Harry si nebyl ani v nejmenším jistý, co si má o starém kouzelníkovi
myslet. Kdykoliv o něm v jeho dětství padla nějaká zmínka, jeho matka se
zatvářila nevraživě. A Liv s Alexem o řediteli moc nemluvili. Zato Sirius
ho považoval za někoho velice důležitého. Ovšem, měl ho možná varovat, že
to s bělovlasým profesorem není tak snadné. Zatímco jeho kmotr
vysvětloval, co se vlastně událo, seděl schoulený v jednom z křesel a
snažil se nevnímat Brumbálův pohled, který ho se zaujetím sledoval přes
konečky spojených prstů. Měl pocit, jako by mu viděl až do koutku mysli,
i když v tom nehrál roli pouze nitrozpyt. Jeho výraz nevypovídal
absolutně o ničem. Tedy až do chvíle, kdy se Sirius zmínil o Bellatrix a
její lásce k adoptivnímu synovi. V ten moment se tajemně usmál a dokonce
se i zatvářil lehce vítězoslavně.
"Musím říct, že tohle je to poslední, co bych čekal. A přece. Dává to vše
nyní mnohem větší smysl, než jsem si mohl přát," řekl a v modrých očích
se mu zaleskly veselé jiskřičky. To Harryho ještě víc udivilo a zmátlo.
"Ani si nedokážeš představit, jak jsem rád, že tě vidím, chlapče. Dlouhou
dobu jsem si vyčítal, že jsem tehdy nepřišel dřív. Ale zdá se, že nakonec
osud byl na naší straně. A z tebe vyrostl někdo, kdo může jednou pro vždy
naplnit věštbu a porazit Voldemorta."
Černovlasý chlapec se napřímil a z jeho výrazu bylo patrné, že je hodně
nesvůj.
"Promiňte, pane, ale nerozumím tomu. Vím, že existovala věštba, která
předpovídala, že ho porazím. A taky vím, že žádné proroctví není na první
pohled jednoznačné. To už mi vysvětlil Sirius. Porazil jsem ho tím, že má
matka mě natolik milovala, aby za mě položila život. Tím se ale ta věštba
naplnila."
Brumbál se vlídně usmál.
"Jsi chytrý kouzelník, Harry. A ano. Částečně se naplnila. Jenže se zdá,
že to nebylo vše. Dokázal jsi to totiž znovu. I když ne na první pohled.
Belatrix byla jednou z nejdůležitějších osob ve Voldemortově armádě.
Stále je. I já musím říct, že jsem ji už považoval za ztracený případ. A
přece. Láska k tobě ji přinutila lhát svému mistrovi. Riskovat, že jeho
největší hrozba stále existuje. Změnil jsi ji. Možná ne na první pohled,
ale probudil jsi v ní něco, co přispěje k porážce Pána zla."
"Moje drahá sestřenka možná ukázala, že má srdce, ale nemyslím si, že by
byla schopna svého mistra zničit, pane," ozval se opět Sirius.
Ředitel zavrtěl hlavou. "Opět se dostáváme do té části, kdy jedno slovo
má spoustu významů. Možná ho nezničí přímo, ale rozhodně k tomu přispěje.
To, co se v ní nyní probudilo, jistě nezničí její lásku k Voldemortovi.
Ale rozhodně ji ukáže v jiném světle. A právě tohle bude klíčem k jeho
porážce. Tím, že ta, která je mu nejbližší, pochopí sílu lásky,"
vysvětlil, jako by to bylo něco samozřejmého.
Harry si vyměnil nechápavý výraz se svým kmotrem, ani jeden však nic
neřekl.
Brumbál se usmál ještě o něco víc. "Jsem rád, že jste mi svěřili vaše
tajemství. Tohle setkání bylo tím posledním, co bych čekal. Bude dobře,
když nadále zůstanete skryti. Jak jsem pochopil, Belatrix je strážcem
tajemství sídla Blacků. Je tedy evidentní, že tam se s vámi nebudu moci
setkávat. Ale vidím, že pro vás dva není problém dostat se do Bradavic.
Pokud se bude něco dít, jste tady vždy vítáni. Tohle vám jistě pomůže se
sem znovu dostat. Přece jenom by to měl vlastnit původní majitel," řekl a
podal Siriusovi Pobertův plánek.
Blackovi se na tváři objevil šťastný výraz. Byl to krásný pocit držet v
ruce něco, co kdysi vytvořil se svými nejlepšími přáteli.
"A ještě je tady jedna věc," promluvil opět bělovlasý profesor a
přistoupil k jedné z vitrín.
"Tohle patřilo tvému otci, Harry. Sirius si na to jistě pamatuje. Kdysi
jsem si ho půjčil a neměl příležitost to vrátit. Nyní je tvůj," řekl a
podal mladému kouzelníkovi úhledně poskládanou stříbrnou látku.
"Neviditelný plášť," vydechl s úctou Black.
Brumbál přikývl. "Věřím, že ho využiješ dobře, chlapče."

Když se za Siriusem a Harrym zavřely dveře, počkal ředitel Bradavic ještě
chvíli, aby si byl jistý, že nikde nevznikl žádný poplach a oba
kouzelníci se bezpečně dostali z hradu. Pak si unaveně protřel oči.
Na první pohled možná mohl působit klidně, ale pravda byla taková, že ho
to celé vyvedlo z míry. Jistě. Dávalo to smysl. A také mu to celé
poskytlo jakési zadostiučinění, že měl opět se silou lásky pravdu. To
však neznamenalo, že teď neměl o čem přemýšlet.
Ten chlapec byl dokonalou kopií svého otce. Až na oči. Ty měl po matce.
Rozhodně v něm bylo spoustu dobrého. A také byl nesmírně nadaný. Jenže
bude to stačit?
Když se na něj díval, měl pocit, jako by chlapec byl rozhodnutý naplnit
svůj osud. Jenže to byl ten druh odhodlání, který je zakořeněný v někom,
kdo si svůj cíl stanovil, protože neviděl jiné východisko. Věřil, že to
musí udělat. Ale neměl motivaci. Neměl, za co by bojoval. Sirius vyprávěl
o rodině Goldwineových. Brumbál si lehce domyslel – z Harryho výrazu
tváře, když se o nich zmínil – že dvojčata pro něj mnohé znamenají.
Především pak ta dívka. Ovšem nebylo to to správné pouto, které by ho
pohánělo. Věřil, že ji miloval. Ale ne natolik, aby jí odpustil, že mu
lhala. To znamenalo, že si dokázal představit život bez ní.
Povzdechl si. Ano. Ten chlapec bude chtít zničit Voldemorta. A udělá pro
to cokoliv. Avšak bez správné motivace…Kdo ví, jestli se mu to někdy
povede. Bude ještě potřeba hodně přemýšlet nad tím, co dál. A pak tady
taky byly viteály. Jejich momentálně největší problém.

Za beta děkuji Ajce :)