V. Když tma nabízí úkryt Blížila se večerka a Draco znuděně bloumal po hradních chodbách ztracen v myšlenkách. Měl vlastně namířeno do prefektské koupelny. Ebony zase někde tajně pracovala na nějakém svém pokusu (Draco doufal, že ji nenačape Snape nebo jiný z profesorů, protože by její školní trest výrazně omezil jejich schůzky) a on se rozhodl, že si uklidní rozbouřené nervy příjemnou koupelí. Vyhýbat se Potterovi a vyrovnávat se noc za nocí se sny, které ho pronásledovaly nebylo snadné. Zjistil, že po těch polibcích, kdy opravdu poznal, o co přichází, bylo mnohem těžší odrážet útoky touhy. Už byl u koupelny. Bez zaváhání zamumlal heslo a vešel. Byl tak zamyšlený, že si ani neuvědomil přítomnost další osoby uvnitř, dokud nebyl téměř svlečený. Až šokované vydechnutí a mokrá černá kštice, která se vynořila nad okrajem obrovské vany, ho varovala, že není sám. Draco nedokázal zastavit zčervenání, když si uvědomil, že ten překvapený pohled zelených očí nepatří nikomu jinému než Potterovi. V duchu zaklel. Zatracená smůla! Marně se pokusil získat zpět klid a jistotu. Stál před Harrym jen v tmavě zelených boxerkách a jasně si náhle uvědomoval každý nedostatek svého skoro nahého těla od téměř mrtvolně bledé kůže přes poněkud vyhublý hrudník a táhlou zubatou jizvu na hrudi, kterou mu v jedné bitvě způsobila Belatrix Lestrangeová. „Co tady chceš, Pottere?“ vyjel na Harryho ostře a podivil se, že se mu netřese hlas. „Koupu se,“ odtušil Harry. Vůbec se mu nepodařilo, aby jeho odpověď zněla jízlivě, jak chtěl. Nějak se nemohl soustředit a už vůbec nedokázal odtrhnout oči od téměř nahého Draca Malfoye. „Tohle je koupelna prefektů a pokud vím, to ty nejsi. Takže znova - co tu děláš, Pottere? A přestaň na mě zírat!“ dodal Draco prudce. Harry zrudnul a jeho hlava se bleskově otočila zpět. Draco si malinko vydechl. Cítil, jak v něm roste nepochopitelný vztek. Vztek na Harryho. Neměl tu být. Neměl tu co dělat. Draco sem přišel najít útočiště před všemi nesprávnými zmatečnými a nezvladatelnými myšlenkami a místo něj tu objevil přímo jejich zdroj. Měl vztek na Harryho, že tak zasáhl do jeho života, měl na něj vztek, že mu tak zamotal hlavu a zkomplikoval jeho vztah s Ebony. Věděl, že za to Harry vlastně nemůže, (byly to přece Dracovy nekontrolované touhy, to on začal oba jejich polibky), ale to ten žár jeho zloby nijak nezmírnilo. „Měl bys vypadnout, Pottere. Já narozdíl od tebe jsem prefekt a chci se vykoupat. A to nemůžu, když ve vaně plave špína.“ Draco ta slova vypustil z úst téměř ze zvyku. Vzápětí jich zalitoval, ale už je nemohl vzít zpět. Harry sebou prudce škubl a okamžitě se se vzteklým vrčením vyškrábal ven z vany. Měl na sobě jen krátké šortky, které používal místo plavek. Uršula měla ve zvyku ho špehovat, když byl právě v prefektské koupelně, a tak už se dávno nekoupal jen tak. Voda z něj crčela a její kapky se rozlétly na všechny strany, jak se rozzlobeně blížil k Dracovi. „Už tě mám dost, Malfoyi. Už mám dost toho, jak se pořád chováš jako bys byl něco lepšího než ostatní. Nejsi. Jsi jenom namyšlenej arogantní idiot. Rozmazlenej parchant,“ vypočítával Harry. Draco jen zíral nechopen se pohnout z místa a ni jinak zareagovat na ten příval urážek. Naskočila mu husí kůže a mírně se otřásl. Nijak nebránil Harryho postupu, ani když ho nebelvírský mladík prudce udeřil do tváře. Rána mokrou dlaní pálila jako čert, až mu málem vyrazily slzy, ale neuhnul a zíral dál Harrymu do očí. „Tohle jsem chtěl udělat už dávno,“ pokračoval Harry. „Aby ses vzpamatoval, Malfoyi. Aby sis uvědomil, že s tímhle se nikam nedostaneš.“ „A jak daleko ses dostal ty, Pottere?“ našel Draco ztracený hlas, odhodlaný zasáhnout Harryho stejně jako on jeho. „Co vlastně máš za všechnu tu svou ,milou a čistou povahu´. Jsi sirotek, skoro bez peněz. Pronásledovaný kouzelnickým světem za to, že jsi je zachránil. Nemáš klid a nemůžeš si ani najít holku. A tvoje sestra si vybrala mě, tvého největšího školního nepřítele. Stálo ti to všechno za to?“ Harry na něj vážně pohlédl. „Mám čisté svědomí a můžu v noci klidně spát.“ „Vážně? Nemáš noční můry?“ divil se Draco. Podle způsobu jakým Harry zčervenal, si Draco uvědomil, že se možná zase trefil do černého. Vlastně to nebylo ani tak těžké. „O čem se ti zdá, Pottere?“ dorážel. Harry na něj chvíli tiše zíral. Věděl, že mu nemůže říct pravdu. Věděl, že se nesmí prozradit. Věděl, že těmi několika slovy by mohl udělat krok, kterého bude do konce života litovat. A také věděl, že bude litovat i pokud to neudělá. Draco vypadal napjatě, jak čekal na jeho slova a visel mu na rtech. A také upřímně. A Harry se nedokázal zadržet. „O tobě,“ zašeptal ta dvě zrádná slova pravdy a zavřel oči, jako by se bál následků. Když je otevřel, Draco ho dál nehnutě pozoroval zpod přivřených víček. Harryho v první chvíli napadlo, že ho Draco ani neslyšel. Pak ucítil na tváři jeho horkou dlaň. Znovu zavřel oči, protože tušil, co bude následovat. Ale Draco ho nepolíbil. Místo toho ho jeho horký dech zašimral na krku. „Chceš, abych to udělal, Harry?“ zeptal se a Harry se zachvěl, když bylo vysloveno jeho jméno s takovým příslibem. Pravda samozřejmě byla, že chtěl. Jako ještě nikdy nic jiného. Celé jeho tělo doslova křičelo touhou. Ale pořád tu bylo ALE. A on ho nemohl ignorovat. Protože tu byla jeho sestra. „Chci, ale nemůžu.“ „Já vím,“ vydechl Draco tiše, jako by myslel na to samé. A jeho těžká hlava se opřela o Harryho rameno. Stál tam schoulený a vypadal tak křehce a zranitelně v tom jediném okamžiku. Harry cítil, jak se v něm vzdouvá neutišitelná vlna něhy. Ještě nikdy neviděl Draca takhle. Možná se probudil jeho „zachráncovský komplex.“ Možná to byla hra probouzejících se hlubších citů. Kdoví … Jisté je, že pevně objal to hubené bledé tělo a políbil Draca na rty. „Ale, ale. Copak to tu máme? Pět minut po večerce a slečna Potterová nejen že není v nebelvírské věži, ale navíc se věnuje zakázaným pokusům. Pravidla zřejmě pro sestru slavného hrdiny Pottera neplatí, co?“ Ebony ztuhla, když se jí za zády ozval Snapeův uspokojením přetékající hlas. Věděla, že je v maléru. A pořádném. Sirius měl pravdu. Když byla v Komnatě nejvyšší potřeby, mohl ty zatracené dveře vidět každý, kdo šel kolem. A slovo každý momentálně znamenalo nenáviděný a obávaný profesor lektvarů, který jen čekal na příležitost, jak ji konečně vyštvat ze školy. „Přesný postřeh,“ zamumlala naštvaně a zamračila se na útržek pergamenu před sebou hustě popsaný jejím neupraveným škrabopisem. Snapeovy dlouhé bledé prsty však byly rychlejší. „Co to má být?“ uhodil na ni a pokoušel se ho rozluštit se stejným úspěchem jako negramotný egyptské hieroglyfy. „Nic,“ zalhala Ebony marně a nepřesvědčivě. „Potterová,“ zvýšil Snape nebezpečně hlas jako varování, „už takhle máte pořádný malér a školní trest vás nemine, takže vám radím, abyste si to nezhoršovala.“ Aby ještě více dodal svým slovům váhu, udělal krok blíž. Ebony v hrůze téměř ztuhla. „O co se tu pokoušíte?“