Kapitola první
ZNIČENÝ OBRAZ

Venku za okny byl vidět pošmourný letní den. Zase pršelo. Harrymu tak
alespoň nepřišlo líto, že nesmí na krok z domu na Grimmauldově náměstí.
Do tak hnusného počasí by se ven nechtělo nikomu, a to se blížil konec
července. S ním samozřejmě i Harryho narozeniny, ale ten na ně ani
nepomyslel.
V nejbližší době by ho ze zasmušilosti mohli vytrhnout snad jen Ron nebo
Hermiona, ale ti přijedou bůhví kdy. Samozřejmě, že nebyl v domě sám.
Střídali se tu kouzelníci na hlídce, jak na obrtlíku. Často za ním taky
chodil Remus, ale s Harrym stejně nebyla řeč. Jediné místo, kde se cítil
trochu klidněji, bylo podkroví, kde sídlil Klofan v identické náladě jako
on.
První týden prázdnin ani nechtěl žrát, teď už to s ním bylo naštěstí
lepší.
Sice se mu ulevilo, že ho necelý týden po začátku prázdnin přesunuli na
bývalý hlavní štáb Fénixova řádu, ale teď když tu většinu dne bezcílně
bloumal po tmavém domě a hlavou se mu honily vzpomínky na Siriuse,
přemýšlel o tom, zda by mu na Zobí ulici nebývalo líp.
Z nudy a aby se pořád neobíral bolestnými vzpomínkami, už měl hotové
skoro všechny úkoly do školy. Tak za dva dny by se mohl začít prokousávat
zaprášenou knihovnou dole, pomyslel si cynicky.
Nejhorší byly pozdní večery, kdy se snažil usnout a nemyslet na to, že se
mu zas bude něco zdát. V noci se probouzel z nočních můr, celý zpocený a
mnohdy se převaloval v posteli až do rána, když nemohl znovu usnout.
Jizva ho však už delší dobu nebolela.
Odpoledne zanesl nějaké žrádlo Klofanovi a usadil se v kuchyni. Udělal si
nějaké topinky a míchaná vajíčka. Tak to dělal vždycky. Když dostal hlad,
šel si něco udělat raději sám. Kráturu raději naprosto ignoroval, v
opačném případě by ho totiž dávno vykopl oknem. Někdy mu uvařil Remus,
jemuž to celkem šlo.
Ten večer, když do sebe Harry bez zájmu ládoval svou skrovnou večeři se
objevil ve dveřích. Předevčírem byl úplněk, uvědomil si Harry, když
spatřil Lupinovu bledou tvář s kruhy pod očima.
„Ahoj, Harry.“
Harry něco s plnou pusou zahučel v odpověď. Lupin se posadil naproti němu
ke stolu.
„Přišel jsem tě na něco upozornit.“
Harry polkl.
„Tos nepřišel na hlídku?“
„To taky. Ale zítra večer tu nebudu. Ani Mundungus ne.“
Harry přimhouřil podezřívavě oči: „Tak kdo?“
„Severus Snape.“
„To je vtip?“
„Bohužel ne. Vím, že se nemáte zrovna v lásce, ale jednu noc to s ním
budeš muset vydržet. Nikdo jiný nemá čas.“
„To tu nemůžu být chvíli sám?“ vyštěkl Harry. Lupin si povzdychl.
„Jo já vím. NE,“ dodal Harry dřív než mohl Lupin odpovědět. „Dáš si
něco?“ zeptal se a kývl směrem k rozdělanému jídlu na stole.
„Možná později. Mimochodem, kam zmizel ten uječený obraz z haly?“
Harry se pohodlně opřel, zazíral do stropu jako by tam bylo bůhvíco
zajímavého a klidně odpověděl: „Nejspíš je roztřískaný dole pod okapem.“
„Jak se tam proboha dostal?“ zeptal se Remus udiveně.
„Vyhodil jsem ho z okna,“ odvětil Harry stále týmž tónem.
Lupin chvíli zaraženě mlčel.
„Jak si ho dokázal sundat ze zdi?“
„Já už sám nevím.“
„A proč jsi to udělal?“ Remus si uvědomil, že Harryho vůbec nepoznává.
„Už jsem té uřvané ježibaby měl plné zuby,“ odsekl Harry a začal sklízet
ze stolu.
Krátura tento dialog poslouchal pod stolem a začal si zase něco mrmlat.
Lupin ho však slyšel.
„Ó, to bylo hrozné, ano. Ten hnusný šmejd vyhodil mou milovanou paní.
Odporný, zlý, nečistý...“
„Kráturo, sklapni!“ vyštěkl na něj nevrle Lupin.
„Já nic neříkal, pane,“ uklonil se skřítek.
Hned na začátku prázdnin mu jasně vysvětlili, že novými pány tohoto domu
jsou Lupin a Harry. Ty teď musel poslouchat. Takhle naštěstí nesměl z
domu.
„Nechceš si promluvit, Harry?“
Harry otočený k němu zády byl chvíli zticha.
„Ne,“ odpověděl tiše a vyšel rychle z kuchyně.
Lupin se za ním starostlivě díval.

Harry se skoro celý další den snažil psychicky připravit na Snapeovu
přítomnost a umiňoval si, že si ho prostě nebude všímat. K večeru
zabrousil do knihovny a do oka mu padla velká černá kniha. Poté, co ji
rozevřel, zjistil, že se týká kouzelníků, věnujících se v minulosti černé
magii. Zaujatě se s ní posadil do salonu s hořícím krbem.
Přibližně o hodinu později za sebou zaslechl zvuk otevíraných dveří a
tiché kroky. Nenápadně sáhl do kapsy džínsů a vytáhl svoji hůlku. Když se
kroky přiblížily, rychle se otočil a svou hůlkou mířil do obličeje
Snapeovi. Severus na něj chladně zíral.
„Skloňte laskavě tu hůlku, Pottere.“
Harry si odfrkl, hůlku zase bleskově schoval a rozevřel knihu. Cítil na
sobě Snapeův pohled, ale ani nehnul brvou. Snape se po chvíli otočil a
zmizel ve dveřích. Harry chvíli zaujatě pozoroval zavřené dveře, ale pak
nechal uvažování o Snapeovi na později. V noci ho neviděl a ráno už v
domě byla Tonksová.