednou tak moc poznat.
Zato o Belle nebyla žádná zpráva. Ani v novinách. Nebyl si jistý, jestli
to je dobře nebo špatně. Strašně rád by jí odpustil. Přece jenom ji tak
dlouho považoval za svou matku. A i když k němu neměla zrovna mateřské
chování, ten poslední měsíc mu to svou starostlivostí vynahradila.
Uvědomoval si, jak moc se pro něj musela obětovat. A věděl, že to byl ten
největší projev její lásky k němu. Přesto na ni nedokázal myslet beze
vzteku.

Venku už byla tma, když toho dne dokončili společný trénink. Harry i
Sirius si unaveně sedli na křesla do salónku, zatímco jim Krátura přinesl
osvěžující pití. Domácí skřítek měl pana Harryho mnohem raději, než toho
nevděčného pana Siriuse. Přesto však dělal vše pro to, aby byli oba
spokojení. Jak paní Belatrix poručila.
„Jaký byl tvůj bratr?“ zeptal se konečně Harry na něco, co ho už delší
dobu pálilo na jazyku.
Sirius nikdy o své rodině nemluvil. Pouze párkrát něco nelichotivého
zamručel o svých rodičích. O Regulusovi však nikdy nepadlo ani slovo.
Mladý čaroděj si sám dokázal odvodit alespoň základní informace o
původním majiteli svého nového pokoje. Většinu jeho věcí sice uložil do
krabic a schoval, nechal si tam však alespoň fotografii jeho
famfrpálového týmu.
„Moc jsme spolu nevycházeli. On byl ten skvělý syn a já byl ten špatný,“
pokrčil jeho kmotr rameny.
„Patřil taky ke Smrtijedům?“ zeptal se Harry.
Sirius se štěkavě zasmál. „Jistěže ano. Ale neměl na to žaludek. Chtěl
utéct, tak ho Voldemort nechal zabít.“
Harry pochopil, že na toto téma moc informací nedostane. Napadlo ho však,
jestli to samé potká i Bellatrix, když její mistr zjistí, co udělala.
Nepochyboval, že ano.

Byli už po večeři, když si mladý čaroděj začal všímat, že je jeho kmotr
neklidný. Jako by se v něm samotném odehrávala jakási podivná vnitřní
bitva. Nebyl si jistý, jestli se ho má na důvod zeptat. Především poté,
co tak utnul jeho otázky na Reguluse. Přesto však někde v sobě našel
odvahu.
Sirius si povzdechl.
„Je to složité, Harry,“ zamumlal odpověď, která se jeho kmotřenci
nelíbila.
Neměl rád, když něco bylo složité. Pokaždé to znamenalo stále větší a
větší problémy. Žádnou konkrétnější odpověď však nedostal.

Teprve po dalším týdnu mu začalo všechno docházet. Noviny se začaly
hemžit zprávami o tom, co prováděli uprchlí Smrtijedi. Nikdo zatím
nevěřil, že se jejich mistr vrátil. Přesto se však světem začala šířit
panika.
„Myslíš, že bych ho mohl porazit, že ano?“ zeptal se konečně jednoho
večera, kdy se mu povedl obzvlášť velký pokrok, co se týkalo jeho
schopností zvěromága.
Sirius si unaveně protřel oči.
„Když po tobě a tvých rodičích začal Voldemort pátrat, ukázalo se, že to
má na svědomí jedna věštba. Ta měla předpovědět, že to budeš ty, kdo ho
může zastavit. A když se ti to před tolika lety podařilo, zdálo se, že
tomu tak i je. Jistě. Svět tě považoval za mrtvého. Ovšem i tak stále za
hrdinu, který porazil Pána zla,“ zamumlal tiše s pohledem upřeným na
vitrínu plnou cenností jeho rodiny.
„Ale já to nedokázal. Nezastavil jsem ho. To moje matka. Lily. Ona ho
přece zastavila tím, že se za mě obětovala. Matka…tedy chci říct
Bellatrix, to tak říkala,“ vyhrkl Harry okamžitě.
Black se vlídně usmál a pohlédl na něj. „V tom je zákeřnost podobných
proroctví. Nikdy neplatí doslova. Tys ho zastavil. Láska k tobě donutila
Lily tě zachránit, takže ano, byl jsi to ty. I když ne přímo,“ řekl
vlídným hlasem.
„Ale on je zpátky. Znamená to, že ho můžu zastavit znovu?“ pokračoval
Harry v otázkách.
Jeho kmotr pokrčil rameny.
„Netuším. Jak jsem říkal. Věštby jsou komplikované. Navíc, nikdo ji
neslyšel celou. Těžko říct, co v ní bylo dále uvedeno.“
Černovlasý kouzelník se zabořil do křesla.
„Připadáš si provinile, že jsme tady, že ano? Bellatrix ti zakázala
cokoliv podniknout proti jejímu mistrovi. A přitom možná právě já mohu
být klíčem k ukončení toho všeho,“ řekl konečně.
Sirius neodpověděl, ale z jeho výrazu bylo patrné, že se Harry trefil.
„A co kdybych já sám chtěl bojovat?“
„Na to jsi stále moc mladý. Navíc, opravdu nevíme, co to všechno má
znamenat. Možná se mýlíme. A pak by to zbytečně mohlo být pro tebe
nebezpečné.“
Harry se zamyslel. Nebyl si jistý, jestli doopravdy chce porušit Bellin
příkaz a zklamat její důvěru. Vlastně ani nevěděl, proč by měl. Nebyl
vychováván ve strachu před Voldemortem. Zabil jeho rodiče. Ale jak je to
dlouho, co o tomhle věděl? Momentálně měl dost práce s tím, aby k
Jamesovi a Lily cítil pouto. Na úvahy o pomstě neměl ve své mysli místo.
Na druhou stranu nemohl ignorovat to, co se dělo. Lidé umírali. A nejspíš
to bude ještě horší. Co kdyby to on doopravdy dokázal zastavit?
„Brumbál,“ pronesl Sirius znenadání.
Harry se na něj překvapeně otočil.
„Cože?“
„Albus Brumbál. Ředitel Bradavic. On tomu všemu nejspíš rozumí daleko
víc, než já. Jenže…“ odmlčel se.
„Jenže co?“ vyhrkl jeho kmotřenec.
„Když jsem ho viděl naposled, považoval mě za zrádce a vraha. Je to už
čtrnáct let, Harry. Nevím, jak by se ke mně zachoval. Jak by se k nám
zachoval.“
„Risknout to můžeme. Ale jak se s ním chceš setkat? Co jsem slyšel, do
Bradavic se jen tak nepozorovaně proniknout nedá,“ odpověděl černovlasý
kouzelník, kterého najednou nadchla představa setkání s někým, o kom
slyšel tak hodně.
Sirius se usmál. „Pro někoho, jako jsem já, není zas takový problém
dostat se nepozorovaně do Školy čar a kouzel,“ zakřenil se.

Za beta děkuji Ajce