„Musíš to udělat přesně takto,“ zaslechla jsem přesvědčivý Siriusův hlas.
„Proč? Já ti přece věřím,“ oponoval mu James.
„Protože ve skutečnosti není tak moc důležité, co děláš, ale jak to
vypadá. A tohle bude vypadat opravdu dokonale přesvědčivě. Nikdo by přece
nevěřil, že...“

Zakroutila jsem hlavou. Ti dva se nikdy nezmění. Měli by život začít brát
vážně. James má ročního syna, všude kolem nás se dějí děsivé věci a oni
plánují další ze svých žertíků.
O co šlo, jsem bohužel pochopila až o mnoho let později. Teprve po
Siriusově smrti mi Albus prozradil, kdo se tenkrát stal strážcem
Fideliova tajemství.