Harry měl v první chvíli problém uvěřit, že Draco skutečně šel za Snapem
a že strávili celý večer v podstatě přátelským rozhovorem. Sám se k tomu
neodhodlal. Nebylo to ani tak z nedostatku odvahy, jako spíš tím, že
prostě nevěděl, co by měl vlastně říct. A tak se rozhodl využít Snapeovy
pozvánky na sobotní akci, i když neměl nejmenší tušení, oč vlastně půjde,
aby se alespoň připojil k Dracově omluvě a dal najevo, že celou událost
považuje za vyřešenou. Holky se připojily už z ryzí zvědavosti. Ginny
strávila většinu týdne přemýšlením, jaká událost by to mohla být,
Hermiona poctivě četla všechna oznámení v Denním Věštci, ale na žádnou
zmínku o akci, párty nebo koncertu nenarazila. Že by se jednalo o něco
soukromého? Týden plynul a i ty poslední zbytky vzteku mladých čarodějů
změnil v ryzí zvědavost.
A tak v sobotu už o půl osmé zašramotila zadní dvířka od Snapeova
kabinetu a čtyři přátelé vklouznuli do ponuré místnosti.
„Ahoj,“ pozdravil je Severus a jim jenom spadly čelisti. Profesor si dnes
sice nevzal mnoholičný lektvar, ale i přesto tak vypadal. Místo hábitu
měl na sobě mudlovské šaty – a ne jen tak ledajaké. Vínové kalhoty s
dírami a cvočky, oranžově batikované bílé tričko s velkým červeným
symbolem boha Šivy-Natarádži, tančícího v kruhu. Kolem pasu měl
šedo-modro-fialovou mikinu s kapucou, na rukách náramky s dřevěnými
korálky a na krku řetízek s velkým stříbrným symbolem Óm. V tomhle
oblečení vůbec nevypadal tak bledý a neduživý jako obvykle. Vlasy měl
spletené do malých copánků. Vypadal mladě, vypadal jinak a vypadal…
naprosto šíleně.
„Severusi, co to máš, u Merlina, na sobě?“ Ostatní upřeli pro změnu
pohled na Draca, konsternovaní neformálním způsobem, kterým profesora
oslovil. Jen proto, aby jejich zmatené pohledy sklouzly zpátky k učiteli,
který vypadal, jako by ho někdo právě vystrojil proti-bubáckým kouzlem
Riddiculus.
„Normální ohoz na akci, na kterou za chvíli vyrážíme. Vidím, že jste se
nemohli dočkat. Ještě, že jsem se stihnul připravit dřív.“ Zběžným
pohledem ohodnotil oblečení čtveřice. Draco měl černé džíny a tmavomodrou
saténovou košili, Harry volné plátěné kalhoty v tmavém khaki odstínu a
černé triko s šedomodrou spirálou na hrudi, Hermiona klasické džíny a
tmavočervené přiléhavé triko, Ginny mechově zelené manšestráky a světle
modrý svetřík.
„Vypadáte docela v pohodě. Pokud někdo chcete něco míň formálního, můžu
vám cokoliv půjčit… Razíme totiž na párty!“
Ostatní si mezi sebou vyměnili pohledy plněné směsí skepse a shovívavosti
k Severusovi, který působil dojmem, že zrovna dnes v noci chytil druhou
mízu, a pak zavrtěli hlavami. O pár vteřin později je už Severus vedl
jednou dlouhou podzemní chodbou; jednou z těch, které nebyly ani na
Pobertově plánku. Šli dlouho a pořád šikmo dolů, až po nekonečně dlouhé
době začala chodba zase stoupat.
„Kam vede takhle chodba, Severusi?“ zeptal se Draco. Oslovený jen
odvětil; „už tam budeme, však uvidíš.“ Před nimi se objevila zavřená
skalní brána, ale Severus jen cosi zamumlal a mohutné bloky kamene se
odsunuly do stran. Zmatení bradavčití studenti vyšli ven a uviděli…
asfaltovou silnici.
„Mudlovská silnice? Co to má znamenat?“ Ozval se tentokrát Harry.
„Je to trošku dál, nějak se tam dostat musíme. Vy se zaprvé přemísťovat
neumíte, za druhé veškerá přemístění v celém tomhle kraji Brumbál sleduje
a registruje. Nerad bych mu musel vysvětlovat, kde že jsme to vlastně
byli a jak to, že vás vůbec beru bez svolení ven z hradu.“ Mávnul hůlkou
a u krajnice se objevilo auto, doteď neviditelné díky skrývajícímu
kouzlu. Černý Opel Vectra C zablikal, když Severus stisknul tlačítko
centrálního odmykání na klíčkách.
„No tak, nasedat,“ mládeži, ať tam nedorazíme moc pozdě.
„Vy máte mudlovské auto?“ Vyvalil oči Harry, kterému to pořád ještě
nedocházelo, ani ve chvíli, kdy Severus otočil klíčky v zapalování a
vyjel.
„A umíte ho řídit?“ dodal záhy.
„K čemu by mi bylo auto, kdybych ho neuměl řídit,“ zasmál se Snape,
očividně v dobré náladě, a pak podal Harrymu kartičku, kterou měl v boční
kapse dveří.
„Dokonce i papíry, hehe.“ Harry chvíli zíral na řidičák, psaný sice na
jméno Jiří Král*, nicméně s fotografií, ze které se zcela neomylně
šklebila o pár let mladší umaštěná hlava Severuse Snapea. Jeli asi půl
hodiny a pak Severus sjel na lesní cestu a po ní pomalu, opatrně
pokračoval hluboko do tmy. Zdáli probleskovala jakási světla a ozývalo se
dunění, trošku moc rychlé a rytmické na to, aby to bylo hřmění bouřky.
„Takže teď dobře poslouchejte. Po dobu, co budeme tady, mi říkejte
Severusi a tykejte mi. Většina z těch pár mudlů, co tady potkáme, patří
mezi tu vzácnou menšinu, na které mi docela záleží.“
Na Harryho nechápavý pohled dodal: „Jsou to moji kamarádi. Žít mezi
čaroději s pověstí elitního Smrtijeda není žádná legrace. Takže mi na
přátelení nikdo jiný, než mudlové, v podstatě nezbývá. Ale nikomu ani
slovo, vážení. Takže… jdem.“
Smykem a půlotáčkou zabrzdil auto u okraje lesa, vypnul motor, zhasnul
světla a vyskočil ven. Popošli pár kroků za ohyb lesa a… Draco vykulil
oči. Připadal si rázem jako Alenka v říši divů. Byl jedním z čarodějů,
pro které současný mudlovský svět byl jakousi simultánní realitou, do
které nahlížel jen příležitostně. A Severus Snape se očividně rozhodl ho
dnes v noci protáhnout králičí norou.
Veliké podium, barevnými světly a UV lampami nasvícená louka s plachtami
pokreslenými mnoha různými obrazy, obrazci, symboly a některé prostě jen
změtí čar a fleků, které připomínaly kaleidoskop. Hluboce basové dunění
znějící v divokém rytmu ze sound systemu se prolínalo s mnoha podivnými
zvuky, z nichž některé byly zdánlivě úplně nemelodické, ale přesto v oné
rytmické změti tónů nepůsobily nemístně.
Tentokrát to byl Harry, kdo překvapil ostatní, když se zeptal: „Tohle je
trance?“
„Přesně tak. Převážně psychedelic trance, abych byl úplně přesný. Tahle
párty je zvukově hodně smíšená, zaslechnete tu i jiné styly; goa, jungle
a někde by tu měl být i chill-out stage. Tak pojďte, trochu vám to tu
ukážu.“
Čtveřice přátel se nestačila divit. Severus procházel mezi jednotlivými
aparaturami, stánky s pivem, občerstvením, ale i zajímavějšími artikly
jako by tu byl doma. Z pobleskující polotmy, která se mísila s kouřem
suchého ledu se nořily postavy, z nichž některé se se Severusem vesele
zdravili, našlo se i pár takových, co mu doslova skočily do náručí. Draco
konečně začínal chápat, jak to s tou jinou tváří vlastně myslel. Tohle
byl úplně jiný Severus Snape, než člověk, kterého dosud znali. Neobvyklá
hudba je ale uchvátila svou mocí dřív, než měli příležitost o tom začít
přemýšlet. Jen o několik minut později už poskakovali, kývali hlavami do
rytmu a kymáceli se na vlnách beatů prolínajících se s hlasy a jejich
ozvěnami, hudbou exotických divošských nástrojů a dalšími, mnohem hůře
identifikovatelnými zvuky, zřejmě ryze elektronického původu. Čas začal
plynout v rytmu hudby, stal se jakousi abstraktní, nedůležitou veličinou,
nevedoucí odnikud nikam. Zábrany, strach a vlastně celá každodennost a
její problémy, to vše ustoupilo kamsi do hluboko do pozadí. Byla tu jen
hudba, světla, postavy vynořující se a mizící v umělé mlze, vůně
chladného podzimního vzduchu, santálu a marihuany, pohlcující vše a
všechny na této louce hluboko ve skotských lesích. Draco už sotva popadal
dech, ale pořád se mu nechtělo přestat, cítil se být otrokem rytmu, a
přesto dokonale svobodný, spoutaný táhlými vysokými tóny v pozadí hudby,
a přesto uvolněný jako už dlouho ne.
Severus je za chvíli překvapil, když se vynořil s náručí plnou piv a
jointem v koutku úst. I přesto, že bylo poměrně chladno, vzali si do něj
všichni nabízené osvěžení s povděkem. Harry dlouho neváhal a vzal do ruky
i do pléna nabídnuté kuřivo. Hermiona ho probodla přísným pohledem a
trochu poodstoupila, byla si naprosto jistá, že s touhle podezřele
páchnoucí ruličkou cigaretového papíru nechce mít nic společného. Ginny
dvakrát lehce potáhla a rozkašlala se. Podala brčko Dracovi, ten jej
zdvihnul ke tváři a chvíli si ho zvědavě prohlížel. Váhal, ale nakonec
opatrně potáhnul a vrátil ho zpátky Severusovi. Ten potáhnul, na chvilku
zadržel dech a pak vyfouknul oblak dýmu.
„Ne, že to na mě prásknete. Dnes v noci jste tu jako mí kamarádi, a ne
jako studenti. Nedělejte nic, co se vám nelíbí a s čím byste později
mohli mít problém. Co se týče mne, tak když se bude ve škole někdo ptát,
tak jste tu nikdy nebyli, nic jste nedělali a vlastně se vůbec neznáme.
Jinak, osobně tohle,“ pokýval rukou ve které stále držel žhnoucí joint,
„považuji za poměrně neškodnou věc. Jednou za čas… Pomáhá mi to
relaxovat. Občas vůbec není od věci prostě jen tak vypnout.“
Harry se usmál a pokýval hlavou. O chvílích, kdy by pro klid mysli skoro
zabíjel, mu nikdo nemusel vyprávět.
„Netušil jsem, že jsi tak v pohodě, Severusi. Normálně působíš… docela
upjatě“, podivil se Harry.
„To víš, musím dbát na image. Ale každý se rád pobaví. A tady se dají
celkem lehce sehnat opravdu zábavné věci, třeba támhleten stánek je co se
slabých jedů týče, skoro vybavenější, než můj kabinet,“ máchnul rukou
směrem k obchůdku převážně s houbami, ovšem takovými, které by každý
normální houbař rozhodně nechal bez povšimnutí v lese. Všichni se zasmáli
a jak joint koloval stále dokola, připojila se nakonec i zvědavá Hermiona
a hovor sklouznul na nevázanou, pohodovou úroveň. Docela je překvapovalo,
že si mají opravdu co říct, a zábava rozhodně neváznula.
Ta noc byla… úchvatná. Neuchopitelně krásná, pronikavě intenzivní a
zdánlivě nekonečná. Mnoho hodin tance, další marihuana, trocha alkoholu –
skoro se jim ani nechtělo jít, když je Severus odtáhnul nad ránem k autu.
Cestou zpátky všichni mlčeli a trávili své zážitky. Dracův pohled se
zaseknul na krajině za oknem, kterou zrovna zalévalo svítání a zkrápěl
jemný, mrholivý déšť. Ginny na zadním sedadle usnula a Harry s Hermionou
tohoto částečného soukromí využili k decentnímu mazlení, na které oba
dostali úplně nehoráznou chuť. Všechno bylo jiné, jejich doteky byly
cítil jakoby s ozvěnou, zpomaleně… Ze snového, pozvolného, ale už ani
zdaleka ne decentního mazlení je vytrhnulo až Dracovo důrazné „ehm!“,
kterým je upozornil na to, že právě dorazili zpátky a že jejich soukromí
na zadních sedadlech je skutečně jen zdánlivé. Severus stál opodál a
potutelně se usmíval. I přesto, že měl za sebou probdělou noc, vypadal
odpočatý a šťastný.

-------------------------------------------------------------------
* (George King)