Sirius na židli vrtošivě poposedl, usrkl svařeného vína a nakousl
máslovou sušenku. Od úst se mu snesla sprška bílých drobků, trochu mu
jich uspělo ve vousech. Měl na sobě černý saténový župan, na nohou teplé
papuče a přes ramena deku, tak jako zbytek přítomných. Rozhodli se, že
bude lepší se před rozhovorem, který je čekal, osprchovat a převléknout.
Bylo toho hodně, co vysvětlovat.
„Takže, jestli to chápu správně,“ pronesl odlehčeným hlasem Sirius,
jakoby tak trochu vtipkoval, „ty jsi Harry Potter. Ty budeš Severus Snape
a tvoje dvojče zřejmě... Hermiona Grangerová? Hádám správně? Zbylé dva
nám byli představeni už na večírku. Jestli to chápu správně, všichni,
včetně obsluhy a vašich přátel očekávali, že ten přísně vyhlížející
fousatý Japonec je Draco a ta droboučká dívka Ginny. To byl od tebe
mimořádně mazaný trik, Draco. Mimochodem, myslím, že by ti přišlo vhod
tohle,“ podal mu sklenici ohnivé whisky.
„Archivní. Ještě ze starých rodinných zásob. Nic nerozpouští šok tak
dobře.“ Sám pozdvihl tu svou, kde bylo nalito o poznání méně.
„Jen nevím, jestli ti mám tím přípitkem popřát upřímnou soustrast, nebo
ti pogratulovat k odvaze a neuvěřitelnému výkonu.“ Všem teprve teď začala
situace naplno docházet. Draco zabil svého otce. Voldemort jen pár měsíců
po té, co znovu povstal, našel dost sil a odvahy, aby sjednotil početnou
skupinu Smrtijedů a zorganizoval takto nebezpečnou akci, která nevyšla
jen zázrakem a podivnou shodou okolností. Ginny položila Dracovi ruku na
rameno.
„Je mi to líto, Dráčku.“ Podíval se na ní. Jeho oči byly prázdné. Měl
jakýsi neurčitý výraz, ale spíše, než smutně, působil tak trochu
nechápavě. Pak trochu rozechvělým a překvapeným hlasem pronesl: „Mně ne.
Je to podivné. Mate mě to. Ale to nejsilnější, co cítím, je úleva. Úleva,
že se můj nenáviděný, krutý otec konečně smaží v pekle. On mě chtěl
zabít! A kdybych s něčím podobným nepočítal, udělal by to. A málem zabil
tebe!“ pohlédnul se slzami v očích na Ginny.
„Že jsem ho tam, kam také patří už mnoho let, musel poslat já, je
absurdní, ale bylo to nevyhnutelné. Jsem otcovrah, ale necítím vinu.
Bolest, ztrátu, zmatek, ano. Ale ne vinu. Udělal jsem to z lásky k tobě a
ne z nenávisti k němu.“ Zavrtěl hlavou, jakoby mu pořád ještě cosi
nedocházelo, a pak do sebe na ex obrátil ohnivou whisky. Sirius ho
následoval, a po něm postupně všichni přítomní. Jedné z blondýnek začal
pomalu narůstat nos a tmavnout vlasy. Severus se měnil zpět.
„Možná to není ta nejvhodnější chvíle, ale, můžeš mi, Harry, vysvětlit,
co jsi dělal na Samhainovém večírku? A ještě k tomu s ním?“ pokynul
směrem k Severusovi.
„Není vlastně moc, co vysvětlovat. Jelikož jsi tam sám byl, náš pozitivní
přístup k těmhle záležitostem očividně sdílíš. Já chodím s Hermionou a
Draco s Ginny...“
„A váš profesor lektvarů se k vám láskyplně vydal na milost jen tak, nebo
jste mu napřed vymyli mozek nějakým lektvarem? Nebo ses otrávil sám? Nebo
jak tě k sakru napadlo se přiblížit k mému kmotřenci, Snape?!“
„To je delší příběh. Hraje v něm roli jeho mučírna, mnoholičný lektvar a
celá série nepředvídaných a nepředvídatelných události,“ odpověděl za
Severuse, který zahanbeně klopil oči k zemi, Harry.
„Tak ty sis pořídil mučírnu, Heřmánku?“ Severus s sebou při tom oslovení
škubl, jako by jím projela mrazivá křeč. Možná to nebylo daleko od pravdy.
„Heřmánku?“
„A jak se představil vám? Když jsme si spolu hráli mi dva, většinou jsem
mu říkal Kamilo. A když zrovna nebyl přeměněný do dívčí podoby, tak
Heřmánku, což je od jeho běžné přezdívky přímo odvozené.“ Harry,
Hermiona, Draco i Ginny zalapali po dechu a vytřeštili oči na Siriuse,
aby je o okamžik později sklouzli očima k Severusovi. Měl tohle snad být
vtip?
„Vy dva? Spolu? Ale vy se přece nenávidíte?“ vzpamatovala se první
Hermiona a vyjádřila tak slovy to, co jim všem proběhlo hlavou.
„Jistě. O to víc, že jsme se kdysi milovali,“ pronesl hořce Sirius.
Severus zdvihl hlavu z dlaní, kde ji měl bezmocně skrytou, a podíval se
mu do očí. Dlouze na sebe hleděli, jako by oba toužili něco říct, ale
Sirius se nakonec obrátil k Harrymu a pokračoval.
„Byl to tajný vztah. Tak tajný, že o něm nevěděli ani mí nejlepší
přátelé, kteří Severuse nenáviděli už tehdy. Já ho ostatně taky neměl
rád, dokud jsem se do něj v posledním ročníku nezamiloval. Bláznivé
období. Tehdy jsem také objevoval sám sebe, učil jsem se zacházet s
bolestí a vládou. Prožili jsme toho hodně. Jenže pak se to zvrtlo. V
době, kdy jsme spolu podle plánů už měli společně žít, v době, kdy jsem
si nechal vytetovat černý ocún, jsem už byl sám. A Heřmánek si místo
ocúnu nechal vytetovat znamení zla.“
„Černý ocún?“ Na Harryho to bylo prostě moc. Slyšel ta slova a rozuměl
jim, přesto skrz něj plynula, jako by je vlastně tak docela nechápal.
Jakoby nedávala žádný smysl. Ale zmínka o černém ocúnu se v jeho mysli
zachytila. Zněla důležitě, a přitom si byl Harry jistý, že o tomhle
symbolu ještě nikdy neslyšel.
„Černý ocún,“ začal vysvětlovat Sirius a vyhrnul si saténovou košili, aby
odhalil tetování květu s šesti černými protáhlými okvětními plátky a
zlatavou korunkou, které měl na levé spodní části hrudi, „je odznak
spolku čarodějů, kteří pracovali s bolestí. Ne jen tak, ale podle přesně
daných pravidel. Oboustranně dobrovolně a často za specifickým účelem.
Bolest lze použít jako zdroj rozkoše, ale i rozvoje a poznání. Černý ocún
označuje zasvěcence mystérií bolesti.“
„Jako naše bílá růže,“ usmál se Draco. Zjevně byl rád, že se téma změnilo
tak rychle. Potřeboval se s tím, co se stalo, srovnat nejprve sám uvnitř,
dřív než o tom mohl s kýmkoliv doopravdy mluvit. Ginny zčervenala.
„No tak. Jsme mezi přáteli. Pochlub se,“ dodal. Ginny si poodhrnula
košili a stáhla níže kalhoty od pyžama, aby odhalila tetování, které jí
Draco udělal v létě. Sirius se k ní sklonil a když promluvil, v jeho
hlase byl náhle respekt.
„To je tvoje práce, Draco?“
„Ano, ale to ještě dlouhá historie.“
„Máte můj obdiv. Ale černý ocún není jen o tom tetování. Je o prolomení
hranic... a nahlédnutí tam, kam nikdo z nás běžně nevidí.“ Tentokrát mu
odpověděl Severus.
„Ale Ginny prošla skutečným zasvěcením. Nevím, kde Harry našel podklady a
zřejmě to byl jen útržek, který již neodkazoval na řád černého ocúnu, ale
provedl ji tím rituálem naplno – a úspěšně. Dostala Odpověď. Tu noc
poznala, že Kamila McTeese jsem ve skutečnosti já.“ Sirius vyskočil a
fascinovaně vykřikl: „Tys skutečně dostala Odpověď?“ Ginny váhavě
přikývla. Většina přítomných jeho vzrušení nechápala, a proto na něj
vrhli tázavé pohledy.
„Vůbec nechápete, jak moc tohle může znamenat. Řád černého ocúnu byl
jednou z prvních organizací, které se Vy-víte-kdo pokusil zbavit.
Pracovali s podobně silnými energiemi jako on. Podobně jako Smrtijedi
vynikali v experimentální magii a překračovali limity, které platily pro
většinu kouzelníků. A to všechno potají a bez toho, aby museli napadat
ostatní, konat proti jejich vůli a páchat zločiny. Po jeho velkém tažení
jsem, pokud vím, ze všech zasvěcenců zůstal jen já sám. A to jenom proto,
že mé jméno ještě nebylo v kronice. Naprostá většina umění řádu je tak
ztracena v nenávratnu, protože jsem se za ten krátký čas nestihl naučit
skoro nic. K zasvěcení nového člena je vždy potřeba již zasvěcený muž – a
žena. Ale jestliže Harryho zasvěcení bylo platné, přestože nezasvěcovala
platně zasvěcená dvojice, možná proto, že zasvěcující i zasvěcovaná
skutečně znali mystéria bolesti, a Ginny dostala Odpověď, můžeme zasvětit
další osoby. Můžeme společně zasvětit vás všechny, jak tady jste!“
„A k čemu by nám to bylo dobré?“ zeptal se Draco, a jelikož tušil
důležitost odpovědi, potlačil ve svém hlase jízlivost jak to jenom
dokázal.
„Je to, mimo jiné, mocná ochrana. Ti, kdo projdou zasvěcením, dokážou
jako jediní vzdorovat kletbám, které se nepromíjí. Dokážou přestát účinek
kletby Cruciatus, která je nejenže nezlomí, ale dokonce je může posílit
na úkor sesílatele. Jsou mnohem odolnější proti kletbě Imperius, a i když
by jí podlehli, dokáží se z ní v kritických okamžicích, třeba při
skutečně intenzivním utrpení, vymanit. To jsou schopnosti unikátní v
celém čarodějnickém světě. A tvrdí se, že zasvěcenec, kterému je svěřeno
mystérium bolesti i mystérium lásky, dokáže odolat i poslední kletbě,
která se nepromíjí. To potvrzuje mojí dávnou teorii, a znamená to, že
jediný takový člověk, který toho dosáhl, sedí tady mezi námi.“ Harry se
na něj podíval jako na šílence.
„A nechceš mi říct, jak jsem přišel k zasvěcení do mystérií bolesti jako
nemluvně?“
„O své rodině toho víš tak málo, Harry. Tvůj děd byl kdysi velmistrem
řádu černého ocúnu. James ho ale nikdy nenásledoval, tahle temná stránka
mu byla cizí. Ale když umírá velmistr, musí přenést svou funkci na svého
potomka v přímé linii. Tvůj děd zemřel krátce předtím, než jsi se
narodil, ale přesto zřejmě podstoupil to riziko a ten úděl předal tobě,
ještě nenarozenému dítěti, doufaje, že na rozdíl od Jamese ho budeš
schopný nést. Očividně doufal správně. Narodil ses jako velmistr řádu.
Mystéria bolesti sis nesl hluboko v sobě přesto, že jsi s bolestí ještě
neměl a nemohl mít žádnou zkušenost. A oběť tvé matky do tebe vložila
sílu mystéria lásky. Proto jsi porazil Ty-víš-koho, a zřejmě i proto je
zasvěcení ze samotných tvých rukou platné. I kdyby nás proti nepříteli
mělo stát jen pět, bude-li za námi síla černého ocúnu, se kterou už dávno
nepočítá, máme šanci ho porazit!“
„Nás šest,“ opravil ho Severus. „Jestli dojde ke zúčtování s Pánem zla,
hodlám být u toho. Navíc, pokud si pamatuji řádové legendy, má šestka,
počet okvětních plátků ocúnu, být také číslem spásy.“ Sirius mu ale ostře
kontroval.
„Jak ti ale mám věřit?! Už jednou jsi zradil, ukázal ses jako zbabělec.
Brumbál ti věří, ale Brumbála jsi nikdy nepodrazil tak, jako mě. Neví, co
jsi vlastně po odchodu ze školy doopravdy udělal.“ Severus vstal a jeho
hlas teď zněl ocelově pevně.
„Jako zbabělci jsme se ukázali oba. Kdybych nepochyboval o tom, co bylo
mezi námi, kdybys svým přátelům přiznal náš vztah, kdybys mě přestal na
veřejnosti urážet... Kdybychom oba neudělali velkou spoustu chyb, mohlo
být všechno jinak. Možná je na čase udělat za minulostí tlustou čáru a
konečně si odpustit, Tare.“ Teď to byl Sirius, kterého pouhé oslovení
málem srazilo na kolena. Zamotala se mu hlava a bodlo ho u srdce, jako by
mu tam Severus vrazil dýku. Podíval se mu do očí, ale zrak měl
rozostřený, protože mu oči zalily slzy. O chvíli později už se oba
objímali v záchvěvech pláče a mladší přátelé se rozhodli, že bude lepší
nechat tuhle záležitost jen mezi těmi dvěma. Zapadli do první volné
ložnice a šli spát. Bylo ostatně velmi pozdě, a všichni se cítili tak
zahlcení a unavení, že jiné řešení ani nepřicházelo v úvahu.
Teprve když se od sebe Sirius a Severus odtrhli, došlo jim, že jsou už v
místnosti sami. Sirius váhavě prohrábl Severusovi havraní vlasy.
„Heřmánku.“
„Tare.“
„Jakoby ta léta vůbec nebyla.“
„Zkusme na ně zapomenout. Alespoň pro dnešek.“
„Miluji tě. Nikdy jsem tě nepřestal milovat.“
„Miluji tě. Jako nikoho jiného na světě.“ Sirius se sklonil k Severusovi,
tentokrát se však nespojili v objetí. Jejich rty se střetly, přirozeně a
bez váhání, jako by tomu nikdy neodvykly. Líbali a mazlili se nekonečně
dlouho. Oba věděli, že by Sirius mohl být hrubý, tak, jak kdysi býval,
ale také cítili, že na to dnes není vhodná chvíle. A tak zůstali oba
rovnocenní a něžní, a znovu poznávali jeden druhého. Pronikali k sobě
skrz pavučiny, které mezi ně za všechna ta léta nakladl čas. Jak daleko
se skrz ně té noci dostali, ví jenom oni dva, ale jisté je, že o pár
desítek minut později usínali jeden druhému v náručí.



*** Děkuji Lithin za beta-read, MOC děkuji též Sapfo, za krásnou báseň
"Sonet o víle", kterou jsem našel pod vánočním fanfiction stromečkem, a
přeji vám VŠEM hodně štěstí, zdraví, lásky a dobré fanfiction do nového
roku! ***