Tma. A pak podivná pachuť v ústech… Tma. Aha.. má zavřené oči, to bude zřejmě tím. Proč je najednou tak těžké nadzvednout víčka? Ale ta tma je tak nepříjemná… Otevře oči a znovu jím prostoupí bolest. Co se stalo? Kde je? Vidí vše kolem sebe rozmazané. Brýle? Sáhne si na obličej, ale má je nasazeny… Tak tím to nebude… Zvláštní. Opět zavře oči a snaží se na všechno rozpomenout. Aha… Draco. Řekl mu, že ho miluje. Sakra. To ho Draco zaklel tak moc, že ztratil vědomí? Počkat, to je pitomost. Není na hradě, Levandule ho odnesla pryč. Sakra. Levandule. To ona. Byla to ona. Aspoň jednou měl konečně pravdu. Krucinál… Co se stalo pak? Světlo… Asi omdlel. Nebo něco takového. A teď je tady… Jenže kde? Opět se přinutil otevřít oči. Podlaha. Leží na zemi. Kameny.. Kamenná zem a kameny všude okolo. Nedokázal najednou přemýšlet souvisle. Všechno se točilo, vzplétalo a nemělo konec. Jednotlivé vzpomínky se vsakovaly do sebe. A znovu a znovu. K sakru. Je tak slabý. Leží… Dýchá… (sotva) Pak se mu přece jen nějakým zázrakem podaří posadit a opřít zády o zeď. Prohlédne si místnost, ve které je. Jen šedivé kamenné zdi. Kamenná podlaha. Žádné okno. Tma. Jen kameny. A malé dveře na konci místnosti. Postaví se. Má pocit, že ho nohy neunesou, ale nakonec dojde až ke dveřím. Stiskne kliku. Zamčeno. Jaké překvapení… Je tu uvězněn. Někdo ho tu drží. Levandule. Voldemort. Krucinál. Nakonec ho tedy přece jen dostal. Aby ho zabil… Protože ho nesnáší… Ale jak do toho zapadá Levandule… Krucinál… Je uvězněn. Hůlka! Sáhne do kapsy a samozřejmě, že jí tam nenajde. To by bylo moc snadné. Museli mu jí vzít a teď ho tu drží jako zvíře v kleci. Připadá si tak unavený… Lehne si a spí. ***** „Haló! Pusťte mě ven! Kruci,“ vztekle kopl do dveří. A za chvilku opět seděl na zemi a objímal svá kolena. Proč už za ním nepřišli… Co se děje? Má hlad… Začíná z toho bláznit. Draco… „Přijď prosím za mnou.“ Opravdu to řekl nahlas? ***** Harry se probudil. Je už ráno? Nebo noc? Nebo poledne? Neměl pojetí o času ani o tom, jak dlouho tu je. Vedle něj ležel talíř s nějakou kaší. Nejdřív v něm proběhlo něco jako… strach? To tu opravdu někdo byl a nechal mu tu jídlo? Nebo tohle jídlo ve skutečnosti ani neexistuje? Jenže pak… hlad byl silnější. Snědl to všechno. A potom. „Krucinál, kde jste kdo!? Otevřete ty pitomý dveře! Haló? Voldemorte idiote, já jsem tady, tak si pro mě pojď!“ Křičel na zavřené dveře. A pak zase spal. ***** Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Přešel od jedné strany svého „vězení“ ke druhé. A znovu. Zachová si sílu. A rozum. Nezblázní se tady z toho, to by určitě chtěli, o to jim musí jít. Aby se zbláznil… Ale to jim nedovolí. Možná by se mohl pokusit cvičit nebo tak něco… Udržet si fyzičku (kterou nikdy pořádně neměl). Hmm… Ale je tak slabý, sotva zvládne přecházet po místnosti. Sotva se zvládne nadechovat. Žít. Dýchat. Musí vydržet musí… Zvládnout to. Kdyby jen nebyl tolik unavený. ***** Vždy, když se Harry probudil, našel vedle sebe jídlo a vodu. Pil. A jedl. Protože v něm byla takový ten primitivní pud přežití a toho se jen tak nemohl zbavit. Ale jinak? Připadal si jako blázen. Byl strašně slabý, unavený, zmatený. Kolik už uběhlo dnů? Nebo dokonce týdnů? Proč za ním nikdo nepřišel? Proč za ním nepřišel Voldemort, aby už to skončil? Kde zůstala Levandule? Co všichni Smrtijedi? A co se děje na hradě? Hledají ho? Hloupá otázka… musí ho hledat. Brumbál, celý Řád fénixe.. A Ron s Hermionou… A Draco, Draco by ho nenechal takhle pojít. Jako nějakého psa. Ve vězení. V kobce. Jenže… Co když už to takhle bude napořád? Co když ho nenajdou a on tu zůstane? Co když… Už ani nedokázal uvažovat, vlákno bylo přetrženo, potřebuje odpočívat. ***** Probudily ho kroky. Kroky? Viděl před sebou rozostřenou postavu se světlými vlasy. „Draco?“ „Skoro, Pottere.“ Pomalu začínal rozeznávat rysy toho člověka. A ten hlas. Ten by poznal kdekoli… Tenhle hlas vydědil svého syna kvůli tomu, že je gay. A obvinil ho ze smrti své ženy, kterou určitě sám utýral k smrti. Tenhle hlas znal… A Harry, pocítil něco, co už snad týdny ne. Za tu dobu, co je tady, otupěl. Dokázal už jen mechanicky křičet na dveře. Ale teď… cítil vztek. Ale byl tak slabý, nemohl nic udělat. Neměl ani hůlku. Ale Lucius Malfoy ji měl a mířil na něj. „Crucio.“ Tisíce jehel se bořily do jeho těla. Křičel. Třásl se. Nenávidí ho… Nenávidí ho tak moc… Jak někdo jako on může mít syna jako Draco? Draco… Myslet na Draca, to by mělo pomoci. Další vlna bolesti… Nepomáhá to. Crucio je účinné. Až moc. Bolí to… Zatraceně hnusně to bolí. Křičí. Snaží se myslet na své přátele, ale nepomáhá to. Bolí to. „Pán sice dával přednost izolaci, ale já jsem si říkal, že by byla nezdvořilost, kdyby ses nedozvěděl o posledních Bradavických událostech.“ Bradavice.. V těch přívalových vlnách bolesti si na ně vzpoměl. Hrad. Jeho domov. Tam jsou všichni jsou. Tam patří. Chce se tam vrátit… Tohle… Tohle… I když na něj už hůlka nemířila, pořád si připadal jako s vysokou horečkou. Tohle bylo peklo. Nefalšované peklo. Tohle byl hnus. Teprve teď… „Možná by tě zajímalo, že v Bradavicích mají nového ředitele. Severus Snape bude určitě schopný nástupce velikého Albuse Brumbála, který zahynul hrdinskou smrtí.“ Snape. Brumbál.. Zahynul. Brumbál byl přece živý, když odcházel. Nebo ne? Ale ano, byl. To si ještě dobře pamatuje. Ale co to tu Lucius říká? Mrtev? Ne… I přes tu fyzickou bolest a únavu věděl, co tohle slovo znamená. Ale nevěřil mu. „Lháři.“ Jenže Lucius Malfoy se usmál. A ten úsměv byl o tolik jiný než úsměv Draca. (byl zřejmě po matce víc, než se na první pohled zdálo). „Nelžu. Je po Brumbálovi. Sám jsem se o to postaral. Přišel tě zachránit s tím jeho… spolkem… Chytnul se do pasti. Myslel, že ví, kde jsi, ale nevěděl nic. Nikdo neví, kam jsi zmizel a nikdo ti nepomůže. Chcípneš stejně jako ten starý ubožák.“ Tohle je pitomost. „Nikdy by se vám ho nepodařilo zabít. Je to největší kouzelník všech dob,“ dostal ze sebe celou větu. Úspěch. „Možná že byl. Ale už… není. Zabil jsem ho… Crucio.“ Křičí. Cítí, jak se mu z nosu spouští krev. A ve spáncích… Bolest… Bolest… Tohle nevydrží, nemůže vydržet, tohle už musí přestat, už to musí… musí… tohle je… konec… potřebuje konec… ať už je krucinál mrtvý, nechce, aby se z toho zbláznil, nechce dopadnout jako Longbottomovi, to ať už je raději mrtvý, raději smrt než to… bolí to… z a t r a c e n ě t o b o l í k r u c i n á l f a g o t a s i t o n e p ř e ž i j e… ***** Přežil. A nezbláznil se. Nebo to tak zatím jen vypadá. Moc dobře si vzpomínal na to, co mu Dracův otec řekl. Brumbál… mrtvý? Hloupost. Tomu neuvěří. Nikdy. Nikdy.. Přijdou ho zachránit.. Musí… Už se ani nedokáže zvednout. Jídlo nechal nedotčené. Pokud mu ho sem nosí Lucius, nebude ho jíst. Ano, jsou tu ty primitivní pudy… ale je tu i hrdost. Raději chcípne než přijmout něco od něj. Však oni přijdou… Dřív nebo později. Probudí se a Brumbál bude tady. Tohle zvládne. Voldemort nesmí vyhrát.