„Brr, v téhle chodbě je ale průvan!“ oklepala se Ginny zimou, když na ni
cestou ze sobotní snídaně dýchl chladný bradavický vzduch. „Už aby bylo
konečně pořádné léto.“ Na okamžik se zamyslela a pokračovala. „Nebo
kdybych mohla na chvíli zaskočit do Egypta, jako když táta tenkrát vyhrál
tu tombolu. Ron si sice většinu času na něco stěžoval,“ podívala se
pokradmu pár kroků za sebe, kde si její bratr povídal s Harrym, „ale já
to tam zbožňovala!“
Hermiona, kráčející vedle ní, zavrtěla hlavou. „Osobně mám radši jaro
nebo podzim, protože v létě je vedro až moc. Vzpomínám si, že když jsem
byla s rodiči ve Francii, bylo i v noci takové horko, že jsem musela spát
úplně nahá.“
Sotva ušli další tři kroky, když se ozvala třeskutá rána. Obě studentky
se otočily a spatřily Rona, jak se snaží vymotat z brnění, do kterého
očividně před okamžikem vrazil.
„Co se ti stalo, Rone?“ zeptala se Hermiona znepokojeně.
Ron zamumlal něco, čemu nebylo rozumět, v obličeji však byl nápadně rudý.
„Můžeš to prosím zopakovat?“ zamračila se starší dívka. „Nějak jsem ti
nerozuměla.“
Ron se konečně zvedl na nohy, odfrkl si a vyrazil zpátky chodbou, kterou
právě přišli.
„Rone? Rone!“ zavolala za ním stále zmatená Hermiona. Reakce se však
nedočkala, a tak se otočila na Harryho, který mezitím dával brnění do
původního stavu. „Ty víš, co to mělo znamenat?“
Ten si dával s odpovědí na čas. „Možná bys příště udělala líp, kdybys
Ronovy myšlenky nenaváděla k podobným představám. Zjevně se pak nedokáže
dostatečně soustředit ani na chůzi po chodbě.“
„K jakým představám? Vždyť jsem jen říkala, že nemám ráda moc velká
vedra.“
Harry pozvedl obočí. „A potom?“
„No a že ve Francii bylo takové horko, že jsem musela spát…“
Ginny nepříliš úspěšně zadržovala smích. V okamžiku, kdy Hermiona náhle
zmlkla a zčervenala jako pivoňka, se už neudržela a začala se chechtat
nahlas.
„Jste jak malí,“ zabručela prefektka a pokusila se svou důstojnost
zachránit spěšným odchodem.
Harry s Ginny tak zůstali sami uprostřed chodby. Když se dívka konečně
uklidnila, opřela se zády o zeď a trochu ochraptělým hlasem promluvila na
Harryho. „Kdyby tě to náhodou zajímalo, tak Hermiona není jediná, kdo spí
v letních vedrech bez noční košilky.“
Harry polkl a dlouze vydechl. „Ty jsi ale zákeřná, víš to?“
„Vím,“ uculila se. „Možná bys mi měl dát za trest na holou.“
Chlapec divoce potřásl hlavou. „Hej! Jak se mám teď podle tebe soustředit
na ten esej pro McGonagallovou? Budeš mě mít na svědomí!“
„Tak promiň,“ pronesla, i když to vůbec neznělo omluvně, načež k Harrymu
přistoupila, přitiskla se k němu a políbila ho na rty. Pak ustoupila a
vydala se chodbou za svou kamarádkou. Po pár krocích se ještě otočila a
dodala: „Já přece nemám zájem na tom, aby sis mě představoval nahou na
posteli, že ne?“
Zanechala za sebou hluboce zasněného přítele. Z nějakého důvodu byl po
zbytek dne velmi nesoustředěný.