Do očí jí zasvítily sluneční paprsky. Lehce zamžourala a trochu se natočila na bok, aby měla lepší výhled na spícího kouzelníka vedle ní. Nechtělo se jí vstávat. Po dlouhé době se sice necítila ospalá, avšak odmítala se tak rychle vzdát toho hřejivého pocitu. Pohladila Harryho prstem po linii jeho ostře řezaných rysů a sledovala, jak se ze svého polospánku usmál. Lehce se naklonila, aby ho políbila, přerušilo ji však krátké známé odkašlání. Až příliš známé. „Dobré ráno, slečno Grangerová," ozval se Snapeův strohý hlas. Hermiona vyděšeně vyjekla a instinktivně si přitáhla deku až k bradě. Zalitovala, že nemá oblečení a tiše přemýšlela, co všechno už z ní bývalý profesor lektvarů viděl. Harry zamžoural a posadil se s nevrlým výrazem ve tváři na posteli. Tichošlápek se pobaveně culil a dokonce i Snape měl lehký tik v koutku. „Příště zkuste zaklepat," zavrčel Potter a výhružně pohlédl na svého kmotra, který teď už jen stěží zadržoval výbuch smíchu. „Alex Goldwine je tady. Nejspíš jde o něco důležitého. Až se oba oblečete…“ Sirius v té chvíli táhle zavyl smíchy, „sejdeme se dole," řekl suše Severus a otočil se k odchodu. Ve dveřích se ještě zastavil a přes rameno dodal: „Jsem rád, že se vám tady líbí, slečno Grangerová." Slyšeli jejich hlasité kroky prázdnou chodbou doprovázené Blackovým štěkavým smíchem. Harry se omluvně podíval na Hermionu, která si stále křečovitě držela deku až u brady a tvářila se vyděšeně. Neměl ani to srdce jí říct, že její zbrklé gesto v jedné chvíli paradoxně omylem odhalilo víc, než chtěla. Už tak byla celá rudá v obličeji. Jemu to však připadalo neskutečně roztomilé. Pohladil ji po rozcuchaných vlasech. „Nevšímej si jich. V některých ohledech jsou zkrátka nesnesitelní. A Sirius navíc závidí. Sám je podle mě dost frustrovaný," ušklíbl se svým křivým úsměvem, díky čemuž se Hermiona lehce uvolnila. Přesto však byla stále rudá v obličeji, když s pečlivě zapnutou mikinou až ke krku scházela po schodech do jídelny, kde už seděli Severus se Siriusem, Alex Goldwine s vážným výrazem ve tváři, Aurora a Nathaniel, který měl lehce zarudlé oči a velice ztrhaný obličej, z čehož se dalo usoudit, že v noci ještě dopíjel zbytek lahve ohnivé whisky. Hermiona se pro sebe usmála a napadlo ji, že mladý kouzelník vypadá s kocovinou mnohem příjemněji než za střízliva. Minimálně díky lehké nevolnosti nezbylo v jeho obličeji místo pro typický výraz pohrdání. Trochu nervózně pohlédla na Alexe. Matně si ho pamatovala z Bradavic. Byl tehdy takovou méně výraznou verzí Malfoye. Teď však vypadal dospěleji. Blonďaté vlasy měl o něco málo kratší, obličej vážnější a na bradě lehké strniště. I on si ji změřil pohledem, nic však neříkal. Bylo jasné, že je o její minulosti i přítomnosti už obeznámen. Přesto však měla pocit, jako by ji stále hodnotil. Z jakého důvodu, to si nebyla jistá. „Zdá se, že náš mistr už úplně přišel o veškerou příčetnost," začal bez obalu, když se usadili. „Jeho paranoia není mezi Smrtijedy žádným tajemstvím, přestože by to nikdo neměl odvahu říct nahlas. Ale zdá se, že se to den ode dne horší. Jako by ho dohánělo jakési šílenství z toho, co se tehdy před třemi lety odehrálo. Do toho všeho touží po tvé smrti, Harry. Ale stěžuje mu to fakt, že odmítá zbytku světa přiznat, že jsi přežil. Obávám se, že jeho nynější stav je velice nebezpečný. Pro Smrtijedy i pro všechny kolem." Odmlčel se a promnul si unavené oči. Nikdo z přítomných nevydal ani hlásku a všichni jen tiše čekali, až bude pokračovat. „S nikým nemluví. Občas předá pár rozkazů, většinu však zajišťuje Quirrell. Ovšem minulý týden se k nám všem dostala zpráva, že nás náš mistr chce v brzké době svolat. Má podle všeho plán. Podle toho, co jsem zaslechl a co se šeptá v Pevnosti, se rozhodl radikálním způsobem zakročit proti svým odpůrcům. Připravil nějakou zbraň. Něco hrozivého, co má zastrašit všechny, kdo se mu postaví na odpor. Něco nebezpečného, co způsobuje hrozivou smrt. Normálně bych řekl, že tyhle zvěsti jsou zveličené. Ale když si uvědomím, v jakém stavu je Pán zla, obávám se, že jsou pravdivé." Sirius se zhoupl na židli, jako měl ostatně ve zvyku pokaždé, když urputně přemýšlel. „Zastrašit své odpůrce hrozivou smrtí? Vždyť jeho lidé jsou schopni vyvraždit celé rodiny. To si neuvědomuje, že už tak je to dost hrozivé?" „Mluvil o zbrani. K vraždění mu stačí jedna kletba. Musí jít o něco víc. Něco, co by podtrhlo jeho moc. Ukázalo, že každý, kdo se odváží postavit samotnému potomkovi Salazara Zmijozela, skončí špatně," zamumlal Snape. „Takže mu nejde o samotné vraždění. Chce symbol své moci," pochopila Hermiona. Harry se zamyslel. „Nějaké bližší informace o té zbrani nemáš?" zeptal se, i když dopředu znal odpověď. Alex zavrtěl hlavou. „Drží své plány až příliš v tajnosti. Příští týden se s ním mají setkat všichni jeho věrní. To znamená ti, kterým ještě důvěřuje. Už nás není mnoho. Naposledy nás takhle svolal víc jak před rokem. A je otázka, jestli nám vůbec prozradí všechny detaily svého plánu. Navíc ani netuším, kdy ho hodlá spustit. Je naprosto nevyzpytatelný. Chtěl jsem vás varovat. Ať už jde o cokoliv, jakmile svůj plán zrealizuje, obávám se, že následky budou velice ošklivé." Draco se třásl po celém těle. Věděl, že by měl cítit smutek. Ale momentálně ho hněv spaloval natolik, že zastínil všechny ostatní emoce. Pohled na falešný soucit v Quirrellově tváři způsobil, že měl chuť vrhnout se na něj a začít ho škrtit. Jeho ruce se zatínaly v pěst a zase rozevíraly, jak se snažil potlačit tuhle představu. „Lucius byl výborný a věrný Smrtijed. Jeho smrt nás všechny hluboce zasáhla," pokračoval Quirrell a Draco konečně začal vnímat jeho slova. Výborný a věrný Smrtijed. Opět se v něm vzedmula další vlna vzteku. Byl si jistý, že jeho smrt byla naplánovaná. Jen se ho zbavili. Jako nepotřebného domácího skřítka. Quirrell pohladil Narcissu po rameni a už se ani nesnažil zakrýt náznak spokojeného úsměvu. Malfoy viděl, jak se jeho matka otřásla odporem, přesto však zůstala poslušně mlčky sedět. "Kdybyste mě potřebovali, jsem tady pro vás. V této těžké chvíli, samozřejmě," řekl a přejel plavovlasou čarodějku pohledem. Pak se bez dalšího slova otočil a vyšel z pokoje. Teprve v té chvíli dolehl na Draca smutek, zatímco Narcissa propukla v pláč a přitáhla si k sobě svého syna. „Poslali ho na smrt," vydralo se mu z úst. Narcissa se lehce odtáhla a pohlédla mu do očí. „Věděl to. Jen čekal, kdy to přijde. Byl předurčen ke smrti od chvíle, co se stala TA věc s Bellou. Všichni jsme k tomu předurčeni," zavzlykala. „To není osud, jaký jsem si pro tebe představovala," řekla a pohladila ho po tváři. „Chtěla bych, abys prožil budoucnost, kterou sis vysnil. Ať to stojí cokoliv. I když bude s tou dcerou krvezrádců. Na tom už stejně nezáleží," zamumlala a protřela si zarudlé oči, zatímco Draco překvapeně zalapal po dechu. „Jak víš o Ginny?" vyhrkl. Jeho matka ho znovu pohladila po tváři a lehce se usmála, přestože jí stále tekly slzy. „Nejsem slepá, drahoušku. Je mi jedno, kdo to je. Hlavně když jsi díky ní šťastný. Vidím na tobě, jak se o ni bojíš. A taky jsem pochopila, že já jsem jediný důvod, proč ses nepokusil o útěk. Ale na mně nezáleží. Už ne. Jsem připravená na to, co přijde. Nemohou mi udělat nic horšího, než už udělali. Jen si pro tebe přeju, aby ses vyhnul osudu svých rodičů. Udělej, co musíš. A neohlížej se na mě." Draco se šokovaně posadil na postel vedle ní. Hlavou mu vířil nespočet emocí. Od vzteku přes smutek...A taky jakousi úlevu. Nechtěl tady svou matku nechat. Bál se, že by to nedokázal. Ale když viděl v její tváří ledové odhodlání... Takže k tomu dojde. Doopravdy uteče i s Ginny. Daleko od Pevnosti, Zapovězeného lesa i samotného Pána zla. To vše nechá jednou provždy za sebou. „Takže zbraň," zamumlala zamyšleně Hermiona a natáhla se na Harryho postel. Přisedl si k ní a začal ji hladit po vlasech. „Chce předvést svou moc. Moc Salazara Zmijozela. Nebude se jednat o něco nenápadného. Bude chtít napáchat co nejvíce škod. Udělat z toho představení hrůzy. Ať už plánuje cokoliv. Kdybych tak..." zarazil se a větu nechal nedořečenou. Hermiona však znala všechny podrobnosti jeho příběhu a velice rychle pochopila, na co myslel. „Harry, ne! Víš přece, že nahlížet do jeho mysli může být nebezpečné. Stále nevíte, jestli si to spojení neuvědomuje. A co kdyby ho chtěl použít proti tobě? Jsi možná schopný čaroděj a ovládáš nitrobranu. Ale je to Voldemort, o kom se tady bavíme. Našel by způsob, jak to otočit." Harry si povzdechl. Jistě. Všechny tyhle argumenty už sám dávno znal. Ale častokrát ho neuvěřitelně vytáčelo, že tohle spojení nemůže použít. Byl si jistý, že s velikým úsilím by nakonec byl schopen proniknout do jeho myšlenek sám od sebe. Nedokázal by ho ovládnout, to rozhodně ne. Ale možná by dokázal najít v něm, co potřebuje. Tolik věcí by se tak urychlilo. Stejně jako problémy s neúplnými vizemi Řádu, i tohle mu přidávalo často na sklíčenosti. Podrážděně si povzdechl a natáhl se vedle Hermiony. Objal ji jednou paží, zatímco druhou ruku si složil pod hlavu. Položila si hlavu na jeho rameno a tiše na něj hleděla. „Ve výsledku nemáme nic. Ať už plánuje cokoliv, my tomu s tak málo informacemi stejně nezabráníme. Měli bychom se soustředit na bezovou hůlku. Ať to všechno konečně ukončíme," přiznal poraženě. Hermiona se usmála. „Doufala jsem, že to řekneš." Když Ginny vešla do pokoje, hned pocítila, že je něco jinak. Draco byl...neklidný. Ale zároveň v něm hořelo něco podivně nového. „Slyšela jsem o tvém otci," začala opatrně. „Měli to v plánu. Nechat ho zabít. Nastražili to na něj, aby se ho zbavili. Stejně jako to jednou udělají se mnou a matkou," procedil skrz zuby. Rychle k němu přikročila a chytila ho za ruku. On se k jejímu překvapení usmál. „Utečeme," řekl, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě. „Cože?" vyhrkla překvapeně. „Utečeme spolu. Někam daleko, kde začneme nový život. Daleko od tohoto místa. Daleko ode všech." Pokusila se vstřebat jeho slova. „To je šílené. Nemůže to vyjít." Všimla si, že se opět usmál a přitáhl si ji k sobě. Pak ji poprvé dlouze políbil. „Vyjde to. Věř mi.“ Za beta děkuji Ajce :)