„Budu zvracet,“ oznámila Fleur. „To už jsi říkala třikrát,“ namítla Gigi, ale byla stejně bílá v obličeji. „Holky, já nemám hlad,“ odstrčila Sandra talíř a přidala se k sabotujícím kamarádkám. Lily přikývla a místo masa si na talíř naložila jenom těstoviny, ale i tak se jí do jídla nechtělo, protože jí kečup připomínal krev. U kluků o pár míst dál to nebylo o moc lepší. „Dá si někdo řízek?“ zeptal se Petr. James s Remusem po něm střelili vražedným pohledem. Sirius zarytě mlčel a rýpal vidličkou do stolu. „Řekl jsem něco?“ zamračil se Petr. Další vražedné pohledy… „Je to hajzl,“ procedil skrz zuby Sirius. „Odporný, hnusný vrah. Jak tohle mohl udělat?“ „Taky nechápu,“ přiznal James. „To nemohl být Voldemort,“ namítl Remus. „No přemýšlejte, copak by se mohl dostat nějak do Bradavic?Za bílého dne?“ „Tak kdo jiný by to udělal?“ rozhodil James. „Nikdo jiný přece Selene nechce ublížit.“ „Já neříkám, že to není Voldemortův čin. Já jen myslím, že to neudělal sám, ale že mu někdo pomáhal.“ „Myslíš třeba nějakého Smrtijeda?“ žasl James. „Malfoy,“ zašeptal Sirius. „Třeba,“ souhlasil Remus. „Spíš určitě,“ přikývl James. Všichni se ohlédli na Petra, ale ten jim nevěnoval pozornost a ukrojil si z propečeného bifteku. „Je mi z tebe zle, prcku,“ zavrčel Sirius. **** Selene seděla ve zmijozelské společenské místnosti na okenním parapetu vedle přetékajícího popelníku. Její zapálená cigareta byla jediným světelným bodem v tmavé věži hradu a její srdceryvné vzlyky jediným zvukem v širém okolí. Utírala si slzy ještě zakrvácenýma rukama a měla chuť začít do všeho kolem sebe mlátit. Nejen, že cítila neskutečnou bolest, ztrátu a prázdno uvnitř sebe, ale hrdlo jí spaloval obrovský vztek a nenávist vůči otci. Chtěla ho zabít. Zoufale si prohrábla rukou vlasy právě když někdo vešel. Postava se přiblížila a měsíční světlo ozářilo tvář Rodolfuse Lestrangea. „Nebudu se tě ptát, jak se cítíš. Bylo by to hloupé,“ řekl. „Co chceš?“ zeptala se nevrle. „Třeba pomoct, nemyslíš?“ „Tss,“ odfrkla si. „Proč bys to dělal? Dal bys tím najevo nesouhlas s otcovým činem a to by bylo pro Smrtijeda zlé.“ „Selene, zachovala ses hloupě a bláhově, ale určitě bych tě netrestal takovým způsobem,“ pronesl vážně a stiskl její ruku. „Děkuju,“ usmála se chabě. Počáteční nedůvěřivost byla pryč. „Není za co. Pokud budeš někdy potřebovat pomoc, neboj se o ni říct.“ „Určitě,“ přikývla a seskočila dolů. „Už jdeš?“ zeptal se zklamaně držíc její ruku. „Ano. Chci odejít dřív, než se sem všichni nahrnou.“ „Nemáš hlad?“ „Ne,“ zavrtěla hlavou. „Dobrou noc.“ Vytrhla mu svou ruku a odešla do dívčích ložnic. „Ale, ale, bratránku, hraješ si na utěšitele?“ ozval se nepříjemný hlas z rohu místnosti. „Luciusi? Jak dlouho tam stojíš?“ vyhrkl Rodolfus zděšeně. „Dlouho na to, abych viděl, že jsem se nemýlil,“ odpověděl chladně Lucius. „Nemýlil v čem?“ zeptal se opatrně Rodolfus. „V tom, že ti Selene není lhostejná.“ „Luciusi, nejsem kámen, aby mi nebylo lhostejné, když se někdo trápí.“ „Mlč!“ zpražil ho Malfoy. „Víš moc dobře, jak to myslím. Selene se ti líbí jako děvče, všiml jsem si, jak se na ni díváš! Všiml jsem si tvého špitání a pohledů! A varuju tě, Selene je moje snoubenka!“ „Luciusi, co blbneš?“ zděsil se Rodolfus. „Nepopírám, že je Selene krásná, ale určitě by mě nenapadlo si s ní začínat! Mě ne! To jsi na špatné adrese!“ „Jak to myslíš?“ „Ty moc dobře víš, jak to myslím. Víš moc dobře, že včera ve vlaku se nebyla procházet, viděl jsi je! Viděl jsi ji s Blackem stejně jako dneska v učebně lektvarů!“ Lucius se vrhl k Rodolfusovi a chytil ho pod krkem. „Drž hubu!“ křikl. „Selene nic s Blackem nemá, slyšíš?! Je jen moje!“ Do zmijozelské místnosti vešel Severus. „Co se děje?“ zeptal se překvapeně. „Nic,“ odpověděl Lucius, pustil svého bratrance a odešel do chlapeckých ložnic. Severus tázavě pohlédl na Rodolfuse, ale ten jen zakroutil hlavou a zmizel kamennou zdí ven. Snape přešel ke krbu, vytáhl učebnice a začal psát pojednání o Doušku živé smrti pro profesora Křiklana. „Ahoj, Seve,“ pozdravil ho někdo. Vzhlédl. „Neříkej mi tak, prosím,“ zavrčel znechuceně. „Promiň,“ omluvila se mu Narcissa. „Taky jsi viděl, jak Lucius drží pod krkem Rodolfuse?“ „Zase jsi šmírovala?“ povytáhl obočí Severus. „Tentokrát nechtěně,“ ujistila ho. „Tak viděl? Docela na nože, co?“ „Viděl, ale nevím, kvůli čemu se chytli,“ pokrčil rameny. „Předpokládám, že ty ale ano, že?“ „Rodolfus totiž řekl, že Selene viděl několikrát se Siriusem a to Luciuse dopálilo.“ „Black se Selene?“ zapochyboval Snape. „To určitě ne.“ „Já jen říkám, co jsem slyšela,“ řekla Narcissa. „Tak dobrou, Seve.“ „Cissy!“ **** „Ahoj, Remusi,“ ozvalo se za ním. otočil se. Stála tam July s náručí plnou knih. „Ahoj,“ usmál se na ni. „Jdeš si půjčit něco na čtení?“ A co jiného by asi dělala v knihovně, ne?! „Vlastně jo,“ přikývla. „A co ty? Taky něco na čtení nebo držíš jako primus stráž?“ „Obojí,“ odpověděl. „A jako primus ti musím bohužel oznámit, že jsi už před deseti minutami měla být na své koleji.“ „To je smůla,“ ušklíbla se. „Strhneš mi body?“ „Měl bych?“ „Záleží na tom, z jakého úhlu se na to díváš, víš? Jako primus bys měl, ale jako kamarád by jsi mi to měl odpustit.“ „V tom případě přimhouřím oči a dávám ti pět minut na to, abys upalovala do své ložnice,“ odpověděl. „Díky,“ usmála se. „A dobrou noc.“ „Dobrou noc,“ zašeptal Remus, ale July ho už neslyšela. Posadil se na stůl a zamyšleně sledoval dorůstající měsíc. **** „Sandro, ty mrcho!“ „Co se děje?“ zamumlala Fleur a posadila se na posteli. Kolem se prořítila Sandy s hromádkou oblečení a za ní vyběhla z koupelny Gigi v podprsence a kalhotkách. Okamžitě začaly běhat po pokoji a skákaly při tom z postele na postel. „Nemohly byste dát pokoj?“ zaškemrala Lily a strčila hlavu pod polštář. „To řekni jí!“ křikla Gigi zoufale a vrhla se za Sandrou, která vyběhla z ložnice. „Dávám jí pět minut, než si uvědomí, že běhá po škole polonahá,“ zívla Fleur a praštila sebou zpátky do postele. „Já tři,“ přihlásila se Lily a zavřela znovu oči. Rozesmátá Sandy seběhla schody do společenské místnosti po dvou. Bylo brzo ráno, takže tam ještě nikdo nebyl, kromě nějakého šesťáka, který usnul s hlavou na stole. Gigi jí byla v patách. „Kasandro, já tě varuju! Vrať mi ty věci!“ Sandy se rozesmála: „V žádným případě! Až se odnaučíš používat moji kosmetiku!“ „Oukej, už na ni nešáhnu, stačí?“ Sandra zakroutila hlavou, přeběhla místnost a prohodila Gigi věci portrétem na chodbu. „Jsi normální?!“ vykřikla Gigi. Sandra přikývla. „Počkej, to si s tebou vyřídím,“ ukázala na ni Gigi výhružně prstem a důstojně ve spodním prádle prolezla otvorem ve zdi. Posbírala rozházené šaty ze země a když se otočila, že se vrátí zpátky do společenky… „Slečno Mckeeová?“ ozvalo se za ní. Otočila se. Chodbou si to k ní mířil patřičně vyděšený profesor McKartney. „Dobrý ráno,“ uculila se sladce a snažila se oblečením zakrýt co nejvíc ze svého polonahého těla. „Co…Co děláte ve spodním prádle na chodbě, slečno?“ zeptal se profesor zděšeně a šilhal z jejího obličeje na opálené tělo. „Byla jsem si zaběhat,“ vyhrkla první věc, co ji napadla. „A strašně jsem se zapotila.“ „Běhat?“ povytáhl profesor obočí. „Sama?“ „Ano, moje spolužačky jsou strašně nesportovní,“ souhlasila. „Copak vy rád neběháte?“ „No, totiž…,“ ošil se profesor. „Vlastně ano.“ „No vidíte, určitě jste se někdy zapotil,“ mávla Gigi rukou a věci jí popadaly. Rychle si dřepla a začala všechno sbírat. K jejímu zděšení se profesor McKartney sehnul taky a začal jí pomáhat. „Děkuju,“ usmála se červená až za ušima a vytrhla mu tričko z ruky. „Není zač,“ pokrčil rameny. „Nechci, aby to vyznělo nějak nevhodně, ale nechtěla byste si někdy ráno zaběhat se mnou?“ „Cože?!“ vyjekla Gigi. „No, to já jen tak. Pochopím, když nebudete chtít. Je to hloupost, zapomeňte na to,“ snažil se to profesor zamluvit. „Ale já bych si s vámi moc ráda, to…No…zaběhala!“ souhlasila nadšeně Gigi. „Opravdu?“ usmál se profesor. „Tak co třeba zítra? „Platí, zítra,“ přikývla Ginger. „A teď už upalujte na pokoj, ať vás nikdo nevidí.“ „Nashledanou,“ zakřenila se Gigi a vrátila se celá rozesmátá do společenské místnosti. „Jooooo!!!“ zařvala nadšeně a šesťákovi sklouzla hlava ze stolu. „Co blbneš?!“ zeptal se James scházející schody. „Co by?“ pokrčila rameny Gigi. „Mám radost ze života.“ „Přišel jsem o něco důležitýho?“ naklonil se přes zábradlí Sirius. **** „Fleur?“ Lily znovu zaklepala na dveře od koupelny. Kamarádka se jí neozvala. „Co se děje?“ zamračila se Sandra. „Proč vám to tak trvá?“ „S Fleur není něco v pořádku,“ vysvětlila Lily a znovu zaklepala. „Děje se něco?“ Sandra přešla ke dveřím a zalomcovala klikou. „Fleur! Pojď na snídani!“ Francouzka znovu neodpověděla, tak Sandra přiložila ucho ke dveřím. „Slyšíš něco?“ strachovala se Lily. Sandra se na ni otočila se znechuceným výrazem ve tváři: „Jo. Zvracení.“ **** „Nemáš hlad?“ ozvalo se za ní. Selene se ohlédla. Stála tam Liz se zabalenými toasty. „Trochu jo,“ přiznala. Liz jí chleby podala a posadila se na břeh jezera vedle ní. „Všimla jsem si, že jsi včera nebyla u večeře.“ „Neměla jsem náladu,“ pokrčila rameny Selene a uhnula pohledem. „Chápu,“ přikývla Liz. „Nechtěla jsi s nikým mluvit. Měla jsi pocit, že se na tebe všichni budou lítostivě koukat a ty to nevydržíš.“ „Jak to víš?“ zašeptala Selene a ukousla si jednoho toastu. „Nejsem bezcitná, i ve Zmijozelu si můžeš najít přátele.“ „Já tam mám přátel dost,“ odpověděla Selene ironicky. „Nemůžeš považovat Smrtijedy za přátele, když mezi ně nechceš patřit.“ „Jak ty můžeš vědět, co chci a co ne?“ „Ani já nejsem šťastná tam, kde jsem,“ vysvětlila Liz. „Jsem jen loutka, nepatřím mezi ně. Stejně jako ty.“ „Myslíš?“ zapochybovala Selene. „Vím,“ usmála se Liz. „Trpíme stejně, Selene. Věř mi, ve mně si můžeš najít přítelkyni, nejsem Bella nebo Alyka.“ Selene pohlédla Liz do očí a přikývla. Přesto se zapřísahala, že jí nebude věřit úplně. **** Angela seběhla schody a utíkala do sklepení. Chodby byly prázdné, na vyučování zvonilo již před několika minutami a Angie šla jako obvykle pozdě. Zaspávala prakticky denně, takže ranní sprinty na vyučování měla v malíčku. Jenže tentokrát narazila na překážku. Zahla do chodby k učebně lektvarů a v tom do někoho narazila. „Neumíš dávat pozor?!“ vztekala se a mnula si naražený kotník. „To ty se řítíš jako splašená, Potterová!“ odsekl jí klučičí hlas. „Blacku?! Musíš mi kazit náladu?“ „Taky nejsem nadšený, že tě vidím,“ zavrčel Regulus a zvedl se ze země. „Co se tam tak válíš?“ Angela ho probodla nenávistným pohledem: „Jsi stejný idiot, jako tvůj bratr.“ „A ty stejně namyšlená kráva jako ten tvůj,“ ušklíbl se a pokračoval v cestě k učebně lektvarů. Angela se chtěla postavit, ale nedokázala se na vymknuté noze udržet a tak se opírala o zeď a ztěžka oddechovala. „Nechceš pomoct?“ zeptal se Regulus. „Nechci, to zvládnu,“ odsekla a na důkaz své síly chtěla udělat pár kroků, ale nepodařilo se jí nohou pohnout. Regulus se vrátil až k ní: „Ukaž, nemůžeš chodit.“ „Nějakej straostlivej, ne?“ zamračila se. „Zmrzačil jsem tě já, tak je to taky moje věc, ne?“ vysvětlil a doslova si Angelu přehodil přes rameno. „Co děláš?!“ vykřikla vyděšeně. „Okamžitě mě pusť!“ „Nemel sebou, musíš za Pomfreyovou.“ „Dojdu tam sama!“ „O tom pochybuju.“ „Blacku, okamžitě mě sundej dolů.“ „Můžeš aspoň chvilku držet pusu? Já ti chci pomoct.“ „To ty neumíš.“ „Že ne? A co asi dělám teď?“ „Ulejváš se z hodiny,“ zašklebila se Angie. „S tebou je to těžký,“ vzdychl Regulus. **** „Proč jsou všechny hodiny dějin tak nudný?“ zazíval James a protřel si oči. Sirius mu odpověděl zcela nevzrušeně: „Právě proto, že jsou to dějiny. Vidíš snad někoho, kdo nespí?“ James se rozhlédl: „Jistě, stará známá firma. Moony a Lily.“ „Ty se nepočítaj,“ mávl rukou Sirius a nechal svou hlavu spadnout s hlasitým zaduněním na lavici. „Tichošlápku, přišlo ti psaníčko,“ žduchl Petr do svého souseda. Sirius znechuceně zvedl hlavu a vzal si od Petra srolovaný pergamen. „Která?“ zeptal se James, když Sirius přejel psaní očima. „Theresa,“ odpověděl Tichošlápek zasmušile. „Ta vyvinutá bloncka z Havraspáru?“ probral se James a začal spolužačku hledat očima po třídě. „Jo, přesně ta.“ „Tak dělej! Na co čekáš? Napiš jí, že přijdeš!“ vyzval ho James. Tichošlápek váhavě natáhl ruku po brku a znovu si papír přečetl. Neodepsal. „Co se děje?“ zamračil se Petr. „Ještě loni jsi o ni usiloval jako blázen.“ „Selene?“ zašeptal James. „Kamaráde, říkám ti, zapomeň na ni, dokud je čas.“ „Ona není nic pro tebe,“ přidal se Petr. „Chápeš? Zakázaný ovoce.“ Sirius přikývl. Bolestně mu píchalo u srdce, když Theresy odepisoval, že se s ní sejde u jezera v sedm hodin večer. Ale vzal si slova kamarádů k srdci - Selene není nic pro něj. Sandy od kluků odvrátila pohled a oči se jí zalily slzami. Rychle si je otřela hřbetem ruky, aby si toho nikdo nevšiml. Zbytečně, Gigi ji viděla. „Ještě pořád?“ pohladila kamarádku po vlasech. „Je to oukej,“ ujistila ji Sandra. „To vykládej holubům,“ zakroutila hlavou Gigi. „Sirius se nezmění.“ „Já vím.“ „Tak se přestaň tak mračit a koukej dávat pozor, ať z těch dějin víme aspoň něco.“ Fleur o lavici před nimi se zhluboka nadechla. „Je ti špatně?“ vyhrkla okamžitě Lily. „Ne,“ odsekla Fleur podrážděně. „A neptej se mě každou minutu.“ „Mám o tebe starost!“ vysvětlila Lily. „Prozvracela jsi celou první vyučovací hodinu a vypadáš jako chodící smrt.“ „Díky za poklonu,“ zašklebila se Fleur. „To mě fakt těší.“ Remus odložil brk a vzdal pokusy dávat pozor. Vyprávění profesory Binnse ho nudilo stejně jako ostatní a poznámky si stejně dělal jen ze zvyku. Protřel si oči a zakoukal před sebe. Usmál se. O dvě lavice před ním seděla July a něco živě probírala s kamarádkou Theresou. Moc jí to slušelo. Zamyšleně pozoroval její zlatavé vlasy a nečekaně kolem něj proběhla Fleur s rukou přes ústa. Lily za kamarádkou vysílala zasmušilé pohledy. Přece jenom jí bylo špatně od žaludku. **** „Ahoj, Siriusi,“ pozdravil ho někdo. Vzhlédl. Z učebny kouzelných formulí právě vycházela Selene. Šla jako poslední, zbytek Zmijozelu se už hnal na oběd. „Ahoj,“ usmál se. „Jak se daří?“ „Horší to už být nemůže,“ odpověděla pravdivě. „Jdeš na oběd?“ zeptal se. „Měla bych, od včerejšího poledne jsem měla jen dva toasty.“ Šli vedle sebe do Velké síně a Sirius povídal o všem možném, jen aby Selene přivedl na jiné myšlenky. Chtěl ji rozveselit. Nějakým zázrakem se mu to povedlo a když vcházeli do Velké síně, Selene se už usmívala a dokonce vtipkovala s ním. „Děkuju,“ zašeptala mu a odešla ke svému stolu. **** „Je to chudák, tváří se jako hromádka neštěstí,“ řekla Liz Belle. „To není naše věc,“ namítla Bellatrix. „Může si za to sama.“ „Jak můžeš být tak bezcitná?!“ vyčetla jí to Liz. „Bella má pravdu, my nic nezmůžem. Je to rozhodnutí jeho,“ zašeptala Alyka tak, aby ji nikdo kromě kamarádek neslyšel. „Pokud mluvíte o Selene, neřekla bych, že nějak zvlášť truchlí,“ vložila se do hovoru Ciss. „Jak to myslíš?“ vyjela na ni Liz. „Já jen, že flirtuje s Blackem u dveří,“ řekla Narcissa kousavě. Její plán vyšel, Lucius vedle ní zpozorněl. „Ahoj, holky,“ pozdravila Selene a posadila se vedle Liz. „Čau,“ odpověděla jí. Cissy se se zvedla od stolu a Bella s Alykou mlčely. „Stalo se něco?“ zamračila se Selene. „Můžu se zeptat, kde jsi byla?!“ zasyčel Lucius. „Na hodině formulí,“ odpověděla. „Nehraj hloupou, myslím posledních deset minut.“ „Hledala cestu do Velké síně, nemůžu za to, že jste mi utekli,“ pokrčila rameny a nalila si do talíře polévku. „Předpokládám, že ti tu cestu pomáhal někdo hledat.“ „Ne, našla jsem ji sama.. To má být výslech?“ zašklebila se. „Takže na Blacka jsi narazila náhodou?“ nakrčil Lucius obočí. „Žárlíš?“ zeptala se mile. „Tak dost! Nedělej ze mě hlupáka!“ rozčílil se a polovina studentů kolem zmlkla. „Vím, že s Blackem něco máš!“ „Nezvyšuj na mě hlas,“ zavrčela. „A s Blackem nic nemám.“ „Lžeš. Viděl jsem vás ve vlaku, včera v učebně lektvarů a dnes znova. Dávám ti poslední šanci, Selene. Drž se od něj zpátky,“ poslední větu zdůraznil. „Nebo co?“ vyštěkla. „Zabiješ nás jako Sunnyho a Rain? No řekni! Budu tam příště ležet mrtvá já?!“ Lucius zbledl. „Hážeš to na mě?“ zeptal se chladně. „Vím, že jsi to udělal na příkaz otce, Luciusi. Vím to a přesto jsem ti nic nechtěla říct,“ řekla a oči se jí zalily slzami. „Nic.“ Lucius mlčel, třásl se vztekem, ale neodpověděl jí. „Nejsem tvůj majetek, Luciusi,“ zdůraznila. „Nepatřím ti, můžu si dělat, co chci.“ „Selene! Vrať se!“ křikl za ní Lucius. „Ještě jsem s tebou neskončil!“ „Ale já s tebou jo!“ odsekla. To už je sledovala celá síň, včetně učitelského stolu. Selene si ze stolu vzala pečivo, přehodila si přes záda brašnu a důstojně odkráčela ven. Věděla, že Lucius poběží za ní, proto se nevrátila na kolej, přestože měla dvě hodiny volna, a daleko raději se šla projít na školní pozemky. Procházela se kolem Zapovězeného lesa, po tváři jí tekla slza za slzou a v ruce žmoulala chléb. Neměla hlad. „Na smutek je nejepčí bylinkovej čaj. Co zajít ke mně a krapet si ho dát?“ Otočila se. Stál za ní obr Hagrid s kuší přes rameno a se psem u nohou. „Moc ráda,“ odpověděla. „Tak poďte a věřte, že u mě malej hrnek nenajdete, slečinko,“ usmál se dobrácky a vydal se ke své hájence. „Bydlíte sám, Hagride?“ zeptal se Selene zvědavě. „Jo, teda eště s Tesákem,“ zasmál se Hagrid a poplácal svého psa po čumáku. „Můžu?“ zeptal se Selene a natáhla k Tesákovi ruku. „Samozřejmě, vy kdykoliv.“ Selene se na Hagrida usmála a váhavě Tesáka pohladila o čumáku. Pes vesele zavrtěl ocasem a olízl jí ruku. „Tak poďte dovnitř, eště nastydnete.“ **** „Můžu se zeptat, proč sem vůbec chodíme?“ zazoufala Gigi a strčila si do pusy lízátko. „Protože jsme to Sandy slíbily,“ vysvětlila Lily a posadila se na tribunu. „Ten Potter je cvok, když je prohání i v takový zimě,“ zakroutila Fleur hlavou a foukla si do dlaní, aby se ohřála. Lily vzhlédla k obloze, kde se vznášelo sedm hráčů. Stejně se ale pohledem nezastavila u Sandy, ale u nebelvírského kapitána. „Nekoukej tak na něj, ještě chudák spadne,“ zasmála se Gigi. „Já na něj nekoukám,“ odsekla červená Lily. „Na koho bych jako měla koukat?“ „Na Jamese přece. A nedělej se, červenáš jako ředkvička.“ „To je tím, že je zima,“ zamumlala Lily a sklopila zrak. „Jejda,“ uchichtla se Fleur a vytáhla z kapsy tabulku čokolády. „Co děláš?“ zeptala se Lily. „Jím, ne?“ pokrčila Fleur rameny a zakousla se do čokolády. „Není ti náhodou blbě?“ nadzvedla Gigi obočí. „Už ne,“ mávla Fleur rukou a strčila si do pusy další kousek čokolády. James zapískal a družstvo začalo trénovat. „Stejně si myslím, že bys mu měla na ty jeho pozvání na rande kývnout,“ zamyslela se Gigi. „Gig, on mě letos ještě nikam nepozval,“ odpověděla Lily smutně. „A tobě to vadí!“ vykřikla Gigi. „Tobě jeho pozornost chybí!“ „To není pravda!“ ohradila se Lily. „Vůbec ne, jsem ráda, že si mě přestal všímat.“ Moc přesvědčivě to ale neznělo. „Lily, nechceš si už konečně připustit, že ho máš ráda?“ přidala se Fleur. „Koukej na něj, změnil se. Už si ani necuchá vlasy.“ Lily seskočila z tribuny a otočila se na kamarádky: „Možná máte pravdu, ale mně se stejně líbilo, že vždycky vypadal jako vrabčák.“ „Já to říkala,“ usmála se Fleur a vytáhla z kapsy sáček gumových medvídků **** Sirius se podíval na hodinky. Theresa měla přijít za deset minut. Vlastně nevěděl, proč sem přišel. Už dávno ho nepřitahovala. Už netoužil po jejím těle. Nechtěl ji. Zvedl se ze země. Rozhodl se. Selene sice není nic pro něj, ale přesto mu otevřela oči a on si uvědomil, že na střídání holek ho vlastně nic nebaví. Jen tím ubližuje sobě i jim. Uvědomil si, kolik nadějí a snů těm holkám zničil. Věděl, že si každá vykreslovala nádhernou budoucnost po jeho boku a při tom už při prvním rande s ní věděl, že ji brzo nechá. Dělalo se mu ze sebe zle. Zapřísahal se, že se musí změnit. Musí se napravit. Vrátil se zpátky do hradu a na chodbě potkal rozesmátou Theresu. Vysvětlil jí, že na žádnou schůzku s ní jít nemůže. Plakala, proklínala ho a utekla s nadávkami na rtech. S ním to nic neudělalo. Bloumal po chodbách hradu a uvědomil si jednu věc - že dluží všem omluvu. A měl by začít u Sandy. Hned. Jí přece ublížil ze všech nejvíc.