Čím víc nad tím Harry přemýšlel, tím víc mu Severus zapadal do schématu
jejich dalších hrátek. Jeho mučírna byla ideálním místem na jakékoliv
pokračování jejich oblíbené zábavy… a navíc, ten chlap byl fér. Nejen, že
je nenapráskal, ale ani se jim nepomstil po tom, co se k němu zachovali
hnusně. Dokonce je pozval na super akci, ze které mimochodem Harrymu
ještě teď hučelo v uších.
Harry sbíral odvahu hodnou chvíli, než toho večera zabušil na zadní vchod
do Severusova kabinetu. Severus vstal od stolu, u kterého předtím seděl
skloněný nad hromadou knih. Vypadalo to, že zrovna něco intenzivně
studuje. Na rohu stolu ležela hromádka opravených esejů. Harrymu trošku
zatrnulo, protože v nich poznal eseje o základech bezpečného směšování
ingrediencí, které odevzdávali minulý týden. Byl si skoro jistý, že svou
esej nezpracoval perfektně a že ji bude muset celou předělávat – a z
představy, že prosedí další bezúčelné hodiny v knihovně opisováním pouček
a stovky let starých poznámek, mu nebylo zrovna lehko na duši. Pak si ale
uvědomil, že dnes rozhodně nepřišel kvůli lektvarům.
„Zdravím… Severusi,“ pozdravil se zaváháním.
„Ahoj,“ pozdravil ho s úsměvem a rukou mu pokynul, ať si sedne.
„Kafe?“ zeptal se.
„Jo, díky. Po včerejšku přijde docela vhod.“
„To jo. Bylo to divoký. Jako obvykle. Máloco si užívám jako tyhle párty.
Škoda, že sezona akcí, který se konají pod širákem, už skončila. Tohle
byla zřejmě poslední letošní akce.“ Harry se nejistě usmál.
„Vždycky si můžeme uspořádat vlastní… jsem si jistý, že by něco podobného
mělo úspěch.“
„Taky jsem nad tím už přemýšlel, ale musel bychom to udělat potají, bez
vědomí Brumbála, který by to zřejmě nikdy nedovolil. Takže bych do toho
musel jít inkognito, nejspíš s pořádným lokem mnoholičného lektvaru v
sobě.“
„To přece není problém… ale kvůli tomu jsem dnes nepřišel. Chtěl jsem se,
podobně jako minulý týden Draco, omluvit. A říct ti, že si dokážu
představit, že bychom v nějaké formě pokračovali, když budeš chtít.
Chvíli mi trvalo tu myšlenku strávit, ale myslím, že když jsme to
nevěděli, bylo to super, takže by to stejně skvělé mohlo být, když se
prostě přeneseme přes předsudky a staré… spory.“
„To myslíš vážně? Připadám ti přece fyzicky odporný. Prase… Špína…“ Harry
zrudl. Jeho vlastní slova na něj teď dopadla jako facka.
„Ale to bylo ve vzteku. A navíc spojené spíš s mými pocity z předchozího
vývoje našeho – vztahu?“ Harry v tu chvíli nenašel lepší slovo, jakkoliv
mu právě tohle přišlo úplně šílené.
„Netvrdím, že jsi zrovna můj typ, a navíc chodím s Miou, u Merlina, co to
tu vlastně plácám? No, prostě, nejsi mi odporný. Překousnul jsem tě jako
sotva zletilou holčinu, překousnu tě i jako někoho, kdo je o pár let
starší. Na světě jsou i horší věci než rozdíl jedné generace. A pokud
vím, v SM komunitě se tohle neřešilo tak nějak nikdy…“ Severus mlčky
pokýval hlavou.
„Ani nevíš, jak velkou radost mám, že tohle slyším,“ řekl Severus a už
jen v duchu dodal: a to nejen proto, že to slyším zřejmě poprvé v životě
od někoho, kdo to myslí upřímně.
„A v tom případě bych měl na vás malou prosbu. Příští víkend se v jednom
klubu koná akce, na kterou chodím každoročně, ale vždycky, když jsem tam
šel sám, měl jsem z toho takové smíšené pocity. Kdybys se mnou šel jako
můj pán, a klidně třeba vzal i Hermionu a ostatní, bylo by to vážně
super.“
„Jestli bude Mia chtít, se jí musím napřed zeptat, sám v zásadě nejsem
proti. O jakou akci přesně se jedná?“
„Je to výroční slet anglické čarodějnické SM komunity. Z historických a
společenských důvodů bylo vždy dobré zachovat si na takhle velkých akcích
anonymitu, takže tam lidé chodili v kostýmech a maskách. Dnes se to
většinou řeší tak, že každý před vstupem na akci vypije mnoholičný
lektvar a změní se do podoby nějakého mudly. Zvyk nosit kostýmy zůstal
zachován z ryze estetických důvodů. Subinky a subíci často chodí třeba v
postrojích zvířat případně klasických uniforem služek nebo studentů,
samozřejmě upravených tak, aby byly maximálně sexy. Pánové v černé kůži a
pláštích, případně čemkoliv co je dostatečně elegantní a stylové. Když do
sebe všichni nalijeme mnoholičný lektvar, můžeme si to užít – bez
následků…“ Harry zvědavě poslouchal a pokyvoval hlavou. Věděl, že si o
tom bude muset promluvit s Miou; před větším množstvím lidí bývala spíše
stydlivá. Na druhou stranu, jak už se ukázalo několikrát, mnoholičný
lektvar má nemalou moc, která sice změní „jen“ tělo, ale svým zvláštním
způsobem to ovlivní i myšlení dané osoby. Ten pocit anonymity a uvolnění,
který lektvar dával, byl kouzlem sám o sobě. Skoro něco jako loknout si
kapku chrabrovína.
Toho večera si se Severusem docela pěkně popovídali. Mnoho starých
událostí rázem dostalo nový rozměr. Jen jedinému tématu se oba striktně
vyhýbali. Několikrát už hovor skoro nabral ten směr, a v tu chvíli se
mezi ně vrátilo napětí, vyplývající s téměř zhmotnělé vědomé bariéry v
jejich myslích, kterou oplotila ta dvě magická slova. Sirius Black.
Jinak ale řeč běžela jak na drátkách. Když Harry dopil druhý hrnek kávy,
rozloučil se a vytratil se směrem k Astrologické věži, kde měl rande s
Hermionou. Pozdravil ji vášnivým polibkem a když jí po bezmála dvou
hodinách bouřlivého milování konečně nechal popadnout dech, v duchu
děkoval Severusovi za záplavu tepla, kofeinu a cukru, která ho nabudila
na tuhle úžasnou vlnu. V duchu ho dokonce tak trošku podezříval, že mu do
té brazilské kávy přidal i něco víc, než jen dvě lžičky třtinového cukru.
Hermiona přestala v duchu počítat orgasmy už někde u pátého a jen krátce
na to jí realitu zahalila jakási růžová mlha, ve které se ztratil čas,
prostor, i chlad hrubé podlahy astrologické věže. Byl tu jen Harry,
vášnivý a dravý, jeho svalnaté paže, uhrančivé oči, a jeho mohutný, žhavý
pyj, naplňující její lůno. Ztrácela se v sobě i v něm, jedinou mírou bytí
se staly jeho rychlé, tvrdé a hluboké přírazy.
Když přišla k sobě, trošku váhavě se zeptala: „To mělo nějaký specifický
důvod? Vím, že jsme se spolu pár dní neviděli, ale tohle bylo mnohem
divočejší a intenzivnější než kdykoliv dřív…“
„Líbilo se ti to?“ Hermiona, které se teprve zvolna vracela do tváří
normální barva, hned zase zčervenala jak malina.
„Jo. To teda jo. Jasně. Uf… ale jak zítra zvládnu vstát ráno do školy, to
fakt netuším,“ usmála se rozpačitě.
„Hm, tak to asi budu chodit k Severusovi na kafe častěji.“ Zmatená
Hermiona na něj vrhla dlouhý podezřívavý pohled, načež se oba svalili k
zemi v záchvatu smíchu.
„Mimochodem, Mio, chtělo by se ti jet na výroční sraz pro čaroděje
úchyláky?“
„Ty víš o Výročním samhainovém dekadentním večírku londýnské smetánky?“
„No,“ vyprsknul Harry, „že se to jmenuje až takhle ujetě, to mi Sevie
neřekl, ale vypadá to, že jsme na seznamu pozvaných a díky němu máme
zajištěnou i zpáteční letenku.“
„Úžasný! Už od léta, kdy jsem se o tom poprvé doslechla, sním o tom jít
se tam podívat, ale moc jsem se styděla se tě na to zeptat. Prý to tam
bývá hodně divoké.“
„Tak divoký, jo? No tak jedem!“
„Fajn… řeknu o tom i Ginny a Dracovi. Mimochodem, víš jak, jsi před
chvílí nazval Snapea?“
„Cože, jak?“
„Sevie,“ protáhla sladce Hermiona a z ryzí provokace na něj mrknula.
Naštěstí se vytratila do tmy dřív, než Harry stihl vymyslet, jak by tu
provokaci potrestal. Hbitě posbíral na zemi své svršky a za pár minut
usínal stulený pod peřinou v Nebelvírské ložnici. Přeci jen, víkend byl
pryč a zdálo se, že ho čeká opravdu náročný týden.