15. kapitola – Částečný člen


Ohromený Sirius vešel dovnitř obývacího pokoje.
„Kde máš Harryho?“ zeptal se James.
Sirius jen nevěřícně pokýval hlavou a rozhlédnul se po přítomných.
„Harry se vám omlouvá, ale nemůže se zúčastnit slavnostního přijetí,“
prohlásil po chvíli.
„Cože? Cožpak si neuvědomuje, že potom nebude právoplatný člen!“
vykřiknul James a vyskočil na nohy, „Kde je?“
„Přemístil se už pryč,“ odpověděl Sirius a posadil se.
„Jamesi,“ ozval se Brumbál, „sedni si prosím. A ty,“ otočil se na
Siriuse, „víš, proč se tak rozhodnul?“
„Nemám tušení, ale zdálo se mi, že se mu tím velmi ulevilo,“ vzpomněl si.
„Ulevilo?“ nechápal James.
„Jo, ulevilo,“ potvrdil.
„To se mi snad zdá! Já ho přetrhnu!“
„Jamesi!“ napomenul ho Brumbál, „Teď je důležité zjistit, proč se tak
rozhodnul a jestli v tom nemá náhodou prsty Voldemort. I když totiž není
právoplatný člen Řádu, tak je i tak člen, a to velmi důležitý.“
Snape si pohrdlivě odfrknul. James se na něj naštvaně otočil a sklenice
před ním praskla.
„Ber to jako varování,“ vyštěknul.
„Jamesi! Ještě jednou a-“
„Promiňte Brumbále,“ omluvil se.
„Potom se divíš, že je Harry, tak výbušný,“ rýpnul si Sirius.
„Ty se raději neozývej!“ varoval ho naštvaně James, „Měl jsi ho zastavit!“
„A jak si asi myslíš, že jsem to měl udělat? Nestačil jsem ani totiž
dokončit větu a Harry už byl pryč!“
Snape se spokojeně usmíval. Tak to tu ještě nebylo!
„To sis ani nevšimnul, že to chce udělat?“ vyštěknul James.
„Bože Jamesi! Už mě vážně štveš! Ne, nevšimnul jsem si toho! Já jím totiž
nejsem posedlý jako ty!“ zařval na něj. „Víš co? Měl by sis už konečně
najít nějakou ženskou!“
Snape se rozesmál.
„Ty jsi mi nerozuměl!“ zařval na něj James.
„To by myslím stačilo!“ okřikl ho Brumbál.
James se zarazil, to bylo úplně poprvé, co ho viděl naštvaného, a nejen
on.
„Ty Jamesi se už konečně uklidni,“ pokynul mu a poté se otočil na Snapea,
„Až bude příští schůze Smrtijedů, tak se pokus zjistit, jestli s tím
Voldemort něco nemá.“
Snape přikývnul.
„Takže pro dnešek rozpouštím Řád,“ oznámil jim a vstal.
Po chvíli v obývacím pokoji zůstali jen Sirius a James.
„Promiň, Jamesi, neměl jsem ti to před nimi říkat,“ omluvil se a poté
dodal, „i když to byla pravda.“
„Všechno?“
„Jo. Všechno,“ potvrdil mu a vstal.
„Kam jdeš?“ podivil se.
„Napsat Harrymu,“ oznámil mu a odešel z pokoje.

*

Harry se přemístil přímo do svého a Ronova pokoje, odkud se vydal dolů do
společenské místnosti. Jakmile se v ní objevil, tak se rozhlédnul a
spatřil Ginny, jak si čte nějakou knížku, a Rona s Hermionou, kteří se
věnovali sami sobě.
„Tak už jsem tady,“ usmál se a přisedl si k Ginny.
Všichni se na něj překvapeně podívali.
„Ale jak to?“ podivil se Ron, „Tu slavnost snad přesunuli?“
„Ne, nepřesunuli,“ usmál se, „rozhodnul jsem se, že se jí nezúčastním. To
byla totiž jediná možnost. Vypít ten lektvar byl až moc velký risk,
stejně jako ho nevypít,“ objasnil mu.
„Tak to jsem ráda, že jsi se nakonec takhle rozhodnul,“ usmála se Ginny a
políbila ho.
„Víš, že tato možnost mě vůbec nenapadla?“ pokývala hlavou Hermiona.
„Mě málem taky ne,“ usmál se, „Jsem zvědavý, jak na to zareaguje otec, že
jsem se k nim nepřidal,“ pokýval hlavou. „Asi bude nejspíš naštvaný, ale
ať si je! Mě je to jedno!“
„Harry, takhle bys neměl mluvit! Myslím si, že chce pro tebe jen to
nejlepší!“ napomenula ho Hermiona.
„Jen to nejlepší?“ nevěřil svým uším, „Ty si vážně myslíš, že-“
Ginny ho chytla za ruku a stiskla mu ji. Harry se na ni otočil a Ginny se
usmála.
„Pojď se projít po hradu,“ navrhla a vstala.
„Tak jo,“ usmál se a spolu s ní opustil společenku.
„Díky,“ řekl jí po chvíli procházení.
„Díky? Za co?“ divila se.
„Za to, že jsi mě zarazila. Poslední dobou jsem až moc výbušný,“ pokýval
hlavou.
„Všimla jsem si,“ usmála se a zatáhla ho do jedné nepoužívané učebny.
Sedli si na katedru a začali se líbat. Za nějakou dobu se, ale Harry
odtrhnul.
„Neslyšela si něco?“ zeptal se.
„Ne, nic. Proč?“
„Zdálo se mi, že slyším jakoby-“
Sova opět zaťukala na okno a byla ráda, že si jí konečně Harry všimnul.
Siriusovi sova. Seskočil z katedry a otevřel okno. Vzal ji poté do dlaně
a odvázal jí z nožky dopis. Sova ho vzápětí jemně klovla do prstu a
odletěla.
„Kdo ti píše?“ zeptala se Ginny, když zavřel okno.
„Sirius,“ ušklíbnul se, sednul si zpátky na katedru a schoval dopis do
kapsy.
„To si ho ani nepřečteš?“ divila se.
„A proč bych měl? Určitě se v něm píše, že se otec naštval a požaduje
vysvětlení, stejně jako všichni z Řádu,“ odpověděl nezaujatě.
„Ale i tak-“
„No, tak dobře,“ rezignoval a otevřel ho, „Harry,“ začal číst,
„respektuji to, že jsi se rozhodnul, že slavnostně nevstoupíš do Fénixova
řádu, ale i tak jsi jeho částečný člen. A proto po tobě budou chtít
všichni vysvětlení, hlavně James. Měl jsi vidět, jak zuřil! Raději se mu,
jak jen to bude možné, vyhýbej. Sirius,“ dočetl a podíval se na Ginny,
„Vidíš, říkal jsem ti to.“
„No jo,“ pokývala hlavou.
„Nedáš si máslový ležák?“ usmál se.
„Jasně!“ souhlasila s úsměvem.
Harry se zamyslel a vzápětí se mu objevily v ruce dvě láhve. Jednu dal
Ginny a z druhé se s chutí napil.
„Přemýšlel si někdy nad tím, odkud se ty věci, co přivoláš, berou? Třeba
jako tyhle láhve?“ zeptala se Ginny a napila se.
„Víš, že ani ne?“ podotknul Harry, „Myslím si, ale že to bude nejspíš
napsané v Nebelvírově knize.“
„Nedáme si něco ostřejšího?“ zeptal se po chvíli Harry šibalsky.
„Pane Nebelvíre, vy mě snad chcete opít?“ zasmála se.
„To bych si nikdy nedovolil,“ usmál se a políbil ji.
„Tak jo,“ souhlasila. „Ale co?“
„Co takhle Irskou whisky?“
Ginny přikývla, a tak ji Harry přivolal. Napil se jako první a poté podal
láhev Ginny. Takto si ji předávali celou dobu než ji úplně vypili.
„Řeknu ti, Harry, že na mě to vůbec… ale vůbec nepůsobí!“ zasmála se a
vášnivě ho políbila. Harry to nečekal a spolu s ní se svalil z katedry
dolů na zem. Podívali se na sebe a vzápětí se rozesmáli. Harry vrávoravě
vstal a pomohl Ginny se postavit.
„Přemístím nás do společenky,“ vyžbleptnul a objal ji.
Kolem nich se vzápětí objevil ohnivý kruh a oni se přemístili.
„Tohle není společenka,“ rozesmála se, když zjistila, že se ocitli v
Harryho a Ronově pokoji, kde už Ron spokojeně spal. Vzala Harryho za ruku
a spolu s ním si lehla do postele.
„Tak a teď se bude spát!“ usmála se.
„Jistě generále!“ zasmál se, zatáhnul závěsy okolo postele a objal Ginny.
Chvíli poté se už oba dva ponořili do říše snů.

„Můj pane,“ pokleknul Snape a políbil lem Voldemortova hábitu.
„Vstaň Severusi,“ pokynul mu, „Tak jak dopadlo slavnostní přijetí?“
zeptal se zvědavě.
„Žádné nebylo,“ odpověděl poslušně.
„Cože?“ Voldemort nevěřil svým uším.
„Jak říkám pane, žádné nebylo. Potter si to na poslední chvíli rozmyslel.“
Voldemort se na něj překvapeně podíval. Tak to jsem nečekal!
„Můžeš už jít!“ propustil ho.
Snape se ještě naposledy uklonil a odešel.
Voldemort vstal ze svého „trůnu“ a začal přecházet po místnosti. Chytré!
Velmi chytré! Nikdy bych nečekal, že se takto rozhodne! Je
inteligentnější než jsem si myslel! Čekal jsem, že ten lektvar buď vypije
nebo ne! Tak i tak by mi to pomohlo. Kdyby ho nevypil, tak by opravdu
začal ztrácet moc a já bych ho potom mohl snadněji zabít. A kdyby ho
vypil, tak by ho to ovlivnilo víc než Zmijozelova moc a ani ne za dva
měsíce by se ke mně přidal. Ale on ne! Divil se. Raději se nestal
právoplatným členem než aby riskoval. Zajímavé. I když má v sobě spoustu
Zmijozelských vlastností, tak Nebelvírské převládají. Už si nejsem, tak
jistý, jestli se ke mně vůbec někdy přidá! I když mi to Potter s tím
divadélkem a zničením jeho domu v Irsku stále více usnadňuje. Čekám co
podnikne dalšího. Ušklíbnul se. Co teď, ale s Harrym? Zamyslel se. No
jistě! Když opět začnu útočit na kouzelnická obydlí, tak ho to určitě
nenechá chladného a půjde jim na pomoc! I kdyby ho totiž Řád nebral na
akce, tak vycítí nadměrné používání černé magie! Usmál se. Pak si ho
chytnu a převychovám k obrazu svému. Klidně i násilím. Chladně se
rozesmál.

Harry se celý zpocený probudil a posadil se.
„Děje se něco Harry?“ zeptala se ho rozespale Ginny.
„Ne, klidně spi,“ prohlásil rozechvěle.
Ginny, ale místo toho, aby spala dál, tak se posadila a zadívala se na
Harryho.
„Vždyť ty se celý třeseš!“ zhrozila se, „Snad se ti nezdálo o Ty-víš-kom!“
„Jo, zdálo,“ potvrdil, „Víš, nikdy jsem si vlastně neuvědomil, jak může
být Voldemort nebezpečný,“ na chvíli se odmlčel a poté pokračoval, „když
chce dosáhnout určitého cíle, tak jde klidně i přes mrtvoly, a to
doslova. Teď mi už konečně došlo, proč Voldemort zavraždil tolik
budoucích sedmáků. On si totiž myslel, že se s otcem schováváme v Anglii,
a proto napadal kouzelnické rodiny, které měly syny stejně staré jako já.
Když zjistil, že to nejsme my, tak tu rodinu ze vzteku určitě zavraždil!“
vykřiknul, „Ginny, kvůli mně už zemřelo a stále umírá tolik lidí! A teď
bude ještě víc! Voldemort totiž jenom kvůli tomu, aby mě chytil začne
napadat kouzelníky! Všechno to je moje vina!!!“
„Ale Harry, to přece-“
„Je Ginny, je to moje vina! To mi nikdo nevymluví!“ skočil ji do řeči a
poté pokračoval, „Představ si, co by se stalo, kdybych nepřišel na tu
třetí možnost! To bych pohřbil kouzelnické společenství! Voldemort mi
totiž v tom dopise nelhal, skutečně bych přišel o svou moc a on by mě
potom lehce zabil! To by tu už potom nebyl nikdo, kdo by ho zastavil! A
víš, co je horší? Kdybych ho vypil! To bych se k němu potom přidal!
Voldemort by pak mohl uskutečnit ten svůj šílený plán!“
„Harry, prosím uklidni se,“ pevně ho objala.
Podíval se jí do uslzených očí a poté už jen šeptem dodal: „To otec
zapálil náš dům.“
Ron, kterého probudil Harryho křik, teď jen seděl s otevřenou pusou a
zíral na jeho zataženou postel. Po chvíli ticha vstal a rozhrnul závěsy
Harryho postele. Uviděl Ginny a Harryho, jak se stále objímají. Ti, když
zjistili, že se na ně dívá, tak se od sebe odtrhli.
„Za jiných okolností bych tě Harry asi přetrhnul, že je Ginny tady, ale
prostě nemůžu, potom co jsem všechno slyšel,“ oznámil mu. „Myslím, že
máme veliký problém.“
„Máme?“ divil se Harry.
„Jistě, to si snad myslíš, že tě v tom necháme samotného?“ pozvednul
obočí.
„Já s Ronem naprosto souhlasím a Hermi bude určitě taky,“ prohlásila s
úsměvem, „jsme v tom všichni čtyři.“
Harry se usmál a políbil Ginny.
„Tak a teď už můžeme jít konečně spát,“ usmál se Ron, lehnul si na svou
postel a poté s úsměvem dodal, „A zítra si ještě promluvíme o tom, proč
jste tak nehorázně cítit alkoholem.“

Děkuji Franky.J za opravu