A tak vzplál oheň lásky Byl jsem si jist, že tě nedokážu opustit. Tenkrát tu noc, jsem ti slíbil, že tě ochráním. Tu noc jsem ti dal něco, co jsi ještě nikdy neměl. Byla chladná noc. Hvězdy se bály zářit a tak svůj ostrý svit schovaly pod šedými oblaky. Stáli jsme před sebou. Oči spojené v nevěřícném pohledu. Věděl jsem, že teď už nejde utéct, teď už víš, co k tobě cítím, teď už víš, že tě miluji. V tvých očích jsem viděl strach z následujícího, jenže to jsem v nich vidět nechtěl. Tu noc jsem tam chtěl zapálit ohýnek lásky. Náš ohýnek. Neviděl jsem ho a to mě ranilo, před tím jsem byl přesvědčen, že to dokáži. Do očí se mi hnaly slzy a já je nezastavil, věděl jsem, že by nebylo správné ukázat ti, že se za ně stydím. Přes slzy jsem tě strácel. Ta květina mojí lásky k tobě uvadala, cítil jsem, jak se její květ zavíral a jak se tiše sklonila k zemi. Slzy mi kanuly na hruď a já pochopil, že kdyby sny se staly skutečností, byl bych ten nejšťastnější muž na světě. Chtěl jsem ti dát něco, čím bych smazal ty léta nenávisti. Nevěděl jsem co. Byl jsem zoufalý a ztracený ve své vlastní prázdnotě. Bezradně jsem spustil ruce. Provinile sklopil hlavu. Stál jsem před tebou jako spráskaný pes. Nepohnul jsi se. Dostal jsem odpověď na otázku, kterou jsem si pokládal tolik probdělých nocích. Nezlobil jsem se na tebe, věděl jsem, že kdyby jsi mě miloval, stejně jako já tebe, řekl by jsi mi to. Ticho se stávalo nesnesitelným. Otočil jsem se. Při tom kroku mě bolelo srdce. Do chodidel, stejně tak do srdce, se zarývaly kamínky a já věděl, že pokud mě nezastavíš, tak tě už nikdy neuvidím. Nevím, co se stalo, ale při tom kroku jsem uslyšel, jak za mnou voláš, srdce rychle zacelilo ošklivé rány a já věděl, že už nejsem tou ubohou loutkou, teď někomu patřím, a že ty patříš mě. Stál jsem na místě. Neotočil jsem se. Slyšel jsem jak běžíš, praskání větviček. Zastavil jsi se těsně u mě, položil ruku na mé rameno, a já ucítil, jako by se vě mně něco změnilo. Tisíce motýlů vylétlo ze svého úkrytu. Otočil jsem se. Prosil jsem čas, aby se zastavil, a já mohl snít a přitom se dívat do těch zelených očí. Snažil jsem se přesvědčit svět, aby ztichl, abych nemusel slyšet bít jeho srdce, které oznamovalo každou ztracenou vteřinu. Do nebe jsem sesílal prosby, aby vyšly hvězdy a staly se svědky této chvíle. Hladil jsem tě po vlasech. A ty jsi se ke mně přitiskl, tak jako by jsi se bál. Vyšel jsem ti vstříc. Pažemi jsem tě obejmul. Za tu chvíli, co jsem tě objímal, jsem cítil, jak se květina naší lásky znovu rozkvétá a sílí. Ruce se mi třásly, oči zalité slzami hleděly do těch tvých a já ho tam viděl, ten ohýnek. Hořce jsem se usmál. Tak jsem ho tam přeci jen zapálil. Byl jsem si jist, že tě nedokážu opustit. Tenkrát tu noc, jsem ti slíbil, že tě ochráním. Tu noc jsem ti dal něco, co jsi ještě nikdy neměl. Tu noc jsem ti dal lásku, něhu a sebe.