Samozřejmě, že Ron s Hermionou ten „incident s hodinami“ probírali dost
dlouho. Přemýšleli o tom, jestli někdo chce Harryho zabít, nebo jestli to
bylo namířeno proti studentům všeobecně.

Jen Harry už na to přišel - byla to nehoda.

Každý věděl, že Bradavický hrad je starý, kouzelný a má tak trochu svou
vlastní mysl. A ty hodiny… Prostě už dosloužily a spadly no.

Nehoda.

Obyčejná nehoda, nic za tím nehledat.

Každý ho přece nemusí chtít hned zabít.

Tady ve škole.

Ještě donedávna by podezříval Malfoye a jeho partu, ale teď už tomu jaksi
nevěřil, protože mezi ním a Malfoyem se toho dost změnilo. Přátelé
nebyli, ale nazývat se nepřáteli už dál nešlo.

A kdo jiný by měl důvod chtít mu ublížit?

Jasně, bylo tu spousta lidiček, co ho zrovna moc nemuseli, ale to
neznamená, že by se ho museli snažit zabít.

Takže to nechal plavat.

Nebude si zatěžovat hlavu přemýšlením o takové hlouposti.

*****

„Není snadné připravit lektvar doušek živé smrti, vlastně je to jeden z
nejobtížněji připravitelných lektvarů. Potřebujete k němu tyto suroviny,
pište si: kůži z hřímala, lotosové květy, rudou esenci z…“

Harry přestal poslouchat.
Možná to bylo ještě relativně zajímavé téma, ale on se stejně nedokázal
soustředit.

Místo toho se rozhlížel po učebně.

Hermiona si pilně psala zápisky, Ron něco přežvykoval a tvářil se
otráveně, Seamus si šeptal s Deanem…

(Nebyli zrovna oškliví a Harryho napadlo, jak moc pěkný pár by z nich
byl. No dobrá, tu myšlenku rychle zaplašil. To, že je homosexuálem on,
neznamená, že musí být na kluky taky všichni ostatní. Opravdu už to někdy
přehání.)

Ve třídě nemohla chybět Parvati… pro změnu se rozešla se Seamusem a
začala tvrdit, že je daleko lepší chodit s holkama, že s nimi takové
problémy jako s chlapci nebývají (stejně jí nikdo tu její bisexuální
frašku nevěřil).

A pak tu byli samozřejmě zmijozelští.
A Malfoy.
Ten se pro změnu tvářil, jako kdyby ve třídě vůbec nebyl.

Bylo mu ho líto.

Harry poznal, že není tak špatný a bylo mu líto, že ho všichni teď
odsuzují kvůli jeho orientaci. Nebo kvůli tomu, jaký dokáže být hajzl,
když chce.
Ehm.
A on chce hodně často, to musel Harry přiznat.

Stejně je to idiot.

Ale ne tak špatný.

„Samozřejmě, že se o přípravu tohoto lektvaru pokoušet nebudeme, ale
zvládneme to aspoň teoreticky, protože nikdy nevíte, kdy se vám to… co
třído?“

„Bude hodit.“ znuděná sborově pronesená odpověď.

Malfoy protočil panenky někam k nebi.
Harry se zasmál.
Jasně, Křiklan si na hloupá gesta potrpěl.

„Takže začneme pěkně od začátku…“

Harry opět vypnul svůj „přijímač“.

Poslední dobou to dělal hodně často a raději se uzavíral do sebe, ke svým
myšlenkám.

Jeho tzv. přátelé, Voldemort, Brumbál, homosexualita, Malfoy i ty pitomý
hodiny mu i tak pro několikahodinové uvažování stačily. Tak proč do toho
tahat ještě školu?

Rád by byl jako Ron a bral věci prostě tak jak přicházejí a užíval si
každou minutu života. Nebo by byl rád jako Hermiona a logickou cestou
dokázal vyloučit to nedůležité a zaměřiit se pouze na to hlavní. Anebo by
chtěl být jako Malfoy a všechno, co ho štve, ignorovat.

Jenže to nešlo a on byl prostě Harry Potter, který si nad vším lámal
hlavu a bylo mu jedno, jestli je to věc důležitá pro celý kouzelnický
svět anebo snad jen pro něho.

Nebo jestli to je naprostá pitomost.

Myšlenky jsou zvláštní.

Zvláštní.

Vířily mu hlavou, nedokázal se toho zbavit a štvalo ho to.

Pitomá tahle povaha.

Pitomý je on sám.

Jak má s touhle osobností porazil Voldemorta, když se nedokáže ani
přinutit, aby na něj myslet bez toho aby… Prostě aby na něj myslel jako
na postavu, které se je třeba zbavit a ne jako na sirotka, s kterým má
možná víc společného než se zdá.

Třeba byl taky gay.

Harry se nahlas rozesmál.

Celá třída se na něj podívala jako, kdyby se zbláznil.

Hmm, zřejmě ano.

Vybuchnout smíchy při hodině lektvarů a Křiklanově vysvětlování o
přípravě nějakého lektvaru.
Ještěže už nemají Snapea, to by si asi rovnou mohl jít vykopat hrob nebo
alespoň zrušit všechna volná odpoledne (do konce školního roku) pro
vykonávání trestů.

Jenže za tohle prostě nemůže.
Myšlenky (myšlenky) ho zradily.
Opět.

„Hmmmmmm… Můžu pokračovat dál, Harry?“

Tázaný rychle přikývl.
Ať jen Křiklan pokračuje a ty vysmívající se pohledy se odvrátí, co
nejdál.

Opravdu se studenti postupně zase začaly věnovat své práci, jediní, kdo
na něj zírali byli jeho přátelé.

(i když jestli můžeme nazývat přáteli někoho, kdo vás nebere takového,
jaký jste, kdo si vás idealizuje nebo vás naopak ničí svými předsudky…
raději nad tím neuvažovat… raději se nerozčilovat… tyhle myšlenky si
zaslouží být pohřbeny, protože jinak… byste už žádné přátele mít také
nemuseli)

Ron samozřejmě vypadal hodně pobaveně, nic jiného od něj Harry také
nečekal.
A Hermiona pobouřeně.
I to by Harry odhadl předem.

Znal je dost dobře.

„To bylo dobrý.“ Ron zašeptal směrem k němu, ale Hermiona na něj
zasyčela: „Nemůžete se uklidnit, oba dva? Snažím se poslouchat.“

Aspoň někoho zaujal Křiklanův výklad.
I když Hermionu bavily i hodiny profesora Binnse, který spolehlivě uspal
většinu třídy.

„No tak, Hermi…“

„Psst‘“

Dokonce ani Ron nepřiměje Hermionu nedávat pozor při hodinách. A Harry se
o to ani nepokoušel. Místo toho se lehce nachýlil doprava a podíval se
směrem k Malfoyovi, který spisoval cosi na pergamen.

*****
Po hodině kráčeli chodbou a Ron se snažil vypáčit z Harryho důvod jeho
výbuchu smíchu.

Marně.

Harry totiž nechtěl to ožehavé téma homosexuality nadhazovat, když
nemusel. Má své přátele (doopravdy je má) rád a jediné hádky, které s
nimi v poslední době mívá jsou právě kvůli tomuto.

(a kvůli Malfoyovi)

Bude tedy raději dělat to, co vždy dělal Ron.

Že homosexualita (obzvlášťě ta jeho) neexistuje. Možná to dovede do
dalšího extrému a stane se asexuálem. Aspoň se tím zbaví některých
problémů, třeba si přestane prohlížet kluky v šatnách před famfrpálem
(OK, možná to je šmírování, ale proč si nedopřát trochu radosti v životě?)

„A myslela jsem, že… Oh.“ Hermiona se (kupodivu) zarazila a zmlkla.

A Harry si všimnul toho, čeho ona před chvilkou.

Levandule.

Mysleli si, že už se do školy nevrátí, ale teď tam stála a snažila se
tvářit, že se nic nestalo, i když její vzhled vypovídal o opaku. Vypadala
nějak hubenější, smutnější a bledší. Nebyla také ověšena kupou šperků
(měla na sobě jen jeden náhrdelník), dokonce nebyla ani nalíčená.
Její matka se zabila…

Proč??

A proč se Levandule vůbec vrátila?

No.. Harry hlavně doufá, že do ní ostatní nezačnou rýpat, jak to mají ve
zvyku. Tedy ne, že by to takový Seamus myslel zle (i když to je homofóbní
prase, to je fakt). Jenže nemá v sobě ani drobek taktu, stejně jako
většina ostatních kluků.
A hele, aspoň jedna vlastnost, která je na holkách fajn. Ví, kdy a o čem
se bavit, co je slušné a co už se nehodí. Tedy ve většině případů.

„To budeme takhle mlčet?? Nebo za ní máme jít a popřát jí upřímnou
soustrast?“

Sjel Rona opovržlivým pohledem.
I když dobrá, on sám taky nevěděl, co dělat.

Bylo mu Levandule líto, ale raději…
Prostě by za ní nechodil no. Asi jí to taky nebude dvakrát příjemné.
Jenže projít okolo nic a mlčet také nebylo nejslušnější.

Naštěstí tento úkol přijala Hermiona a u dívky se zastavila: „Levandule…
jen jsem chtěla říct, že nám to je všem moc líto.“

Oslovená přikývla.

„Kdybys cokoliv potřebovala, tak stačí jen říct. Pomůžeme ti.“

„Díky.“

Nechali jí samotnou.

„Myslíte, že bude v pohodě?“ Ron to samozřejmě musel řešit.

„Určitě. Chce to jen čas.“

Chce to jen čas.

Hermiona a její fráze. Naučené věty z moudrých knih.

Ano, chce to jen čas, ale přesto se ta rána nikdy nezahojí.
Matku bude postrádat celý život.
I když to možná dobou přestane bolet… Bude to uvnitř jen nepříjemně bodat.

„Hlavně se s ní, Rone, nepokoušej mluvit.“ upozornil ho Harry.

„Proč?? Proč zase já?“

„Harry má pravdu. Říkáš spoustu věcí bez přemýšlení a Levandule potřebuje
opravdu trochu klidu.“

„Proč musíš být vždycky tak chytrá? Ty víš všechno nejlíp, že jo?“

Ron vážně říká věci bez přemýšlení.
Třeba hned tuhle větu.
Kdyby v sobě měl aspoň trochu citu, tak by si to odpustil. Z tohohle
vyplyne jenom jediné.
Hádka.

„Neříkám, že vím všechno nejlépe!“

Také, že ano.

„Ale na mě to tak působí, občas bys mohla trochu ubrat.“

„Počkej… To ty mi radíš, abych ubrala?“

Fajn.

Proč se v poslední době musí tahle jejich trojka hádat?
Když jim konečně odpustil ten jejich ehm… incident… tak se zase hádá
Hermiona s Ronem.
Ať si tam stojí a dohadují se.
On se raději podívá do Sovince.

Lepší Malfoy než zbytečné hádky.

*****
Hmm, takže Malfoy v Sovinci nebyl.

Harry se tomu nedivil.
Nedomluvili se.
Nemohl očekávat, že tam bude trávit veškerý čas. Jasně, je tam klid, ale
na druhou stranu, tam je taky poněkud hodně sov. A ty můžou být dotěrné.

(a smrdí)

Takže se vracel do pokoje.
Možná by si mohl konečně taky udělat pár školních úkolů.

Bezmyšlenkovitě pronesl heslo a v klidu si nakráčel do ložnice.

Nejdřív mu plně nedošlo, co-že-to-tam vlastně vidí.

Ale pak.

Došlo mu to přesně.

Místnost byla prázdná až na dvě osoby.

Hermiona a Ron.

Nic neobvyklého, tahle „dvojka“ byla často spolu.

Ale rozhodně ne tímto způsobem.

Tiskli se k sobě, líbali se (fuj...) a jejich ruce také nebyly zrovna na
místě, kde by se měly obyčejně nacházet.
A samozřejmě, že jakmile uviděli Harryho, tak od sebe odskočili rychlostí
kulového blesku.

Hermiona vypadala, že se stydí.
Ron vypadal, že se stydí.
A v Harrym to všechno vřelo.

Takže oni, za jeho zády, dělají tohle… ???

„To není tak, jak to vypadá, to vůbec to… no, tak jak to nevypadá, že…“
Ron začal celkem normálně, ale ke konci už se mu popletla slova.

„Jak dlouho už tohle trvá?“ Harry se přistihl, že zní jako zhrzená
milenka, ale bylo mu to vcelku jedno.

Tohle nemohl být chvilkový zkrat.
Zná je.

Panebože, to byl opravdu tak slepý, že si toho nevšiml?

Ty narážky, ty pohledy, to, že Ron jí říká Hermi…

Copak mu to dříve dovolila?

„To vůbec…“ Ron pořád cosi blekotal.

„Skoro měsíc.“ Hermiona sklopila hlavu.

„Měsíc?? Proč jste mi to neřekli? To si myslíte, že bych to nepochopil?
Nebo proč krucinál? To jste mi zase lhali?“ zvyšoval hlas.

„Zase?“ Ronovi se něco nelíbilo.

„Harry, promiň… promiň… to jsme nechtěli, jen jsme se báli, že… A ty jsi
měl tolik starostí, nechtěli jsme ti přidělávat další.“

Tyhle výmluvy.

Naletěl jim.

Prostě ho podváděli.

Smáli se mu.

A užívali si spolu…

Brrr…

Jejich hádka přivolala i pár lidí ze společenské místnosti. Harry tam
zahlédl Parvati, Ginny, Deana a dokonce v dálce i Levanduli.

No prosím, ještě jim tady dělá představení.

Všechno je na houby.

Otočil se, nechal tam všechny stát a co nejrychleji opustil kolej.

Měl chuť utéci, co nejdál, pryč z Bradavic, pryč od všech těch, kdo se mu
jen vysmívají a ubližují mu. Proč k sakru nemůžou řešit věci jako
normální lidi? Proč mu to nemohli říct? Nebo nemohli zůstat jen kamarádi,
to by bylo nejlepší.

Co když se rozejdou a bude po přátelství?

Nebo, co když spolu zůstanou?

Nebo hůř… co když se vezmou?

Oni dva, šťastní heterosexuálové a on – osamocený homosexuál chystající
se na smrt pod rukou Vol…

„AUU!“

„K sakru, Pottere, nemůžeš dávat pozor na cestu?“

Vrazil do něj.
Do Malfoye samozřejmě.
V poslední době na to měl opravdu štěstí.

„Snažím se.“ odsekl mu.

Stejně… co tu Malfoy dělá, na stejné chodbě jako on…

„Ty mě sleduješ, Pottere, nebo o co se snažíš?“

„Zase tak si nefandi, Malfoyi, celý svět se netočí jen okolo tebe, tak se
s tím smiř. Prostě jsem myslel na něco jinýho.“

„Můžeš přemýšlet dál. Tráva už došla, takže naše rozhovory jsou zřejmě u
konce.“

Cože?
On se s ním odmítá bavit bez trávy?

Nebo si myslí, že by to bylo naopak?

„Proč by měly být u konce?“

„Ty by ses se mnou bavil, Pottere, kdyby sis předtím nedal pár cigaret?“

PROČ jsou všichni lidi tak povrchní a prostě divní?
Nikdo ho nechápe a on nechápe je. Myslel si, že s Malfoyem by to (možná)
mohlo být v ledasčem snažší, ale zřejmě se spletl. Je to prostě pořád
Malfoy, co uvažuje zřejmě naprosto jinak než zbytek populace.
Jasně, tráva osvobozovala od předsudků, způsobila, že se cítil tak…
lehčí, svobodnější… a taky to, že konverzace byla hned přirozená.

Najednou se bavit šlo.

(zvláštní zjištění po tolika letech nevraživosti)

„No.. jo.“

Odfrknutí.

(divný (zlo)zvyk… copak je kůň?? OK, přestat přemýšlet nad hloupostmi)

„Pottere… Ty mě přece nenávidíš. Tak proč za mnou pořád chodíš? Navedla
tě Grangerová?“

„O ní nemluv.“ odvětil rázněji než chtěl.

„Naštvala tě? Rozdává si to s Weasleym bez tebe?“

Zvedl se mu žaludek.

(Fuj)

„Ty jsi to věděl?“

„Ty ne?“

Chvíli na sebe zírali beze slov.

Pak promluvil opět Malfoy: „Toho si snad musel všimnout každý. Neříkej,
Pottere, že ti to nedošlo!“

Mlčel.

„Očividně ne. A copak, že se ti tvoji blízcí nesvěřili?“

Hmm.

Nesvěřili.

A vypadá to, že se k tomu ani nechystali!

Nechtělo se mu o tom mluvit tady.

„Musíme to řešit na chodbě? Nemůžeme jít někam… jinam?“

Malfoy protočil oči: „Jak si přeješ.“

Zamířili do Sovince.
Pro změnu.

Sedli si tam, jako vždy, na zem, zády opřeni o trámy a jediné, co teď
chybělo byly ručně balené cigarety.

I když teď už to možná nebylo potřeba.

Nějaké ledy už (snad) byly překonány.

„Ty jsi je přistihl při tom? Teda, Pottere…“

„Při tom ne. Ale líbali se a...“

„Dokážu si to živě představit, tak klidně vynechej podrobnosti. Nechci
mít z toho noční můry.“

„Prostě už asi měsíc spolu chodí za mými zády. A kdybych na to nepřišel,
dělali by to pořád a já bych byl pořád za blbce…“

„Jenom žárlíš.“

Ničemu nerozumí.

„Nežárlím. Jsou to moji přátelé.“

I když někde uvnitř něj hlodalo, jestli se dají přáteli nazývat.
Po tom všem…

„Žárlíš, Pottere. Už pro ně nejseš ten nejdůležitější na celým světě, už
si vystačí i bez tebe. A asi docela dobře.“

„Měli mi to říct.“

„Pottere, ty jenom pořád meleš to samý. Buď rád, že to víš, i přes ten
traumatizující zážitek Weasleyho a Grangerová provádějící nechutnosti.“

Pch.

„Tobě není zrovna nejlepší se svěřovat, Malfoyi.“

„Tak proč to děláš?“

Jejda.
Proč to dělá?
Proč tu tráví čas s Malfoyem, vysvětluje mu věci, které chápat nemůže a
nikdy chápat nebude (on nemá přátele… nikdy tomu neporozumí) místo aby
nezkoušel pochopit… ehm… ten „šťastný heterosexuální pár“?

Ani náhodou!

Jen si ten páreček představí a už v něm vaří krev.

Ne, nežárlí. Vůbec ne.

Hermiona byla sice fajn, ale byla to holka. A Ron byl sice kluk, ale byl
to prostě Ron. Pro něj naprosto nepřitažlivý typ.

Nežárlí.

Jenom nechce, aby byli spolu.
Vždyť se k sobě vůbec nehodí!

A že se tu svěřuje zrovna Malfoyovi… Trochu se to změnilo, no.
Možná hodně.
Tím, že s ním může mluvit otevřeně o své sexuální orientaci (i když se
stydí, ale TEORETICKY by mohl), může s ním mluvit vlastně o čemkoliv.

Cokoliv ho napadne.

Trochu trhl rameny.

„Stejně mě naštvali.“

„Buď rád, Pottere.“

Co?

„Proč?“

Teď trhnul rameny pro změnu Malfoy: „Sice to před tebou tajili, ale na
druhou stranu… Záleží jim na tobě. I když to je samosebou pořád jen
hloupý Weasley a mudlovská šprtka, ale stejně…“

Došlu mu, co tím myslel.

Malfoy nemá přátele.
Ani takové jako on.

Když se všichni okolo něj dozvěděli, že je na kluky, začali se mu
vysmívat a ponižovat ho. Ukázalo se, že mají navrch a začali toho
využívat.
Jenže..

„Taky to s nima není nejlepší. Něco jiného říkají a něco jiného myslí.“

„Ale pořád se k tobě chovají dobře…“

„Jde to… A co vůbec ty? Pořád tě,“ Harry spolkl slovo šikanují,
„otravují?“

Úšklebek: „Je to trochu lepší, ale stejně toho asi nenechají nikdy… Spíš
horší, že se mnou nikdo kromě tebe nemluví.“

To musí být děsné.

(pro Malfoye opravdu hrozné… když jediný, kdo ho neodkopl je jeho
největší rival)

„A co tvoji rodiče?“ Harry se zeptal, ale jakmile to vypustil z úst, tak
mu došlo, že to asi nebylo to nejlepší.

Vždyť se říkalo, že ho snad dokonce vydědili.

Malfoyova tvář byla najednou kamenná: „To není tvoje věc. O tom nechci
mluvit.“

Před chvilkou působil uvolněně, docela v pohodě, ale najednou, jako kdyby
se zase stáhl do ulity.

Harry prostě přestřelil.

Ještě chvilku se snažil s Malfoyem mluvil, ale už to jaksi nešlo.

Ta niť, která tam před chvilkou byla napnutá, teď byla pryč.

Možná později
*****
„Sádrový trpaslík.“ Harry jen řekl heslo a prolezl obrazem.

Bylo už docela pozdě, protože se rozhovor s Malfoyem docela protáhl (i
když opravdu nemusel začínat o jeho rodičích… nebylo to fér), ale vlastně
za to byl rád. Nejenom, protože se s ním bavil, ale taky protože doufal,
že už bude Ron spát.

Necítil se připraven na to, aby o tom s ním mluvil.
Ještě ne.
Ještě dlouho ne.

Ve společenské místnosti byla jen Levandule. Seděla na jednom z křesílek
a koukala do ohně.

Harry se nejdřív docela lekl, protože jinak byla tma a Levandule vypadala
málem… děsivě.

„Ahoj.“

„Ahoj, Harry.“

„Jak se…“ nedořekl.

Zeptat se jak se máš?

Zemřela jí matka, tak jak se asi krucinál má?

Přemýšlet, proboha.

„Jde to.“ kývla hlavou Levandule, protože zřejmě vytušila, na co se chtěl
Harry zeptat i proč se zarazil.

Přemýšlel, jestli jí tam má nechat dál sedět a jít spát nebo snad s ní
zkusit promluvit. Ale bylo by to těžké…

Nikdy nebyli přátelé.

Byla prostě jen holka ze třídy, se kterou se občas bavil, ale nějaký
bližší kontakt spolu nikdy nenavázali.

Rozhodla to za něj.

„Ty jsi se s nimi pohádal?“ kývla hlavou směrem ke schodišti a Harry
věděl koho myslí.

„Trochu. Neřekli mi, že spolu chodí.

„Taky jsem to nevěděla.“ podivně se usmála a přitáhla si kolena k sobě.

Působila jinak

Smutněji, zranitelněji.

Harry jí doteď znal jako poměrně veselou holku, která chodí v houfech a
většinu času tráví tím, že probírá s dvojčaty Patilovými kluky.

A taky si říkal, že se asi hodně zajímá o oblékání a kosmetiku.

Asi to byla pravda.

Prostě typická holka, která jen měla tu smůlu, že přišla o matku. Harry
by jí chtěl nějak pomoc, utěšit jí, ale nevěděl jak. Bude se s tím muset
smířit.

Jak řekle Hermiona… chce to jen čas.

On to ví nejlépe.

„Já… ehm… Půjdu asi už spát.“

Kývla: „Já tu ještě budu chvilku sedět. Dobrou noc, Harry.“

„Dobrou.“ vydal se po schůdkách nahoru a došlu mu, co že to na ní bylo
tak divného.

Nedívala se na něj, jako kdyby ho chtěla svést. Všechny holky v jejím
věku (kromě Hermiony a Luny… a částečně i Ginny) se dívají na každého
kluka jako na potencionálního nápadníka a i Levandule byla taková…

Možná hlavně Levandule byla taková.

Jenže teď má zřejmě jiné starosti a jiné priority. Kdo se vůbec postará o
její sestru? Otec prý bydlí někde jinde… Ale snad on.
O ně obě.

Uvažoval o tom ještě když lehal do postele.
Další věc k přemýšlení.

„Harry… Spíš?“ Ronův hlas.

A Harry dělal, že spí.

Možná spal doopravdy.

*****
„Včera se mi do postele snažila vlízt Pansy… Myslel jsem, že jako gay od
ní budu mít pokoj, ale je to snad ještě horší. Sotva trochu přejdou ty
urážky, už je zase u mě.“

„Třeba se snaží dokázat, že gay nejsi, že jsi jenom ještě…“

„… nepotkal tu pravou.“ Malfoy to dokončil za Harryho.

„Přesně.“

Aspoň někdo ho chápal.

Opět spolu seděli (tentokrát venku) a povídali si… Docela to šlo.

Malfoy už se naštěstí nevracel k tomu včerejšímu tématu a Harryho by už
nenapadlo o tom začínat. Rodiče… to je citlivé téma.

Takže bude lepší o tom mlčet.

Prozatím.

Třeba jednou… spřátelí se natolik, že si spolu o tom promluví???

To se zdálo ještě nedávno tak nepravděpodobné a teď naopak Harry cítil,
že by to možná šlo. Snad by to šlo.

Když se Malfoy nechová, jakože je někdo víc, tak se s ním dá vydržet.

A jeho společnost není zase tak nepříjemná, jak by se mohlo zdát.

Vlastně je víc než příjemná.

Zvlášť, když nemluvíte se svými „nejlepšími přáteli“ a ti ostatní vás
štvou. A taky když vás „něco“ spojuje.

„Copak nevidí, jak je trapná?“

„Lepší než kdyby se ti vysmívala.“ Harry pokrčil rameny, ale Malfoy mu
věnoval takový ten svůj opovržlivý pohled (i když teď nepůsobil tak zle
jako dříve).

„Nezažil jsi to, Pottere. Chovala se vlezle.“

„A co jsi udělal?“

„Řekl jsem jí, ať jde do postele ke Crabbemu, že ten to ocení víc. A pak
jsem jí z těch peřin vysypal na zem.“

„A co udělala?“

„Pansy? Šla ke Crabbemu.“

Ale historka to byla docela veselá.
Na Malfoye.
Harry docela koukal, že mu o tom vypráví.

Ale je fakt, že nic tak intimního to nebylo, za chvilku už si o tom budou
vyprávět celé Bradavice (jak zná Harry Pansy, tak to bude docela odlišná
verze od té Malfoyovi).

„Mimochodem, Pottere, co děláš večer?“

No, no, no.

Mohl by se taky trochu krotit.

„Proč se ptáš, Malfoyi?“

„Ne kvůli tomu, co si myslíš. Jen bych chtěl něco vyzkoušet.“

A už je to tady.
Fuj.

„Nemám zájem.“

„Tohle NE. Jestli ty na TO zrovna myslíš, tak tě musím znovu zklamat. To
už radši vlezu do postele k té Pansy.“

Fuj.
Jak může myslet na sex s holkou?
Fuj.

„A proč se teda ptáš?“

„Přijď v deset ke Snapeovu kabinetu a uvidíš.“

Cože?

„Kabinet Snapea?“

„No a? Bojíš se snad, Pottere?“

„To zrovna.“

Co ho to zase popadlo?
*****

„Ty někam jdeš?“

Ron se ho odvážil oslovit, když viděl, že nejde spát, ale místo toho se
ještě převléká.

Nechtěl mu nejdřív odpovědět, ale nedalo mu to.

„Za Malfoyem. Máme se sejít.“

Ron zapomněl zavřít pusu a Harry mezitím vyklouzl z ložnice.

Hřálo ho takové zvrácené potěšení. Až se teď Ronánek trápí představami,
co asi tak budou dělat. A doufá, že se z toho Ronovi udělá špatně. Mu
taky není zrovna nejlépe, když si představí, co dělá naopak on s
Hermionou.

(fuj)

Před Snapeovým kabineten byl za chvilku, ale nikdo tam nebyl.

No, skvělý.

Harry měl pořád v paměti ten incident z prvního ročníku, kdy ho Malfoy
vyzval na souboj, a pak na místo poslal jen Filche.

Prostě typický Malfoy.

Snad to teď nebude něco podobného.

I když Harry by řekl, že spíš ne, Malfoy se v něčem změnil.

Tedy, ne že by najednou z něj byl nějaký svatoušek, spíš se v poslední
době víc kontroloval, aspoň co mohl Harry posoudit. Teď totiž najednou
bylo všechno použito proti němu. Všechny ty rány, co kdy uštědřil, se mu
vracely hned několikanásobně.

Možná nechtěl zbytečně provokovat.

Hmm.

Jenže proč tu není?

A proč má vůbec Harry stát před Snapeovým kabinetem.

Blbý místo na rande.

I když to vlastně ani žádné rande není.

A Harry neví, proč sem vlastně chodil on sám.
Protože ho Malfoy požádal?

Asi…

Nebo spíš jen ze zvědavosti?

„Nazdar, Pottere.“

„Malfoyi…“

Ani ho nenapadlo, říci mu třeba Draco?To mu přišlo moc směšné. Moc
homosexuální.

Kdo taková jména vymýšlí?

„Říkal jsem si, jestli vůbec přijdeš…“

„Aspoň bys mohl říct, proč jsme tady.“

„Něco si jen od Snapea vypůjčíme.“

„Ty jsi se zbláznil?“
„Možná.“ Malfoy jen pokrčil rameny a hůlkou si otevřel dveře od kabinetu.

To mu chce ukrást nějaké zásoby nebo co?
Co má zase za lubem?

Malfoy si ho přestal všímat a namísto toho se začal probírat věcmi…
Nevadilo mu, že dělá docela dost hluku. On si snad dokonce ještě pískal!!

Blázen, nic jiného než blázen.

Tedy, ne že by byl Harry nějak zvlášť vyděšený, koneckonců, nebyl ve
Snapeově kabinetu tajně poprvé. Zásoby si od něj „půjčoval“ dost často.
Ale…

Malfoy by se opravdu mohl ztišit!

Vždyť co když Snape přijde a najde je tady?

Zrovna tyhle dva…

Aby si nemyslel, že…

No dobrá, spíš si bude myslet, že spolu měli opět nějakou potyčku.

Ale stejně jim dá (nebo aspoň Harrymu) trest. Takže taky nic příjemného.

„Mám to… Věděl jsem, že to tady někde bude.“

Malfoy stáhl přehoz z nějaké velké kovové věci.. Vypadalo to jako…

„Promítačka?? Co chceš dělat s promítačkou? Ty ses už ale opravdu
zbláznil, Malfoyi. Kvůli tomuhle mě sem táhneš?“

„Uklidni se, Pottere, a radši mi s tím pomoz. Než přijde Snape.“

Ještě chvilku pokračoval ve hledání, a pak mu vrazil do náruče velkou
krabici plnou jakýchsi věcí.

„Vezmi tohle, já vezmu tu promítačku.“

(tedy, ne že by jí měl nést v rukou… naštěstí byla na stolku s kolečky,
takže to bylo usnadněno)

„Malfoyi…“

„Teď nemám čas, řekneš mi to potom. Jdeme.“

„Kam?“

Malfoy si povzdychl takovým tím typem „jak jen někdo může být tak
zabedněný“.

„Kamkoliv. Ne, že bych si o tvých uvažovacích schopnostech myslel něco
převratného, ale to, že tady zůstat nemůžeme, mohlo dojít i tobě.“

„Malfoyi…“

„Nesnaž se mě svádět, na to nemám čas.“

„Já se tě nesnaž…“ nedořekl to, protože si povšiml Malfoyova výrazu.

No prosím, on to řekl schválně, protože věděl, jak ho tím vytočí.

To je strašné, oni už se snad začínají i poznávat.

„Pottere… tak půjdeš? Nebo počkáš až přijde Snape?“

Vydal se za Malfoyem chodbou.

Asi to stejně nemělo cenu vyptávat se ho, co to k čertu vyvádí. Stejně už
se to Harry za chvilku dozví, tak proč se jen zbytečně namáhat?

Promítačka…
Hmm..

„A proč sis tu promítačku od Snapea prostě nepůjčil? Nejsi náhodou jeho
oblíbenec?“

„Už ne, Pottere. Nedošlo ti, že po tom roztomilém článku v Denním věštci
se toho dost změnilo?“

Aj, aj.

Tak i Snape?

No, čemu se diví? Pokud je Snape Smrtijed.
Nebo i bývalý…

Vida, na to by se mohl Malfoye zeptat… Na Smrtijedy… protože jeho otec je
jeden z nich a ani Malfoy nemůže být tak úplně nevinný.
Je asi pravda, že ho rodiče vyděděli a asi je i po jeho Smrtijedské
kariéře, když se ta jeho orientace provalila. Ale něco muselo být
předtím, něco musel vědět.

Jenže Harry se zatím zeptat nemůže…

Nejde to.

A…

Něco mu říkalo, že to není zrovna téma, na které se s ním bude chtít
Malfoy bavit.

No…

Zůstali stát před zdí.

A na té zdi se pomalu objevovaly dveře.

„Odkud víš o Potřebné místnosti?“

Malfoy se na něj podíval.

(Harry si najednou všimnul, jak má pěkné oči. Ano, je hubený, špičatý a
nepřitažlivý, ale oči… ty má strašně pěkný… zvláštní… krásný… šedé
hluboké s malými zlatými a bílými tečkami uvn… Stop. Přestat přemýšlet
nad jeho očima.)

Došlo mu to.

Samozřejmě loni, když tu měl schůzky BA a Malfoy a ta jeho skupinka o tom
věděli a na příkaz Umbridgeové se je snažili pochytat. Zdá se to dávno,
jako v jiném životě.
Tenkrát, když se tu scházely a on se snažil zapůsobit na Cho.
To by ho teď ani nenapadlo.

Cho.

Panebože, kam dal rozum?
Vždyť je to taková… no taková holka, no.

Takže vstoupili do Potřebné místnosti, která se zřejmě upravila tak, jak
Malfoy zamýšlel.

No.

Harry čekal, že to bude klasická dávka Zmijozelského luxusu a nevkusu.
Místo toho to byla potemnělá malá místnost, kde uprostřed stál starý gauč
potažen nějakým šedým přehozem. Jinak byla místnůstka zcela prázdná.

„Malfoyi, já teda nevím, co teda zamýšlíš, ale moc se mi to nelíbí. Asi
radši už půjdu.“

„Sklapni, Pottere.“ samozřejmě že ho Malfoy odbyl.

No jo, jenže ta místnost… Působila jako nějaký - jak by řekl Ron –
šmajchlkabinet.

Ron.

Zrádce jeden, ten takové místnosti asi používá hodně často… S Hermionou.

Je to spíš směšné.

Malfoy postavil promítačku za gauč a namířil jí na stěnu.

On se chystá promítat?

Teď?

A co?

Ta homosexualita ho asi poznamena víc než Harry hádal.

Teprve teď se ho napadlo podívat do krabice, kterou do Potřebné místnosti
přinesl. Byla docela těžká.

A v ní… pásky.

S filmy samozřejmě.

To ho docela zaujalo, ano Snape jim samozřejmě občas v hodinách promítal,
ale to byly pásky úplně jiného druhu než tohle.

„Filmy? Kouzelníci mají filmy?“

„To si říkáš čaroděj? Vždyť po těch letech vůbec nic nevíš!! Myslíš si,
že žijeme snad sto let za opicemi a největší vymožeností je pro nás
gramofon? I kouzelníci mají kulturu… Na rozdíl od někoho.“

Na tu zřejmou narážku raději nereagoval.

„Takže tohle jsou kouzelnický filmy?“

„Podle obalů to vypadá spíš na mudlovské.“ to slovo spíš vyplivl.

Fajn, takže ho ta zřejmá nenávist k mudlům zřejmě nepustila. A to si
Harry říkal…

(Jak vůbec můžou být přátelé, když je tak netolerantní? V některých
věcech docela omezený… Ale v jiných zato strašně fajn… Bohužel)

Harry se prohrábl filmy a namátkou četl pár názvu: „Jih proti Severu,
Hello Dolly, Zamilovaný Shakespeare, Pretty Woman, Titanic… Co je?“ musel
tu otázku položit, když viděl Malfoyův výraz.

„Snape má docela divný vkus.“

„Ty tyhle filmy znáš?“

„A ty snad ne?

„Ehm… ne.“

Byla to pravda. Na televizi se díval jenom hodně zřídka a když už, tak
spíš na zprávy nebo tak. Filmy jaksi nevnímal. Nezajímalo ho to.

„POTTERE?? Tím mi chceš říct, že neznáš ani tu pitomou Pretty Woman??“

„A jaktože jí znáš ty? Vždyť to je není kouzelnický film.“ vrátil mu to,
ale…

Opravdu to není kouzelnický film?

„A ty si myslíš, že kouzelníci nemají, co na práci, a tak natáčejí filmy?
Zase tak moc se toho u nás nenatáčí. A to, co se tu natočí, jsou většinou
šílené slátaniny, kterým máloco může konkurovat. I když Pretty Woman to
zvládá…“ na tváři se mu objevil úšklebek.

Měl by se naučit ovládat.
Ten úšklebek mu nesluší.

„A Snapeovi se to asi líbí.“

„Hmm… Když jsem u něj viděl tu krabici s filmy, myslel jsem, že tam bude
mít něco zajímavějšího.“

„Třeba porno?“ z Harryho to vypadlo.

„Na co ty nemyslíš, Pottere? Spíš by mě zajímalo něco s trochu větší
uměleckou hodnotou… Než tohle… Už vidím, jak u toho Snape sedí a utírá si
slzy do toho umatlaného hábitu.“

Harry si to raději ani nepředstavoval a jen pozoroval jak se Malfoy snaží
zprovoznit promítačku a natahuje do ní pásku.

„Co to děláš?“

„Co asi, Pottere? Rozšiřuju ti tvůj rozhled, jednou mi za to poděkuješ.“

Ještě to tak.

Na zdi se pomalu objevily titulky.
Malfoy se rozvalil na pohovku.

„Tak na co čekáš, Pottere? Já tě neznásilním, o to se neboj.“

No…

Koneckonců co jiného by chtěl dělat?

Třeba to bude zábava.
*****
Byla.
Harry nikdy nic takového nezažil. V životě viděl opravdu jen málo filmů,
ale i to málo, co viděl, viděl sám. To ho moc nebavilo.
Ale takhle ve dvou to nemělo chybu.
Jasně Pretty Woman nebyl zrovna umělecký výkvět, ale docela ho to bavilo
a Harry se přistihl, že docela drží palce té prostitutce.

I když by to samozřejmě nikomu nepřiznal.
A Malfoyovi už tuplem ne.

Ale byla to zábava.

Hlavně ty Malfoyovi takřka šílené výbuchy smíchů u některých
„kýčovitějších“ pasáží. Harry ho nikdy takhle smát neslyšel. Působil
uvolněně.

Asi se tak i cítil.

A Harry vlastně taky.

Po filmu byl tak nějak… Zvláštně příjemně naladěn a vůbec se mu
nezamlouvalo, že by měl vstát a jít do společenské místnosti. Tak nějak
se předpokládalo, že tam ještě chvilku zůstanou a budou si „sdělovat
zážitky“.

„Panebože… To jsou ty heterácký vztahy vždy tak směšný?“ Malfoy pozvedl
oči někam ke stropu.

„Nesměj se, to byla osudová láska.“ samozřejmě to nemyslel zase tak vážně.

Prostě se jen tak bavili.

„Ty na tohle věříš, Pottere?“

„Nevím.“

Vlastně o tom nepřemýšlel.

„Stejně, když si představím, že zrovna TENHLE film si Snape schovává u
sebe v kabinetě.“ Malfoy navázal někde jinde.

„Třeba se mu líbí ta herečka.“

„Nebo ten herec, co?“

Výbuch smíchu.

Je to…

Zvláštní…

„Třeba ty pásky nejsou jeho.“ Harry ho bránil.

„A čí? McGonagallové?“

Opět výbuch smíchu.

Tak to spíš bude Harry věřit, že při „Nádherné ženě“ brečí Snape než
McGonagallová.
Ta opravdu ne.

Ještě chvilku se s Malfoyem bavili a pak…

„Někdy to můžeme zoopakovat, ne?“

„Jasně.“ nad odpovědí neváhal.

Jen prosím ať už to není Pretty Woman.

Ale večer strávený s Malfoyem nemusí být vůbec tak špatný.



A/N: Prosím!! Nekamenujte mě za promítání a Pretty Woman! Já jsem si
opravdu nemohla pomoci.