Draco s Harrym pozorovali, jak Oliver Wood rozdělil děti do dvojic a teď
s nimi ve vzduchu trénoval přihrávky.


Harry vytáhl z kapsy zlatonku.


„Kdypak jsi naposledy seděl na koštěti, co?“


„Neprovokuj, Pottere.“


„Bojíš se?“


„Tebe? Ani omylem.“


O chvíli později už oba svištěli oblohou jako dvě rozmáznuté šmouhy.


Náhle zlatonka prudce změnila směr.


Harry bez zaváhání stočil košťě kolmo k zemi.


„Idiote! Rozsekáš se na kaši!“ Draco v bezpečné výšce srovnal svůj Nimbus
do vodorovné polohy.


„Posero!“ zachechtal se Harry.


Těsně předtím, než zhavaroval do jakéhosi trnitého houští.


„Merline,“ zakroutil Malfoy nevěřícně hlavou, „proč já musím mít vždycky
pravdu.“






***