II. Když je tma mlhou plnou zmatků

Někdy se to stát muselo, pomyslel si Draco, když pozoroval, jak se k němu
blíží Harry Potter téměř vzteky bez sebe.
Cítil se v té chvíli podivně odtažitý, jako by se ho to netýkalo. Jako by
ten vztek ani nebyl namířen na něj. Byl to pro něj jediný možný způsob,
jak zvládat střety s Harrym. Noční sen … spíš můru … měl stále ještě v
živé paměti.
Někdy to zjistit musel, opakoval si v duchu.
Dva roky se Draco scházel s Ebony, aniž by měl někdo o jejich vztahu
tušení. Poslední rok jim navíc situaci dost ulehčilo, že se stal primusem
a dostal tak vlastní pokoj. Přesto se to stát muselo. Jednou …
Zjevně právě teď.
„Já tě zabiju! Zabiju tě, ty parchante! Jak ses mohl odvážit,“ křičel
Harry zuřivě a hnal se k němu, tvář zrudlou hněvem a námahou.
„Jen klid, Pottere,“ promluvil konečně Draco klidně. „Na co ten křik?
Ještě si poškodíš hlasivky. Navíc se snažíš marně. I kdybys mi jakkoliv
vyhrožoval, od Ebony mě nedostaneš.“
„Drž hubu! Prostě ji necháš být! Nezasloužíš si ji!“ Harry byl opravdu v
ráži. Doslova se třásl vzteky, takového ho Draco ještě neviděl. Dokonce
ani za války ne.
„Ona si to nemyslí,“ odtušil a věnoval mu sebevědomý úsměv, který
tmavovlasého chlapce ještě víc rozlítil.
„Řekl jsem ti, abys-“
„Pane Malfoyi, pane Pottere?“ ozval se zvýšený hlas. „Co je to tu? Co se
to tu děje?“
Na chodbě se objevil Snape a probodával oba nesouhlasným pohledem. Draco
se divil, že se ředitel jeho koleje může tak zbytečně ptát. Situace byla
přece jasná.
Harry se na Snapea neotočil. Pořád se záštiplně díval na Draca a pak po
chvíli váhání procedil mezi zuby: „Ten - ten - bastard svedl moji setru!“
Ta urážka bodla Draca jako nůž.
„Ovládejte se a hlídejte si svůj slovník, Pottere,“ pokáral Harryho Snape
ostře.
„Bastard, Pottere?“ ozval se Draco, který nedokázal mlčet. „Mám ti
připomenout, že mám o mnoho čistší krev než ty?“
„Pane Malfoyi-“ začal Snape, ale Harry mu vskočil do řeči.
„Jistě jsi na to hrdý, co, Malfoyi? Být na tvém místě já, musel bych se
stydět, mít v sobě krev smrtijedskýho hajzla jako tvůj otec.“
„Tohle jsi přehnal, Pottere!“
V Dracovi vzkypěla žluč a vrhl se na Harryho pěstmi. Harry však jeho útok
čekal a zmijozelský mladík narazil na pevnou obranu.
„Okamžitě toho nechte. OBA!“ rozkřikl se Snape rozzlobeně.
Když se nezdálo, že se chystají uposlechnout jeho příkazu, pozvedl
profesor bleskově hůlku. „Impedimenta!“
Kouzlo je konečně donutilo ustat v boji.
„Oba dva máte školní trest. Hlaste se u mě zítra po večeři! A Nebelvíru
strhávám dvacet bodů,“ oznámil jim Snape a oba chlapci jeho rozhodnutí
přijali bez jediného slova. Ještě prudce oddechovali po tom boji a tváře
měli zarudlé.
Profesor už se chtěl obrátit k odchodu, když z Velké síně vyšla Ebony
Potterová. Zamířila k jejich skupince a zarazila se při pohledu na oba
rivaly.
Draco se na ni tiše díval. Oči mu ještě plály po hádce s Potterem, ale
při pohledu do její tváře jeho výraz zjemněl.
„Něco se děje?“ zeptala se ostražitě. Cítila to napětí ve vzduchu.
Draco jen mávl rukou, jako by to nestálo za řeč. Vykročil k ní a
ignoroval vzteklé zasyknutí Pottera i šokované vydechnutí ředitele své
koleje, když ji jemně objal a políbil na tvář.
Ebony se na okamžik uvolnila v jeho objetí, ale Harryho a Snapeova
přítomnost ji vrátila do reality.
„Nechte si tyhle … nechutnosti někam mimo veřejné prostory. Strhávám
Nebelvíru pět bodů za vaše neslušné chování, Potterová!“ oznámil jí Snape
znechuceně.
To už se před něj vecpal Harry a okamžitě zaútočil. „Copak ses úplně
zbláznila?“ rozkřikl se na Ebony. „Vždyť je to Malfoy! Ebony, u Merlina,
tohle je…“
Ebony si povzdechla. „Vím, že jsem ti to měla říct, Harry. Ale věděla
jsem, že budeš reagovat přesně takhle.“
„TAKY MÁM DŮVOD! On ti jenom ublíží a zlomí ti srdce. Je to jen namyšlený
arogantní bezcitný fracek.“
„Kroťte se, Pottere!“ vložil se do toho zase Snape. „Nebo přijde vaše
kolej o další body.“
„Vůbec ho neznáš, ale tohle není nejvhodnější doba a ni místo se o tom
bavit,“ řekla Ebony. „Uvidíme se na koleji.“
S Dracem se obrátili k odchodu.
„Kam si myslíš, že teď jdeš?“ vyhrkl Harry nevěřícně.
Draco se na něj s úšklebkem otočil. „Po tom ti nic není Pottere. Ale
neboj se. Se mnou se jí nic nestane-“
„TEBE jsem se neptal, ty“-
„Ovládejte se, Pottere!“ pokusil se znovu Snape.
Harry po něm vrhl nenávistný pohled a vydal se naštvaně do Nebelvírské
věže.
Ještě to neskončilo, opakoval si cestou pro sebe.
Spíš naopak. Harry si byl jistý, že s tímhle se nikdy nesmíří.
Ještě se nevzdám. Však já tomu hajzlovi ukážu. MOJI sestru nechá ten
zmetek na pokoji.

Příležitost k akci se mu šťastně naskytla hned po večeři. Harry se ještě
zdržel před Velkou síní, když si povídal s Justinem Finch-Fletchleym z
Mrzimoru. Když se s ním Justin rozloučil, chtěl se Harry vydat do
nebelvírské věže. Právě v té chvíli však vyšel z Velké síně Draco,
tentokrát výjimečně bez svých nohsledů.
Harry využil toho, že si ho zamyšlený mladík nevšiml, a pomalu se vydal
za ním jako stín, Sledoval ho až do opuštěnějších částí hradu až na
chodbu, která vedla k Dracově pokoji primuse. Zničehonic se ohlédl, když
za sebou zaslechl kroky a strnul. Harry byl skokem u něj a vztekle ho
přirazil ke zdi.
„Tentokrát jsi přestřelil, Malfoyi. Tohle už ti jen tak neprojde.“
„Uklidni se, Pottere. A dej ty ruce pryč.“ Draco se pokusil marně vymanit
z jeho sevření. „Předpokládám, že mluvíš o Ebony,“ dodal klidně.
Harry ztuhl. Slyšet jméno své sestry z Malfoyových úst jen přililo olej
do ohně. Oči mu zaplály vztekem.
„Prostě CHCI, abys to skončil, Malfoyi. Chci abys nechal mou sestru na
pokoji.“ Každé slovo doplnil tím, že s Dracem důrazně zatřásl. Nezdálo se
však, že by to přineslo požadovaná účinek.
„Ale o tom ty nerozhoduješ Pottere, že? Nemůžeš s tím nic udělat a víš
to.“
Harry ho tentokrát mlčky a výhružně chytil pod krkem. Nechápal, kde se v
něm bere ta agresivita. Ale už ten vztek nemohl dál potlačovat.
Tentokrát zašel Draco Malfoy příliš daleko. Harry dokázal snést jeho
útoky na svou osobu, jeho nenávist i pohrdání, ale Ebony … To bylo něco
jiného. Musel ji bránit. Zesílil stisk.
Draco se zachvěl. Ne. Nebyl to strach z toho, že by mohl Harry. Dracovi
ublížit. Ne, Draca vyděsilo něco jiného. Vyděsila ho záplava pocitů,
které ve vlnách zaútočily na jeho mysl a srdce.
Sakra. Tohle neměl cítit. Harry byl přece kluk. Navíc Harry Potter. Bratr
Ebony.
Ale nedokázal si poručit - cítil to. Spalující a rozechvívající touhu … a
víc … mnohem víc.
Chtěl se ztratit v pohledu těch jiskřivých zelených očí. Horká kůže
Harryho dlaní ho hřála na krku, i když jeho stisk mu působil jemnou sotva
znatelnou bolest. Pohlédl mu vážně a nervózně do očí.
Harry si však jeho pohled vyložil špatně. „Vidím, že si uvědomuješ, že ti
můžu udělat spoustu potíží. Takže bys mě měl poslechnout.“
„Víš, Pottere, ty potíže, o kterých mluvíš, mě neodradí,“ ujistil ho
Draco a snažil se, aby se mu netřásl hlas. „Ebony mi za ně stojí.“
Harry se na něj zamračil. „Nechtěj mi tvrdit, že ji opravdu miluješ.“
Znělo to skoro pohrdavě.
Tentokrát zaplály Dracovy oči. „Uvědomuješ si, jak ji teď urážíš? Zní to
skoro, jako by sis myslel, že není dost dobrá, aby v někom mohla vzbudit
takové city.“
„To si nemyslím,“ zavrtěl Harry důrazně hlavou. „Myslím si - vím, že
nemůže vzbudit žádné city v tobě. To nemůže nikdo. Žádné nemáš a nikdy
mít nebudeš.“
„Myslíš si, že mě znáš Pottere. Ale pleteš. Jediné, co víš, je to, co
jsem chtěl, abys viděl a věděl.“
„Nehraj si na nepochopeného chudáčka. Jsi jenom parchant, Malfoyi. To
víme oba dobře. A Ebony to také brzy zjistí.“
„Vážně nechápu, proč se tak rozčiluješ, Pottere? Když jsi si tak jistý,
že to nebude dlouho trvat. O co ti jde?“
Možná Harryho zradila náhlá nejistota v jeho tváři, nebo snad jemné
povolení stisku, ale Draco si toho všiml a náhle přešel z obrany do
protiútoku.
Jeho hlas už zase nepostrádal obvyklé sebevědomí a aroganci, když od boku
vypálil: „Nebo snad žárlíš? Slyšel jsem, že tvůj románek s Patilovou
skončil skoro dřív, než začal. A předtím ten krach s Changovou a
Weasleyovou. Musí tě hodně žrát, že jako slavný zachránce kouzelnického
světa máš problémy udržet si holku. Možná, že problém bude někde jinde,
co myslíš, Pottere? Třeba v tobě.“
Draco ani netušil, proč s tímhle začal. Ne že by svou narážku myslel
vážně - svět by se musel opravdu zbláznit, kdyby Harry Potter, ten idol
všech dívčích srdcí, preferoval kalhoty před sukní.
Harry však kupodivu prudce zčervenal, když pochopil jeho narážku. „Drž
hubu!“
Draco zamrkal. Znělo to až příliš přistiženě. Skoro to vypadalo, jako by
se trefil do černého. Proč by jinak Harry zčervenal?
„Ale, ale, zasáhl jsem citlivé místo, Pottere?“ podivil se a snažil se,
aby jeho hlas zněl jízlivě a neprozradil ani náznak zaujetí.
„Jsi vedle, Malfoyi,“ odsekl Harry prudce. „A do mých milostných
záležitostí ti nic není,“ dodal rychle.
„Myslím že ne, Pottere,“ zavrtěl Draco hlavou a jeho druhou poznámku
naprosto ignoroval. „Myslím, že jsem právě něco odhalil.“
„Říkám, že jsi vedle, Malfoyi!“ zopakoval Harry důrazně, skoro křikem. Už
dávno ztratil kontrolu a náhle to byl on, kdo byl zatlačen do kouta a
nucen odrážet Dracovy útoky.
Draco se zasmál. Cítil se v té chvíli zase tak podivně odtažitě. Jako by
ani neovládal sám sebe, jako by ani nebyl přímým účastníkem celého dění.
Jako by někdo jiný kontroloval jeho pohyby a slova.
„To se dá snadno zjistit,“ zašeptal.
Cítil, jak se jeho tělem šíří chvění. Harry na něj zíral s očima doširoka
otevřenýma, neschopen pohybu. Jeho tvář byla ještě zbarvená ruměncem a
hněvem, kterým se snažil překrýt svou strašlivou nejistotu.
Jak se dalo odolat tomu výrazu divokého zvířete zahnaného do kouta, který
měl Harry ve tváři? Draco přesto svým jednáním šokoval sám sebe.
Ale Harryho nakažlivá přítomnost a omamující blízkost vypudila z jeho
mysli všechny logické myšlenky. Touha ho zcela ovládla .
Aniž by zaváhal, naklonil se a sevřel Harryho hlavu ve svých dlaní.
Potterovy oči se šokem ještě více rozšířily, když se Dracova tvář
přiblížila téměř k jeho. Vzápětí ucítil horký dotek rtů na svých a svět
se s ním zatočil.
Dracův polibek byl drsný a vášnivý. Harry se pokusil zaprotestovat, ale
jakmile od sebe oddálil rty poskytl tak Dracovu jazyku pouze přístup
dovnitř. Draco toho využil k prohloubení polibku.
Jeho jazyk nadšeně pronikl do Harryho úst a během pár vteřin ho zanechal
téměř bez dechu. Draco si přitáhl Harryho ještě blíž a mírně zasténal,
když cítil, že jeho polibek nezůstal u Harryho bez reakce.
Harry se třásl v jeho sevření a Draco měl co dělat, aby ovládl zběsilý
tlukot srdce a splašený dech. Pocity, které ho v té chvíli ovládaly, byly
pravým opakem předcházejících. Teď naopak plně prožíval celý ten
neuvěřitelný okamžik.
Vzrušení rozkmitalo každičkou částečku jeho těla. Měl strach z chvíle,
kdy polibek skončí, jako by to zároveň mělo znamenat i konec jeho života.
Přesto se nakonec odtáhl a pohlédl Harrymu do očí. Zahlédl v nich směsici
zmatku a šoku, ale také vzrušení.
Chvíli bylo téměř bezdeché ticho. Pak Draco našel hlas.
„No, Pottere, myslím, že tvoje tělo-“ narážel na Harryho
nepřehlédnutelnou reakci - „mluví za tebe.“
Harry poníženě zrudl a vypadal zmateně a otřeseně, ale vzápětí pohlédl
zpupně do Dracovy tváře.
„Měl jsem pravdu, že ti na Ebony vůbec nezáleží.“
Ebonyino jméno smazalo spokojený úsměv z Dracovy tváře rychlostí blesku.
V očích se mu zablýsklo, jak se snažil zakrýt okamžitý záchvěv viny,
který jím projel jako blesk.
SAKRA!SAKRA!SAKRA!
„Nemyslím si, že za ní poběžíš a budeš jí vykládat co se stalo, že ne?
Potom bys jí musel vysvětlit i svoje chování.“ S tím se Draco protáhl
kolem Harryho a vydal se chodbou pryč. Zdálo se, že pro něj rozhovor
skončil.
Harry se s tím nechtěl smířit. „Co tím sleduješ, Malfoyi? Chceš jí zlomit
srdce? Ublížit jí?“ křičel za ním popuzeně.
Draco se neotočil, ale Harryho slova mu pronikla přímo do srdce. Potter
měl pravdu. Věděl, že tímhle Ebony velmi ublíží. Nechtěl to udělat.
Miloval ji přece… Byla jeho krásnou sladkou vílou, která mu dala sílu
postavit se předem připravené budoucnosti služebníka Pána zla.
Konečně byl sám ve svém pokoji. Posadil se na postel a zíral před sebe.
Hlavou se mu hnaly zmatené myšlenky. A do srdce ho jako nože bodaly
výčitky.