1. Darujte mu balíček s růžovými bačkůrkami Dvouhodinovku lektvarů máme až po obědě, tak pro mě nebyl problém sehnat růžové bačkůrky. Sehnala jsem krásné, chlupaté s králičími oušky. Ještě jsem je zabalila do černého papíru a vše bylo nachystáno. Jak začaly lektvary, přišla jsem k Snapeovu stolu a předala mu balíček. „Co to je slečno Lenasková?“ zeptal se mě bez valného zájmu a vzal balíček do ruky. „To jsem se vám dovolila přichystat, pane profesore, za to jak jste skvělý profesor,“ řekla jsem s nevinnou tváří a Fred s Georgem za mnou jen s těží zadržovali smích. Snape se na mě podezřívavě podíval. Asi mu přišlo divné, že dostal dárek zrovna ode mě – od studentky z Nebelvíru. Nakonec vzal za stuhu a balíček rozbalil a vyndal z něj pár ušatých růžových bačkůrek. V celé třídě propukl šílený smích a Snape zrudl zlostí. „Ticho!“ zařval a třída se ztišila. Pak se podíval na mě. „Můžete mi říct, co tohle znamená?!“ zeptal se a štítivě vzal do rukou pár bačkor. „Myslela jsem, že by se vám mohlo hodit něco veselejšího, pane profesore,“ odpověděla jsem mu se svým nevinným úsměvem. „Sednout,“ nařídil mi a mávnutím hůlky se zbavil svého daru. Sedla jsem si a celou hodinu pečlivě připravovala lektvar. Když jsme později vycházeli ze sklepení, Weaslyovi dvojčata mě odtáhli stranou. „Teda Miri, tohle bylo geniální,“ řekl uznale Fred. „Předpokládáme, že jsi ten skvělej seznam našla u Filche,“ pokračoval George. „A proto předpokládáme, že neskončíš u prvního způsobu, ale budeš pokračovat,“ řekli a odcházeli. „A kdyby jsi potřebovala pomoc, tak se ozvi,“ křikl za mnou ještě jedno z dvojčat a byly pryč. Za beta-readra děkuji Soraya