XI. Když se tma stává samotou „Nechci tu zůstat. A nestojím o ničí lítost,“ prohlásila Ebony rezolutně ruce zaťaté v pěst. Sirius vycítil její napětí a položil jí ruku na rameno. „Rozumím ti, Ebony, a myslím, že ti budeme moci vyjít vstříc. Samozřejmě ti umožníme dostudovat, ale nebudeš muset dál zůstávat tady na hradě,“ ujistil ji Brumbál klidným konejšivým hlasem a jeho oči postrádaly obvyklé jiskřičky. Naopak byly naplněny hlubokou lítostí a soucitem. „S tvým svolením jsem mluvil s profesory všech předmětů, ze kterých chceš skládat zkoušky OVCE. Souhlasili s tím, že ti budou jednou za týden k dispozici pro konzultace. Budeš tedy moct studovat samostatně. Samozřejmě slíbili, že udrží v tajnosti tvůj stav,“ dodal rychle, když viděl, jak se změnil její výraz. „Také ti poskytnou materiály k nastudování. Už jsem pověřil jednoho z domácích skřítků tady v Bradavicích, aby ti byl k dispozici. Je mi jasné, že bude těžší učit se tímto způsobem, ale jak jsem řekl, všichni tví profesoři ti budou pravidelně k dispozici. Také jsem vyjednal spolupráci s jedním speciální učitelem, který ti pomůže připravit se na odlišné podmínky, které tě čekají během zkoušek.“ Brumbál domluvil a pohlédl na Ebony v očekávání nějaké odpovědi. Jen kývla hlavou. „Teď nám tedy ještě zbývá vyřešit otázku tvého ubytování,“ nadhodil Brumbál. „Není třeba,“ zadržela ho rychle. „Tohle si vyřeším sama.“ Pak se na okamžik zarazila. „Ale děkuji vám, za váš zájem a námahu, pane profesore, opravdu jsem vám moc vděčná, že mi tak vycházíte vstříc. Pojedu do Prasinek a zůstanu na čas u Evana, než se rozhodnu, co bude dál. Nechci, aby nikdo … zvlášť ne Harry, věděl, kde jsem.“ „Nechceš se s Harrym alespoň rozloučit?“ ozval se Sirius. „Opravdu ho mrzí, co se stalo. Možná byste si spolu mohli promluvit.“ „Nechci s ním mluvit! Nejsem na to … připravená. A nechci, aby kdokoliv kromě profesorů věděl, co se mi stalo. Ať si všichni myslí, že jsem se vrátila do Atlanty, protože mi tam nabídli práci v Institutu na výzkum lektvarů.“ „Jak chceš,“ souhlasil poraženě Sirius. Sirius našel Harryho před svou kanceláři na tváři napůl nedůvěřivý napůl panický výraz. „Siriusi! Kde je Ebony? Hermiona mi řekla, že její věci z ložnice zmizely. Na ošetřovně také není, madame Pomfreyová ji propustila ráno a od té doby ji nikdo neviděl.“ „Vím, že to nebude snadné. Ale bohužel, Harry, Ebony je pryč,“ oznámil mu, když za nimi zavřel dveře svého kabinetu. „KDE? KDE PRYČ? CO SE STALO? JE NEMOCNÁ?“ „Nekřič na mně Harry a uklidni se,“ prohlásil klidně Sirius, i když musel na okamžik zavřít oči, aby dostal pod kontrolu své emoce. Celá záležitost byla i pro něj nečekaně bolestivá. Musel se dívat na to, jak dva mladí lidé, které považoval skoro za vlastní děti a které slíbil chránit, trpí. Jak se vzdalují jeden druhému a jak se rozpadá jejich rodina. Poslední zbytek rodiny jeho nejlepšího přítele a skoro bratra Jamese mezi sebe stavěl neprostupnou hráz viny a nenávisti. „Ebony tě nechce vidět,“ informoval Harryho s těžkým srdcem. „Odjela z Bradavic. Nebudu ti lhát, že nevím kam, ale to je vše, co ti k tomu můžu říct. Slíbil jsem jí to. Chce být sama.“ „A tys jí to dovolil? Nechal jsi ji jít samotnou kdovíkam? Co když se jí něco stane? Necháš jí podstoupit takové nebezpečí?“ Harryho tón byl vyčítavý a obviňující. Sirius se zamračil a oči mu zaplály. „Myslíš si, Harry, že bych ji nechal jít, kdybych neměl jistotu, že bude v pořádku? Myslíš si, že bych udělal cokoliv, abych jí ohrozil?“ zeptal se nevěřícně. „Vždycky jsi měl odlišnou představu o tom, co je nebezpečné, než mají ostatní,“ odsekl mu Harry jedovatě. Plamen v očích jeho kmotra zesílil a Harry nedokázal přehlédnout bolest, která se v nich kromě zloby zračila. „Udělal jsem mnoho chyb a máš pravdu, že jsem býval nezodpovědný a příliš bezstarostný. Ale poučil jsem se z toho všeho. Nehodlám opakovat stejné chyby znovu,“ prohlásil chladným tónem Sirius. „Omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit, Siriusi,“ pokoušel se Harry. Sirius zavrtěl hlavou. „Ale udělal jsi to, Harry,“ podotkl. „Nezdá se ti, že se poslední dobou musíš až příliš často omlouvat?“ „Já vím. To jen že … Nikdy jsem ještě nebyl opravdu zamilovaný. Dokud nepřišel Draco. Ale nemůžeme být spolu, protože jsem to všechno zničil, když jsem ho přinutil, aby se mnou podvedl Ebony.“ Harry se prudce nadechl, ale tlak z jeho hrudi nezmizel. V očích ho pálily slzy. „Ubližuju mu. Chci se mu mstít za to, že byl s ní. Žárlím na ně. Žárlím na něj a zároveň ho nenávidím proto, že mě připravil o Ebony. A stejně chci ublížit i jí … vlastní sestře. Protože Draco ji nikdy nepřestane mít rád. Protože bude vždycky přede mnou, vždycky dřív než já. Protože to bude pořád ona, kdo mu pomohl se změnit a naučil ho milovat. Protože tohle ona umí. Jako moje matka dokáže i v těch nejméně příjemných lidech najít dobro.“ Teď už Harrymu po tvářích volně tekly slzy a on se je nepokusil setřít. Jen dál mluvil, jako by měl strach, že pokud přestane, nedokáže už svou zpověď dokončit. „A pak nenávidím sebe. Jako ještě nikoho. Protože jim ubližuju, protože je viním z něčeho, co je moje vina, a trestám je za svoje chyby. Ubližuju jim, abych je od sebe odehnal, protože si je nezasloužím … ale zároveň se všemožně snažím si je udržet, protože si bez nich už neumím život představit. Mohli by být spolu tak šťastní, nebýt mě. Ale takhle je to vždycky. Lidem, kterém mám rád a kteří mají rádi mě, vždycky přináším jen bolest.“ Harry se třásl a Sirius se nedokázal přimět k pohybu, aby ho ukonejšil, tak byl šokovaný jeho slovy. „Byl jsem s Dracem, protože jsem aspoň chvíli chtěl být šťastný, ale zároveň jsem to štěstí nenáviděl, protože jsem ho ukradl, ukradl jsem ho vlastní sestře. Co jsem to u Godrica za člověka?“ Sirius se konečně vytrhl ze svého transu a vstal. Přešel k Harrymu a položil mu ruku na rameno v uklidňujícím gestu plném podpory a ochrany. „Udělal jsi chyby Harry a ublížil lidem, které máš rád, ale není pozdě to napravit,“ ujistil ho. „Nikdy není pozdě, dokud jste naživu. Musíš na tom, ale tvrdě pracovat, protože ne každé odpuštění je snadné si zasloužit a ztracená důvěra se těžko získává zpět. Ale máš naději. Věřím tomu, že není pozdě. Oba tě milují, Harry. Tím jsem si jistý. Tvá sestra i pan Malfoy. Nebude to snadné, ale pokud budeš opravdu chtít a dáš do toho srdce… Není moc věcí na tomhle světě, které by nemohla napravit upřímná a čistá láska.“ „Myslíš, že Draco … že mě opravdu…?“ zakoktal se Harry a pohlédl na něj s nadějí v uplakaných očích. „Jak to můžeš říct tak jistě?“ „Nevidíš to ty sám, Harry? Třeba když se mu podíváš do očí?“ pousmál se Sirius jemně. Harry si otřel slzy rukávem a zničehonic se cítil trapně za celý ten výstup. Mírně zčervenal a Sirius si toho všiml. „Nepamatuju si, kdy jsem tě naposledy viděl plakat, Harry. Ale slzy nemusí být špatná věc. Nejsou známkou slabosti, naopak ukazují, že jsi člověk a že máš srdce a city,“ poučil ho Sirius. „Má pravdu,“ ozval se ode dveří tichý hlas. Harry zůstal nehybný, jako by ho někdo přimrazil na místo znehybňujícím kouzlem. „Nechtěl jsem poslouchat, ale přišel jsem si promluvit s vámi, pane profesore, a nebyli jste zrovna potichu a já nechtěl rušit,“ pokračoval ten hlas. „O čem jste se mnou chtěl mluvit, pane Malfoyi?“ zeptal se Sirius neutrálně s pohledem upřeným na Draca, zatímco Harry zůstal dál zády k němu na tváři výraz absolutní paniky. „Chtěl jsem vědět, jak je na tom Ebony. A vy jste jediný, kdo mě napadl, koho se můžu zeptat.“ „Je v pořádku, to je jediné, co vám k tomu můžu říct,“ informoval ho Sirius poněkud uvolněnějším tónem. „A komukoliv jinému, kdo by se ptal. Ale už se sem do Bradavic nevrátí.“ Draco se zdál být upřímně překvapený posledním kouskem informace. „Odjela? Vrátila se do Států? Vždyť tam už nikoho nemá!“ „Nepřeje si, aby někdo věděl o místě jejího pobytu, takže je mi líto, ale nemůžu vám pomoct.“ „Vrátí se někdy?“ zeptal se Draco tiše. „Je to jediný přítel, kterého mám.“ V té chvíli se Harry konečně otočil a s Dracem si vyměnili dlouhý vše říkající pohled. „Ztratili jsme ji,“ řekl Harry tiše, v hlase zoufalství. „Mrzí mě to, Harry.“ „Není to tvoje chyba. Měl jsem vědět, že vás mám nechat být. Měl jsem vědět, že vám nemám ničit vztah. Mrzí mě, že za to musíte platit.“ Harry si hluboce povzdechl. „Je konec, Draco. Ten sen skončil. Pro nás pro oba.“ S těmi slovy se Harry vydal ke dveřím. „Dobrou noc, Siriusi.“ Po jeho odchodu zavládlo v kabinetě napjaté ticho. Nakonec Draco zvedl pohled a upřel ho na Siriuse. „Je Ebony opravdu v pořádku?“ „Jak by mohla být, Draco? Ale je naživu. A ani jeden z vás jí teď nemůže pomoct.“ Draco ocenil, že profesor Black alespoň jednou zapomněl na jeho příjmení. Dalo mu to důkaz, že mu Harryho kmotr rozumí. „Ale vy ano.“ „Udělám všechno, co půjde,“ slíbil Sirius znovu, snad už posté. „Děkuji vám, pane profesore. Dobrou noc.“ „Dobrou noc.“ QQQQQQQQQQQQQQQQQQQQ Evan Walter si povzdechl, jak se v něm svářely bolest, hněv a především bezmoc. Nedokázal si pomoct - jeho sestra byla slepá a on nemohl udělat nic, aby jí pomohl. A měl vztek na Pottera, že si Potter dovolil jí ublížit. Byla to jeho chyba. Ale ani tady nemohl nic udělat. Bylo to beznadějné. Nepamatoval si, že by někdy vypadala tak ztracená. Naposledy snad, když ji vylovil z moře. Tehdy jí bylo deset. Teď byla o sedm let starší a o mnoho silnější, tím si byl jistý. Ale to neznamenalo, že nepotřebuje pomoct. A neznamenalo to, že se dokáže snadno vyrovnat se zradou. Jeho pohled sklouzl na jejího společníka. Říct, že Sirius Black, v jehož domě se právě nacházeli, je zvláštní člověk, by se ani zdaleka nevyrovnalo skutečnosti. Znal jeho minulost i jeho vztah k Potterovým. Věděl, co Azkaban dokáže udělat s člověkem. A i když se ten muž vypadal starší, než byl jeho skutečný věk, zdálo se, že se dokázal z té děsivé zkušenosti vyléčit. Pozoroval Ebony se zájmem a obavami, které byly pro Evana nejlepším důkazem, že jsou jeho úmysly upřímné a že mu na ní opravdu záleží. „Mohla bych se opravdu vrátit do Států,“ vytrhl ho ze zamyšlení Ebonyin hlas. „Náš dům pořád ještě stojí.“ „A být sama?“ vyhrkl Sirius nesouhlasně. „Myslím, že dokud si … nezvykneš, tak bys neměla být sama,“ dodal méně hladce. „Může zůstat v Prasinkách se mnou,“ ozval se Evan. „Pokud vím, odjíždíš už příští týden do Maďarska na školení,“ připomněl mu Sirius. „A jak jsem řekl, Ebony by neměla být sama, dokud si nezvykne. Jsem ze školy doma během pár minut. Navíc školní rok v Bradavicích končí za tři týdny. A pak se jí budu moct věnovat denně. Můj dům je nejlepší řešení.“ „Kdo je tu slepý, vy dva? Pořád jsem tady, sedím tu u stolu, takže se nechovejte, jako bych tu nebyla!“ ozvala se Ebony rozčileně. „A nepotřebuju chůvu, Siriusi!“ „Tím líp,“ překvapil ji Sirius svou dopovědí. „Ale potřebuješ, aby tam někdo byl, když bude nějaký problém. Navíc je na tady v domě pořád ještě Krátura, kdyby bylo nejhůř. A Brumbál říkal, že budeš potřebovat skřítka, který ti bude předčítat poznámky, aby ses mohla připravovat na zkoušky,“ přihazoval Sirius zapáleně další argumenty. „Nechci tě obtěžovat. Navíc je tvým spolubydlícím Oliver Wood, pokud se nepletu. Najdu si něco sama,“ namítla Ebony. „Oliverovi to vadit nebude. Je většinu času pryč, zvlášť během famfrpálové sezony. Navíc budeš můj host, v mém domě. A nebudeš mě obtěžovat. Jsi moje rodina, Ebony, copak to nechápeš? A tak ti musím … chci ti pomoct,“ vysvětloval jí Sirius. „Nemáš povinnost mi pomáhat,“ ozvala se Ebony. „To je, jako bys mi řekla, že nemám důvod se starat,“ prohlásil nevěřícně Sirius. „Má pravdu, Eby,“ vložil se do toho Evan, který je oba sledoval ze stoje opřený o zeď. „Je tak těžké pochopit, že se o tebe bojíme, a tak ti chceme pomoct?“ „Dobře, ale chci si platit své výdaje. A na tom trvám.“ „Fajn. Tohle není zrovna věc, kterou bych považoval za zásadní,“ prohlásil Sirius lehce zraněným tónem, který jí neunikl. „Já vím. Ale pro mě ano. Je to skoro jediné, co můžu ovlivnit, abych měla aspoň trochu pocit, že se stavím na vlastní nohy, Siriusi,“ konejšila ho a vzápětí s její ústa roztáhlo zívnutí. Oba muži sklouzli pohledy na nástěnné hodiny, které jim oznámily, že je půl sedmé. Bylo sice trochu brzy, ale Ebony za sebou měla dlouhý den. „Jsi asi unavená. Ukážu ti tvůj pokoj,“ navrhl jí Sirius. Bez protestů vstala a přijala jeho ruku. Ve dveřích se ještě rozloučila s Evanem, který ji objal políbil na tvář. „Ještě Se uvidíme než odjedu. Hezky se vyspi.“ „Díky.“ QQQQQQQQQQQQQQQQQQQ „Usnula," oznámil Sirius po návratu do kuchyně, kde našel Evana sedět u stolu s hlavou v dlaních. „Pořád to nedokážu pochopit. Jako bychom toho neměli až dosud dost," pronesl nešťastně. Zvedl oči a pohlédl na Siriuse. „Oceňuju tvou pomoc," přiznal vděčně. Sirius mávl rukou. „Je pro mě stejně důležitá jako její bratr." „Všiml jsem si," pousmál se Evan. „Harry je můj kmotřenec,“ pokračoval Sirius. „Vím, že u Ebony má to štěstí Brumbálův bratr, ale přesto ji považuji za svou kmotřenku stejně jako jejího bratra. Jsou jako moje vlastní rodina. A udělám cokoliv, abych je oba ochránil. Za ty poslední roky, když konečně skončila válka, jsem sledoval, jak oba dospívají. Z Harryho se stal jeden z nejmocnějších, ne-li vůbec nejmocnější čaroděj dnešní doby. Vždycky jsem měl pocit, že ho musím chránit, a taky jsem to dělal. Jenže už to nepotřebuje. Naopak Ebony..." „Je silnější, než si myslíte,“ podotkl Evan. „Znám ji. Je to přece jen moje sestra, i když ne po krvi. Vždycky bude mít místo v mém životě a srdci." „Prostě mám pocit, že jí musím nahradit všechny roky, kdy jsem jí nemohl pomáhat. Harry už mě nepotřebuje," zopakoval Sirius. Evan konečně pochopil. Kromě upřímných citů, které choval k dvojčatům Potterovým, zjevně Sirius pociťoval i jistý druh závazku k jejich rodičům, který ho nutil neustále se starat o jejich bezpečí a blahobyt. „Nic jí nedlužíte,“ namítl, „ale ... je milé, že se o ni staráte. Jsem velmi zaneprázdněný a nemohl jsem s ní být tak často, jak bych chtěl. A nechci, aby se cítila sama." Znovu si povzdechl. „Když naše rodiče zabili a já zjistil, že to není moje pokrevní sestra, měl jsem strach... strach, že budu sám. Že ztratím i ji … posledního člena rodiny. Ale Ebony pořád zůstala se mnou a náš vztah se nezměnil. I dál pro mě zůstane ta malá holčička, která mě neustále pronásledovala a připravovala na mě pastičky. Strašně mi tehdy lezla na nervy, dokázala být tak neskutečně nesnesitelně otravná, ale za nic bych to nevyměnil. Byla to i zábava. A byl to její způsob, jak být se mnou, jak mi dát vědět, že existuje. A tak je to vždycky. Je pořád někde kolem, samý malér a potíže. Ale vždycky připravená pomoct, když ji potřebuju. Snažím se jí to vracet. Ale znám hranice.“ Věnoval Siriusovi upřený pohled. „Otec ji vychovával tvrdě, ještě o něco víc než mě. Naučil ji, jak se o sobe postarat. Ale potřebuje čas. Naučí se žít i s tímhle, vím to. Ale chce to nějakou dobu. Jsem rád, že přitom nebude sama, když s ní nebudu moct být." Sirius pokýval hlavou a věnoval mladému bystrozorovi vřelý úsměv. „Myslím, že si perfektně rozumíme, Evane." „Jen mám strach, jak se vyrovná s tím, co jí provedl Harry,“ přiznal Evan tiše. „Je na ní znát, že ji to zasáhlo mnohem víc než ztráta zraku. Bylo pro ni těžké se smířit s tím, kdo je. Má pořád pocit, že jako jeho sestra se mu musí vyrovnat. Bylo těžké, aby ho přijala jako vlastního bratra. O to těžší bude mu odpustit, po tom, co se stalo."