Další „příjemný“ den Severuse Snapea Další ráno Severus přivítal s otevřenou náručí. Musel se z toho jádra žhnoucích emocí co nejrychleji dostat. Mnohem raději by si dal rovnou celé vyučování lektvarů Nebelvírských, a to už bylo co říct. Udělal osudovou chybu, litoval jí, ale jak se zdálo, tak ta stíhačka Maewe vůbec. Ještě si z něj tropila šašky. „Chceš do práce nachystat svačinu, miláčku?“ provokovala Snape zkoprněl. To snad nemyslela vážně? V hloubi své duše obdivoval její vytrvalost a odvahu, a dokonce by ho to za normálních okolností i pobavilo, ale to si situace nevyžadovala. Navíc, on je přece nesmějící se Severus Snape, obávaný(haha!) učitel. „Byl bych rád, kdybyste mi, je-li to ve vašich silách, přestala tykat. Nepásli jsme spolu husy!“ „Ne, to opravdu nepásli. Spíš jsme se spásli,“ zareagovala ihned s úsměvem na rtech. (Ajajaj, Seví.. kdo jinému jámu kopá, je u něho na brigádě… ježiši..vlastně jinak..kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá..) „Pět let za Slavnostní síň plnou nebelvírského konkláve!“ zavřeštěl zbědovaně Poserus ..teda Severus Snape. Tvářil se přitom jako prase jdoucí na porážku. (Neplač Seví, máma koupí slona!) Aniž by zareagoval na Maewinu poznámku, sebral si saky paky a odkráčel na snídani s pocitem malého kluka, který byl načapán, když kradl sousedům višně. (Myslíte si, že Sevík někdo kradl někomu višně? Heh, zajímavá představa.) Poslední den, už jen dnes a konečně se ta mrcha vytratí z jeho života. (Básník tím chtěl asi říct..z jeho „osobního“ života.) Ale stále jí bude muset trpět ještě do konce roku jako svou studentku. Pokud se teda z toho do té doby sám neotráví, aby si to víc ulehčil Bude muset dělat, že se nic nestalo. Ale už jen jeden den. Zítra ráno se má vrátit Poppy Pomfreyová a ta už Maewe převezme. BUM! Ani další vybuchlý kotlík té pitomé Fernandézové mu nezlepšil náladu. Byl jako tělo bez duše. Přistoupil k ní, ona se krčíc v rohu, a jen stroze odseknul: „Snažím se to vše pochopit, zřejmě jste prostě stále v období, kdy blbost pěkně maká, má přesčasy a rozum pěkně dlouhé náhradní volno!“ Každý poznal, že nebyl ve své kůži(byl totiž v kůži někoho jiného…aaa..Seví je obrovský šváb ze vzdálené planety, co si přiletěl pro galaxii..), jelikož jí zapomněl sebrat nejmíň deset bodů. Nechtěl se tam vrátit. Nechtěl s ní trávit poslední čas. Mohl klidně celý den být v knihovně a jen se k sobě jít vyspat. Nepromluvit s ní jediné slovo a jen se s ní ráno s „láskou“ rozloučit. Něco, možná svědomí(haha..Severus Snape má svědomí?), možná soudnost(haha, Severus Snape má soudnost?), možná chtíč(přistupuji spíše k této verzi), chuť a touha(no, já osobně se vážně přikláním k této možnosti) ho dovedlo přímo do sklepních komnat. „Kde máš bonboniéru, Severusi?“ rýpla jsem si „Továrnu na Nestlé jsme před léty zrušili, zřejmě se neosvědčila, protože dnes je v těch prostorách mučírna, asi byla prospěšnější,“ odseknul „Nepovídej!“ „Tobě by taky pár lekcí prospělo, Blanch!“ „Proboha, proč bys mě chtěl tak týrat, Sevie?“ „Tak jednak už proto, že mi furt říkáš tak nemožně a druhak..proč týráš ty mě??!“ zareagoval a vůbec nezpozoroval, že se stále směji. „Tohle není žádné utrpení. Víš, co je utrpení?!“ opáčím „Tak schválně, pouč mě!“ „Mít tě za profesora lektvarů, to je utrpení.“ „Co ty o tom můžeš vědět, neučím tě!“ „Díky bohu!“ „Neber boží jméno do úst nadarmo(nebo zadarmo..pět korun!)!“ „Co to vykládáš, Severusi. Ty na žádného boha nevěříš, maximálně na svůj rozum a čisté seprané spodky ve svém šatníku!“ „Proč se tu vlastně s tebou bavím o takových blbostech?“ aniž by ukončil rozhovor, mávl hůlkou a dveře od jeho komnaty se otevřely a on vstoupil. „Ty mě tu jako jen tak necháš? To seš mi gentleman!“ „Gentlemani vymřeli, Blanch, to bys už dávno měla pochopit,“ třískl mi dveřmi přímo před nosem. „Jasně, v dnešní době to mají gentlemani těžké, a proto je lepší jím nebýt, viď Poserusi..“ zašeptala jsem spíš pro sebe, jelikož ten nevděčník už mě asi těžko slyšel.