Promnula jsem si oči. Bylo hluboko přes půlnoc a já si vzpomněla, že jsem
nevečeřela. Něco malého bych...
Prohlédla jsem spíž, ale kde nic, tu nic. Ani kousínek bagety. Hlad začal
být hryzavý.
Zachrastění v koutě mě přivedlo na nápad. Že bych...?
V mžiku jsem se proměnila v kočku a instinkty mne vedly. Myš neměla
šanci. Zakousla jsem se do ní... a s nechutí ji vyplivla. Tak k tomu mě
ani hlad nedonutí.
Vrátila jsem se do své podoby a ulovenou kořist předhodila Birdeimu. S
chutí ji slupl.

A já, s kručícím žaludkem, netrpělivě čekala, až ráno otevřou první
boulangerii.