Harry se ve spacáku několikrát převalil, a když to nepomohlo, frustrovaně
spustil bosá chodidla na podlahu.


„Pottere! Musíš pořád někam courat?“


„Sklapni, Malfoyi. Neumíš používat tišící zaklínadla?“


„Umím. Ale to by jistá nejmenovaná osoba nesměla přijít s nápadem na tu
imbecilní celotáborovou hru dělejme věci jako mudlové!“


„Se nezblázni. Prostě jenom občas nemůžu spát, no…“


Za tichého sakrování Draco zalovil v batohu. „Je to dostatečně mudlovské
řešení?“ Zamával Harrymu před očima lahví whisky.


Ten si ji vděčně přitiskl ke rtům.


„Dost! Máš usnout, ne se proměnit v alkoholika! A Pottere –“ zívl Draco,
„opovaž se mi zbytek noci chrápat do ucha!“






***