Kapitola osmnáctá
BEZ CESTY ZPĚT

„Co to s ním udělali?“ zašeptal Harry zděšeně.
Angela mu beze slova podala svou hůlku a bezvědomému Lupinovi
zkontrolovala dech, puls a otevřela víčka, aby se mu mohla podívat na
reakci zorniček.
„Sama nedokážu přesně určit, čím si prošel,“ odvětila konečně tiše a něco
začala hledat v malé brašně, kterou měla přehozenou přes rameno. „Raději
to nechtěj vědět,“ dodala skoro neslyšně.
Nejspíš našla, co hledala, protože vytáhla malou lahvičku s jasně
oranžovou tekutinou. Harry na ni podezřívavě zahlížel. Ta barva se mu
nelíbila.
„Po tomhle mu sice bude špatně, ale potřebujeme, aby byl při vědomí,“
reagovala Angela na jeho pohled. „Po tomhle se rozhodně probere a tlumí
to bolest.“
Otevřela Lupinovi ústa a násilím mu do nich nalila skoro celou lahvičku.
Hodnou chvíli se nic nedělo.
„Raději si pospěšte!“ ozval se z chodby Billův trochu nervózní hlas.
V tu chvíli začal Lupin kašlat a pootevřel oči.
„Remusi!“ zvolal Harry s neskutečnou úlevou. Remus na něj nevěřícně
pohlédl.
„Harry …“ vydralo se Lupinovi z hrdla těžce. „Co tady k sakru děláš?“
zamumlal chraplavě.
„Neboj se, my tě odtud dostaneme,“ povzbuzoval ho Harry a vrátil Angele
hůlku.
„Budete ho muset podpírat,“ prohlásila rychle. „Je to horší než jsem si
myslela …“
Harry se snažil předstírat, že její poznámku neslyšel. Angela vstala a
poslala dovnitř Billa. Oba pak podepřeli Lupina pod rameny a vytáhli jej
na nohy.
„Jak jste mě tu našli?“ zeptal se Remus a těžce se zapotácel.
„Dávejte na něj dobrý pozor,“ zasyčela Angela z chodby. „Ten lektvar má
vedlejší účinky.“
„Jaké vedlejší účinky?“ zeptal se Harry zamračeně, když Lupina vyvedli z
kobky.
„To je teď přece jedno!“ odsekla Angela. „Musíme co nejrychleji
vypadnout!“
Byla nervózní a měla strach. To, co teď udělala, už nemohla vrátit
zpátky. Vybrala si jednu cestu a ta druhá jí zůstala navždycky uzavřena.
Šla svižně v čele, Harry a Bill s Lupinem mezi sebou, co nejrychleji to
šlo za ní. Zabočili za roh chodby a dveře za níž se nacházelo schodiště
nahoru bylo čím dál blíž, když se dvířka rozletěly dokořán a do chodby
vletělo asi pět Smrtijedů. Zarazili se v půli kroku. Zamaskovaní
kouzelníci zůstali chvíli civět na bezvládné kolegy.
„A sakra,“ zamumlal Bill.
„Zpátky rychle!“ vykřikla Angela ve chvíli, kdy je Smrtijedi zbystřili a
pozvedli hůlky.
„Ale to budeme jako v pasti!“ odvětil Harry, ale to už klopýtali chodbou
zpět, zatímco se je Angela snažila krýt.
Málem smykem zabočili zpátky do příčné chodby ve chvíli, kdy se nad
jejich hlavami rozprskla jedna z pochodní. Angela je popoháněla kupředu.
„Až úplně na konec! Je tam tajný východ!“ zasykla na vysvětlenou.
Za nimi sílil dusot nohou a zmatený pokřik.
„Vždyť to byla Rosierová!“
„To se zbláznila nebo co?“
„Na to teď zapomeňte! Je s ní i Potter a ten zatracený vlkodlak!“
S poslední větou se Smrtijedi objevili v ohybu chodby přesně v momentě,
kdy se Harry s Billem zastavili na jejím konci.
„Alahamora!“ vyhrkla Angela zadýchaně s hůlkou namířenou na bytelnou zeď
před sebou. Bill s Harrym mezitím vyslali odzbrojující kletby na útočící
Smrtijedy. Protivníků však bylo příliš a kletba jednoho z nich zasáhla
Angelu, kterou to odhodilo ke zdi od právě se objevivších dveří a hůlka
jí vypadla z ruky.
V Harrym hrklo, ale silou vůle se donutil nevrhnout se k ní a dál se
bránit Smrtijedům, i když jednou rukou musel stejně jako Bill podpírat
Lupina. Angela se sice uhodila do hlavy, ale ne moc, takže se naštěstí
jen otřepala a vrhla se ještě na kolenou po své hůlce.
Mezitím však zasáhly Billa dva červené paprsky a on klesl na zem. Harry
teď přidržoval Lupina sám a už se viděl také na podlaze, když Angela za
ním pozvedla hůlku.
Přesně ve chvíli, kdy po nich všichni Smrtijedi vyslali kletby, před nimi
vytvořila ochranný štít, který se nápadně podobal tomu od Děravého kotle.
Kouzla s drnčením odlétla a Angela vyskočila na nohy.
„Rychle nahoru!“ vykřikla na Harryho, který si až teď všiml, že dveře
jsou otevřené a jsou jimi vidět příkré schody. „Tak dělej!“ pobídla je
netrpělivě, zatímco udržovala proti blížícím se Smrtijedům štít a
skláněla se k Billovi.
Harry jak nejrychleji dokázal odtáhl Lupina do dveří a začal se s ním
drápat nahoru. Angela probrala Billa, podala mu hůlku a pomohla vstát.
Ten zakýval, že je v pohodě a vrhl se za Harry. Angie se celá otřásla,
když dva Smrtijedi narazili se zaskučením do štítu a couvala do dveří.
„Tohle vám nemůže vyjít!“ zařval na ni jeden z nich. Po hlasu poznala
Luciuse Malfoye. „Toho budeš proklatě litovat!“ zaslechla ještě jekot
Bellatrix Lestrangeové, než naráz povolila štít a zavřela dveře.
„COLLOPORTUS!“ zaječela setinu vteřiny před dutým nárazem na dřevo.
Pak se klopýtavě otočila, protože se jí začínala motat hlava a pracně se
vydala do schodů za Harrym a Billem, který už mu pomáhal s Lupinem seč
mohl.
„Běžte úplně nahoru!“ volala na ně. „Jiných dveří si nevšímejte!“
„Dobře, Angie!“ odvětil jí někde shora Harry. „Ale pospěš si za námi!“
„To se ti to řekne,“ ucedila si Angela pro sebe a soustřeďovala se na
každý krok. Přece jen se nejspíš do té hlavy praštila trochu víc než
původně myslela. Za ní se ozývaly pravidelné rány na dveře. Dřevo na nich
začínalo praskat.
***

Draco se na přemisťovacím prostranství před hradem, objevil poněkud
hlasitěji než obvykle. Začínal být pořádně vyvedený z míry. S Claire
Nottovou čekali na Angelu čtvrt hodiny, a pak to vzdali. Usoudili, že už
může být na hradě, Claire ji totiž v ložnici nenašla.
Draco měl však špatné tušení, byl nervózní a naštvaný. Claire se objevila
vedle něj a oba se vydali k bráně. Pak se však na místě zarazili, když si
uvědomili, že je nekontroluje hlídka. Mladý Malfoy už tak dost nevrlý
zamířil k jedné stojící postavě u zdi s rozsvícenou hůlkou.
„To tady chrápete nebo co!“ vyštěkl uštěpačně a vzápětí na to vytřeštil
oči.
Smrtijed měl zavřené oči a vypadal jako socha. Nereagoval ani na jeho
hlas.
„Draco, co to má znamenat?“ ozvala se od druhého Smrtijeda Claire.
„Tak to nevím, ale nic veselého to nebude,“ zahučel Draco a namířil na
Claireina otce hůlku.
„Enervate,“ zamumlal a Smrtijed otevřel oči. Stále se však nehýbal.
„Co se děje!?“ zeptal se znovu Draco, ale Nott jen koulel očima. Pak mu
to došlo a uvolnil svěrací kouzlo, které na něm bylo. Smrtijedův obličej
se okamžitě stáhl zuřivostí.
„Ty! To vám přeskočilo nebo co?“
„O čem to tu mluvíte?“ mračil se Draco.
Claire mezitím vedle probírala Goylea.
„Koho jste to sem přivedli? Proč jste nás omráčili?“ vřískal Nott.
„Kdo?“ stále nechápal Draco.
„Přece ty a mladá Rosierová!“
Draco zbledl víc než obvykle, ale jinak se pevně ovládal.
„Já jsem teď přišel s Claire!“ odporoval hlasitě.
„Je to pravda, tati,“ ozvala se přicházející blondýnka.
„Ale to …“ vrtěl hlavou Smrtijed.
Vtom se z hradu ozval křik. Všichni sebou škubli a pohlédli na temný
obrys, kde se postupně od zdola rozsvěcovaly světla.
„Něco se děje,“ usoudila Claire.
Draco si odpustil uštěpačnou poznámku.
„Měli bychom hned zjistit co. Jdeme!“ rozkázal její otec a rozběhli se
přes nádvoří k druhé bráně.
***

Zpocený a udýchaný Harry vzhlédl, když před sebou náhle zaregistroval
zeď. Schodiště tady konečně končilo. Po jeho levé ruce byla malá dvířka.
Lupin, kterého podpíral pravou rukou si něco mumlal a zezadu jej
přidržoval Bill. Harry se ohlédl a spatřil Angelu, která se celá rudá
doškrábala za nimi. Z místa, kde jí začínaly vlasy, jí po spánku stékal
úzký pramínek krve.
„Někdo musí jít zjistit, jestli je čerstvý vzduch,“ vyrážela ze sebe mezi
prudkými nádechy Angela.
„Já tam nakouknu,“ rozhodl Bill Weasley rázně, i přesto že se trochu
motal a s tasenou hůlkou se protáhl kolem Harryho. „Alahamora,“ zamumlal
tiše a dvířka se s tichým skřípěním otevřela. Bill jimi vyklouzl a Angela
ještě vyšla ty poslední dva schody, aby se podívala na Lupina.
„Do schodů sice šel, ale dělám si o něj starosti,“ šeptal Harry. „Vypadá
jako zfetovaný,“ dodal zachmuřeně.
„To taky vlastně je,“ pokývla Angela klidně. Harry vytřeštil oči. „Musela
jsem ho omámit, aby necítil bolest,“ bránila se. „Jinak by jsme s ním
nehnuli z místa.“
Bill se objevil ve dvířkách tak náhle, že sebou oba škubli.
„Je tu chodba se spoustou dveří,“ hlásil co nejtišeji, ale podmračeně.
„Vypadá to tu až příliš klidně.“
„Dobře. Půjdu zase první,“ řekla Angela a párkrát se zhluboka nadechla,
aby alespoň trochu zklidnila prudce bušící srdce. Vyšla do chabě
osvětlené chodby a Bill, který se znovu přidal k Harrymu v podpírání
Lupina, za ní.
Angela se dala chodbou doprava a mohla v tuhle chvíli být jen vděčná za
to, že do výcviku Smrtijedů patřila i perfektní znalost celého hradu. Jen
doufala, že tam kam chtěla dorazí dřív než Smrtijedi. Minula patero
různých dveří, až dorazila k velkým dubovým a přitiskla na ně ucho.
Vypadalo to, že je tam klid. Tyhle by se měly dát normálně otevřít jestli
si dobře pamatovala, ale ty další …
Úvahy jí přetrhly tlumené hlasy, odněkud z druhého konce chodby. Už bez
rozmýšlení rozrazila dveře a bleskově velkou halu obletěla pohledem za
pomocí naplno rozsvícené hůlky. Byla to tmavě zelenou barvou omítnutá,
studená místnost se starými pochmurnými obrazy a několika černými křesly.
V rozích se hromadil nějaký starý nábytek. Nikoho neviděla, tak už
pobízela Harryho, ať jdou dovnitř. On i Bill rovněž rozsvítili hůlky a
spatřili na opačné straně místnosti troje dveře.
Naneštěstí ve chvíli, kdy Angela zavírala křídlo dveří, kterým vešli,
zaslechla otvírání jiných a poznala, že je pozdě.
„Támhle!“ vykřikl někdo, kdo zahlédl škvíru mezi křídly dveří velké haly.
Angela zamkla a otočila se k Harrymu.
„Ty prostřední!“ vykřikla ve chvíli, kdy se rozletěly dokořán dveře vlevo
i vpravo od těch, které Angela určila a do místnosti naklusal dobrý tucet
Smrtijedů.
„Mdloby na vás!“ vyhrkla asi polovina z nich, ale kletby se odrazily od
štítu, který Angela spolu s Harrym na poslední chvíli vytvořila.
Smrtijedi sklonili hůlky, když zaslechli stejně jako Harry a ostatní
náraz na dveře za nimi. Na tvářích se jim objevily škodolibé úsměšky.
Jeden z nich švihl hůlkou a v hale se naplno rozsvítily všechny staré
pochodně.
„Tak nebylo už dost té hry na honěnou?“ pronesl chladně Lucius Malfoy.
Angela naznačila Harrymu, ať udržuje štít a zpevnila co nejrychleji a jak
nejlépe dokázala dveře za nimi. Harry mezitím upřeně zíral na dva
Smrtijedy, kteří stáli v popředí a silou vůle krotil vztek, který se v
něm zvedal.
„To vám nepomůže!“ zachechtala se Bellatrix Lestrangeová, když postřehla
o co se Angela snaží. „Jste v pěkné pasti, vy naše myšičky!“
„Bille, polož Lupina za to křeslo,“ zasykla Angela, pokývla hlavou k
místu, které bylo pod ochranou jejich štítu i mimo pohled Smrtijedů, a
poté se postavila vedle Harryho.
Lucius si shodil kápi z hlavy a zabodl do ní pohled.
„Drahá Angela zřejmě pozapomněla, co dělá náš Pán se zrádci,“ ucedil
ledově.
„Tohle sis dost podělala, děvenko,“ přidala se Bellatrix, která rovněž
odkryla svou tvář. „Tvoje maminka z tebe nebude mít radost.“
Angela zarytě mlčela.
„A pan Potter,“ odvrátil svůj pohled Malfoy starší jinam. „Dlouho jsme se
neviděli. Jak se daří vaší tetě?“
Harry ztuhl, ale neřekl ani „ťuk“.
„Neumíte mluvit?“ vyštěkla Lestrangeová.
Harrymu se vzteky tmělo před očima. Tihle dva … tihle dva … mu zabili
skoro celou rodinu! Bill se postavil za ně, napůl tváří ke Smrtijedům,
napůl k otřásajícím se dveřím.
Přítomní Smrtijedi mohli pomoct svým druhům otevřít dveře hned, ale to by
museli násilím prolomit štít, který před nimi vytvářel Harry a to by byla
zbytečná námaha, když stačilo jen počkat, až další Smrtijedi odlákají
jejich pozornost.
„Možná, že je tvoje matka za těmi dveřmi,“ pokračovala Bellatrix jízlivě.
„A ještě neví, kdo nás sprostě zradil. Nepřipadá ti kruté, jí takhle
ubližovat?“
Angela zaťala zuby, aby udržela vzteklá slova v hrdle, ale Harry si
všiml, že se jí chvěje ruka, ve které drží hůlku. Podle toho poznal, že
svoje nervy jen tak tak drží na uzdě a už nejspíš není schopná nic
vymyslet, Lupin, který se zpoza křesla kolem sebe rozhlížel mžouravým
pohledem jako noční výr probuzený v poledne, už teprve ne, takže jeho
jediná možnost byl Bill. Jakou ale mají šanci proti takové přesile?
Zvlášť když on sám má co dělat sám se sebou. Stále odolával nutkání
vrhnout se Lestrangeovou nebo Malfoye a zabodnout jim svou hůlku do těch
vysmívajících se očí, až by začali řvát bolestí.
Angela začínala propadat bezmoci. Nedostanou se odtud. Přivedla je oba do
záhuby. Harryho, Billa a s nimi i sebe.
Ve chvíli, kdy Harrymu probleskl hlavou zoufalý nápad, dvoukřídlové dveře
za nimi s rachotem povolily. Bill s Angelou se obrátili proti nově
příchozím Smrtijedům s vědomím, že teď záleží na tom, kdo bude rychlejší.
„EXPELLIARMUS!“ vyřklo najednou patero hlasů, kouzla se s třeskotem
střetla ve vzduchu a odlétla do všech stran místnosti. Ze zdi i stropu
odlétly kusy omítky spolu se spoustou prachu, který na moment zamlžil
celou místnost.
Toho Harry okamžitě využil, skoro proti své vůli povolil ochranný štít a
vrhl se na stranu těsně kolem Lupina, přes kterého přehodil neviditelný
plášť, který skoro světelnou rychlostí vytáhl z kapsy.
„Impedimenta!“ vyštěklo několik Smrtijedů ve chvíli, kdy si všimli
chybějícího štítu. Angela s Billem se od obrany dveří otočili pozdě a
kouzla je odhodila každého na jednu stranu místnosti. Bill se odkutálel
mezi staré židle a stoly někde v rohu, které se na něj s rachotem
sesypaly. Angela, kterou zasáhly dvě kouzla, prudce narazila do zdi a
spadla tak nešťastně, že si vymkla pravý kotník. Hůlka jí přitom vypadla
z ruky a někam se svižně odkutálela. Harry sice odstranil z cesty Notta a
na druhé straně znehybnil nějakou Smrtijedku, ale když se otočil k
dalšímu štíhlému příchozímu z chodby, který neměl smrtijedskou masku a
obličej mu kryla jen kapuce, Lucius Malfoy na ně líně vyslal odzbrojovací
kouzlo a jeho hůlka hladce odlétla do jeho dlaně.
Čtyři postavy v kápích se vrhly do rohu, kde po chvíli zpod kusů židlí
vylovili otřeseného Billa Weasleyho a po menší půtce mu rovněž odebrali
hůlku.
Harry sebou hodil za nejbližší křeslo, když po něm Bellatrix vyslala
smrtící paprsek zeleného světla, který jeho chabou ochranu roztříštil na
kusy.
„Ne!“ zařval vztekle Malfoy. „Nezabíjet!“
Bellatrix se nespokojeně zašklebila. Angela prudce oddechujíc seděla na
zemi u zdi a stihla už jen zahlédnout, jak něčí ruka shrábla její hůlku
ležící nedaleko napůl pod křeslem. Lucius Malfoy a dva z příchozích
Smrtijedů ji drželi v šachu.
Mladík bez masky si shodil kápi z hlavy a nevěřícně se rozhlédl kolem
sebe.
„Právě včas, Draco!“ zvolal jeho otec škodolibě. „Určitě se rád uvidíš se
svou snoubenkou! Která bude co nejdříve bývalá, samozřejmě,“ dodal s
úšklebkem.
Draco beze slova zabodl pohled do Angely, která upřeně civěla na podlahu
a opatrně si ohmatávala kotník. Billa drželi pevně tři Smrtijedi a k
Harrymu, který se mezitím pomalu postavil, se blížili s napřaženými
hůlkami další čtyři.
Na Lupina prozatím všichni tak nějak pozapomněli.
„Tvoje máti se bohužel zatím nedostavila, to je škoda,“ protáhla
Bellatrix naoko lítostivě, když bedlivě prohlédla obličeje příchozích.
„Opravdu bych chtěla vidět její výraz, kdyby tohle spatřila na vlastní
oči.“
Angela, opírajíc se o zeď, vrávoravě vstala a zasykla bolestí, když
přenesla váhu na zraněnou nohu. Hrdě zvedla hlavu. Malfoy starší
přistoupil na metr k ní a hůlkou jí mířil přímo do obličeje. Za jeho
ramenem zaregistrovala další bledou tvář, ale za žádnou cenu by se na
Draca nepodívala.
„A já vás chtěl přijmout do své rodiny jako vlastní dceru,“ prohlásil
Lucius studeně.
„To si radši vezmu nějakého motáka, než patřit do vaší povedené rodinky!“
zasykla Angela, která už se nemohla udržet.
Luciusův výraz doslova zmrazivěl. Sklopil hůlku, přistoupil k ní a vrazil
jí tak silnou facku, že znovu spadla na zem. Harry sebou škubl a
Bellatrix se spokojeně zachechtala. Draco scénu sledoval naprosto
bezvýrazným pohledem.
„O rodině Malfoyových se budete vyjadřovat slušně, slečinko,“ ucedil
Malfoy a vztáhl na ležící Angelu hůlku.
„Opovaž se jí ještě dotknout, ty hajzle!“ ozval se Harryho zlostný hlas
nečekaně. Už toho začínal mít dost. Neměli sice nijak růžové vyhlídky a
začínal vážně pochybovat, že se odtud nějakým způsobem dostanou, ale
nemohl se dívat, jak ten parchant ubližuje Angele.
Luciuse Malfoye to tak překvapilo, že se zastavil v půli pohybu hůlkou a
obrátil hlavu po hlase. Bellatrix na Harryho rovněž nevěřícně zahlížela.
Upíral na ně planoucí pohled a vůbec nevnímal šestero hůlek, které na něj
mířily. Chvíli na něj bez hlesu civěli, a pak Luciusovi trochu svitlo.
„Nechcete mi snad říct, Pottere, že vám na téhle couře záleží?“ otázal se
Malfoy nevěřícně.
Harry viděl, jak Angela na zemi nepatrně vrtí hlavou, ale bylo mu to
jedno.
Bellatrix přejížděla pohledem od Harryho k Angele a zase zpátky, když jí
to náhle došlo.
„No, to si z nás musíte dělat srandu! Ty a .. a … a on!“ Bellatrix se
začala zajíkat v záchvatu smíchu. „To snad není možný!“ řehonila se jako
šílená. „Oni jsou do sebe zabouchnutí, cha cha cha, já to nevydržím!“
Opravdu vypadala, jako by se za chvíli měla složit smíchy. Harry se třásl
vzteky, Angela na Bellu upřeně hleděla se zvláštním výrazem a vztek
Dracova otce rostl. Bill se přestal vzpírat svým věznitelům a nechápavě
začal sledovat rozhovor.
„Co to plácáš za nesmysly, Bellatrix!?“ vyštěkl na stále se řehonící
Smrtijedku.
„Jen se … jen se na ně podívej, Luciusi!“ vyrazila ze sebe Bella mezi
dvěma prudkými nádechy.
Luciusovi došlo, že bude mít nejspíš pravdu, ale rozhodně mu to nebylo k
smíchu.
„To nemůže být pravda …“ vydechl nevěřícně.
„Ale, Luciusi, tak si to tak neber,“ chlácholila jej Bella, která stále
zadržovala smích v hrdle. „To je přece normální, že se dva mladí lidé do
…“
„Zmlkni, ty huso!“ vyjel na Lestrangeovou Malfoy. „To je … to je urážka!“
zabodl pohled do Angely. „Já ti chtěl dát svého syna a ty se taháš celou
dobu s tímhle prašivým psem!?“
„Ano!“ odsekla Angela, aniž by doopravdy chtěla něco říct. Vyjelo to z ní
samo. „A laskavě ho neurážejte, vy sobecký, namyšlený a neschopný …“
„Neradil bych ti tu větu doříct, Angelo,“ přerušil ji poprvé za celou
dobu Draco. Z tónu jeho hlasu se nedalo poznat, co právě cítí. Jeho otec
se na něj obrátil.
Angela se na něj také podívala a došla jí řeč. Uvědomila si rozsah dopadu
toho, co udělala a nebylo jí z toho zrovna nejlíp. Harry postřehl nějaký
pohyb za křeslem, kde nechali Lupina. Na neskutečně krátký moment
zachytil Remusův pohled, jak poodkryl neviditelný plášť a jeho vztek
najednou vyprchal.
„Draco, opravdu mě mrzí, koho jsem ti vnutil za snoubenku,“ prohlásil
Lucius o poznání klidnějším hlasem. „Co nejdříve …“
Jeho další slova už Angela neslyšela, protože jí v hlavě zaburácel
Harryho hlas.
Drž se při zemi!
Vůbec nad tím nepřemýšlela a přitiskla se tváří k zemi ve chvíli, kdy se
na podlahu vrhl i Harry a skoro zároveň místností prolétl záblesk
stříbrného světla, ozvala se dunivá rána připomínající výstřel a podlaha
se pod nimi mírně zachvěla. Angela nejistě zvedla hlavu.
Veškerý nábytek byl na kusy, ze stropu se sypal prach a uprostřed
Smrtijedů ležících všemožně na zemi se objevil poněkud prkenně stojící
Lupin, když ze sebe shodil neviditelný plášť.
„Tohle mě naučil Brumbál,“ pousmál se s námahou. „Já věděl, že se to bude
hodit.“
Harry vyskočil ze země, vyškubl cestou Luciusovi z kapsy hábitu svou
hůlku a vrhl se k Billovi, který byl bohužel také v bezvědomí jako
Smrtijedi. Neměl jej jak varovat.
Lupin nacpal plášť do potrhaného hábitu.
„Pospěšte si. Nejsem tak mocný jako Brumbál. Za chvíli se proberou,“
nakázal Lupin a Angela nesmírně opatrně vstala. Remus nejprve probral
Billa, pak vrátil Angele hůlku se slovy: „Ten váš lektvar začal konečně
pořádně působit, Angelo.“
„Až přestane, tak vám bude strašně, to vám garantuju,“ zamumlala Angela.
„A teď padáme.“
„Co to sakra bylo!?“ zaslechli z chodby něčí hlas a kroky. „Šlo to
odtamtud!“
Smrtijedi v místnosti se začínali hýbat.
Bill s Lupinem už na nic nečekali a bez řečí se vrhli k prostředním
dveřím. Za nimi se vydal Harry podpírajíc Angelu, která těžce kulhala.
Bill dveře bez problémů otevřel a vrazili do krátké, ale nepřiměřeně
široké chodby osvětlené několika pochodněmi, na jejíž druhé straně byla
mohutná mříž, skrz kterou viděli další užší chodbu, která končila rudě
svítícími dveřmi.
Udělali jen několik kroků a zaraženě se zastavili. Rozeznali totiž, co to
osvětlují pochodně a vrhají tak prapodivné stíny. Z obou stran chodby
trčely ze zdí těsně jeden vedle druhého asi třicet centimetrů dlouhé,
ostré bodce.
„To nevypadá dobře,“ poznamenal Harry.
Angelu bodce rovněž překvapily.
„To tady posledně nebylo,“ pronesla tiše.
„Cože?“ otočil se na ni Remus.
„To nic. Nevšímejte si toho. Jdeme!“
„Jsi si jistá?“ zeptal se Bill.
„Ne,“ zahučela Angela. „Ale je to lepší než se vracet.“
Spěšně se tedy vydali chodbou k mříži, ale byli sotva v polovině, když se
ozval podezřelý skřípot a zdi s bodci se začaly posunovat směrem k nim.
„A kurva …“ komentoval to Bill Weasley a už doslova sprintoval k mříži.
Do místnosti, kde se ze země těžce zvedali omráčení Smrtijedi, přiběhla
nová posila a zahlédla uprchlíky.
„Za nimi!“ vyštěkl někdo.
„Harry, dveře,“ vydechla ztěžka Angela, protože kvalt, kterým
postupovali, jí rozhodně nedělal dobře. Pustila se ho, Harry se prudce
obrátil a na poslední chvíli zavřel dveře za nimi před jakousi podezřelou
kletbou.
Bill zkoušel na mříž pár kouzel, ale stále se mu ji nedařilo otevřít.
Angela už se na to nemohla dívat. Bodce se sunuly sice pomalu, ale jistě.
Dokulhala k nim.
„Uhněte,“ ucedila a počkala až Bill a Lupin odstoupí. „BOMBARDA!“ zvolala
a mříž se celá vytrhla ze zdi, odletěla na stranu a zarazila se až o
lesknoucí se bodce. „Takhle se odemyká,“ zasykla Angela a otočila se ke
dveřím, za kterými už byl slyšet hluk a zvuky dobývání.
„Dělejte, běžte,“ pobízela je netrpělivě a nespouštěla dveře z očí. „Za
těmi červenými dveřmi je nová přemisťovací místnost,“ sypala ze sebe,
zatímco Bill a Lupin prošli otvorem po mříži do další chodby. Harry u ní
pořád postával. „Doteď ji používal jen Voldemort. Odemknete ji tak, že …“
Její slova přerušilo cvaknutí a dveře se rozlétly dokořán.
„Mdloby na tebe!“ vyhrkl Harry i Angela najednou a první Smrtijed se
složil vedle dveří.
„Colloportus Esto!“ vyštěkla Angie rychle a dveře se znovu zavřely, ale
do chodby mezitím stihla vběhnout další Smrtijedka. Lupin a Bill se
chtěli vrátit k nim na pomoc, ale Angela vykřikla: „Ne! Běžte!“
Harry mezitím odvrátil omračující kletbu Smrtijedky stranou.
„Tak jděte!“ vykřikla ještě jednou a otočila se k protivníkovi.
Vykouzlila zase jeden ze svých účinných štítů a podívala se na Harryho.
Bodce už byly na tak dva metry od nich.
„Musíte říct Alahomora i pozpátku.“
„Co?“ nechápal Harry.
„Alahomora aromohala. Tímhle kouzlem odemknete ty dveře. A teď už běž!“
„Na to zapomeň! Já tě tu nenechám!“ ohradil se Harry.
Štít zadrnčel pod další kletbou. Když Smrtijedka poznala, že její kletby
přes štít neproniknou, otočila se ke dveřím, za kterými nadávali její
kolegové, ale ke svému údivu je nedokázala odemknout. Bill s Lupinem už
mezitím mířili k červeným dveřím. Remusovi už začínalo být zase špatně a
Bill ho musel podpírat.
„Ale necháš! Musíš pomoct Billovi s Lupinem, lektvar přestává působit. Já
to zvládnu, Harry! Vypadni!“ prohlásila Angela rozhodně.
„Ale …“ začal znovu Harry.
„Slíbil jsi, že uděláš, co ti řeknu, tak už k sakru běž!“ zvolala Angie s
prosebným výrazem.
Harry už neřekl nic. Jen na ni vrhl poslední pohled a rozběhl se za
Lupinem a Billem. Uviděl, že má Angela pravdu. Remus už se skoro kácel k
zemi.
Angela nechala zmizet svůj štít, Smrtijedka se k ní v tu chvíli obrátila
od dveří, jako by to vycítila a vyslala odzbrojující kouzlo.
„Impedimenta!“ vyhrkla Angela ještě ve chvíli, kdy se kouzlu vyhýbala.
Postavu v kápi její kouzlo zasáhlo možná víc, než sama Angela chtěla.
Smrtijedka odletěla na stranu a zastavily ji až čtyři bodce, na které se
s nechutným zvukem nabodla a hůlka jí vypadla z ruky.
Angela sebou vyděšeně škubla, když uslyšela bolestné zasténání. Nechtěla
nikoho zabít … A ten hlas … Někoho jí připomínal.
Zdi se k jejímu překvapení zastavily ve svém pohybu k sobě. Konce jejich
bodců byly teď navzájem od sebe sotva dva metry. Na dveře se dál ozývaly
prudké rány.
Harry už mezitím odemkl ty červené a pomohl do ní Billovi s Lupinem.
„Zvládneš se s ním přemístit sám?“
Bill přikývl, hodil si Lupina, který už byl skoro v bezvědomí na záda a v
tu ránu byl pryč. Harry se otočil a zahleděl se otevřenými dveřmi k
místu, kde nechal Angelu. Ta stála jako socha v chodbě s bodci, které už
se však naštěstí nehýbaly.
„Angelo!“ zavolal na ni, ale jako by ho neslyšela, rozkulhala se úplně
opačným směrem, k otřásajícím se dveřím. „Angelo, vrať se!“ zařval
vyděšeně.
Jelikož na jeho volání vůbec nereagovala, rozběhl se z kletbami
procezovanými mezi zuby zpátky.
Angela mezitím spěšně pojistila dveře ještě ochranným štítem a opatrně
přistoupila ke sténající postavě, která k ní zvedla pomalu hlavu. Angela
jí třesoucí se rukou shrnula kápi i s maskou dozadu a v tu chvíli by se v
ní krve nedořezal.
Dívala se do tváře své matky.
Za ní se ozval spěšný dusot nohou, ale vůbec jej nevnímala, stejně jako
rány na dveře.
„Mami …“ zachraptěla Angela skrz stažené hrdlo. „Já … já jsem nevěděla …“
bezradně se zadívala na hroty trčící matce z hrudi a břicha.
Mary Rosierová namáhavě dýchala a svou dceru pozorovala, k její
nechápavosti, poprvé za celou dobu od jejího příjezdu do Anglie laskavě.
Harry zůstal stát za Angelou a měl chuť ji popadnout a odtáhnout do
kruhové přemisťovací místnosti třeba i násilím, ale na druhé straně se mu
do toho vůbec nechtělo.
„Angie, dcerko …“ vydala ze sebe Mary. „Nevyčítej si to …“
„Co?“ nechápala Angela a vší silou zadržovala slzy, co se jí hrnuly do
očí.
„Věděla … věděla jsem to,“ sípala Mary. „Že se tohle stane …“
„Ale jak …“
„Nejsi jediná, kdo má jisté sny,“ zarazila ji matka s prchavým úsměvem.
„Sice nejsem tak silná jako ty, ale …“ Mary se ošklivě rozkašlala. Z úst
jí začal vytékat pramínek krve.
„Mami, nenamáhej se,“ řekla Angela tiše. „Prosím tě. Třeba ještě …“
„Ne, nech mě … mluvit. Poslouchej,“ odporovala Mary překvapivě rázně a
chytila ji za paži. „V mém pokoji … ten obraz … Výjev ze Salemu … Je tam
dopis, přečti si ho …“
„Dobře, mami, ale …“ Angela byla zoufalá. Co to jen udělala?
Mary střelila pohledem ke dveřím.
„Teď už běž. Nesmí tě chytit. Běž.“
„Ne, přece tě tu nenechám!“ vykřikla Angela.
„Miluju tě, dcero, i když to tak …“ Mary znovu zakašlala a další slova už
jí skoro nebyla rozumět. „ … někdy nevypadalo.“
Harry položil Angele ruku na rameno. Zamračeně se díval po dveřích.
Angela se slzami, které jí stékaly po tvářích natáhla ruku a jemně
pohladila matku po vlasech.
„Přece mě nenecháš samotnou, mami,“ zašeptala.
Odpovědi už se nedočkala. Mary Rosierová Blacková vydechla naposledy s
pohledem upřeným na svou jedinou dceru.
„Ne … Ne! To ne! Neumírej mi! Vždyť já tě potřebuju!“ vykřikovala Angela
a chabě se bránila Harrymu, který jí už vší silou táhl chodbou dál od
bezvládného těla. „Mami! Mami to mi nemůžeš udělat …“
Skoro neurvale si ji Harry otočil obličejem k sobě.
„Angelo, musíme se odtud dostat!“ vyštěkl na ni. Pohlédla mu do očí a
trochu se uklidnila. Pevně ji chytil za ruku a s ohledem na její kotník
se rozběhl zpět k otevřeným červeným dveřím.
Už uvnitř přemisťovací místnosti se Angela ještě jednou ohlédla. Dveře
konečně povolily a Smrtijedi se nahrnuli do chodby.
„Proboha …“ vydechl něčí ženský hlas, když si všimli těla na bodcích.
„Támhle jsou!“ vyštěkl Nott zuřivě.
Harry s Angelou prudce zatřásl. Nepřítomně přikývla. Oba se přemístili
pryč jen setinu vteřiny před tím, než místem kde stáli, proletělo
několik, tentokrát už smrtících, kleteb.
„K čertu!“ zařval Lucius Malfoy nejen bez sebe vzteky, ale také strachem
z reakce Pána zla.
Nedaleko za ním stál Draco v místnosti plné zničeného nábytku a v očích
se mu nezračilo nic jiného než chlad.