Lucius se tvářil nespokojeně. Ne že bych se mu divila…

„Milá dámo, zopakujme si pravidla. Že jste mi nechala manželku sežrat
hadem, to bylo kruté. Ale dobře, vysvětlila jste mi, že to bylo nezbytné
pro další děj a že mě čekají světlé zítřky i bez Narcisy. Musím přiznat,
byl jsem zvědavý. Ovšem toto?!? Dva týdny jsem strávil zavřený ve
sklepení, systematicky si ničící mozkové buňky alkoholem. Následně jste
mě přesunula do hnízda bláznů. Takhle by to dál nešlo!“
„Luciusi,“ povzdechla jsem si, „tys nepochopil, že pravidlo je jen jedno
– píšící autor má pravdu, nepíšící postava se musí smířit se skutečností…“