Pevnost samotná nikdy žádné oficiální jméno neměla. Ale během tří let, co stála uprostřed Zapovězeného lesa, se jí začalo říkat různými jmény. A nikdy nešlo o nic lichotivého nebo příjemného. Dokonce i většině Smrtijedů naháněla strach a úzkost. Byli takoví, kteří tvrdili, že je ještě děsivější než Azkaban. Svým způsobem se také krutému kouzelnickému vězení podobala. Vrchní patra byla většině smrtelníků zapovězena. Patřila samotnému Pánovi zla. Přestože nikdo nevěděl, jestli v nich doopravdy sídlí. Vkročit do jeho komnat a laboratoří mohla jen hrstka jeho věrných. A i ti jen velice omezeně a za speciálních událostí. Střední část budovy byla určena ostatním Smrtijedům. Rozlehlé a překvapivě příjemně zařízené pokoje obývaly většinou rodiny příslušníků lorda Voldemorta. Oficiálně se říkalo, že je čest moci pobývat přímo v Pevnosti. Ovšem nikdo už dál nesměl mluvit o tom, že většina měla také zákaz toto místo opustit. Byli spíš rukojmími, aby byla zajištěna loajalita a snaha Smrtijedů. Ve dvou případech, kdy někteří z příslušníků Pána zla selhali, zmizely jejich rodiny z pokojů a už je nikdy nikdo neviděl. A pak tady bylo podzemí. Pokud celá Pevnost byla děsivá, nebylo to nic ve srovnání s tím, co se dělo pod zemí. Dlouhé chodby věrně kopírující bludiště Azkabanské věže. Plné temných cel a pochodujících mozkomorů, kteří neměli žádné stanovené zábrany. A pokud nestačili vězně zničit temná stvoření, postarali se o to někteří ze Smrtijedů. Ti měli oficiálně nařízeno snažit se dostat z uvězněných užitečné informace. Bylo však obecně známé, že šlo jen o ubohou zástěrku. Většina si prostě jen vybíjela vztek, nebo se bavila mučením. Málokdo zde přežil první měsíc. Ovšem byly tady i tací, kteří zde vydrželi roky. Zničené existence, které se pomalu lámaly. Anebo možná už dávno nebyly lidmi, pouze schránkami zvyklými na neustálé utrpení. To bylo těžké posoudit. V každém případě se však v podvědomí Smrtijedů i obyčejných kouzelníků zakořenila myšlenka, že raději se dostat do Azkabanu, než do Pevnosti. Draco Malfoy měl kdysi dávno zaslíbený spokojený život na vysoké noze a společenské postavení. Už nějakou dobu však tahle budoucnost byla pryč. Vše začalo tím, že jeho otec před téměř čtyřmi lety nezvládl úkol, který mu jeho mistr svěřil. Za trest se z Draca musel stát Smrtijed a měl přikázáno zabít samotného Albuse Brumbála. Nebylo žádným překvapením, že i mladší Malfoy selhal. Nejen, že by nedokázal přemoci někoho tak mocného. On by to nezvládl ani psychicky. Zdálo se tehdy, že jejich rodina už víc klesnout nemůže. A pak přišla ta chvíle. Bitva o Bradavice. Draco byl uvnitř hradu, když to celé vypuklo. Nehrozilo mu přímé nebezpečí, přesto se pro něj jeho matka vydala. Lucius zatím zůstal se svým mistrem. Tak byl svědkem něčeho, o čem měli všichni zapovězeno mluvit. Když se jeho žena se synem vrátili, byl jak vyměněný. A ne jenom on. Bledý strachy koktal, že jsou teď v nebezpečí. Že se na ně sesype hněv jejich mistra. Když se Narcisa zoufale snažila zjistit, co se stalo, neodpověděl. Pochopili, že musel složit neporušitelný slib. Jeho žena se pak snažila najít svou sestru. Doufala, že alespoň Bella bude něco vědět. S hrůzou však zjistila, že tmavovlasá čarodějka zmizela. Nikdo z těch, co zůstali se svým mistrem v Zapovězeném lese a byl svědkem toho záhadného tajemství, o ní nechtěl mluvit. Nebo spíš nemohl. Informace se však šířily a po nějaké době bylo jasné, že Belatrix byla mrtvá. Jak a proč zemřela, to se Narcisa nikdy nedozvěděla. Ani co se stalo s jejím tělem. Existence její sestry byla téměř vymazána. Draco svou tetu neměl nijak zvlášť v lásce. A vlastně ji ani pořádně neznal. Po prvním pádu Voldemorta na třináct let zmizela. Když se pak opět vrátila, bylo už pozdě na nějaké vytvoření pouta mezi nimi. Ne, že by se o to jeden z nich vůbec pokoušel. Ale i přesto toužil vědět, co se s ní stalo. Především, když to takovým drastickým způsobem ovlivnilo jeho život. Zdálo se však, že dopátrat se pravdy se mu nikdy nepodaří. Jeho matka byla držena v Pevnosti jako rukojmí. I když ne oficiálně. On tam zůstával s ní. Byl rád, že ji má pod dohledem. Především, když si byl vědom pohledů některých surových Smrtijedů, které neustále spočívaly na plavovlasé čarodějce. Svého otce vídával jen málokdy. Lucius Malfoy byl neustále vysílán na různé podřadné, avšak náročné a nebezpečné mise. Stal se z něj strhaný a zničený muž. Někdy měl Draco pocit, že jej už ani nepoznává. On sám byl přiřazen ke skupince dozorců. Kdysi by si snad i myslel, že mučit ostatní kouzelníky může být zábava. Jenže to neměl ani tušení, co mučení znamená. Možná si představoval pouze nepěkné, avšak ve výsledku poměrně bezpečné „žertíky“, kterými trápíval v Bradavicích mladší studenty. Jenže tady to bylo něco jiného. Když poprvé viděl, jak odnáší jakési mrtvé a zubožené lidské tělo, udělalo se mu zle a celý týden nebyl schopen usnout. Nevěděl, co má dělat. A byl si jist, že tohle nedokáže. Proto každý den jen chodil po chodbách vězení a snažil se nevnímat ten nekonečný křik. Chtělo se mu samotnému brečet, když spatřil, že několik uvězněných občas poznává. Pár jich bylo mladších, než on. Ti však nepřežili dlouho. Utekl by, ale neměl kam. Brzy si ostatní Smrtijedi všimli, že se do mučení nezapojuje. Musel použít veškerý svůj zbylý důvtip, aby se z toho vymluvil a nazval sám sebe jakýmsi „dozorcem“ dozorců. Neodporovali mu. Většina těch, kteří se týráním zabývali, byla spodina kouzelnického světa. Surové a hloupé existence, které i někoho, kdo spadl na tak hluboké společenské dno, jako byl Malfoy, braly jako svého nadřízeného. Tak Draco přežíval den za dnem, ve strachu o otce, v obavách o matku a v neustálém křiku obětí. A pak, po roce tohoto života, spatřil ji. Byl na jedné ze svých obchůzek, kdy se snažil nedívat na ty, kteří umírali, když ji spatřil. Chvíli mu trvalo, než ji pod nánosy prachu a rozcuchanými vlasy slepenými krví poznal. Byla to ta Weasleyovic holka. Jen byla…Jiná. Její dětská tvářička byla pryč. Za rok v tomto vězení dospěla. Paradoxně jí to však na kráse neubíralo. Stejně, jako nespočet pohmožděnin, které měla po těle krytém jen jakýmsi starým rozpadajícím se kusem oblečení. Když na ni pohlédl, hodila po něm výraz plný pohrdání. Jemu se otevřela ústa úžasem. Co si pamatoval, museli ji zajmout hned na začátku. Což znamenalo, že už rok tady byla. Ale zdála se, jako by se to na její psychice nepodepsalo. Ne tak, jako na ostatních. Nepodařilo se ji zlomit. Byla ve špatném stavu, to ano. Ale rozhodně si zachovávala velkou část sebe samé. Celý následující večer nad ní pak přemýšlel. Čekal by, že dívka jejího věku bude již dávno po smrti. Ale ona to všechno vydržela. Pocítil vlnu obdivu. A poté i zděšení. Došlo mu, že zatím si na ní vylévali věznitelé zlost pouze ranami. Jenže brzy jim dojde, že z ní vyrostla nesmírně přitažlivá dívka, nebýt všech těch poranění. Pak… Opět se mu udělalo nevysvětlitelně zle, když si ji představil ve špinavých rukách těch buranů. A rozhodl se, co udělá. Dalšího dne poručil dovést ji do svých soukromých pokojů. Jeho poskokové se pobaveně pochechtávali, jelikož si byli jisti, co čarodějku čeká. Také ona to tušila. Když ji vhodili dovnitř a zavřeli za sebou dveře, vztekle se na něj podívala a on si byl jistý, že kdyby se o něco pokusil, bránila by se neskutečným způsobem. Hlasitě se zasmál. Jenže on po ní nic nechtěl. Jen se potřeboval ujistit, že si ostatní budou myslet, že ta „patří“ jemu. Ginny - velmi rychle si vzpomněl na její jméno - mu odmítala ze začátku věřit. Myslela si, že jde jen o nějakou hloupou past nebo žert. Draco jí však jen pokynul, aby si lehla na pohodlnou pohovku a prospala se po dlouhé době na něčem jiném, než na kamenné zemi. Odmítala se pohnout, tak jen ledabyle pokrčil rameny a posadil se s jakousi knihou do vysokého křesla. Dále si jí nevšímal. To vyvedlo zrzku z míry. Konečně se odhodlala přiblížit k němu. „Proč?“ zeptala se zmateně. A v té chvíli, ani nevěděl, jak se to stalo, Draco znenadání ze sebe vychrlil vše, co ho trápilo. Netušil, proč jí to všechno říká. Ani jestli ho vůbec poslouchá. Prostě se v něm něco zlomilo a on mluvil a mluvil. O záhadném úmrtí své tety, o otci, matce, vězních a nočních můrách… Bylo to poprvé, co někomu vše řekl. A cítil jakousi nepopsatelnou úlevu. K jeho překvapení, když skončil, dívala se na něj Ginny úplně jinak, než na začátku. Byla zmatenější, než kdykoliv předtím. Lehce mu položila ruku na rameno a usmála se, třebaže jí to dělalo kvůli spoustě podlitin na obličeji problémy. Zhluboka se nadechl. Za celý rok to bylo první přátelské gesto, které v Pevnosti zažil. Dál už pak ani jeden nemluvil. Unavená čarodějka si lehla na pohovku a usnula. On se dál pustil do čtení knihy, byl však rád, že v místnosti není sám. Stalo se pak tradicí, že třikrát týdně vodili Ginny k němu. Někdy spolu mluvili, jindy ji nechal pouze odpočívat. Nikdy však nedošlo k ničemu víc, ačkoliv si o tom celá Pevnost pobaveně šuškala. Draco mezi řečí tyhle drby ještě víc podporoval. Zajistilo to, že se jí nikdo jiný nedotkl. Chvíle s ní se pro něj staly jediným světlem na tomto děsivém místě. Ze začátku pro něj byla něčím jako přítelem. Ale časem si uvědomoval, že k ní cítí mnohem víc. Obdivoval ji. A zamiloval se do ní. Věděl, že ona k němu necítí to samé. Minimálně ho však měla alespoň svým způsobem ráda. A to mu stačilo. Především, když posledního půl roku šlo opět vše z kopce. Jeho otci se přestávalo dařit úplně. A jelikož jeho rodina měla už tak pošramocenou pověst, byl na tom hodně špatně. Dokonce i ve vězení Pevnosti se několik dozorců začalo povyšovat nad Draca. Stále víc a víc bylo jisté, že Malfoyovi ztratili už téměř vše. Luciuse neviděl už téměř vůbec. Byly mu svěřovány stále náročnější a náročnější úkoly. Bylo jisté, že ho tímto způsobem jednou čeká jistá smrt. Draco se však stále víc strachoval o matku. Narcisa už se také vzdala snahy dozvědět se, co se stalo s její sestrou. Zůstávala zavřená ve svých pokojích a odmítala s kýmkoliv mluvit. Byla stejně zničená, jako její manžel. Draco si začal uvědomovat, že jejich konec tady se blíží. Ať už byla jejich rodina poskvrněna před třemi lety čímkoliv, nedalo se to už zvrátit. Brzy se i on stane pouze obyčejným otrokem pod nadvládou těch, kterým kdysi rozkazoval. Což bude znamenat konec i pro Ginny. A to on nehodlal dopustit. Měl totiž nesmírně riskantní plán. Za beta děkuji Ajce :)